15 C 166/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Hankovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19 044 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč, za dobu od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 19 044 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 044 kč za dobu od [datum] do zaplacení, se co do částky 11 044 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 044 Kč za dobu od [datum] do [datum] a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 044 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 19 044 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným od původního věřitele společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Oznámení o postoupení pohledávky podepsané postupitelem bylo žalovanému odesláno společně s předžalobní výzvou k úhradě dne [datum]. Žalobkyně dále uvedla, že společnost [právnická osoba] poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, čímž byly zahájeny kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovanému bylo přiděleno klientské číslo CZ [číslo], což bylo dohodnuto jako variabilní symbol identifikující veškeré vzájemné platby mezi stranami. Po dokončení registrace vzniklo žalovanému právo žádat přes webové rozhraní o poskytnutí konkrétního úvěrového rámce. Dle čl. 3 smlouvy o uživatelském účtu se původní věřitel a žalovaný dohodli, že za právní jednání v písemné formě považují i jednání učiněné prostřednictvím Uživatelského účtu. Pro určení své totožnosti zaslal žalovaný původnímu věřiteli kopii svého občanského průkazu. Před uzavřením smlouvy původní věřitel současně prověřoval schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr a dále ověřil, jestli se žalovaný nenachází v Centrální evidenci exekucí, nemá aktivní záznam v Insolvenčním rejstříku či v dalších dostupných evidencích dlužníků. Žalobkyně dále uvedla, že shora uvedeným způsobem byla dne [datum] uzavřena se žalovaným smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě bylo umožněno žalovanému průběžně čerpat úvěr až do maximálního úvěrového rámce ve výši 8 000 Kč. Žalovaný pak dílčí úvěry průběžně čerpal a případně i průběžně splácel. Dílčí čerpání úvěru bylo vypláceno na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], a to pod variabilním symbolem [číslo] Smlouva o revolvingovém úvěru byla následně ukončena automaticky ke dni [datum], a to na základě ujednání čl. 4 smlouvy v důsledku dlouhodobého prodlení žalovaného s úhradou úvěru. Žalovaný se zavázal splatit úvěr kompletně celý do 30 dnů anebo splácet revolvingový úvěr minimálními měsíčními splátkami ve výši 3 % z dlužné částky spolu s úrokem z úvěru za měsíc, tj. nejméně 500 Kč. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Úrok z úvěru byl sjednán v čl. 5 smlouvy o revolvingovém úvěru, a to tak, že při splacení úvěru do 30 dnů činí 0 %, avšak v opačném případě, tedy při rozložení splácení do více měsíčních splátek byl sjednán úrok ve výši nejprve 22 % měsíčně z jistiny úvěru. Žalobkyně konečně uvedla, že v současnosti zbývá na úhradu jistiny úvěru 8 000 Kč, dále na úhradu kapitalizovaného úroku z úvěru 7 044 Kč a na úhradu smluvní pokuty za prodlení s vrácením úvěru 4 000 Kč. 2 Ve věci byl dne [datum] vydán elektronický platební rozkaz [číslo jednací], který však byl zrušen usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 26. 5. 2023, [číslo jednací], neboť se jej nepodařilo žalovanému řádně doručit do vlastních rukou. 3 Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na [datum] písemně omluvil, přičemž výslovně souhlasil s projednáním věci bez své přítomnosti. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno dne [datum] fikcí v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.). Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 4 Soud se v projednávané věci zabýval nejdříve otázkou, zda je u žalobkyně dána aktivní legitimace a naopak u žalovaného legitimace pasivní, přičemž vycházel z žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů. Ve Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum], jež byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, bylo sjednáno, že postupitel postupuje na postupníka pohledávky, které jsou blíže určeny v datovém souboru, který tvoří přílohu této smlouvy. Žalobkyně současně prokázala, že oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] také odeslala na poslední známou adresu žalovaného. Aktivní legitimace je tedy dána. 5 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 6 Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] byla dne [datum] elektronicky uzavřena Smlouva o uživatelském účtu, na základě které byl upraven způsob uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru s využitím elektronických prostředků. Následně byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba] dne [datum] uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do částky rozsahu úvěrového rámce 8 000 Kč, jež měl být zaplacen nejpozději do 30 dnů ode dně poskytnutí úvěru, přičemž výše minimální splátky úvěru byla stanovena na částku 500 Kč. Současně bylo sjednáno, že po dobu prvních 30 dnů ode dne čerpání úvěru činí úroková sazba 0 %, přičemž ve všech ostatních případech činí úroková sazba 22 % měsíčně. Strany ve smlouvě rovněž sjednaly pro případ prodlení žalovaného se splácením peněžitého dluhu smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Jakožto účet žalovaného byl ve smlouvě uveden účet č. [bankovní účet]. Z karty profilu uživatele je zřejmé, že žalovaný má příjem ve výši 10 700 Kč měsíčně, přičemž výdaje na bydlení činí 6 500 Kč a náklady na živobytí činí částku 2 000 Kč. V listině však není vyplněna kolonka zdroj příjmu ani údaje o zaměstnavateli. Výpisem z účtu č. [bankovní účet] žalobkyně prokázala, že dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] odeslána částka 8 000 Kč, a to pod variabilním symbolem [číslo]. Soud rovněž k žádosti žalobkyně vyžádal výpis z účtu [bankovní účet] vedeného na jméno [celé jméno žalovaného], ze kterého je zřejmá zaúčtovaná příchozí platba dne [datum] ve výši 8 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Žalobkyně dále k důkazu předložila Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kopii občanského průkazu a výpis z karty profilu uživatele. 7 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8 Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně s náležitou odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalovaného, kdy soud zejména poukazuje na skutečnost, že žalobkyně k důkazu předložila pouze kartu profilu uživatele, aniž by k důkazu předložila další listiny. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. Soud konstatuje, že pokud se týká smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] a související karty profilu uživatele, v této sice byly uvedeny informace poskytnuté poskytovateli úvěru ze strany žalovaného, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Právní předchůdkyně žalobkyně sice zjišťovala příjmy žalovaného, avšak tyto dle názoru soudu dostatečně neprověřila, když žalobkyně k důkazu nepředložila pracovní smlouvu žalované či výplatní pásky, ze kterých by se dala výše příjmů žalovaného a jejich konzistentnost dostatečně osvědčit. Současně není zřejmé, jak žalobkyně ověřovala tvrzené výdaje žalovaného ve výši [částka] na bydlení a ve výši [částka] na živobytí. Lze uzavřít, že žádné hodnověrné zkoumání majetkové situace žalovaného z předložených dokumentů nevyplývá, kdy zcela absentují podklady k hodnocení příjmové i výdajové stránky žalovaného. Konečně osud konstatuje, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaný byl lustrována v příslušných registrech či rejstřících, jak tvrdila. 10 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do [datum], nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb., jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru z úřední povinnosti. 11 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do [datum] a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. 12 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 13 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalovanému byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně bezhotovostním převodem na účet poskytnuta částka v celkové výši 8 000 Kč, a to na základě ztotožnění plateb z výpisu z účtu předloženého žalobkyní a zároveň z výpisu z účtu vedeného na jméno žalovaného, ze kterých je zřejmá platba ve výši 8 000 Kč z účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. [bankovní účet] na účet žalovaného č. [bankovní účet]. S ohledem na to, že právní předchůdkyně žalobkyně plnila – poskytla žalovanému peněžitou částku ve výši 8 000 Kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, posoudil soud nárok žalobkyně jakožto nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalovanému právo na vrácení toho, co právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky 8 000 Kč, avšak nelze mít za důvodný jí uplatněný nárok na zaplacení zbytku žalované částky ve výši 11 044 Kč, jež představuje kapitalizovaný úrok z úvěru a smluvní pokutu, a to z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru, což má za následek absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru. Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že v dané části není nárok žalobkyně po právu, a proto soud žalobu výrokem II. co do částky 11 044 Kč a odpovídajícího úroku z prodlení zamítl. 14 Žalovaný dluh řádně a včas neuhradil a je tedy ve smyslu § 1968 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.) v prodlení. Podle § 1970 o. z. je žalobce v takovém případě oprávněn požadovat úhradu úroku z prodlení, a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené nařízením vlády, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal od doručení předžalobní upomínky za použití ust. § 573 o. z., podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní upomínka byla dle poštovního podacího archu odeslána žalovanému dne [datum], doručena tak byla dne [datum]. V předžalobní upomínce byla současně žalovanému poskytnuta lhůta 3 dnů pro dobrovolnou úhradu dluhu. Pokud tedy žalovaný v této lhůtě, která uplynula dne [datum], dluh vůči žalobkyni neuhradil, dostal se dnem [datum] s jeho úhradou do prodlení. Vzhledem k výše uvedenému proto soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč, za dobu od [datum] do zaplacení do zaplacení a co do zbytku žalobkyní požadovaný nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení zamítl. 15 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta. V daném případě se žalobkyně z konání soudního jednání omluvila. 16 O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Za předmět řízení je třeba považovat pro výpočet poměru úspěchu ve věci nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství, které soud vyčíslil ke dni svého rozhodnutí. Předmětem řízení tak byla celkem částka 22 299,22Kč (19 044 Kč jistina + 3 255,22 Kč zákonné úroky z prodlení). Žalobkyni bylo přiznáno celkem 9 099,67 Kč (8000 Kč jistina + 1 099,67 Kč zákonné úroky z prodlení). Vzhledem k tomu, že žalobkyně tak měla úspěch ze 41 % a žalovaný z 59 %, náhrada nákladů řízení by příslušela žalovanému. S ohledem na to, že žalovanému žádné náklady nevznikly, neboť tento byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinný, rozhodl soud výrokem III. tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. 17 Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.