15 C 20/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Hankovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno sídlem anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 67 136,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 725 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 725 Kč, za dobu od 11. 7. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacenía) částky 58 346,91 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 346,91 Kč za dobu od 1. 6. 2023 do zaplacení,kapitalizovaného úroku ve výši 6 353,32 Kč,kapitalizovaného úroku ve výši 3 262,95 Kč,úroku ve výši 15% ročně z částky 58 346,91 za dobu od 30. 8. 2023 do zaplacení,nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč,b) částky 8 790,01 Kč,se co do částky 15 621,91 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 15 621,91 Kč za dobu od 11. 7. 2023 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 58 346,91 Kč za dobu od 1. 6. 2023 do 10. 7. 2023, co do kapitalizovaného úroku ve výši 6 353,32 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 262,95 Kč, co do úroku ve výši 15% ročně z částky 58 346,91 za dobu od 30. 8. 2023 do zaplacení, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a co do částky 8 790,01 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 67 136,92 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 5.12.2020 uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, , adresa, Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva"). Proces uzavření smlouvy byl takový, že žalovaný podepsal Žádost o revolvingový úvěr (dále jen „Žádost“), která obsahovala základní parametrypožadovaného úvěru. Žádost mohla být žalovaným podepsána fyzicky, či v portálu internetového bankovnictví.. Žalovaným podepsanou žádost Právní předchůdce žalobce vyhodnotil a v případě její akceptace následně vydal žalovanému platební kartu s možností čerpání finančních prostředků až do výše 40 000 Kč. Tímto okamžikem byla uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru ve znění Žádosti. Na základě uzavřené Smlouvy byla žalovanému poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč, když mohl čerpat až do maximálního úvěrového rámce ve výši 500 000,- Kč. Dle informací poskytnutých právním předchůdcem žalobce se žalovaný zavázal úvěr vč. sjednaného pojištění splácet bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , se splatností 1. splátky ke dni 17.2.2021 a každé další splátky vždy do stejně číselně označeného dne následujícího měsíce. Doporučená měsíční splátka úvěru byla s ohledem k výši čerpaných finančních prostředků stanovena ve výši 2 800 Kč. Minimální stanovená měsíční splátka pak měla představovat 5% z čerpané výše úvěru, minimálně pak částku 500,- Kč. Celková žalovaným vyčerpaná částka finančních prostředků je dle informací poskytnutých právním předchůdcem žalobce ve výši 84 767 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % ročně a sazba RPSN ve výši 28,51 % ročně. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru, a to v interních i externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS. K uvedenému vizte čl. II oddíl „Zaměstnání“ a „Příjmy a výdaje“. Žalovaný porušil svoji povinnost, tj. pravidelně a včas hradit měsíční splátky vyčerpané výše úvěru vč. případného poplatku za sjednané pojištění. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce uhradil částku v celkové výši 41 192 Kč. Úhrady žalovaného byly započteny na čerpané finanční prostředky, sjednané smluvní úroky, případný poplatek za sjednané pojištění, poplatky za vedení úvěrového účtu, odeslání písemných upomínek či zákonné úroky z prodlení a smluvní pokuty. Právní předchůdce žalobce využil svého smluvního oprávnění a úvěr na základě Odstoupení od úvěrové smlouvy č. , hodnota, prohlásil ke dni 31.5.2023 za splatný. Ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru byl právní předchůdce žalobce oprávněn po žalovaném požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále pak zákonný úrok z prodlení. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 65 146,63 Kč a skládala se z: nesplacené jistiny ve výši 58 346,91 Kč, nesplaceného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 6 353,32 Kč, který byl vypočítán z nesplacené jistiny úvěru ve výši 58 346,91 Kč v sazbě 22,68 % ročně, kdy postoupená výše smluvního úroku byla vypočítána za období od 6.12.2022 do 31.5.2023, tj. do data, ke kterému byl úvěr zesplatněn,z nesplacené smluvní pokuty ve výši 446,40 Kč. Výše požadovaného příslušenství pohledávky v žalobním návrhu uvedeného jako kapitalizovaný úrok 6 353,32 Kč je tak tvořena součtem nesplaceného smluvního úroku ve výši 6 353,32 Kč, nesplacených měsíčních poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 0 Kč a nesplacených poplatků za odeslání písemných upomínek žalovanému ve výši 0 Kč. Žalobce požaduje přiznat smluvní úrok z úvěru v sazbě 22,68 % ročně z nesplacené jistiny úvěru ve výši 58 346,91 Kč, a to za období 90 dnů ode dne následujícího po dni k němuž byl vypočten postoupený smluvní úrok z úvěru viz výše, tedy ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, tj. od 1.6.2023 do 29.8.2023 ve výši 3 262,95 Kč, a dále pak smluvní úrok z úvěru v sazbě 15 % ročně za období ode dne následujícího po uplynutí shora uvedených devadesáti dní, tj. od 30.8.2023 do zaplacení. Žalobce rovněž požaduje úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky, a to ve výši 217 Kč. Konečně uvedla, že důsledku prodlení žalovaného vznikl právnímu předchůdci žalobce, resp. i žalobci nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, a to za období od 24.5.2023 do 22.10.2023, tj. do dne předcházejícího dni podání žalobního návrhu. Výše žalobním návrhem uplatněné smluvní pokuty tak činí 8 790,01 Kč.2 Zástupce žalobkyně byl k jednání nařízenému na , datum, řádně předvolán, z účasti na jednání se však omluvil. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno dne , datum, fikcí dle § 49 odst. 4 o.s.ř. na adrese jeho trvalého bydliště, k jednání se však bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o odročení jednání.3 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:Žalobkyně k důkazu předložila Smlouvu o revolvingovém úvěru c. , Anonymizováno, ze dne 5. 12. 2020, uzavřenou mezi společností , právnická osoba, a žalovaným. U kolonky klienta bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájemním bydlení, stáří účtu 4-6 let. Aktuální úvěrový rámec poskytnutý ke dni podpisu Žádosti/Smlouvy o revolvingovém úvěru činil 40 000 Kč, výše prvního čerpání z aktuálního úvěrového rámce činila 6 899 Kč. Celková výše měsíční splátky byla sjednána na min. 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, se splatností 17. den v měsíci bankovním převodem. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné splátky 0,1 % denně z částky splátky v prodlení. Náhrada nákladu spojených s vymáháním splatného závazku byla sjednána na částku 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení byl sjednán ve výši 100 Kč. Smlouvy byla žalovaným podepsána.4 Žalobkyně dále předložila Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů z 5. 12. 2020 podepsanou žalovaným.5 Dopisem ze dne 8. 12. 2020 oznámila žalobkyně žalovanému, že schválili jeho žádost o , Anonymizováno, ze dne 5.12.2020 s tím, že tzv. revolvingový úvěr může čerpat průběžně podle potřeby až 40 000 Kč.6 Dopisem ze dne 24. 4. 2023 žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy.7 Žalobkyně dále k důkazu předložila výpis platební historie čísla úvěru: , Anonymizováno, , ze kterého vyplývá, že ze strany žalovaného byla uhrazena celková částka 41 192 Kč a dlužná částka k 18. 4. 2023 činí částku 65 146,63 Kč. Z platební historie vyplývají dále jednotlivé finanční transakce v kolonkách debet/kredit a v kolonce saldo.8 Žalobkyně dále předložila listinu označenou jako Standardní informace o spotřebitelském úvěru, tato listina byla žalovaným podepsána. Listina obsahuje informace o věřiteli, popis základních vlastností, náklady spotřebitelského úvěru, další aspekty a dodatečné informace o úvěru.9 Žalobkyně dále k důkazu předložila Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2023 uzavřenou mezi , právnická osoba, a žalobkyní, přílohu č. 1 – seznam postoupených pohledávek, ze které pod položkou 30. vyplývá postoupená pohledávka za žalovaným. Listinou ze dne 23. 6. 2023 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopisem ze dne 23. 6. 2023 oznámila rovněž žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni, k čemuž předložila rovněž poštovní podací arch ze dne 27. 6. 2023 osvědčující zaslání oznámení ze strany žalobkyně žalovanému. Konečně žalobkyně předložila potvrzení o provedení bankovní transakce ze dne 20. 6. 2023 ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně a výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky s datem kontaktování dlužníka 26. 7. 2023.1 Předžalobní upomínkou ze dne 5. 10. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. Zároveň poštovním podacím archem z 9. 10. 2023 žalobkyně osvědčila, že žalovanému výzvu odeslala.2 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.3 Na základě posouzení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti konstatuje soud, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně k důkazu nepředložila žádnou listinu, ze které by splnění uvedené povinnosti prokázala. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. Žalobkyně k důkazu nepředložila žádnou listinu, ze které by soud mohl řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně posoudit. Současně soud poukazuje na to, že žalobkyně rovněž neprokázala, že by před uzavřením smlouvy taktéž zkoumala výdaje žalovaného, a tedy na základě porovnání složky příjmové a výdajové dospěla k závěru, že úvěruschopnost žalovaného je dána, případně že by žalovaného jakkoliv lustrovala v dostupných registrech a rejstřících. Povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr stíhá poskytovatele úvěru dle shora citovaných zákonných ustanovení bez ohledu na výši poskytnuté úvěru, když po právním zhodnocení shora soud uzavírá, že žalobkyně této povinnosti nedostála.4 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do 28. 5. 2022, nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb., jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, kdy nadto v posuzovaném případě žalovaná v podaném odporu námitku neplatnosti uzavřené smlouvy vznesla.5 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.6 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.7 V daném případě má soud z listiny – platební historie za prokázáno, že žalovaný čerpal celkem částku 83 917 Kč (, anonymizováno, ). Žalovaný dle předložené platební historie uhradil na čerpané finanční prostředky celkem částku ve výši 41 192 Kč, čemuž koresponduje rovněž tvrzení žalobkyně v podané žalobě. S ohledem na to, že žalobkyně plnila – poskytla žalovanému úvěrové prostředky v celkové výši 83 917 Kč, bylo třeba nárok žalobkyně třeba posoudit jako nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z., má žalobkyně proti žalovanému právo na vrácení toho, co žalobkyně žalovanému plnila. Za situace, kdy žalovaný žalobkyni na dlužnou částku částečně plnil ve výši částky 41 192 Kč, považoval soud za této situace jako oprávněný požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny ve výši 42 725 Kč (tj. 83 917-41 192) a v tomto rozsahu žalobě z titulu bezdůvodného obohacení vyhověl, kdy žalobu co do částky 15 621,91 Kč, 8 790,01 Kč a 217 Kč zamítl, včetně níže uvedeného příslušenství, kdy současně soud poukazuje na to, že žalobkyni nenáleží smluvní úrok za poskytnutí úvěru ani poplatky související s úvěrem ani smluvní pokuta, a to s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Žalovaný současně netvrdil ani neprokazoval další vrácení dlužné částky žalobkyni nad rámec 41 192 Kč, když žalovaný byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinný.8 Žalovaný dluh řádně a včas neuhradil, a je tedy ve smyslu § 1968 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.) v prodlení. Podle § 1970 o. z. je žalobce v takovém případě oprávněn požadovat úhradu úroku z prodlení, a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené nařízením vlády, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení prodlení soud vyšel z data splatnosti stanovené žalovanému výzvou žalobkyně ze dne 23. 6. 2023, ve které ho vyzvala k zaplacení dlužné částky do 10. 7. 2023, kdy současně žalobkyně prokázala její odeslání žalovanému poštovním podacím archem. Vzhledem k uvedenému proto soud žalobkyni přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 725 Kč, za dobu od 11. 7. 2023 do zaplacení a co do zbytku žalobkyní požadovaný nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, včetně kapitalizovaného úroku ve výši 6353,32 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 3 262,95 Kč, zamítl.9 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta.10 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch pouze částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Příslušenství žalované částky soud vyčíslil ke dni svého rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala celkem zaplacení částky 88 945,83 Kč (tj. částky 58 346,91+ 7 068,26 Kč zákonné úroky z prodlení + 6353,32 Kč kapitalizovaný úrok + 3262,95 Kč kapitalizovaný úrok + 4 907,70 Kč úrok, 217 Kč náklady s uplatněním pohledávky + 8 790,01 Kč smluvní pokuta). Žalobkyni byla celkem přiznána částka 47 198,46 Kč, tj. 42 725 Kč + 4 473,46 Kč zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 47 %, žalovaný v rozsahu 53%. Vzhledem k tomu, že procesní úspěch byl přibližně stejný na obou stranách sporu, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.11 Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.