15 C 24/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Hankovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 34 220 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 11 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 800 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, b) částku 2 360 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 360 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení a) částky 24 960 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 564,44 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 768,53 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, s úrokem 24,6 % ročně z částky 16 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, b) částky 9 260 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 784,53 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 363,18 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 202,15 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, s úrokem 24,45 % ročně z částky 7 202,15 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, se co do částky 13 160 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 564,44 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 768,53 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 000 Kč za dobu od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 200 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, co do úroku ve výši 24,6 % ročně z částky 16 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, co do částky 6 900 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 784,53 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 363,18 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 202,15 Kč za dobu od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 842,15 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a co do úroku ve výši 24,45 % ročně z částky 7 202,15 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] domáhala proti žalované zaplacení částky v celkové výši 34 220 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, kdy tyto informace byly zaznamenány do karty zákazníka a ověřeny doklady uvedeným rovněž v kartě. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s tím se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 3 200 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 480 Kč počínaje [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, požaduje žalobkyně rovněž zákonný úrok z prodlení a úrok ve výši 24,60 % ročně sjednaný v čl. 1 smlouvy. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila celkem částku 4 200 Kč. Žalobkyně se přitom proti žalované domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 24 960 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 16 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 8 960 Kč včetně příslušenství, jež tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení, které žalobkyně částečně kapitalizovala. Žalobkyně dále uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, kdy tyto informace byly zaznamenány do karty zákazníka a ověřeny doklady uvedeným rovněž v kartě. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s tím se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 600 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 240 Kč počínaje [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, požaduje žalobkyně rovněž zákonný úrok z prodlení a úrok ve výši 24,45 % ročně sjednaný v čl. 1 smlouvy. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila celkem částku 5 640 Kč. Žalobkyně se přitom proti žalované domáhá zaplacení celkové dlužné částky ve výši 9 260 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 7 202,15 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 2 057,85 Kč včetně příslušenství, jež tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení, které žalobkyně částečně kapitalizovala. Pohledávky z výše uvedených smluv byly přitom ze strany společnosti [právnická osoba] postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradila. 2 Ve věci byl dne [datum] vydán elektronický platební rozkaz [číslo jednací], který však byl zrušen usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 6. 1. 2023, [číslo jednací], neboť se jej nepodařilo žalované řádně doručit do vlastních rukou. 3 Zástupce žalobkyně byl k jednání nařízenému na [datum] řádně předvolán, z účasti na jednání se však omluvil, přičemž výslovně souhlasil s projednáním věci bez své přítomnosti. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, aniž by požádala o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřila. Žalované bylo přitom předvolání k jednání doručeno [datum] fikcí v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.). Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 4 Soud se v projednávané věci zabýval nejdříve otázkou, zda je u žalobkyně dána aktivní legitimace, a naopak u žalované legitimace pasivní, přičemž vycházel z žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů. Dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila společnost [právnická osoba] své pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce a dále ze smluv o spotřebitelském úvěru, které uzavřela jako věřitel se svými klienty jako dlužníky, specifikované v seznamu Pohledávek na žalobkyni. Žalobkyně současně prokázala, že žalované bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] jménem společnosti [právnická osoba] Žalobkyně současně prokázala, že oznámení o postoupení pohledávky žalované také odeslala na poslední známou adresu. Aktivní legitimace je tedy dána. 5 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 6 Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 1 600 Kč, administrativním poplatkem ve výši 1 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 14 400 Kč se žalovaná zavázala uhradit formou 60 týdenních splátek po 240 Kč. Žalovaná současně podpisem smlouvy potvrdila, že částku 8 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalobkyně dále k důkazu předložila kartu zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum], ze které je zřejmé, že žalovaná byla v době podpisu karty svobodná, bydlela v nájmu, přičemž pracovala na částečný úvazek s čistým příjem ve výši 10 135 Kč měsíčně, s dalším příjmem ve výši 3 000 Kč a ve výši 11 121 Kč, když pobírala přídavky ve výši 1 700 Kč. Pokud se týká výdajů žalované, tyto dle karty zákazníka zahrnovaly výdaje na bydlení ve výši 10 700 Kč, osobní výdaje v celkové výši 7 000 Kč, splátky úvěrů ve výši 800 Kč, přičemž žalovaná měla současně u právní předchůdkyně žalobkyně zápůjčku/úvěr ve výši 6 000 Kč s celkovou měsíční splátkou ve výši 800 Kč. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla dále dne [datum] uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 3 200 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 28 800 Kč se žalovaná zavázala uhradit formou 60 týdenních splátek po 480 Kč. Žalovaná současně podpisem smlouvy potvrdila, že částku 16 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalobkyně dále k důkazu předložila kartu zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum], ze které je zřejmé, že žalovaná byla v době podpisu karty [anonymizováno], bydlela v [anonymizováno], přičemž pracovala na [anonymizována dvě slova] s čistým příjem ve výši [částka] měsíčně, s dalším příjmem ve výši [částka], když současně pobírala [anonymizováno] ve výši [částka] a státní [anonymizováno] ve výši [částka]. Pokud se týká výdajů žalované, tyto dle karty zákazníka zahrnovaly výdaje na bydlení ve výši [částka], osobní výdaje v celkové výši [částka], splátky úvěrů ve výši [částka], přičemž žalovaná měla současně u právní předchůdkyně žalobkyně zápůjčku/úvěr v celkové výši [částka] s celkovou měsíční splátkou ve výši [částka]. Žalobkyně konečně k důkazu předložila informace o zpracování osobních údajů. 7 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni [datum] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalované, když žalobkyně v obou případech k důkazu předložila pouze zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. Dále soud konstatuje, že pokud se týká smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] a související karty zákazníka, v této sice byly uvedeny informace poskytnuté poskytovateli úvěru ze strany žalované, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Právní předchůdkyně žalobkyně sice zjišťovala příjmy žalované, avšak tyto dle názoru soudu dostatečně neprověřila, když žalobkyně k důkazu nepředložila pracovní smlouvu žalované či její výplatní pásky, ze kterých by se dala výše příjmů žalované a jejich konzistentnost dostatečně osvědčit. Současně není zřejmé, jak žalobkyně ověřovala další tvrzené příjmy žalované ve výši [částka] a ve výši [částka], tj. není zřejmé, zda se jedná o další příjem žalované či o příjem člena domácnosti žalované a jak byla výše tohoto příjmu ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prověřena. Rovněž tak právní předchůdkyně žalobkyně neprověřovala výši žalovanou pobíraných přídavků, jež byly v kartě zákazníka vyčísleny na částku 1 700 Kč. Současně soud poukazuje na skutečnost, že pokud se týká výdajů žalované, tyto zahrnovaly rovněž náklady na splátky úvěrů/zápůjček, kdy je zřejmé, že žalovaná měla u právní předchůdkyně žalobkyně další závazky v celkové výši 6 000 Kč, přičemž není zřejmé, jaká byla platební morálka žalované z předchozího poskytnutého úvěru. Pokud se dále týká smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] a související karty zákazníka, v této sice byly uvedeny informace poskytnuté poskytovateli úvěru ze strany žalované, nebyly však rovněž provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Právní předchůdkyně žalobkyně sice zjišťovala příjmy žalované, avšak tyto dle názoru soudu dostatečně neprověřila, když žalobkyně k důkazu nepředložila pracovní smlouvu žalované či její výplatní pásky, ze kterých by se dala výše příjmů žalované a jejich konzistentnost dostatečně osvědčit. Současně není zřejmé, jak žalobkyně ověřovala další tvrzené příjmy žalované ve výši 3 000 Kč, tj. není zřejmé, zda se jedná o další příjem žalované či o příjem člena domácnosti žalované a jak byla výše tohoto příjmu ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prověřena. Rovněž tak právní předchůdkyně žalobkyně neprověřovala výši žalovanou pobíraných přídavků, jež byly v kartě zákazníka vyčísleny na částku 2 293 Kč a částku 23 424 Kč. Současně soud poukazuje na skutečnost, že pokud se týká výdajů žalované, tyto zahrnovaly rovněž náklady na splátky úvěrů/zápůjček, kdy je zřejmé, že žalovaná měla u právní předchůdkyně žalobkyně další závazky v celkové výši 9 908 Kč a opětovně není zřejmé, jaká byla platební morálka žalované z předchozího poskytnutého úvěru, zda jej splácela řádně a včas. Konečně osud konstatuje, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaná byla lustrována v příslušných registrech či rejstřících. 9 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smluv o spotřebitelském úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do [datum], nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb., jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti. 10 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do [datum] a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smluv o spotřebitelském úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. 11 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalované byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně v hotovosti při podpisu smlouvy poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč a dále částka ve výši 16 000 Kč. S ohledem na to, že právní předchůdkyně žalobkyně plnila – poskytla žalované peněžitou částku v celkové výši 24 000 Kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, posoudil soud nárok žalobkyně jakožto nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalované právo na vrácení toho, co právní předchůdkyně žalobkyně žalované plnila. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky 11 800 Kč, jež představuje jistinu dlužné částky ve výši 16 000 Kč poníženou o částečnou úhradu ze strany žalované v celkové výši 4 200 Kč a dále nárok na zaplacení částky 2 360 Kč, jež představuje jistinu dlužné částky ve výši 8 000 Kč poníženou o částečnou úhradu ze strany žalované v celkové výši 5 640 Kč, avšak nelze mít za důvodný jí uplatněný nárok na zaplacení zbytku žalované částky ve výši 13 160 Kč a 6 900 Kč, a to z důvodu nesplnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalované před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že v dané části není nárok žalobkyně po právu, a proto soud žalobu výrokem II. co do částky 13 160 Kč, částky 6 900 Kč a odpovídajícího příslušenství zamítl. 13 Žalovaná dluh řádně a včas neuhradila, a je tedy ve smyslu § 1968 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.) v prodlení. Podle § 1970 o. z. je žalobce v takovém případě oprávněn požadovat úhradu úroku z prodlení, a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené nařízením vlády, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal od uplynutí lhůty poskytnuté žalované k zaplacení dluhu dle prokazatelně odeslané předžalobní upomínky ze dne [datum], dle které žalobkyně poskytla žalované lhůtu k dobrovolné úhradě dluhu do [datum]. Pokud žalovaná v uvedené lhůtě dluh neuhradila, dostala se dnem [datum] s úhradou do prodlení. Vzhledem k uvedenému proto soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 800 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 2 360 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, přičemž co do zbytku žalobkyní požadovaný nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení zamítl. 14 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta. 15 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, náleželo by jí tak právo na náhradu nákladů v poměrné výši. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, neboť tato byla po celou dobu soudního řízení zcela nečinná, rozhodl soud výrokem III. tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. 16 Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.