15 C 251/2019

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Hankovou ve věci a): žalobců: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobkyně a žalobce b) celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně a žalobce oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: ; 1. celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované a svědkyně 2. celé jméno žalované , narozená dne datum ulice a číslo , PSČ obec 3. celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované všechny zastoupené obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení bytem adresa adresa pro doručování: adresa o vyklizení části nemovitosti

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti žalovaným, vyklidit část [anonymizováno] domu [adresa] tvořícího součást pozemku parc. [číslo] druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaného v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví], kterou je [anonymizována dvě slova] nacházející se ve [anonymizováno] nadzemním podlaží, která přímo [anonymizováno] a je [anonymizováno] oddělená od [anonymizováno] domu [adresa] tvořícího součást pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], obec Smržovka, zapsaného v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví], se zamítá.

II. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované [číslo] náhradu nákladů řízení ve výši 1 847,90 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované [číslo] náhradu nákladů řízení ve výši 1 847,90 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované [číslo] náhradu nákladů řízení ve výši 1 847,90 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované [číslo] náhradu nákladů řízení ve výši 1 847,90 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované [číslo] náhradu nákladů řízení ve výši 1 847,90 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované [číslo] náhradu nákladů řízení ve výši 1 847,90 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 1 Žalobci se žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne [datum], ve znění jejího upřesnění ze dne [datum], domáhali, aby soud uložil povinnost žalovaným, vyklidit část [anonymizováno] domu [adresa] tvořícího součást pozemku parc. [číslo] druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaného v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví], kterou je [anonymizována dvě slova] nacházející se ve [anonymizováno] nadzemním podlaží, která přímo sousedí a je [anonymizováno] oddělená od [anonymizováno] domu [adresa] tvořícího součást pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaného v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví]. Žalobu odůvodnili tím, že jsou vlastníky pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra], druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, [katastrální uzemí], [územní celek], jehož součástí je [anonymizováno] dům [adresa]. Žalované jsou spoluvlastnicemi sousedního [anonymizováno] parc. [číslo] druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, [katastrální uzemí], [územní celek], jehož součástí je stavba - [anonymizováno] dům [adresa]. [anonymizováno] dům žalovaných sousedí přímo s [anonymizováno] domem žalobců, oba [anonymizováno] domy jsou [anonymizována dvě slova] tak, že tvoří [anonymizováno] části jednoho objektu. Předmětem sporu je [anonymizováno] místnost ve [anonymizováno] nadzemním podlaží, přímo [anonymizováno] s [anonymizováno] domem žalovaných tak, že je od něj [anonymizována dvě slova]. V této [anonymizováno] jsou v současnosti vybudovány dveře, takže je část bytového domu žalobců přímo přístupná z bytového domu žalovaných. Část [anonymizováno] žalobců užívali v minulosti [role v řízení] žalovaných, po jejich smrti začaly část [anonymizováno] domu žalobců užívat žalované, které ji však užívají bez právního důvodu, žalobci se snažili situaci řešit, například opakovaným návrhem na uzavření nájemní smlouvy za nájemné ve výši 1 Kč za rok, avšak bezúspěšně, naposledy se žalobci pokusili smírně vyřešit situaci [datum] prostřednictvím předžalobních výzev. 2 Žalované se k podané žalobě písemně vyjádřily podáním ze dne [datum]. Uvedly, že považují žalobu za zcela nedůvodnou. Poukázaly, že jsou spoluvlastnicemi pozemkové parcely [číslo] v k.ú. [obec] společně s další spoluvlastnicí [jméno] [celé jméno svědkyně], bytem [adresa žalované a svědkyně], která však není žalovanou. Uvedly, že žalobci v žalobě netvrdí, že předmětná [anonymizováno] je v jejich vlastnictví, pouze odkazují na výřez katastrální mapy s orientačním zvýrazněním rozdělení na [anonymizováno] dům žalobců a sousední [anonymizováno] dům žalovaných, kdy se žalobci domáhají vyklizení pouze jedné [anonymizováno] ve [anonymizováno] nadzemním podlaží v [anonymizováno] domě [číslo]. Pokud by žalobci striktně vycházeli z katastrální mapy, pak by museli žalovat na vyklizení celou část domu, tedy včetně [anonymizováno] v [anonymizováno] nadzemním podlaží, což neučinili. Poukázaly na notářský zápis Státního notářství v [obec] [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], dle kterého tehdejší spoluvlastníci pan [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení] uzavřeli dohodu o zrušení spoluvlastnictví. Předmětem této dohody bylo mj. rozdělení domu [adresa] se stav. parcelou [číslo] a podkladem byl geometrický plán Střediska geodezie v [obec] ze dne [datum] č. zak. [číslo] [rok]. Dům byl rozdělen na dvě části, a to v souladu s rozhodnutím komise pro výstavbu MěstNV ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] – dva rodinné domky dle předložených plánů, kterým byla přidělena čísla popisná [číslo] (první od hlavní ulice) a [číslo] (druhý v zahradě). Dále bylo v rozhodnutí uvedeno, že se povoluje, aby dveře v pokoji, který sousedí s domem [anonymizováno], byly zazděny, aby tak bylo rozdělení úplné a dokonalé. Dále bylo povoleno, aby mezi tímto pokojem a sousedním pokojem byly [anonymizováno] nové [anonymizováno], jinak by byla tato místnost bez spojení. Tyto změny byly dodatečně vyznačeny na plánu. Ve výše uvedeném geometrickém plánu je jednoznačně nově stanovena hranice, která rozděluje původní jednu stavební parcelu [číslo] na stavební parcely dvě pod novými čísly [číslo] a [číslo] a tyto parcely korespondují s rozdělením domu na [anonymizována dvě slova] domy. Součástí rozhodnutí Komise pro výstavbu Rady MěNV ve [obec] je i stavební výkres – půdorys [anonymizováno] patra celého původního domu [číslo] s vyznačením rozdělení domu na dva samostatné objekty označené a) a b). Dle výše uvedeného notářského zápisu o rozdělení spoluvlastnictví převzala paní [jméno] [příjmení] do svého výhradního vlastnictví polovinu domu [adresa] ve [obec] s nově utvořenou stav. parcelou [číslo] o výměře 361 m2, zahradu [číslo] o výměře [výměra], se všemi stavbami, součástmi a příslušenstvím. Pan [příjmení] [příjmení] převzal do svého výhradního vlastnictví polovinu domu [číslo] ve [obec] s nově vytvořenou stav. parcelou [číslo] o výměře [výměra], [anonymizováno] p. [číslo] o výměře [výměra], se všemi stavbami, součástmi a příslušenstvím. Takto vytvořené domy byly v minulosti předmětem několika převodů, nikdy se však nestalo, že by se jejich majitelem stala jedna osoba. Pan [příjmení] [příjmení] prodal dům [adresa] se stavební parcelou [číslo] o výměře [výměra] a zahradou p. [číslo] o výměře [výměra] oborovému podniku [anonymizováno], [obec] dle kupní smlouvy ze dne [datum], tento následně [právnická osoba] [anonymizováno] dle kupní smlouvy ze dne [datum] a následně byl prodán MěstNV ve [obec] kupní smlouvou ze dne [datum] a tento manželům [příjmení] kupní smlouvou ze dne [datum]. V této kupní smlouvě je uvedeno v čl. V., že kupujícím je znám stav prodávané ideální ½ nemovitosti, že se zde nachází byt [anonymizováno] a prohlašuje, že je v tomto stavu a za dohodnutou cenu kupuje. [příjmení] [jméno] [příjmení] prodala mj. svůj dům s pozemkovou parcelou [číslo] panu [jméno] [příjmení] dle kupní smlouvy ze dne [datum]. V této kupní smlouvě je uveden předmět kupní smlouvy rodinný dům [adresa], na parcele [číslo] o výměře [výměra] – zastavěná plocha a nádvoří a parc. [číslo] o výměře [výměra], ačkoliv dle původního rozdělení dle notářského zápisu z r. [rok] byla výměra pozemkové parcely původního značení [číslo], nově [číslo] pouze [výměra], p.č. původního značení [číslo], nově [číslo] zahrada o vým [výměra]. Na základě tohoto výčtu lze konstatovat, že paní [jméno] [příjmení] prodala o [výměra] větší stavební parcelu [číslo], než skutečně vlastnila a zahradu o [výměra] menší, tedy o [výměra] větší výměru v součtu obou pozemků, než skutečně vlastnila. Uvedly, že je s podivem, že takováto smlouva byla zavkladována na katastru nemovitostí. Následně žalobci kupní smlouvou ze dne [datum] s touto vadou nemovitosti od pana [jméno] [příjmení] koupili. Vlastník nemůže prodat více, než skutečně vlastní a proto kupní smlouva paní [jméno] [příjmení] ze dne [datum] je od samého počátku neplatná; neplatné jsou také všechny další kupní smlouvy, tedy i kupní smlouva žalobců ze dne [datum]. Zdůraznily, že [příjmení] [jméno] [příjmení], ani pan [jméno] [příjmení], ale ani žalobci nikdy předmětnou část domu [adresa] a tedy i pozemek pod touto stavbou nevlastnili ani neužívali a nemohou se tak domáhat např. vydržení. Naopak předmětnou část domu [adresa] s pozemkem vždy vlastnili a užívali všichni předchozí vlastníci domu [číslo] včetně rodičů žalovaných, po kterých žalované předmětné nemovitosti zdědily. Dále uvedly, že v minulosti došlo k přečíslování domů – dům [číslo] dostal [adresa], dům [číslo] pak [adresa]. Rovněž došlo k přečíslování pozemkových parcel. Přestože nebylo provedeno žádné další dělení či slučování stavebních parcel [číslo] a [číslo], nově značené jako [číslo] a [číslo], došlo k provedení vyznačení hranic (zřejmě po digitalizaci a změně číslování) odlišně od původních hranic pozemků a v rozporu s výše uvedenou dohodou o rozdělení spoluvlastnictví pana [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení] a bez jakéhokoliv právního podkladu. Ještě v roce [rok] byl vyhotoven Katastrálním úřadem v [obec] Snímek mapy evidence nemovitostí ke dni [datum], ve kterém je vyznačen stav shodně dle notářského zápisu Státního notářství v [obec] [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] a geometrického plánu Střediska geodezie v [obec] ze dne [datum] č. zak. [číslo] [rok]. Na tento vadný stav obecný zmocněnec žalovaných upozornil podáním ze dne [datum] Katastrální úřad v [obec] a požádal jej o nápravu věci a uvedení do náležitého stavu dle právních dokumentů. V letech [rok] – [rok] žalobci provedli ke svému domu další přístavbu a celý dům včetně této přístavby opatřili novou fasádou, ve staré části domu vyměnili okna. Předmětná část domu žalovaných, kterou si žalobci nárokují, však zůstala v původním stavu. Tedy žalobci museli od samého počátku vědět, kde jsou hranice rozděleného domu a že jim předmětná část domu nenáleží. Celý dům včetně přístavby si nechali žalobci nově zaměřit, vznikla tak stavební parcela [číslo] s novou výměrou [výměra], tedy o [výměra] menší, než byla výměra před zhotovením přístavby. Z výše uvedeného vyplývá, že došlo v průběhu převodů vlastnictví předchozích vlastníků domů a pozemkových parcel dnešních vlastníků – žalobců, k chybě v zákresu v operátu na katastru nemovitostí, ale i chybným zápisům vlastnictví, a to bez jakéhokoliv relevantního právního dokladu. Žalované se domnívají, že jde o chybu Katastrálního úřadu v [obec], a proto obecný zmocněnec žalovaných vyzval tento úřad k nápravě věci. 3 Na vyjádření žalovaných reagovali žalobci replikou ze dne [datum]. Uvedli, že důvodem, proč žalobci nežalují paní [celé jméno svědkyně] na vyklizení místnosti v [anonymizováno] nadzemním podlaží, tj. části bytového domu žalobců, je fakt, že paní [celé jméno svědkyně] část bytového domu žalobců neužívá. Předmětná část bytového domu žalobců je užívána pouze žalovanými, paní [celé jméno svědkyně] místnost v prvním podlaží bytového domu žalobců užívá a v minulosti ji užívala s dovolením žalobců oprávněně a bezplatně na základě smlouvy o výprose, kterou pro doložení této skutečnosti žalobci uzavřeli s paní [celé jméno svědkyně] písemně. Uvedli, že paní [celé jméno svědkyně] zcela uznává, že žalobci jsou vlastníky jak části bytového domu žalobců, tak jí užívané místnosti v [anonymizováno] podlaží, jak je doloženo v bodě III úvodních prohlášení zmíněné smlouvy o výprose. Paní [celé jméno svědkyně] tento fakt ani nikdy nezpochybňovala a nezpochybňovali jej ani její právní předchůdci. Vlastnictví části bytového domu žalobců nezpochybňoval ani [role v řízení] žalovaných, pan [jméno] [příjmení]. Jelikož mezi žalobci a panem [příjmení] existovaly dobré vztahy, svolili žalobci v minulosti k tomu, aby pan [příjmení] část bytového domu žalobců užíval. Na základě dohody tak žalobci přenechali panu [příjmení] část bytového domu žalobců k dočasnému bezplatnému užívání, a to bez písemné smlouvy. Žalobci bytový dům žalobců, spolu s částí bytového domu žalobců, nabyli na základě kupní smlouvy uzavřené s [jméno] [příjmení] ze dne [datum], a to na základě údajů uvedených v katastru nemovitostí v tomto období. [ulice] linie mezi bytovým domem žalobců a bytovým domem žalovaných byla v katastrálních mapách zaznačena v roce [rok] identicky jako v současnosti. Není tedy pochyb o tom, že předmětem kupní smlouvy žalobců, která na vymezení bytového domu žalobců v katastru nemovitostí odkazovala, byla jakožto součást bytového domu žalobců i část bytového domu žalobců. Skutečnost, že žalobci jsou vlastníky části bytového domu žalobců, dosvědčuje tato kupní smlouva a k žalobě přiložený výpis z katastru nemovitostí a výřez z katastrální mapy. Poukázali, že se k bytovému domu žalobců, včetně části bytového domu žalobců, od jeho koupě v roce [rok] chovají jako vlastníci ve všech ohledech, místnost v [anonymizováno] patře přenechali dobrovolně k užívání paní [celé jméno svědkyně], část bytového domu žalobců v minulosti přenechávali dobrovolně k užívání panu [příjmení], z předmětné části bytového domu žalobců žalobci jakožto vlastníci platili daň z nemovitých věcí, a to již za zdaňovací období roku [rok]. Poukázali na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu ve vztahu k nabytí nemovitosti od nevlastníka, žalobci byli při uzavření kupní smlouvy žalobců zjevně v dobré víře. Zápis týkající se bytového domu žalobců v katastru nemovitostí při uzavírání smlouvy, jakož i předtím a poté, potvrzoval, že část bytového domu žalobců je součástí bytového domu žalobců. Žalobci bytový dům kupovali s úmyslem koupit jako součást bytového domu žalobců i část bytového domu žalobců. Žalované část bytového domu žalobců nemohly nikdy nabýt, jelikož k tomu nemají a nikdy neměly žádný právní titul. Kupní smlouva ze dne [datum], na základě které měli rodiče žalovaných, jakožto právní předchůdci žalovaných, zřejmě nabýt i část bytového domu žalobců ve svém prvním článku výslovně uvádí, že předmětem smlouvy je ideální polovina„ domu [adresa] s parc. [číslo] o výměře [výměra]“. Výměra [výměra] přitom odpovídá výměře bytového domu žalovaných, a není v ní zahrnuta část bytového domu žalobců. Dále poukázali na to, že Městský úřad Smržovka si v souvislosti s prodejem bytového domu žalovaných nechal vypracovat znalecký posudek, [číslo] o ceně nemovitosti a jeho nález potvrzuje, že výměra zastavěné plochy, kterou rodiče žalovaných nabyli, je [výměra], a že byt v druhém nadzemním podlaží, jejž rodiče žalovaných nabyli, byl v dané době dispozičně řešen jako [anonymizováno]. Konečně poukázali, že i kdyby v roce [rok] došlo k rozdělení domu a pozemku tak, že by v roce [rok] dnešní část bytového domu žalobců na základě rozdělení pozemku parc. [číslo] domu [adresa] připadla k pozdějšímu pozemku parc. [číslo] domu [adresa], resp. pozdějšímu pozemku parc. [číslo] domu [adresa], tj. bytovému domu žalovaných, mohlo v období od roku 1971 do roku 2004, kdy bytový dům žalobců prodala paní [příjmení] panu [příjmení], dojít k převodu dnešní části bytového domu žalobců zpět na paní [příjmení]. Na základě tohoto převodu pak mohla být provedena příslušná změna údajů v katastru nemovitostí. Žalobci se domnívají, že by nebylo spravedlivé po nich požadovat, zejména vzhledem k plynutí času a praktické nerealizovatelnosti, aby získali důkazy, které by tento převod doložily, jelikož na jejich straně stojí údaje zapsané v katastru nemovitostí, které mají dle názoru žalobců přesně dosáhnout toho, aby nebylo třeba takovéto historické údaje vedoucí hluboko do minulosti dohledávat. I kdyby však soud uzavřel, že žalobci nenabyli vlastnické právo k části bytového domu žalobců na základě kupní smlouvy žalobců, žalobci by přesto byli v současnosti vlastníky části bytového domu žalobců z titulu vydržení. 4 V podání ze dne [datum] označily žalované tvrzení žalobců o tom, že jejich [role v řízení] [jméno] [příjmení] údajně nezpochybňoval vlastnictví předmětné části domu žalovaných a předmětnou místnost užívali manželé [příjmení] s laskavým svolením žalobců, za nestydatě lživé. Zpochybňování vlastnictví předmětné místnosti žalovaných začalo až po úmrtí pana [jméno] [příjmení], tj. v první polovině roku [rok]. Poukázaly, že žalobci nikdy místnost ve [anonymizováno] nadzemním podlaží, ani místnosti v [anonymizováno] nadzemním podlaží neužívali a užívat nemohli. Konečně namítly vydržení žalované části bytového domu, včetně jím zastavěné části pozemku, a to k datu uzavření kupní smlouvy manželů [příjmení] a [územní celek]. 5 Na základě posouzení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti v souladu s ust. § 132 o.s.ř. zjistil soud tento skutkový stav: 6 Z notářského zápisu sp. zn. [spisová značka] [číslo], že byl sepsán dne [datum] notářem [anonymizováno] [příjmení]. Předmětem zápisu byla dohoda o zrušení spoluvlastnictví mezi [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození]. Z notářského zápisu vyplývá, že oba shora uvedení byli rovným dílem (na polovici) spoluvlastníky domu [adresa] ve [ulice] [obec] se stavební parcelou [číslo] o výměře [výměra], louky [číslo], [číslo] a louky [číslo]. Oba se dohodli o zrušení spoluvlastnictví k těmto nemovitostem a podkladem proto jim byl geometrický plán Střediska geodezie v [obec] ze dne [datum] č. zak. [číslo] [rok]. Dále se dohodli, že pan [příjmení] převezme do svého výhradního vlastnictví polovinu domu [adresa] s nově utvořenou parcelou [číslo] o výměře [výměra] a louku p. [číslo] když podle rozhodnutí komise pro výstavbu MěstNV ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo přiděleno této polovině domu [adresa]. Dále se dohodli, že paní [příjmení] převezme do svého výlučného vlastnictví polovinu domu [adresa] s nově utvořenou parcelou [číslo] o výměře [výměra] a zahradu p. [číslo] této polovině domu bylo komisí pro výstavbu přiděleno [adresa]. 7 Z geometrického plánu [číslo] [rok] k rozdělení domu [adresa], že byl vypracován dne [datum], v geometrickém plánu jsou zakresleny pozemky p. [číslo] p. [číslo]. V geometrickém plánu je zakresleno rozdělení pozemku p. [číslo] jakož i rozdělení původního domu se zakreslením nově utvořených parcel [číslo] a [číslo]. Ve vztahu k rozdělení domu je z plánu zřejmá označená vzdálenost [anonymizováno] m od vnitřního rohu domu na pozemku p. [číslo] k hranici rozdělení domů a vzdálenost [anonymizováno] m z konce vnější strany domu na pozemku p. [číslo] k hranici rozdělení domů. Pan [anonymizováno] nabyl plochu celkem [anonymizováno] [výměra] a paní [příjmení] nabyla plochu celkem [anonymizováno] [výměra] s poznámkou, že nové hranice byly v přírodě označeny křížkem v soklu domu. Zvláštní přílohou geometrického plánu byl výkaz výměr zak. [číslo] [rok]. 8 Z rozhodnutí Rady Městského národního výboru [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] adresovaného paní [příjmení] a panu [příjmení] ve věci rozdělení domu [adresa] ve [obec] na základě jejich žádosti, že komise povolila rozdělení domu [adresa] na dvě části – dva rodinné domy dle předložených plánů s konstatováním, že celé řešení nevyžaduje stavebních úprav, je nutné vybudovat jednu zděnou příčku na [anonymizováno], dům má dva vchody a je dělitelný bez jakýchkoli úprav s tím, že při komisionálním řízení oba jako majitelé domu [adresa] s rozdělením dle plánů souhlasili. Rodinným domům, které nově vznikly, bylo přiděleno [adresa] (první od hlavní ulice) a [adresa] (druhý v zahradě). Dále bylo povoleno, aby dveře v pokoji, který sousedí s domem [anonymizováno], byly zazděny, aby tak bylo rozdělení úplné a dokonalé. Dále bylo povoleno, aby mezi tímto pokojem a sousedním pokojem byly proraženy a zřízeny nové [anonymizováno], jinak by byla tato místnost bez spojení. Tyto změny byly dodatečně vyznačeny v plánu. 9 Z plánu opatřeného razítkem Komise pro výstavbu Městského národního výboru ve [obec] s ručně dopsanou poznámkou„ schváleno“ je patrné rozdělení domu, kdy nově vzniklé domy jsou označeny v plánu písmenem a, písmenem b. Pokud se týká domu označeného v plánu pod písmenem„ a“, sestává tento ze tří pokojů, kuchyně, s vyznačenou spíží a schodištěm. V plánu jsou vyznačeny vnitřní rozměry jednotlivých místností, rozměry zdí, se zakreslením oken a dveří a komínů na obou domech. Z plánu je zřejmá linie rozdělení domu tak, že k domu označenému písmenem„ a“ náleží pokoj nacházející se z předního pohledu nalevo od schodiště, vnitřní délka této místnosti činí [anonymizováno] metry, v plánu jsou rovněž patrné dveře vedoucí do této místnosti, a to jednoznačně z domu označeného pod písmenem„ a“, naopak žádné dveře z domu označeného pod písmenem„ b“ do této místnosti nevedou. Dům označený pod písmenem„ b“ sestává ze čtyř pokojů, kuchyně a vyznačeným schodištěm. Pokoj v domě pod písmenem„ b“, který bezprostředně sousedí s pokojem v domě pod písmenem„ a“, má vnitřní délku [anonymizováno] metrů. 10 Z kupní smlouvy o převodu nemovitostí ze dne [datum], že byla uzavřena mezi [územní celek], jako prodávajícím a manžely [jméno] a [jméno] [příjmení], jako kupujícími. Předmětem prodeje byla ideální jedna polovina nemovitosti [adresa] s parcelou [číslo] zastavěná plocha o výměře [výměra]. V čl. V. této smlouvy bylo uvedeno, že kupujícímu je znám stav prodávané ideální poloviny nemovitosti a že se zde nachází byt [anonymizováno]. 11 Z kupní smlouvy ze dne [datum], že byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení], jako prodávajícím a podnikem [anonymizováno], jako kupujícím. Předmětem prodeje byl dům [adresa] se stavební parcelou [číslo] o výměře [výměra] a zahradou č. kat. [číslo] o výměře [výměra]. 12 Z kupní smlouvy ze dne [datum], že byla uzavřena paní [jméno] [příjmení], jako prodávající a [jméno] [příjmení], jako kupujícím. Předmětem prodeje byla budova [adresa] na parcele p. [číslo] pozemek p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra] a pozemek p. [číslo] – zahrada o výměře [výměra]. 13 Ze smlouvy o výprose, že byla uzavřena dne [datum] mezi žalobci, jako půjčiteli a [celé jméno svědkyně], jako výprosníkem. Smlouvou byla paní [celé jméno svědkyně] přenechána k užívání místnost v [anonymizováno] podlaží. Smlouva obsahovala úvodní prohlášení stran, že zápisy v katastru nemovitostí přesně odpovídají skutečnému právnímu stavu s tím, že výprosník na základě ústní dohody již v minulosti užíval část bytového domů půjčitelů, kterou je samostatná místnost v prvním nadzemním podlaží o výměře [výměra], přímo sousedící s bytovým domem výprosníka tak, že je od něj oddělena zdí a strany chtějí nově vzájemný poměr týkající se místnosti v prvním podlaží upravit písemně. 14 Z kupní smlouvy o převodu nemovitostí, že byla uzavřena dne [datum] mezi [jméno] [příjmení], jako prodávajícím a manžely [příjmení], jako kupujícími. Předmětem převodu byla budova [adresa] – rodinný dům na parc. [číslo] o výměře [výměra] – zastavěná plocha a nádvoří a parc. [číslo] o výměře [výměra] – zahrada. Právní účinky vkladu vznikly dnem [datum]. 15 Z dodatečného daňového přiznání k dani z nemovitosti za zdaňovací období roku [rok] ze dne [datum], že jako poplatník daně je označen žalobce a) a přiznání bylo podáno ve vztahu k parcele p. [číslo] o označené výměře [výměra], z toho výměra zastavěná nemovitými stavbami [výměra] a k parcele p. [číslo] o výměře [výměra], z toho výměra zastavěná nemovitými stavbami [výměra]. 16 Ze znaleckého posudku ze dne [datum] [číslo] o ceně nemovitosti – rodinného domku [adresa] ve [obec], že vypracování posudku si objednalo [územní celek] za účelem určení administrativní ceny. Nemovitost byla prohlédnuta a zaměřena znalcem dne [datum], znalci nebyla předložena žádná stavební dokumentace, pro potřebu ocenění znalec vyšel ze skutečného stavu a výměr zjištěných při prohlídce. Uvedl, že objekt byl postaven v roce [rok], během let byla prováděna pouze běžná údržba, v letech [rok] – [rok] byla provedena modernizace, zejména sociálního vybavení. K popisu nemovitosti uvedl, že oceňoval polovinu dvojdomku, situovaného u hlavní komunikace ve středu obce. Dům je nepodsklepený, přízemní s patrem a půdou, v přízemí se nachází jedna bytovka [anonymizováno] s příslušenstvím a [anonymizováno]. V patře je také bytová jednotka [anonymizováno] s příslušenstvím. Výměra obestavěného prostoru byla uvedena 1 [anonymizována dvě slova], výměra pozemku č.k. [číslo] byla uvedena [výměra] = zastavěná plocha. 17 Z dopisu [stát. instituce] – stavebního úřadu ze dne [datum] adresovaného [jméno] [příjmení], bytem [obec], že tímto úřad potvrdil, že rozhodnutím [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl rozdělen dům původní [adresa] na dvě části – dva rodinné domy. Nově vzniklým rodinným domům byla přidělena čísla popisná [číslo] (první od [ulice] ulice) a [číslo] (druhý v [anonymizováno]). Následně bylo [adresa] změněno na [adresa] a [adresa] bylo změněno na [adresa] [adresa] se nachází na parc. [číslo] dům [adresa] na parc. [číslo]. 18 Rozhodnutím ze dne 2. 3. 2020, [číslo jednací] [stát. instituce], [stát. instituce] rozhodl o žádosti žalované [číslo] o nápravu stavu věci v katastru nemovitostí tak, že nevyhověl nesouhlasu s provedením opravy s odůvodněním, že se nejedná o chybu v katastrálním operátu podle ust. § 36 katastrálního zákona a nápravu stavu věci v katastru nelze řešit v rámci ust. § 36 katastrálního zákona, neboť by tímto byla řešena sporná právní otázka, spočívající v posouzení, kdo je vlastníkem konkrétní části nemovitosti, tyto spory nemůže řešit katastrální úřad cestou opravy chyby v katastrálním operátu. 19 Soud dále k důkazu provedl polní náčrt z roku [rok] označený jako zakázka [číslo] [rok] s patrným vedením hranice a patrným rozděleným domu, dále polní náčrt označený jako [anonymizováno] [číslo] a zápis k tomu připojený. Ze zápisu ve vztahu k pozemku parc. [číslo] vyplývá označení vlastníka: [jméno] [příjmení], změna [anonymizováno] a nové [adresa] s podpisem„ [příjmení]“. Ze zápisu ve vztahu k pozemku parc. [číslo] vyplývá vlastnické právo Čs. stát – [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova], [adresa], s poznámkou dodatek 4 č.p. U kolonky podpisu je uvedena poznámka: potvrzení viz. příloha u [číslo]. 20 Ze stanoviska [stát. instituce] ze dne [datum] adresovaného [stát. instituce] k opravě chyby v katastrálním operátu ve vztahu k pozemků p. [číslo] v k.ú. [obec], že dospěl k závěru, že geometrické a polohové určení nemovitosti je v rozporu s výsledkem zeměměřičských činností, jímž toto určení vzniklo a které tak byly prvotním podkladem pro jeho zápis a zákres do katastrálního operátu, proto doporučuje provést opravu geometrického a polohového určení stávajícího chybného stavu podle § 36 [příjmení] na základě původního výsledku zeměměřičských činností (GP [číslo] [rok]) s tím, že žádný jiný podklad pro provedení opravy není třeba. 21 Rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [rok] Zeměměřický a katastrální inspektorát v [obec] změnil rozhodnutí [stát. instituce], [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] tak, že jej nahradil novým zněním, že:„ nesouhlasu [celé jméno žalované] ze dne [datum] s neprovedením opravy geometrického a polohové určení hranic mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec], se nevyhovuje, neboť nebyly naplněny podmínky pro opravu chyby v katastrálním operátu podle § 36 zák. o katastru nemovitostí“. 22 Z kupní smlouvy o převodu nemovitostí uzavřené mezi prodávajícím [územní celek] a kupujícími manžely [jméno] a [jméno] [příjmení], že byla uzavřena dne [datum], předmětem převodu byla ideální polovina nemovitosti [adresa] s parcelou [číslo] zastavěná plocha o výměře [výměra] v k.ú. [obec]. V čl. V. této smlouvy bylo uvedeno, že kupujícímu je znám stav prodávané ideální poloviny nemovitosti a že se zde nachází byt [anonymizováno]. 23 Z nájemní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi [územní celek], jako pronajímatelem a panem [jméno] [příjmení], jako nájemcem, že pronajímatel přenechal od [datum] na dobu neurčitou do nájmu byt [číslo] ve [anonymizováno] podlaží domu [adresa] na [ulice] ulici ve [obec] s tím, že byt sestává z [anonymizována dvě slova] pokojů, [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] a [anonymizováno], které jsou společné s bytem. 24 Soud provedl rovněž důkaz svědeckou výpovědí svědkyně navržené žalobci. Ze svědeckého výslechu [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že svědkyně bydlí v domě [adresa] na adrese [adresa žalované a svědkyně], uvedla, že bydlí dole v patře, o patro výš bydlí p. [celé jméno žalované], svědkyně odjakživa bydlí dole. Uvedla, že jednou nabízel [anonymizováno] k pronájmu pokojíček v patře, poté když se dcera a syn svědkyně odstěhovali, tak pokojíček zrušili a výbor pak prodal celý dům s tím, že svědkyně s manželem koupili byt dole, [příjmení] koupili celé podlaží nahoře. (Pozn. soudu: po nahlédnutí do obrazové fotodokumentace spisu svědkyně ztotožnila„ pokojíček“ jako místnost, jejíhož vyklizení se žalobci domáhají). Dále uvedla, že si asi loni pronajala od žalobce sklep, do doby, než si jej pronajala, tak již předtím sklep užívala, smlouvu uzavřela, protože se nechtěla dostat do žádných konfliktů, text smlouvy připravil žalobce, svědkyně pochopila, že si může pronajmout sklep a užívat jej tak, jak dříve užívala. Sklep svědkyně užívala již v době, kdy dům kupovali, užívali jej i [příjmení] a užívala jej již předtím, a to již v době, kdy měli dům v pronájmu od [anonymizováno]. Ve větší místnosti ve sklepě, kde bylo dříve uhlí, byly dříve dveře, neví, kam se těmito dveřmi vcházelo. Svědkyně dále vypověděla, že paní [celé jméno žalované] asi nyní užívá pokojíček, manžel svědkyni říkal, že to předtím bylo paní [příjmení], stejně jako pozemek před okny sklepů, jakož i to, že jí manžel říkal, že na fasádě domu je nějaký křížek. Dále uvedla, že od paní [příjmení] byly vždy dveře do pokojíčku, pak je zazdili, ale nepamatuje si, za jakých okolností, svědkyně dále uvedla, že moc neví, zda pokojíček užívala paní [příjmení], vzpomíná si, že to bylo [anonymizováno], protože ten to pronajímal. Ohledně rekonstrukce bytu [anonymizováno], svědkyně uvedla, že v minulosti prováděla paní [celé jméno žalované] rekonstrukci elektřiny a výměnu kamen. Konečně uvedla, že neví nic o dohodě pana [příjmení] a pana [celé jméno žalobce] ohledně místnosti, nikdy v minulosti neviděla pana [celé jméno žalobce], paní [celé jméno žalobkyně] či jakoukoli jinou cizí osobu docházet do sklepa či do pokojíčku. 25 Konečně soud provedl rovněž důkaz ortofotomapami, leteckými snímky a obrazovou fotodokumentací. 26 K výzvě soudu při jednání dne [datum] žalobci skutkově tvrdili, že vlastnické právo k předmětné místnosti dovozují z kupní smlouvy, uzavřené v roce [rok] mezi žalobci a panem [příjmení], vlastnické právo dovozují buď přímo od pana [příjmení], jako vlastníka místnosti, či jako nabytí od nevlastníka, případně z titulu vydržení vlastnického práva k předmětné místnosti. 27 Soud se nejprve zabýval tím, jaký hmotněprávní předpis na posuzovanou věc aplikovat. Za účelem posouzení předběžné otázky (viz. odstavec 30 rozsudku) dospěl soud k závěru, že je třeba aplikovat s odkazem na ust. § 3028 odst. 2 zák. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“) zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť k tvrzenému vzniku vlastnického práva žalobců k předmětné nemovitosti došlo před 1. lednem 2014. Podle ust. § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. 28 Oproti tomu, pokud se týká samotné žaloby na vyklizení, je tato novým nárokem, žaloba byla podána již za účinnosti o.z., proto je třeba postupovat v této dílčí otázce podle hmotněprávní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Podle ust. § 3028 odst. 1 o.z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 29 Podle ust. § 1040 odst. 1 o.z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Předpokladem pro vyhovění nároku podle ust. § 1040 o.z. tak je: a) skutečnost, že žalobci jsou vlastníky místnosti (jakožto části domu), b) skutečnost, že žalované tuto místnost užívají a c) že tak činí bez právního důvodu. 30 Soud tedy musel jako otázku předběžnou, posoudit vlastnické vztahy k předmětné místnosti, jejíhož vyklizení se žalobci podanou žalobou domáhali. Ještě před tímto posouzením se soud rovněž zabýval otázkou aktivní a pasivní legitimace účastníků řízení. Pokud se týká pasivní legitimace žalovaných, je z výpisu z katastru nemovitostí zřejmé, že vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je rodinný dům [adresa] na [list vlastnictví], svědčí ke dni rozhodnutí soudu každé z žalovaných v rozsahu [anonymizováno] a [jméno] [jméno] [celé jméno svědkyně] v rozsahu [anonymizováno]. Podle ustálené judikatury (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 2. 2009, sp.zn. 28 Cdo 326/2008) v řízení o vyklizení nemovitosti, opírající se o tvrzení, že ji žalovaní užívají bez právního důvodu, nelze žalované považovat za nerozlučné společníky. Žalobci v podané žalobě netvrdí, že by další spoluvlastnice paní [celé jméno svědkyně] předmětnou místnost, jejíhož vyklizení se domáhají, neprávem zadržovala. Při posledním jednání soudu dne [datum] obecný zmocněnec žalovaných uvedl, že předmětnou místnost žalované užívají, žalované tedy užívání nijak nepopíraly a ohledně této skutečnosti nebyl ani mezi účastníky rozpor. Pasivní legitimace žalovaných je tedy v řízení dána a důvod pro zamítnutí žaloby bez dalšího není dán pro okolnost, že žalobci neoznačili v žalobě jako další žalovanou paní [celé jméno svědkyně]. Již na tomto místě rozsudku soud rovněž poukazuje na procesní postavení žalobců v řízení, kdy také žalobci mají v řízení postavení samostatných společníků (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 9. 2009, sp.zn. 22 Cdo 4208/2008, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 9. 2018, sp.zn. 28 Cdo 763/2018) a blíže viz. odůvodnění nákladového výroků v odstavci 45 rozsudku. Soud ověřil, že vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je rodinný dům [adresa] na [list vlastnictví], svědčí ke dni rozhodnutí žalobcům, kteří vlastní tyto nemovitosti ve společném jmění manželů. Aktivní legitimace žalobců je rovněž dána. 31 Po provedeném dokazování soud nemá za prokázáno vlastnické právo žalobců k předmětné místnosti, jejíhož vyklizení se domáhají, respektive, že nastaly právní skutečnosti, na jejichž základě nabyli žalobci předmětnou místnost do svého vlastnictví. 32 Pokud žalobci odvozují vlastnické právo k předmětné místnosti z kupní smlouvy o převodu nemovitostí ze dne [datum] mezi [jméno] [příjmení], jako prodávajícím a manžely [příjmení], jako kupujícími, pak předmětem převodu byla budova [adresa] – rodinný dům na parc. [číslo] o výměře [výměra] – zastavěná plocha a nádvoří a parc. [číslo] o výměře [výměra] – zahrada. V kupní smlouvě bylo specifikováno, že prodávající prodává kupujícím nemovitosti tak, jak je sama strana prodávající vlastnila a užívala. Žalobci však neprokázali vlastnické právo předchozího vlastníka pana [příjmení] k předmětné místnosti. Předmětná místnost není stavebně technicky propojená (dveřmi) s domem žalobců, jediný vstup do místnosti tedy vede z domu žalovaných, svědkyně při výslechu uvedla, že nikdy neviděla kohokoli docházet do předmětné místnosti, ani do sklepa. Žalobce při jednání soudu dne [datum] uvedl, že předmětem prohlídky nemovitosti s realitním makléřem před jejím zakoupením nebyla předmětná místnost, z domu žalobců nebyla místnost přístupná, žalobce vycházel ze stavu zapsaného v katastru nemovitostí. Soud tedy nemá za prokázáno, že by předchozí vlastník pan [příjmení] kupní smlouvou zamýšlel tuto místnost převést, předchozí vlastník pan [příjmení] předmětnou místnost po dobu jeho vlastnického práva neužíval, po celou tuto dobu, jakož i aktuálně, naopak místnost užívají žalované. Žalobci neprokázali jakoukoli tvrzenou dohodu, ať již ústní nebo písemnou, mezi panem [jméno] [příjmení] a žalobcem o dočasném užívání předmětné místnosti [anonymizováno] se svolením žalobců. Jako důkaz k prokázání tohoto tvrzení žalobci označili svědecký výslech paní [celé jméno svědkyně], která však v rámci svědecké výpovědi uvedla, že o dohodě žalobce s panem [jméno] [příjmení] ohledně místnosti jí není nic známo. Připustila pouze, že se v určité době pan [jméno] [příjmení] svědkyni zmínil, že chce dům prodat a pronajmout si byt v domě u žalobce. Uvedla, že to bylo v době, kdy byl pan [příjmení] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]. 33 Žalobci především tvrdili, že při koupi nemovitosti vycházeli ze stavu zápisu v katastru nemovitostí. Z aktuálního výřezu katastrální mapy je zřejmé, že současně zakreslená hranice mezi oběma domy předpokládá, že předmětná místnost se nachází na pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalobců. Nicméně z dalších provedených důkazů vyplývá, že původní polní náčrt z roku [rok] týkající se vedení hranice odpovídá geometrickému plánu č. zak. [číslo] [rok], jakož i mapovému listu č. XI [číslo] vyhotovenému katastrálním úřadem dne [datum]. To, že později došlo ke změně zákresu vedení hranice na podkladě výsledků obnovy technickohospodářské mapy, nic nehovoří o vlastnickém právu k předmětné místnosti, či že by na základě této obnovy došlo rovněž ke změně vlastnického práva ve vztahu k této místnosti. I kdyby snad v roce [rok] tehdejší vlastníci dnešních domů [adresa], tedy podnik [anonymizováno] a paní [příjmení], označili hranice svých nemovitostí při konaném místním šetření jinak, než jak odpovídá původnímu polnímu náčrtu a geometrickému plánu z roku [rok], což však dle názoru soudu z předloženého důkazu označeného jako TA [číslo] nevyplývá, byť tato okolnost je zmíněna v rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v [obec] ze dne [datum], tak ke změně vlastnického práva ve vztahu k předmětné místnosti změna vedení hranice mezi nemovitostmi vést nemohla. Pokud žalobci odkazují na zápis v katastru nemovitostí, je třeba uvést, že žalobci nabyli dům [adresa] na základě kupní smlouvy ze dne [datum], s právními účinky vkladu ke dni [datum]. V době převodu nemovitostí byl tedy platným a účinným zák. č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věčných práv k nemovitostem, který byl platným a účinným právním předpisem až do [datum]. Podle ust. § 11 zák. č. 265/1992 Sb. ten, kdo vychází ze zápisu v katastru učiněného po 1. lednu 1993, je v dobré víře, že stav katastru odpovídá skutečnému stavu věci, ledaže musel vědět, že stav zápisů v katastru neodpovídá skutečnosti. V případě rozporu mezi právním stavem evidovaným v katastru nemovitostí a stavem skutečným musí soud vycházet ze skutečného stavu; přitom je oprávněn zabývat se všem skutečnostmi, které mají za následek nesoulad mezi stavem katastru a skutečným stavem. Pokud by zákon nepředpokládal, že může být rozdíl mezi skutečným právním stavem a jeho zápisem v katastru nemovitostí, postrádalo by shora citované ustanovení § 11 smysl. Z uvedeného je zřejmé, že skutečnost, že v katastru nemovitostí jsou jako vlastníci parcely parc. [číslo] jehož součástí je rodinný dům [adresa], zapsáni žalobci, nevylučuje vlastnické právo žalovaných k předmětné místnosti. Stav zapsaný katastru nemovitostí není pro soud v řízení o ochraně vlastnického práva závazný a taková skutečnost tedy sama osobě neprokazuje vlastnické právo žalobců k předmětné místnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2009, sp.zn. 22 Cdo 646/2009). Okolnost, že stav zápisu v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti, musel být žalobcům v době nabytí jejich vlastnického práva znám, žalobci věděli, jak je reálně nemovitost rozdělena, kde se nachází dělící zeď, žalobcům bylo známo, že z jejich domu je nemožné se do předmětné místnosti dostat, neboť do ní nebyly probourány dveře. Žalobci tedy nemohli být v okamžiku převodu vlastnického práva z pana [příjmení] na žalobce v dobré víře o tom, že předmětná místnost je součástí domu [adresa]. S ohledem na přechodná ust. § 3064 o.z. soud zároveň v této souvislosti uvádí, že zásada materiální publicity zápisů ve veřejných seznamech je aktuálně upravena v ust. § 984 o.z. Z komentářové literatury však vyplývá, že materiální publicita působí pouze v situacích, kdy existuje nesoulad mezi skutečným a zapsaným právním stavem. Zapsaným stavem je třeba rozumět pouze a právě ty údaje, které jsou obsahem zápisů provedených do příslušného veřejného seznamu. Z toho, co je ve veřejném seznamu zapsáno, jsou pro účely § 984 o.z. rozhodné pouze údaje o právním stavu věci. Materiální publicita tedy nepůsobí v případech, kdy se nesoulad mezi evidovaným a skutečným stavem netýká údajů o právech, nýbrž údajů vypovídajících o technickém stavu, ekonomické hodnotě či veřejnoprávních omezeních, která se k věci vážou; v případě věcí nemovitých tedy zejména údajů o výměře, druhu či způsobu využití pozemku nebo o způsobu jeho ochrany. Proto například osoba, která nabude vlastnické právo k nemovité věci při splnění ostatních podmínek § 984 odst. 1, a posléze zjistí, že například pozemek má menší výměru, než jak je uvedeno v katastru, nebo že budova je památkově chráněna, přestože to v katastru uvedeno není, nemůže při své obraně odkazovat na ustanovení o materiální publicitě, nýbrž na ustanovení o omylu, vadách či na speciální ustanovení zakládající nárok na slevu v případě, že pozemek nemá výměru určenou v kupní smlouvě (podle okolností dané věci). Za údaje o právním stavu nemovité věci je pro účel § 984 o.z. třeba považovat pouze údaje o právech včetně údajů o jejich pořadí a informace, které se k nim bezprostředně vážou, tedy pouze ty skutečnosti, které se do katastru zapisují vkladem, záznamem a poznámkami (k tomu viz. Spáčil, J. a kol., Občanský zákoník

III. Věcná práva (§ 976–1474), 2. vydání, 2021, s. 36 – 54). Pokud tedy žalobci vycházeli při koupi nemovitosti z údajů zapsaných v katastru nemovitostí, tedy z výměry pozemku parc. č . 3328 424 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa], případně z výřezu katastrální mapy, nejedná se o údaje o právním stavu nemovité věci, tedy o údaje chráněné principem materiální publicity, neboť se nejedná o údaje, které se do katastru zapisují vkladem, záznamem či poznámkami (k tomu srov. § 11, § 19 a § 22 zák. č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí). 34 Dále je třeba uvést, že dobrá víra ve správnost údajů o právních vztazích, které jsou publikovány ve veřejném seznamu, je základním kamenem zásady materiální publicity. Potřeba šetření skutečného právního stavu je však vyloučena pouze tehdy, nejsou-li zde objektivní důvody, které vzbuzují pochybnosti o souladu skutečného právního stavu a stavu zapsaného. Takové důvody mohou vyplynout zejména z fyzického stavu věci, která je předmětem právního jednání (jedná-li se o věc hmotnou). Nabyvatel tedy musí věnovat pozornost indiciím faktického rázu. Ve vztahu k nemovitostem je v této souvislosti nutno klást důraz na osobní fyzickou prohlídku nemovitosti před jejím zakoupením, která může odhalit i některé právní vady, zejména pak vady spojené s rozsahem vlastnictví či užíváním věci cizí osobou. V současné rozhodovací praxi se požadavek na šetření skutečného právního stavu objevuje v usnesení NS 22 Cdo 2698/2015, ve kterém Nejvyšší soud„ na okraj poznamenává, že v dané věci kupoval žalovaný pozemek, který byl v držbě (a v užívání jako ve viditelném projevu držby) někoho jiného. Držba je ‚zevním projevem vlastnictví‘, je legitimačním stavem předběžně osvědčujícím vlastnické poměry; proto je předpokladem potřebným k nabytí věci, kterou užívá někdo jiný než převodce, od nevlastníka na základě dobré víry ve stav katastru nemovitostí, aby si nabyvatel ověřil, proč skutečné držební (užívací) poměry neodpovídají poměrům vlastnickým v katastru nemovitostí.“ Toto pravidlo lze v obecné poloze nalézt i v rozhodnutí NS 21 Cdo 4540/2018, kde se uvádí, že„ jsou-li tu objektivní okolnosti vzbuzující pochybnosti o souladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem … je na nabývající osobě, aby si ověřila (aktivně zjišťovala), zda zápis ve veřejném seznamu je v souladu se skutečným stavem“. V rozhodnutí 22 Cdo 4174/2017 pak k důvodům možné„ ztráty“ dobré víry Nejvyšší soud uvádí, že„ při zkoumání dobré víry nelze rovněž odhlížet od dalších skutečností, například od stavu na místě samém, tedy zda vlastník nemohl prostou prohlídkou pozemku mít pochybnosti o tom, že prodávající je skutečným vlastníkem převáděné nemovité věci …“ (k tomu viz. Spáčil, J. a kol., Občanský zákoník

III. Věcná práva (§ 976–1474), 2. vydání, 2021, s. 36 – 54). Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobci nemohli být v době nabytí jejich vlastnického práva v dobré víře, že předmětná místnost je součástí domu [adresa]. 35 Svědkyně paní [celé jméno svědkyně] uvedla, že nikdy neviděla nikoho jiného docházet do předmětné místnosti či do sklepa. Žalobci nabyli vlastnické právo na základě kupní smlouvy ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Žalobci doložili, že dne [datum] vyhotovili pro každou žalovanou předžalobní výzvu k plnění, ve které uvedli, že žalované dlouhodobě užívají část rodinného domu o výměře [výměra], těsně sousedící se stavebním objektem [adresa] nacházejícím se na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] a vyzvali žalované k uzavření nájemní smlouvy či vyklizení části rodinného domu. Teprve touto listinou vyhotovenou téměř po [anonymizováno] letech od nabytí jejich vlastnického se tedy žalobci prokazatelně začali domáhat jejich tvrzeného vlastnického práva. To, že by se v minulosti již mnohokrát snažili s žalovanými uzavřít nájemní smlouvu, jak v předžalobní výzvě uvedli, žalobci žádným způsobem neprokázali. Okolnost, že žalobci uzavřeli s další spoluvlastnicí paní [příjmení] [celé jméno svědkyně] smlouvu o výprose, jejímž předmětem bylo přenechání k užívání samostatné místnosti v prvním nadzemním podlaží o výměře 40 m2, rovněž žádným způsobem vlastnické právo, ani dobrou víru žalobců o tom, že předmětná místnost je součástí jejich domu, neprokazuje. V této souvislosti je třeba poukázat rovněž na to, že smlouvu o výprose uzavřeli žalobci s paní [celé jméno svědkyně] dne [datum], tedy dokonce až v době po podání žaloby. Soud nemá za prokázáno z této listiny, ve spojení se svědeckým výslechem paní [celé jméno svědkyně], tvrzení žalobců, že podpisem smlouvy o výprose další spoluvlastnice paní [celé jméno svědkyně] uznala vlastnické právo žalobců k předmětné místnosti. Svědkyně vypověděla, že odjakživa, co v domě bydlí, tedy po dobu [anonymizováno] let, užívala sklepní místnost, k níž uzavřela následně s žalobci smlouvu o výprose. Uvedla, že sklep užívala již v době, kdy měla dům v pronájmu od [anonymizováno]. Svědkyně se opakovaně vyjádřila tak, že smlouvu s žalobci uzavřela, neboť se nechtěla dostat do žádných konfliktů a smlouvu, jejíž text připravili žalobci bez jakékoli ingerence svědkyně, pochopila tak, že i nadále může užívat sklep tak, jako jej dosud užívala. 36 Pokud žalobci argumentovali tím, že vlastnické právo k předmětné místnosti mohli rovněž vydržet, pak dle názoru soudu předmětná místnost, jejíhož vyklizení se žalobci domáhají, není samostatnou věcí v právním slova smyslu, a proto tedy nemůže být předmětem vydržení vlastnického práva. 37 Podle ust. § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle ust. § 134 odst. 2 obč. zák. takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví nebo věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob. Předmětná místnost dle názoru soudu samostatnou nemovitostí není. Předmětná místnost není schopna samostatné existence. Dle názoru soudu je předmětná místnost součástí domu žalovaných [adresa]. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že vůle tehdejších podílových spoluvlastníků, tj. paní [příjmení] a pana [příjmení], směřovala dle notářského zápisu sp. zn. [spisová značka] [číslo], geometrického plánu [číslo] [rok] a předloženého plánu [anonymizováno] patra k tomu, aby se předmětná místnost stala součástí domu tehdejšího [adresa]. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 5175/2007, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, č. C 6396) součást věci nemůže být předmětem vydržení vlastnického práva. Tehdejší vlastník domu [adresa] [jméno] [příjmení] nabyl vlastnické právo k celému domu [adresa], a to včetně předmětné místnosti umístěné ve druhém nadzemním podlaží, stejně tak, jako nabyl prvé nadzemní podlaží a střešní konstrukci objektu tehdejšího domu [adresa]. Vzhledem k tomu, že součást věci sdílí právní osud věci hlavní a není možné ji samostatně vydržet, nemohli žalobci nabýt vlastnické právo k součásti domu - předmětné místnosti [adresa] ani na základě vydržení. To, že vůle tehdejších spoluvlastníků směřovala ke shora uvedenému rozdělení nemovitosti, tedy že se předmětná místnost stala součástí domu tehdejšího [adresa], nynějšího [adresa] má soud za prokázáno i svědeckým výslechem paní [celé jméno svědkyně], která uvedla, že původně měla po určitou dobu předmětnou místnost pronajatou od podniku [anonymizováno]. Tento podnik nabyl kupní smlouvou ze dne [datum] od [jméno] [příjmení] dům [adresa] se stavební parcelou [číslo]. Z toho tedy jednoznačně vyplývá, že za situace, kdy tehdejší podnik [anonymizováno] pronajímal předmětnou místnost, byl tedy zároveň jejím vlastníkem. V době vlastnického práva podniku [anonymizováno] k domu [adresa] byla vlastnicí vedlejšího domu [adresa] stále původní podílová spoluvlastnice paní [jméno] [příjmení], která svoji nemovitost prodala až v roce [rok]. Je tedy zřejmé, že pokud by předmětná místnost náležela k domu žalobců [adresa], pak by jistě nemohla být pronajímána podnikem [anonymizováno], který nemovitost nabyl od pana [jméno] [příjmení], ale oprávněnou pronajímatelkou by musela být jen paní [příjmení] Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3732/2013 přijal a odůvodnil závěr, že předmětem vydržení může být jen věc v právním smyslu, tedy věc, která je způsobilým předmětem právních vztahů. Takovou věcí ovšem nemůže být část jiné věci, která od této věci není nijak oddělena a nelze s ní samostatně disponovat. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR se část stavby může stát samostatným předmětem právních vztahů (nejde-li o bytovou jednotku podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů), jen tvoří-li samostatný předmět právních vztahů, tedy je-li vertikálně stavebně oddělena (k tomu viz. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 4 2017, sp. zn. 22 Cdo 4366/2016 a dále viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 4. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1465/2000, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu dále jen Soubor - pod č. C 1130, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 781/2006, Soubor č. C 5046). V řízení nebylo tvrzeno, ani prokazováno, že by byly v minulosti provedeny takové stavebnětechnické úpravy domu [adresa], které by předmětnou místnost oddělily jako samostatnou věc, proto předmětná místnost nemůže být předmětem právních vztahů ve smyslu ust. 118 obč. zák. a nemůže tedy být ani předmětem vydržení vlastnického práva, a to ať na straně žalobců, tak žalovaných, které rovněž namítaly, že vlastnické právo k místnosti vydržely. Jediné prokazatelné vertikální dělení bylo v minulosti provedeno na základě notářského zápisu sp. zn. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], které odsouhlasila [jméno] [příjmení] národního výboru ve [obec] dne [datum]. Tímto došlo k platnému vertikálnímu rozdělení celého tehdejšího původního domu [adresa], nikoli však předmětné místnosti jako takové. Proto se soud tedy ani nezabýval dalšími předpoklady pro vydržení vlastnického práva, včetně běhu vydržecí doby. Nicméně je třeba poukázat, že vždy je předpokladem vydržení posouzení dobré víry o tom, že držiteli věc nebo právo patří a že je v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem. Posouzení, je-li držitel v dobré víře, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (z hlediska osobního přesvědčení) samotného držitele. Proto je nezbytné vždy brát v úvahu, zda držitel měl, respektive mohl po celou vydržecí dobu důvodně pochybovat o tom, že mu věc po právu patří. V posuzovaném případě již samotná okolnost, že předmětná místnost není přístupná z domu žalobců a nebyla přístupná ani v okamžiku nabytí vlastnického práva žalobců k domu [adresa], že žalobce místnost při prohlídce nemovitosti před jejím zakoupením neviděl, že předmětná místnost je po celou dobu užívána žalovanými, že rozvody elektrické energie a vytápění vedou do předmětné místnosti z domu [adresa], musela u žalobců objektivně vyvolat pochybnosti o tom, že jim předmětná místnost po právu nepatří. Žalobci se prokazatelně téměř deset let nedomáhali vlastnického práva k předmětné místnosti. Tomu všemu odpovídají i fotografické snímky, z nichž je patrná [anonymizováno] domu [adresa], ke které přistoupili žalobci po zakoupení nemovitosti. Z fotografické dokumentace je patrné, že dům žalobců byl opatřen mimo jiné novou [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], kdy je zcela zřejmé, že žalobci nepřistoupili k rekonstrukci části domu zahrnující předmětnou místnost a sklepní prostory nacházející se pod touto místností. [ulice] linie rekonstrukce domu žalobců [adresa] přesně odpovídá Komisí pro výstavbu Městského národního výboru ve [obec] schválenému plánu rozdělení původní nemovitosti [adresa], kdy se lze orientovat podle v plánu zakresleného komínu umístěného na hranici rozdělení domu, kdy komín dle tohoto plánu náleží k domu [adresa] (tehdejší [číslo] b), čemuž přesně odpovídá i rekonstrukce domu žalobců. Je tedy zřejmé, že samotní žalobci provedli rekonstrukci, pokud se týká hranic mezi oběma domy, zcela v souladu s rozdělením domu podle tehdejší vůle podílových spoluvlastníků paní [příjmení] a pana [příjmení]. Žalobcům tedy s ohledem na individuální okolnosti tohoto případu nemohla svědčit dobrá víra. [jméno] víru vzhledem ke všem shora uvedeným okolnostem nelze potom dovozovat ani ze skutečnosti, že žalobci doložili dodatečné daňové přiznání ze dne [datum] k dani z nemovitostí za rok [rok], ve kterém byla uvedena výměra [výměra] u pozemku p. [číslo] u stavby [adresa] pak byla uvedena výměra zastavěné plochy stavby [výměra]. Žalobce při jednání dne [datum] k dotazu soudu uvedl, že k výměře [výměra] dospěl tak, že změřil místnosti, které byly v té době obyvatelné, nevzpomněl si však, které místnosti to v té době byly, na druhou stranu však uvedl, že výměra [výměra] zahrnuje i předmětnou místnost, kdy ke konkrétní výměře předmětné místnosti dospěl výpočtem na základě jejich rozměrů, rovněž však uvedl, že do výměry nezapočítal místnost, která se nalézá pod předmětnou místností, neboť se nejedná o obytnou místnost. Tato vyjádření tedy dobrou víru žalobců rovněž neosvědčují. Žalobci předmětnou místnost neobývali, ani do ní neměli přístup. 38 Z výše uvedeného plyne, že předmětná místnost se nestala a ani se nemohla stát součástí domu [adresa] a tato místnost tvoří nedílnou část domu [adresa] a sleduje jeho právní osud. 39 Soud se dále zabýval posledním tvrzením žalobců, že vlastnické právo k předmětné místnosti nabyli tzv. od nevlastníka. Soud dospěl k závěru, že předmětná místnost nemohla být nabyta ani od nevlastníka, judikaturou je sice připuštěno výjimečné nabytí vlastnického práva od nevlastníka, avšak pouze ve vztahu k nemovitosti. Předmětná místnost však dle názoru soudu samostatnou nemovitostí není, jak bylo vysvětleno shora, proto již jen z tohoto důvodu nemohlo ani dojít k jejímu převodu tzv. od nevlastníka (od neoprávněného). Nad rámec toho soud dále uvádí, že nabytím vlastnického práva od nevlastníka (od neoprávněného) se rozumí taková situace, kdy prodávající převede vlastnické právo k věci na kupujícího na základě kupní smlouvy, která je však stižena vadou absolutní neplatnosti, případně dojde k zániku smlouvy v důsledku odstoupení od smlouvy. Žalobci nabyli nemovitosti na základě kupní smlouvy v roce [rok]. V režimu tehdejšího občanského zákoníku bylo možno nabýt vlastnické právo zásadně pouze od vlastníka (k tomu srov. § 123 obč. zák.). K tomu se však již za účinnosti tehdejšího občanského zákoníku vyjádřil Ústavní soud, a to konkrétně k významu dobré víry při nabytí nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí od nevlastníka (od neoprávněného), a to v [příjmení] ze dne [datum], sp.zn.

I. ÚS 2219/12, ve kterém uvedl, že i podle úpravy účinné do 31. 12. 2013 bylo možné nabýt vlastnické právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka, a to na základě dobré víry v zápis v katastru nemovitostí, kdy posuzování dobré víry nabyvatele má tedy v takových případech v řízení před soudem zásadní význam. Otázkou dobré víry žalobců se soud zabýval v odstavci 33 a 34 rozsudku shora a dospěl k závěru, že žalobcům v době převodu vlastnického práva k nemovitosti [adresa] tvořící součást pozemku parc. [číslo] dobrá víra nesvědčila. Opětovně je třeba poukázat na to, že Ústavní soud připustil s ohledem na individuální okolnosti konkrétního rozhodovaného případu možnost nabytí nemovitosti zapsané v katastru nemovitosti od nevlastníka, touto možností se však zabýval ve vztahu k nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí, tou však předmětná místnost není (viz. odůvodnění rozsudku v odstavci 33 shora). Pokud žalobci poukazovali na judikaturu, konkrétně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 31 Cdo 353/2016, jakož i na v tomto odstavci citovaný Nález Ústavního soudu, pak je třeba k tomu doplnit, že skutkové okolnosti tam posuzovaných věcí byly jiné, v obou případech se jednalo o žalobu na určení vlastnického práva k nemovitosti a v obou případech byla shledána neplatnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva, na základě které byli žalovaní v obou řízeních o určení vlastnického práva k nemovitostem zapsáni do katastru nemovitostí jako vlastníci nemovitostí, které následně převedli. 40 Dle názoru soudu je předmětná místnost od rozdělení původního domu [adresa] součástí nynějšího domu žalovaných [adresa] a není tedy způsobilým předmětem občanskoprávních vztahů, včetně práva vlastnického. Na základě projevů vůle tehdejších podílových spoluvlastníků paní [jméno] [příjmení] a pana [jméno] [příjmení] došlo k funkčnímu oddělení jednotlivých objektů, které jsou od té doby způsobilé k samostatnému užívání. Tomu svědčí i fakt, že následně bylo oběma objektům přiděleno samostatné číslo popisné. Předmětná místnost však v žádném z vlastnických převodů, uskutečněných následně na základě příslušných kupních smluv, výslovně samostatně nefigurovala, lze tedy dovodit, že byla vždy převáděna jako součást nemovitosti [adresa]. Nelze ani odhlédnout od zásady právní jistoty ve vlastnických vztazích; po dlouhou dobu ostatně nebylo ani vlastnictví žalovaných zpochybňováno (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 8. 2017, sp.zn. 22 Cdo 5812/2016 a ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 28 Cdo 5256/2007). 41 Ze všech shora uvedených důvodů tedy soud žalobu zamítl, neboť žalobci neprokázali vlastnické právo k předmětné místnosti (jakožto součásti domu [adresa]) a že žalované předmětnou místnost užívají bez právního důvodu. 42 Soud provedl rovněž důkaz geometrickým plánem [číslo] odvoláním žalovaných proti rozhodnutí [stát. instituce] [číslo jednací] za dne [datum rozhodnutí], emailovou zprávou ze dne [datum], nedatovým návrhem kupní smlouvy, žalobou ze dne [datum] proti rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v [obec] [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [rok]. S ohledem na závěr soudu shora, soud k těmto důkazům žádná skutková či právní hodnocení nečiní, neboť tyto důkazy byly pro závěr soudu nerozhodné. 43 Soud konečně nemohl přihlédnout k důkazům předložených účastníky po zákonné koncentraci řízení dle ust. § 118b o.s.ř., o které byli účastníci poučeni při jednání soudu dne [datum] a byla jim poskytnuta lhůta 14 dnů k označení a předložení důkazních návrhů, a to k technické zprávě ze dne [datum] [anonymizováno] [příjmení], vytyčovacímu náčrtu ze dne [datum], které předložili žalobci až v podání ze dne [datum], kopii katastrální mapy ze dne [datum] a projektu pro umístění stavby ze dne [datum], které žalobci předložili při jednání soudu dne [datum]; a dále k důkazům, které předložily žalované při jednání soudu dne [datum], a to k rozhodnutí o stavebním povolení ze dne [datum] a dále v podání ze dne [datum], a to k listinám týkajících se projektu přestavby a přístavby objektu. Pokud žalobci v podání ze dne [datum] označili k důkazu listinu – odborné vyjádření [anonymizováno] [příjmení], pak v rozporu s lhůtou 14 dnů, která byla účastníkům poskytnuta nejen k označení důkazních návrhů, ale zároveň k jejich předložení, žalobci nepožádali soud o prodloužení poskytnuté lhůty k předložení tohoto důkazu. 44 Návrh žalobců v podání ze dne [datum] na případné ohledání na místě samém soud pro nadbytečnost zamítl, neboť dle názoru soudu bylo věc možno rozhodnout pouze na základě obsahu spisového materiálu. 45 Podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalované byly v řízení zcela úspěšné, mají tedy nárok na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalobci i žalované mají v řízení postavení samostatných společníků ve smyslu ust. § 91 odst. 1 o.s.ř., soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil důsledky spojené s neúspěchem společného návrhu na zahájení řízení, podaného několika žalobci v postavení samostatných společníků, kdy toto samostatné společenství nezakládá jejich solidární povinnost k úhradě nákladů řízení, přisouzených účastníkům, kteří měli v řízení úspěch. To platí i tehdy, jde-li o platební povinnost uloženou účastníkům řízení, kteří jsou manžely. Povinnost k náhradě nákladů řízení úspěšné straně tíží každého z takto neúspěšných žalobců samostatně podle jeho účasti na řízení (k tomu např. viz. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 9. 2018, sp.zn 28 Cdo 763/2018 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 9. 2009, sp.zn. 22 Cdo 4208/2008). Povinnost uhradit žalovaným náklady řízení rozdělil soud mezi žalobce rovně, neboť žalobci jsou manželé, kteří vlastní nemovitost [adresa] tvořící součást pozemku parc. [číslo] ve společném jmění manželů. U žalovaných soud zohlednil, že žalované vlastní nemovitost [adresa] tvořící součást pozemku parc. [číslo] v podílovém spoluvlastnictví, výše podílů každé ze žalovaných je shodná, každá z žalovaných vlastní podíl o velikosti 1/6, proto soud přiznal žalovaným náhradu nákladů řízení ve stejné poměrné výši. 46 Náhrada nákladů řízení zahrnuje náhradu hotových výdajů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v platném znění (dále jen vyhláška). Podle § 2 odst. 3 vyhlášky činí paušální náhrada v případech neuvedených v odstavcích 1 a 2 částku 300 Kč za každý úkon. Náhrada hotových výdajů tedy činí 4 500 Kč za následující úkony (při náhradě 300 Kč za úkon): -) vyjádření k žalobě dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky (1 úkon), -) vyjádření k replice žalobců dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky (1 úkon), -) doplnění vyjádření dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky (1 úkon), -) příprava účasti na jednání dle § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky (4 úkony), -) účast u jednání před soudem dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky za každé započaté dvě hodiny (2 úkony), -) účast u jednání před soudem dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky za každé započaté dvě hodiny (2 úkony), -) účast u jednání před soudem dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky za každé započaté dvě hodiny (2 úkony), -) účast u jednání před soudem dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky za každé započaté dvě hodiny (2 úkony). Náhrada nákladů řízení zahrnuje dále cestovní náklady obecného zmocněnce žalovaných za rok 2020 ve výši 1 047,50 Kč (dvě cesty na trase [obec] – [obec] a zpět učiněné dne [datum] a [datum] osobním vozidlem [anonymizováno], [registrační značka]), tedy celkem 540 km při kombinované spotřebě vozidla 6,1 litru [číslo] km a při ceně motorové nafty 31,80 Kč/litr, určené dle § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 358/2019 Sb. K tomu náleží základní náhrada za použití motorového vozidla, která dle § 1 uvedené vyhlášky činí 4,20 Kč/km, tj. 2 268 Kč. Náhrada nákladů řízení zahrnuje dále cestovní náklady obecného zmocněnce žalovaných za rok 2021 ve výši 896 Kč (dvě cesty na trase [obec] – [obec] a zpět učiněné dne [datum] a [datum] osobním vozidlem [anonymizováno], [registrační značka]), tedy celkem 540 km při kombinované spotřebě vozidla 6,1 litru [číslo] km a při ceně motorové nafty 27,20 Kč/litr, určené dle § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 589/2020 Sb. K tomu náleží základní náhrada za použití motorového vozidla, která dle § 1 uvedené vyhlášky činí 4,40 Kč/km, tj. 2 376 Kč. 47 Celkem tedy soud přiznal žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 11 087,50 Kč, 1/6 z uvedené částky pak činí 1 847,90 Kč pro každou z žalovaných od každého z žalobců. 48 Lhůty k plnění určené ve výroku II. - VII. rozsudku jsou stanoveny podle § 160 odst. 1 o.s.ř.