15 C 254/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Hankovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 39 450 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 800 Kč za dobu od 9. 12. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení a) částky 36 858 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 36 858 Kč za dobu od 9. 3. 2022 do zaplacení, b) částky 2 592 Kč, se co do částky 8 058 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 36 858 Kč za dobu od 9. 3. 2022 do 8. 12. 2022, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 058 Kč za dobu od 9. 12. 2022 do zaplacení a co do částky 2 592 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 352,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. 1 Žalobkyně se žalobou podanou k Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení částky v celkové výši 39 450 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že pohledávka vznikla na základě Smlouvy o úvěru [číslo] mezi žalobkyní a žalovaným uzavřené dne 2021 -07-11 distančním způsobem na adrese [webová adresa] (dále jen„ Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 28 800 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. IV a čl. IX Smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX Smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy je dle čl. I, odst. 2 a čl. VIII Smlouvy mimo jiné Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, s nimiž byl žalovaný v souladu s čl. VIII před podpisem Smlouvy seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení Smlouvy a sankce, jak jsou ve Všeobecných podmínkách a Sazebníku stanoveny. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za žalovaným objednané volitelné služby, a to všechno za podmínek uvedených v čl. II, odst. 5 Smlouvy a čl. 2 Sazebníku. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost a to následujícím způsobem. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni, což vyplývá ze PDF souboru„ uveruschopnost“ či„ creditworthiness“, který byl soudu zaslán v příloze žalobního návrhu. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr [příjmení]), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru„ sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalovaným a před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaný dal svůj souhlas. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB (doložený soubor s názvem„ jine_CreditworthinessMethodology.pdf“) a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především s pak požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. CNCB – Czech Non- Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015 /2366, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 27 912 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému, což žalobkyně dokládá výpisem o posouzení úvěruschopnosti (soubor s názvem„ jine_creditworthiness.pdf“). Dále provedla lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Žalovaný následně správnost svých identifikačních údajů, (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo a číslo bankovního účtu) potvrdil ve Smlouvě. Nadto se žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval (potvrdil správnost čísla účtu, vlastníka účtu, jméno a příjmení) prostřednictvím služby společnosti K UAB ([anonymizováno] [adresa], [země], [anonymizována dvě slova] [číslo]), tím, že výše uvedené [právnická osoba] zpřístupnil svůj bankovního účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se Žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalovanému nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu„ Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslána na jím uvedenou emailovou adresu. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet [bankovní účet] prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně společnosti [právnická osoba] takto: Dne 2021 -07-11, v částce 28 800 Kč. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil následující volitelné služby, v souladu s čl. II Smlouvy a čl. 2 Sazebníku: - služba“ Klidné spaní” za poplatek ve výši 770 Kč, služba“ Presto” za poplatek ve výši 165 Kč, informační SMS servis za poplatek ve výši 203 Kč. Jedná se o služby, které jsou volitelné a je na uvážení zájemce o úvěr, zda je bude chtít využít. Žalovaný požádal 7 krát o odklad splatnosti úvěru celkově o 210 dní a splatnost úvěru nastala tedy dne 2022 -03-08. Žalovaný neuhradil ničeho a dostal se do prodlení. Částky zaplacené žalovaným jsou použity nejprve na úhradu výdajů, které je třeba nahradit, dále na úhradu úroků z prodlení, pak smluvních pokut, poté poplatků za doplňkové služby a nakonec na zaplacení jistiny úvěru. Žalobkyni dále v důsledku prodlení žalovaného se splacením úvěru vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty v souladu s čl. 6 Všeobecných obchodních podmínek. Žalovaný má k dnešnímu dni ve vztahu k žalobkyni nesplacenou pohledávku ve výši: 36 858 Kč, Jistina: 28 800 Kč, Poplatek za poskytnutí úvěru: 6 920 Kč, Poplatek za službu„ [anonymizována dvě slova]“: 770 Kč, Poplatek za službu„ [anonymizováno]“: 165 Kč, Poplatek za službu„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“: 203 Kč, Poplatek za poskytnutí úvěru, Poplatek za sjednání úvěru v původní výši 6 920 Kč sjednaný v souladu s čl. IV Smlouvy a čl. 1 Sazebníku. Poplatek za možnost odkladu splatnosti úvěru o 2 měsíce – služba„ Klidné spaní“. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. 2 Sazebníku a čl. II Smlouvy službu“ Klidné spaní”, v původní výši 770 Kč sjednaný v souladu s čl. [příjmení] Smlouvy a s čl. 1 Sazebníku. Dále uvedla, že pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena a žalovaný se takto bezdůvodně na úkor žalobkyně obohatil. Navrhla, aby soud provedl k důkazu předkládané potvrzení o provedených transakcí z účtu žalobkyně, svědčící o zaslání čerpání úvěru žalovanému a dále učinil dotaz na banku žalovaného, zda byla v období od 2021 -07-11 do 2022 -03-09 převedena nárokovaná částka jistiny na bankovní účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] a zda je tento bankovní účet žalovaného, resp. zda má žalovaný k účtu dispoziční oprávnění. Konečně uvedla, že žalobkyně je oprávněna v souladu s čl. 6 VOP a čl. 3 Sazebníku požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru až do zaplacení. Žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatňuje po žalovaném pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni splatnosti, který nastal dne 2022 -03-08. Žalobce proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, kterou počítá ze zůstatku jistiny úvěru v každém kalendářním dni v určeném 90denním období od 2022 -03-09 do 2022 -06-07. 2 Ve věci byl dne 24. 5. 2023 vydán elektronický platební rozkaz [číslo jednací], který však byl zrušen usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], neboť se jej nepodařilo žalovanému řádně doručit do vlastních rukou. 3 Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na [datum] písemně omluvil, přičemž výslovně souhlasil s projednáním věci bez své přítomnosti. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne [datum] fikcí na adrese jeho trvalého bydliště. Soud proto podle § 101 odst. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.), rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 4 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5 Žalobkyně k důkazu předložila Smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, která byla uzavřena elektronicky dne 11. 7. 2021, přičemž u kolonky dlužníka bylo uvedeno, že smlouva byla podepsána SMS kódem [číslo]. Na základě shora uvedené smlouvy měl být žalovanému poskytnut bankovním převodem na účet č. [bankovní účet] úvěr až do ve výši 28 800 Kč s tím, žalovaný si v rámci volitelných služeb zvolil službu„ [anonymizována dvě slova]“ za 110 Kč měsíčně, službu„ [anonymizováno]“ za 165 Kč, a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] za 29 Kč měsíčně, zároveň se zavázal splatit žalobkyni vyčerpanou část úvěru spolu s poplatkem ve výši 304 Kč, včetně poplatku za sjednání úvěru, který je specifikován v čl. 1 sazebníku. Žalovaný se zavázal zaplatit vyčerpanou část úvěru v plné výši spolu s příslušenstvím nejpozději do dne splatnosti, tj. do dne [datum], přičemž jednorázová výše splátky – při čerpání celého úvěrového limitu činila 36 024 Kč a celková výše poplatku za sjednání úvěru – při čerpání celého úvěrového limitu činila 6 920 Kč Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 1 roku od uzavření smlouvy a automatickou prolongací vždy o jeden rok. Z Údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, že se jedná o bezúčelový úvěr v celkové výši 28 800 Kč, peněžní prostředky budou čerpány převodem na účet s tím, že dlužník bude muset uhradit 1 celkovou splátku ve výši 35 720 Kč. Z přehledu bankovních transakcí je zřejmé, že na účet č. [bankovní účet] byla dne 11. 7. 2021 vyplacena částka 28 800 Kč. Z nepodepsaného výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] je zřejmé, že v domácnosti žije žalovaný sám, počet členů domácnosti, kteří mají příjem je 1, výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného činí 17 000 Kč, výše ověřeného měsíčního příjmu je 27 912 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je 25 000 Kč a vypočítané minimální výdaje činí 12 860 Kč, disponibilní příjem činí 7 500 Kč. Z nepodepsané listiny označené jako Identifikované příjmy vyplývá, že žalovaný má ověřený čistý měsíční příjem ve výši 27 912 Kč. 6 Soud dále k návrhu žalobkyně vyžádal výpis z účtu [číslo] [bankovní účet] za období 11. 7. 2021 do 9. 3. 2022, kdy je zřejmé, že se jedná o účet vedený na jméno žalovaného, přičemž z výpisu je zřejmá příchozí platba ve výši 28 800 Kč dne 12. 7. 2021 z účtu žalobkyně č. [bankovní účet], pod [variabilní symbol]. 7 Žalobkyně dále k důkazu předložila bankID výpis, souhlas se zpracováním osobních údajů, Sazebník, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Všeobecné obchodní podmínky, autorizaci ověření totožnosti a obecné principy posuzování 8 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb., jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, kdy nadto v posuzovaném případě žalovaná v podaném odporu námitku neplatnosti uzavřené smlouvy vznesla. 10 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do 28. 5. 2022 a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. 11 Na základě posouzení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti konstatuje soud, že účastníci uzavřeli dne 11. 7. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, kterou žalovaný podepsal prostřednictvím SMS kódu, který ke smlouvě připojil dne 11. 7. 2021. Soud však po provedeném dokazování nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně k důkazu předložila pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti vytvořený samotnou žalobkyní, ze které by splnění uvedené povinnosti prokázala. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. Ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti byly sice uvedeny údaje o příjmech a výdajích žalovaného, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Žalobkyně sice zjišťovala příjmy žalovaného, avšak tyto dle názoru soudu dostatečně neprověřila, když žalobkyně k důkazu nepředložila pracovní smlouvu žalovaného či jeho výplatní pásky, ze kterých by se dala výše příjmů žalovaného osvědčit. Nadto žalobkyně dostatečně neprověřovala ani výdaje žalovaného. Soud v této souvislosti rovněž poukazuje na skutečnost, že z přehledu výdajů nejsou patrné žádné konkrétní pravidelné výdaje žalovaného, kdy je nutné uvažovat alespoň o základních pravidelných a nezbytných výdajích, které lze předpokládat u každého spotřebitele. Uvedena je pouze souhrnná částka 17 000 Kč, aniž by bylo zřejmé, z jakých položek tato částka sestává a jakým způsobem žalobkyně výši výdajů prověřovala, když žalobkyně soudu ani k výdajové stránce žalovaného nepředložila žádný důkaz. Rovněž tak žalobkyně neprokázala, že by žalovaného jakkoliv lustrovala s v příslušných registrech či rejstřících. Soud konečně konstatuje, že ze zmiňovaného výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného je zřejmé, že se jedná o listinu vytvořenou žalobkyní, kdy nadto správnost údajů uvedených v této listině nebyla ze strany žalovaného jeho podpisem ani potvrzena ani jakkoli žalobkyní důkazně podložena. 12 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 13 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalovanému byla ze strany žalobkyně poskytnuta bezhotovostním převodem na účet žalovaného částka ve výši 28 800 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně plnila – poskytla žalovanému peněžitou částku ve výši 28 800 Kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, posoudil soud nárok žalobkyně jakožto nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalovanému právo na vrácení toho, co žalobkyně žalovanému plnila. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky 28 800 Kč, avšak nelze mít za důvodný jí uplatněný nárok na zaplacení zbytku žalované částky ve výši 8 058 Kč představují poplatky spojené s poskytnutím úvěru, částky ve výši 2 592 Kč představující smluvní pokutu a odpovídajícího příslušenství. Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že v dané části není nárok žalobkyně po právu, a proto soud žalobu výrokem II. co do částky 8 058 Kč a co do částky 2 592 Kč společně s odpovídajícím příslušenstvím zamítl. 14 Žalovaný dluh řádně a včas neuhradil, a je tedy ve smyslu § 1968 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.) v prodlení. Podle § 1970 o. z. je žalobce v takovém případě oprávněn požadovat úhradu úroku z prodlení, a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené nařízením vlády, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal na základě prokazatelně odeslané předžalobní upomínky ze dne 30. 11. 2022. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne 30. 11. 2022, přičemž doručena byla dne 5. 12. 2022, a to v souladu s ust. § 573 o. z., podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Pokud tedy žalovaný dluh neuhradil, dostal se dnem 9. 12. 2023 s úhradou dluhu do prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů, poslední den k dobrovolné úhradě dlužné částky tedy uplynul dnem 8. 12. 2022. Vzhledem k uvedenému proto soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 800 Kč, za dobu od 9. 12. 2022 do zaplacení a co do zbytku žalobkyní požadovaný nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení zamítl. 15 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta. V daném případě se žalobkyně z konání soudního jednání omluvila. 16 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Za předmět řízení je třeba považovat pro výpočet poměru úspěchu ve věci nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni svého rozhodnutí. Předmětem řízení tak byla celkem částka 46 711,53 Kč (36 858 Kč jistina + 7 261,53 Kč zákonný úrok z prodlení a 2 592 Kč smluvní pokuta). Žalobkyni bylo přiznáno celkem 31 924,41 Kč (28 800 Kč jistina + 3 124,41 Kč zákonný úrok z prodlení). Žalobkyně měla úspěch z 68 % a žalovaný z 32 %, žalobkyni proto soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 36 % (68 % – 32 %). V daném případě žalobkyně doložila vyhotovení a zaslání výzvy k plnění, jak vyžaduje ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. 17 Protože se v daném případě jedná dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen advokátní tarif), o tzv. formulářovou žalobu, kdy právní zástupkyně žalobkyně, jak je soudu známo z jeho činnosti, podává u soudu takových žalob větší množství, tyto mají podobu vžitého vzoru, kdy se jedna žaloba od druhé odlišuje jen v minimální míře potud, aby mohla být co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována, základní právní argumentace včetně její stylizace je totožná či jen s drobnými odchylkami a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, stanovil soud výši účelně vynaložených nákladů řízení tak, že spočívají v odměně za právní zastupování ve výši 1 500 Kč za tři úkony právní služby, tj. příprava a převzetí věci, podání žaloby a sepis předžalobní upomínky, vždy po 500 Kč za jeden úkon. V paušální náhradě hotových výdajů po 100 Kč za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a sepis předžalobní upomínky), tj. celkem 300 Kč. Dále náhrada nákladů zahrnuje DPH ve výši 378 Kč (21 % z částky 1 800 Kč) a 1 578 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 3 756 Kč. Přiznanému právu na náhradu nákladů ve výši 36 % pak odpovídá částka 1352,20 Kč. 18 Náhradu nákladů řízení ve výroku III. tohoto rozsudku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokáta žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 19 Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.