15 C 258/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Hankovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 23 750 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 6 500 Kč za dobu od 10. 12. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 23 750 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 869,46 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 241,83 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 18 472,15 Kč za dobu od 2. 11. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 25,14% ročně z částky 18 472,15 Kč za dobu od 2. 11. 2022 do zaplacení, se co do částky 17 250 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 869,46 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 12 241,83 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 18 472,15 Kč za dobu od 2. 11. 2022 do 9. 12. 2022, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 11 972,15 Kč za dobu od 10. 12. 2022 do zaplacení a co do úroku ve výši 25,14% ročně z částky 18 472,15 Kč za dobu od 2. 11. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 27. 4. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 23 750 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 01.02.2019 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaný stvrdil svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena předmětná Smlouva. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v kartě zákazníka. Dále žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000,00 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 4.000,00 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 4.000,00 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000,00 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobce dále souhrnně nazývá také jen jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 600,00 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 27.03.2020, ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 27.03.2020 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 18.472,15 Kč ode dne 28.03.2020 až do zaplacení dále úrokem ve výši 25,14 % ročně sjednaným v čl. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 4.869,46 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 18.472,15 Kč od 28.03.2020 do data postoupení 01.11.2022. Konečně uvedla, že pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 01.11.2022 žalobkyni jako nové věřitelce, a to s účinností ke dni 01.11.2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 01.11.2022. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 13.500,00 Kč, z toho: na jistinu 1.527,85 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 4.000,00 Kč, na poplatek za administrativní činnost 4.000,00 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 2.722,15 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 19.01.2021. Ke dni postoupení 01.11.2022 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 28.750,00 Kč, skládající se z: dlužné jistiny ve výši 18.472,15 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 0,00 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 0,00 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.277,85 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 28.750,00 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 23.750,00 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 18.472,15 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 5.277,85 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 12.241,83 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4.869,46 Kč, úroků ve výši 25,14 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18.472,15 Kč od 02.11.2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18.472,15 Kč od 02.11.2022 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 12.241,83 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o úrok ve výši 25,14 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 18.472,15 Kč od 28.03.2020 do data postoupení 01.11.2022. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 4 869,46 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z dlužné jistiny ve výši 18 472,15 Kč od 28. 3. 2020 do data postoupení 1. 11. 2022. Žalobkyně vyzvala před podáním žaloby předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky. 2 Zástupce žalobkyně byl k jednání nařízenému na [datum] řádně předvolán, z účasti na jednání se však omluvil. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno dle § 49 odst. 4 o.s.ř. fikcí na adrese bydliště žalovaného dne [datum], k jednání se však bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o odročení jednání. 3 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 4 Žalobkyně k důkazu předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti, uzavřenou dne 1. 2. 2019 mezi společností [právnická osoba], č. smlouvy [číslo] a žalovaným, opatřenou podpisem žalovaného. Předmětem shora uvedené smlouvy byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti proti podpisu smlouvy. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 60 týdnů. Zápůjční úroková sazba činila 35,35%, administrativní poplatek byl sjednán ve výši 20% z výše jistiny za celou dobu trvání smlouvy, odměna za hotovostní inkaso splátek činila 40% z výše jistiny za celou dobu trvání smlouvy. Za předpokladu řádného a včasného splácení spotřebitelského úvěru se žalovaný zavázal uhradit celkovou částku 36 000 Kč RPSN činila 206,15%. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku v 60 týdenních splátkách ve výši po 600 Kč. 5 Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 1. 2. 2019, že byla podepsána žalovaným, že požadovaná výše úvěru činila 20 000 Kč, totožnost žadatele o úvěr byla ověřena z OP, v kartě bylo označeno, že žalovaný je svobodný, má středoškolské vzdělání, bydlí v nájemním bydlení v samostatné domácnosti, je zaměstnán od [číslo] u [právnická osoba], s r.o. jako dělník. Čistý příjem činí 11 035 Kč, další příjmy činí 3 000 Kč, výdaje na bydlení činí ½ 5 000 Kč, vyživovací povinnost 2 000 Kč, přičemž byla dále ve formuláři zaškrtnuta políčka, že finanční situace žadatele byla ověřena z pracovní smlouvy/ DPP/DPČ, z potvrzení o příjmu od zaměstnavatele, složenek a nájemní/podnájemní smlouvy. 6 Žalobkyně dále k důkazu předložila Smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 1. 11. 2022 a seznam postoupených pohledávek. Listinou ze dne 24. 11. 2022 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným na společnost [právnická osoba] a poštovní podací lístek ze dne 24. 11. 2022. Aktivní legitimace žalobkyně je tedy v řízení dána. 7 Předžalobní upomínkou ze dne 10. 3. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. Zároveň poštovním podacím lístkem žalobkyně osvědčila, že dne 10. 3. 2023 žalovanému výzvu odeslala. 8 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9 Na základě posouzení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti konstatuje soud, že v daném nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně k důkazu nepředložila žádnou listinu, ze které by splnění uvedené povinnosti prokázala. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. Žalobkyně k důkazu nepředložila žádnou listinu, ze které by soud mohl řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně posoudit, není zřejmé, jak žalobkyně dospěla k částce 3 000 Kč, jakožto dalšího příjmu žalovaného a z jaké listiny tento další příjem ověřila. Bez zanesení tohoto příjmu do karty žadatele by příjem žalovaného činil 11 035 Kč a výdaje 11 000 Kč. Současně soud poukazuje na to, že žalobkyně rovněž neprokázala, že by před uzavřením smlouvy taktéž řádně zkoumala výdaje žalovaného, a tedy na základě porovnání složky příjmové a výdajové dospěla k závěru, že úvěruschopnost žalovaného je dána, kdy ani k výdajům žalovaného žalobkyně nepředložila žádnou listinu. Rovněž tak žalobkyně neprokázala, že by žalovaného jakkoliv lustrovala v dostupných registrech a rejstřících. Povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr stíhá poskytovatele úvěru dle shora citovaných zákonných ustanovení bez ohledu na výši poskytnuté částky úvěru, když po právním zhodnocení shora soud uzavírá, že žalobkyně této povinnosti nedostála. 10 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do [datum], nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb., jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, kdy nadto v posuzovaném případě žalovaná v podaném odporu námitku neplatnosti uzavřené smlouvy vznesla. 11 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. 12 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 13 V daném případě má soud za prokázané poskytnutí částky žalobkyní v celkové výši 20 000 Kč žalovanému, a to v hotovosti při podpisu smlouvy o úvěru, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. S ohledem na to, že žalobkyně plnila – poskytla žalovanému peněžitou částku v celkové výši 22 000 Kč, bylo třeba nárok žalobkyně posoudit jako nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z., má žalobkyně proti žalovanému právo na vrácení toho, co žalobkyně žalovanému plnila. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovaný zaplatil na poskytnutý úvěr celkem částku 13 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 22 000 Kč a žalovaný již žalobkyni vrátil částku 13 500 Kč, činí výše bezdůvodného obohacení žalovaného částku 6 500 Kč (22 000 – 13 500) a v tomto rozsahu tedy soud podané žalobě vyhověl. 14 Ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta, kdy současně soud poukazuje na to, že žalobkyni nenáleží smluvní úrok za poskytnutí úvěru ani poplatky související s úvěrem, a to s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Žalovaný současně netvrdil ani neprokazoval vrácení žalované částky žalobkyni nad rámec částky 13 500 Kč, když žalovaný byl po celou dobu soudního řízení nečinný. 15 Žalovaný dluh řádně a včas neuhradil, a je tedy ve smyslu § 1968 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.) v prodlení. Podle § 1970 o. z. je žalobce v takovém případě oprávněn požadovat úhradu úroku z prodlení, a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené nařízením vlády, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal od uplynutí 10 denní lhůty poskytnuté žalovanému k zaplacení dluhu dle výzvy v listině ze dne 24. 11. 2022, kterou bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky a zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 28 750 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu. Tato listina byla žalovanému odeslána dne 24. 11. 2022, jak vyplývá z doloženého poštovního podacího lístku, přičemž doručena byla dne 29. 11. 2022, a to v souladu s ust. § 573 o. z., podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Poslední den lhůty pro dobrovolné zaplacení tak připadl na 9. 12. 2022, přičemž pokud žalovaný dluh neuhradil, dostal se dnem 10. 12. 2022 s úhradou do prodlení. Vzhledem k uvedenému proto soud žalobkyni přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 500 Kč, za dobu od 10. 12. 2022 do zaplacení a co do zbytku žalobkyní požadovaný nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení zamítl. 16 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta. 17 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Za předmět řízení je třeba považovat pro výpočet poměru úspěchu ve věci nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni svého rozhodnutí. S ohledem na výsledek řízení je zřejmé, že žalovaný byl v řízení převážně úspěšný. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 23 750 Kč + 4 869,46 Kč 12 241,83 Kč + 1 943,37 Kč (zákonný úrok z prodlení) + 4 885,64 Kč (smluvní úrok z prodlení), celkem tedy částky 47 690,30 Kč. Žalobkyni byla přiznána částka 6 500 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 616,16 Kč, tj. celkem částka 7 116,16 Kč. Žalovaný byl tedy v řízení úspěšný v rozsahu 85%, žalobkyně v rozsahu 15%. Žalovaný by tedy měl právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 70%. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný, rozhodl soud výrokem III. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. 18 Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.