15 C 279/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Hankovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 47 816,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 2. 2. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 47 816,20 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 043,96 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 538,29 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 724,85 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 18,7 % ročně z částky 27 724,85 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení, se co do částky 22 816,20 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 043,96 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 6 538,29 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 724,85 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do 1. 2. 2023, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 724,85 Kč za dobu od 2. 2. 2023 do zaplacení a co do úroku ve výši 18,7 % ročně z částky 27 724,85 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 29. 6. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 47 816,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], [anonymizována dvě slova] [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 16.09.2020 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné Smlouvě, nad podpisem žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 29.000,00 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 23.304,00 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 15.204,00 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,70 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500,00 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5.052,00 Kč (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 12 měsíčních splátkách po 4.359,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16.09.2021. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 02.04.2021. Ke dni 06.08.2021 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 27.724,85 Kč a dlužný poplatek částku 20.091,35 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 27.724,85 Kč dále úrokem ve výši 18,70 % ročně sjednaným na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 17.09.2021, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 4.000,00 Kč. Dále uvedla, že pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 16.12.2022. Konečně žalobkyně shrnula, že požaduje po žalovaném zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 47.816,20 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 27.724,85 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 20.091,35 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6.538,29 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3.043,96 Kč, úroků ve výši 18,70 % ročně z dlužné jistiny ve výši 27.724,85 Kč od [datum] do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 27.724,85 Kč od 15.12.2022 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 6.538,29 Kč uvedla, že se jedná o úrok ve výši 18,70 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 27.724,85 Kč od 17.09.2021, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 14.12.2022. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 3.043,96 Kč uvedla, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 27.724,85 Kč od 06.09.2021, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do 14.12.2022. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky. 2 Zástupce žalobkyně byl k jednání nařízenému na [datum] řádně předvolán, z účasti na jednání se však omluvil. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno dle § 49 odst. 4 o.s.ř. fikcí na adrese bydliště žalovaného dne [datum], k jednání se však bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o odročení jednání. 3 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 4 Žalobkyně k důkazu předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru, uzavřenou dne 16. 9. 2020 mezi společností [právnická osoba], č. smlouvy [číslo] a žalovaným, opatřenou podpisem žalovaného. Předmětem shora uvedené smlouvy byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 29 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit [anonymizováno] za tento spotřebitelský úvěr poplatek v částce 21 756 Kč, úrok ve výši 15 204 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částku 5 052 Kč za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Ve smlouvě bylo sjednáno měsíční splátkové období, v počtu splátek 12, celková dlužná částka byla vyčíslena na částku 52 304 Kč, úroková sazba činila 86%, výše jedné splátky činila 4 359 Kč RPSN činilo 146,33%. Ke smlouvě byly připojeny smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. 5 Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 16. 9. 2020, že byla podepsána žalovaným, že požadovaná výše úvěru činila 30 000 Kč, totožnost žadatele o úvěr byla ověřena z OP, v kartě bylo označeno, že žalovaný je svobodný, má základní vzdělání, žije s rodiči, pracuje na plný pracovní úvazek u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jako [anonymizováno]. Čistý příjem činí 27 869 Kč, odhadované měsíční výdaje činily 5 000 Kč, přičemž byla dále ve formuláři zaškrtnuta políčka, že poskytovatel úvěru vycházel z ověřených dokumentů, a to ze 2 výplatních pásek [anonymizováno], [číslo]. 6 Z tabulky umoření je zřejmá platba žalovaného dne 10. 12. 2020 ve výši 3 000 Kč a dne 2. 4. 2021 ve výši 1 000 Kč. 7 Žalobkyně dále k důkazu předložila Smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 14. 12. 2022 a seznam postoupených pohledávek. Listinou ze dne 16. 12. 2022 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným na společnost [právnická osoba] a poštovní podací lístek ze dne 13. 1. 2023. Aktivní legitimace žalobkyně je tedy v řízení dána. 8 Předžalobní upomínkou ze dne 1. 6. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. Zároveň poštovním podacím lístkem žalobkyně osvědčila, že dne 2. 6. 2023 žalovanému výzvu odeslala. 9 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10 Na základě posouzení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti konstatuje soud, že v posuzovaném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně k důkazu nepředložila žádnou listinu, ze které by splnění uvedené povinnosti prokázala. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. Žalobkyně k důkazu nepředložila žádnou listinu, ze které by soud mohl řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně posoudit, není zřejmé, jak žalobkyně dospěla k částce 5 000 Kč, jakožto odhadovaného výdaje žalovaného. Žalobkyně tedy rovněž neprokázala, že by před uzavřením smlouvy taktéž řádně zkoumala výdaje žalovaného, a tedy na základě porovnání složky příjmové a výdajové dospěla k závěru, že úvěruschopnost žalovaného je dána, kdy ani k výdajům žalovaného žalobkyně nepředložila žádnou listinu, proto není zřejmé, na základě jakých skutečností odhadla výdaje žalovaného ve výši 5 000 Kč. Z karty zákazníka vyplývá, že bylo vycházeno pouze ze dvou výplatních pásek, kdy nadto tyto nebyly rovněž žalobkyní k důkazu předloženy. Rovněž tak žalobkyně neprokázala, že by žalovaného jakkoliv lustrovala v dostupných registrech a rejstřících. Povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr stíhá poskytovatele úvěru dle shora citovaných zákonných ustanovení bez ohledu na výši poskytnuté částky úvěru, když po právním zhodnocení shora soud uzavírá, že žalobkyně této povinnosti nedostála. 11 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do 28. 5. 2022, nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb., jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, kdy nadto v posuzovaném případě žalovaná v podaném odporu námitku neplatnosti uzavřené smlouvy vznesla. 12 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. 13 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 14 V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 29 000 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně plnila – poskytla žalovanému peněžitou částku v celkové výši 29 000 Kč, bylo třeba nárok žalobkyně posoudit jako nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z., má žalobkyně proti žalovanému právo na vrácení toho, co žalobkyně žalovanému plnila. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovaný zaplatil na poskytnutý úvěr celkem částku 4 000 Kč, kdy platba částky v celkové výši 4 000 Kč je rovněž zřejmá z předložené listiny označené jako tabulka umoření. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 29 000 Kč a žalovaný již žalobkyni vrátil částku 4 000 Kč, činí výše bezdůvodného obohacení žalovaného částku 25 000 Kč (29 000 – 4 000), a v tomto rozsahu tedy soud podané žalobě vyhověl. 15 Ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta, kdy současně soud poukazuje na to, že žalobkyni nenáleží smluvní úrok za poskytnutí úvěru ani poplatky související s úvěrem, a to s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Žalovaný současně netvrdil ani neprokazoval vrácení žalované částky žalobkyni nad rámec částky 4 000 Kč, když žalovaný byl po celou dobu soudního řízení nečinný. 16 Žalovaný dluh řádně a včas neuhradil, a je tedy ve smyslu § 1968 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.) v prodlení. Podle § 1970 o. z. je žalobce v takovém případě oprávněn požadovat úhradu úroku z prodlení, a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené nařízením vlády, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal od uplynutí 10 denní lhůty poskytnuté žalovanému k zaplacení dluhu dle výzvy v listině ze dne 16.12. 2022, kterou bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky a zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 70 605,76 Kč do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu. Tato listina byla žalovanému odeslána dne 13. 1. 2023, jak vyplývá z doloženého poštovního podacího lístku, přičemž doručena byla dne 18. 1. 2023, a to v souladu s ust. § 573 o. z., podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Poslední den lhůty pro dobrovolné zaplacení tak připadl na 1. 2. 2023, přičemž pokud žalovaný dluh neuhradil, dostal se dnem 2. 2. 2023 s úhradou do prodlení. Vzhledem k uvedenému proto soud žalobkyni přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 2. 2. 2023 do zaplacení a co do zbytku žalobkyní požadovaný nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení zamítl. 17 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta. 18 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Za předmět řízení je třeba považovat pro výpočet poměru úspěchu ve věci nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni svého rozhodnutí. S ohledem na výsledek řízení je zřejmé, že žalovaný byl v řízení převážně úspěšný. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkem částky 66 844,11 Kč (tj. 47 816,20+3 043,96+6 538,29+ 4 204,30 Kč (zákonný úrok z prodlení) + 5 241,36 Kč (smluvní úrok z prodlení). Žalobkyni byla přiznána částka 25 000 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 1 863,01 Kč, tj. celkem částka 26 963,01 Kč. Žalovaný byl tedy v řízení úspěšný v rozsahu 60%, žalobkyně v rozsahu 40%. Žalovaný by tedy měl právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 20%. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný, rozhodl soud výrokem III. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. 19 Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.