15 C 296/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Hankovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČ: Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 18 709,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 31. 1. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 18 709,72 Kč s příslušenstvím se co do částky 8 709,72 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 262,71 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 467,32 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do 30. 12. 2023 a co do úroku ve výši 28,02 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne 28. 6. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 18 709,72 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tímž, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovanou došlo dne 01.02.2021 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen „Podmínky“). Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, . Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve s žalovanou uzavřena Smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10.000,00 Kč (dále jen „zápůjčka“ nebo „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 10.477,00 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 5.101,00 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28,02 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500,00 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2.316,00 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 394,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31.01.2022. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Ke dni 04.06.2021 činila dlužná jistina částku 10.000,00 Kč a dlužný poplatek částku 10.477,00 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 10.000,00 Kč dále úrokem ve výši 28,02 % ročně sjednaným na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 01.02.2022, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek neuhradila ničeho. Dále uvedl, že pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 16.12.2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 14.12.2022 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 25.467,17 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 25.467,17 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalované neuplatňuje. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 18.709,72 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 10.000,00 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 8.709,72 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2.467,32 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.262,71 Kč, úroků ve výši 28,02 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10.000,00 Kč od 15.12.2022 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10.000,00 Kč od 15.12.2022 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 2.467,32 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 28,02 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10.000,00 Kč od 01.02.2022, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 14.12.2022. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1.262,71 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10.000,00 Kč od 12.06.2021, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do 14.12.2022. Konečně uvedl, že před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.2 Zástupce žalobkyně byl k jednání nařízenému na 20. 2. 2024 řádně předvolán, z účasti na jednání se však omluvil. Žalované bylo předvolání k jednání doručeno osobně na adrese jejího trvalého bydliště dne 18. 1. 2024, k jednání se však bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o odročení jednání.1 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:4 Žalobkyně k důkazu předložila smlouvu o půjčce ze dne 1. 2. 2021, která byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, a žalovanou. Právní předchůdce žalobkyně touto smlouvou poskytl žalované půjčku v celkové částce 10 000 Kč, přičemž se žalovaná zavázala zaplatit za půjčku poplatek v částce 8 917 Kč, sestávající z úroku ve výši 5 101 Kč, administrativní činnosti ve výši 1 500 Kč a částky 2 316 Kč, Anonymizováno, za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Celková dlužná částka, kterou se žalovaná zavázala zaplatit činila 20 477 Kč. Dále se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně formou 52 splátek po 394 Kč. Roční výše sazby nákladů (RPSN) činilo 197,92%. Ke smlouvě byly připojeny smluvní podmínky spotřebitelského úvěru,1 Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná požádala o úvěr ve výši 10 000 Kč, jakožto zdroj příjmu byla zaškrtnuto: mateřská/rodičovská dovolená, u čistého měsíčního příjmu bylo uvedeno 10 000 Kč, další příjmy domácnosti: 6 000 Kč, odhadované měsíční výdaje: 6 000 Kč.2 Z tabulky umoření vyplývá, že na zapůjčenou částku 10 000 Kč žalovaná ničeho neuhradila.7 Žalobkyně dále k důkazu předložila Smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 14. 12. 2022 a seznam postoupených pohledávek. Listinou ze dne 16. 12. 2022 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalované postoupení pohledávky za žalovanou na společnost , Jméno zainteresované společnosti 0/0, a poštovní podací lístek ze dne 13. 1. 2023. Aktivní legitimace žalobkyně je tedy v řízení dána.1 Předžalobní upomínkou ze dne 1. 6. 2023 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky. Zároveň poštovním podacím lístkem žalobkyně osvědčila, že dne 1. 6. 2023 žalované výzvu odeslala.9 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10 Na základě posouzení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti konstatuje soud, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalované, když žalobkyně k důkazu nepředložila žádnou listinu, ze které by splnění uvedené povinnosti prokázala. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. Žalobkyně k důkazu nepředložila žádnou listinu, ze které by soud mohl řádné ověření úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně posoudit. Současně soud poukazuje na to, že žalobkyně rovněž neprokázala, že by před uzavřením smlouvy taktéž zkoumala výdaje žalované, a tedy na základě porovnání složky příjmové a výdajové dospěla k závěru, že úvěruschopnost žalovaného je dána, případně že by žalovanou jakkoliv lustrovala v dostupných registrech a rejstřících. Povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr stíhá poskytovatele úvěru dle shora citovaných zákonných ustanovení bez ohledu na výši poskytnuté zápůjčky, když po právním zhodnocení shora soud uzavírá, že žalobkyně této povinnosti nedostála.11 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do 28. 5. 2022, nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb., jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, kdy nadto v posuzovaném případě žalovaná v podaném odporu námitku neplatnosti uzavřené smlouvy vznesla.12 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.13 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.14 V daném případě má soud za prokázané poskytnutí částky žalobkyní v celkové výši 10 000 Kč, a v hotovosti při podpisu smlouvy o půjčce. S ohledem na to, že žalobkyně plnila – poskytla žalované peněžitou částku v celkové výši 10 000 Kč, bylo třeba nárok žalobkyně třeba posoudit jako nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z., má žalobkyně proti žalované právo na vrácení toho, co žalobkyně žalovanému plnila. Žalovaná žalobkyni na dlužnou částku ničeho neplnila. Za této situace soud považoval jako oprávněný požadavek na zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč a v tomto rozsahu žalobě z titulu bezdůvodného obohacení vyhověl, kdy žalobu co do částky 8 709,72 Kč zamítl, včetně žalovaného příslušenství. Současně soud poukazuje na to, že žalobkyni nenáleží poplatky související s úvěrem, a to s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Žalovaná současně netvrdila ani neprokazovala vrácení dlužné částky žalobkyni, když žalovaná byla po celou dobu soudního řízení zcela nečinná.15 Žalovaná dluh řádně a včas neuhradila, a je tedy ve smyslu § 1968 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.) v prodlení. Podle § 1970 o. z. je žalobce v takovém případě oprávněn požadovat úhradu úroku z prodlení, a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené nařízením vlády, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení prodlení soud vyšel z toho, že žalované bylo prokazatelně oznámeno postoupení pohledávky dopisem ze dne 16. 12. 2023, k čemuž žalobkyně doložila poštovní podací lístek z 13. 1. 2023. Žalovaná byla touto listinou vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu. Výzvu k úhrada dlužné částky je třeba považovat za doručenou dne 18. 1. 2023 (viz. § 573 o.z.). Konec lhůty k dobrovolnému zaplacení dlužné částky tedy připadl na den 30. 1. 2023. Vzhledem k uvedenému proto soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč, za dobu od 31. 1. 2023 do zaplacení a co do zbytku žalobkyní požadovaný nárok na zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení, kapitalizovaného smluvního úroku, zákonných úroků z prodlení a smluvního úroku ve výši zamítl.16 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta.17 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch pouze částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Příslušenství žalované částky soud vyčíslil ke dni svého rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala celkem zaplacení částky 27 540,56 Kč (tj. částky 18 709,20 Kč+ 1262,71 Kč +2467,32 Kč+ 1778,88 Kč a 3322,95 Kč). Žalobkyni byla celkem přiznána částka 11 585,73 Kč, tj. 10 000 Kč + 1585,73 Kč zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 42 %, žalovaná v rozsahu 58%. Vzhledem k tomu, že procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.18 Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.