15 C 40/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Hankovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 36 408 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 100 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 36 408 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 597,42 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 583,92 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 20 030,29 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, s úrokem 25,26% ročně z částky 20 030,29 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, se co do částky 23 308 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 597,42 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 583,92 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 20 030,29 Kč za dobu od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 6 930,29 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a co do úroku ve výši 25,26% ročně z částky 20 030,29 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení částky v celkové výši 36 408 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] [číslo], jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného požadovanou půjčku splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 23 308 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 10 357 Kč s úrokovou sazbou ve výši 25,26 % ročně a částku za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 12 951 Kč a pojistného, bylo-li sjednáno. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 18měsíčních splátkách po 2 629 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, přičemž poslední splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne [datum]. Ke dni [datum] provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení, přičemž dlužná jistina činila částku 21 300 Kč a dlužný poplatek částku 18 608 Kč, přičemž po tomto datu žalovaný ještě uhradil částku 3 500 Kč. Žalobkyně uvedla, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy včetně příslušenství byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně konečně uvedla, že žalovaná částka představuje celkovou dlužnou částku ve výši 36 408 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 20 030,29 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 16 377,71 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 583,92 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 597,42 Kč, úroků ve výši 25,26 % ročně z částky 20 030,29 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 20 030,29 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně dodala, že žalovanému byla zaslána výzva k úhradě, avšak žalovaný ke dni podání žaloby dlužnou částku neuhradil. 2 Ve věci byl dne [datum] vydán elektronický platební rozkaz [číslo jednací], který však byl zrušen usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 24. 1. 2023, [číslo jednací], neboť se jej nepodařilo žalovanému řádně doručit do vlastních rukou. 3 Zástupce žalobkyně byl k jednání nařízenému na [datum] řádně předvolán, z účasti na jednání se však omluvil, přičemž výslovně souhlasil s projednáním věci bez své přítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Žalovanému bylo přitom předvolání k jednání doručeno [datum] fikcí v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.). Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 4 Soud se v projednávané věci zabýval nejdříve otázkou, zda je u žalobkyně dána aktivní legitimace a naopak u žalovaného legitimace pasivní, přičemž vycházel z žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila společnost [právnická osoba] své pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce nebo smluv o zápůjčce specifikované v Příloze [číslo] této smlouvy na žalobkyni. Žalobkyně současně prokázala, že žalovanému bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] ze strany společnosti [právnická osoba] Žalobkyně současně prokázala, že oznámení o postoupení pohledávky žalovanému také odeslala na poslední známou adresu. Aktivní legitimace je tedy dána. 5 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 6 Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit poplatek ve výši 23 308 Kč, jež zahrnuje úrok ve výši 10 357 Kč a částku za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka ve výši 12 951 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 49 % ročně. Celkovou dlužnou částku ve výši 47 308 Kč se žalovaný zavázal zaplatit formou 18měsíčních splátek po 2 629 Kč s tím, že poslední splátka činila 2 615 Kč. Žalovaný současně svým podpisem potvrdil, že částku 24 000 Kč převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Z karty zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaný byl v době sepisu zákaznické karty [anonymizováno], žil s [role v řízení], pracoval na plný pracovní úvazek jako [anonymizována dvě slova] s čistým měsíční příjmem ve výši [částka], další čisté příjmy domácnosti činily [částka] měsíčně, přičemž odhadované měsíční výdaje žalovaného činily částku [částka]. Žalobkyně dále k důkazu předložila Tabulku umoření, ze které je zřejmé, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně dne [datum] částku 2 700 Kč, dne [datum] částku 4 000 Kč, dne [datum] částku 700 Kč a dne [datum] částku 3 500 Kč. Žalobkyně konečně k důkazu předložila informace o zpracování osobních údajů. 7 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni [datum] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně k důkazu předložila pouze zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr ze strany žalovaného. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. V žádosti o úvěr sice byly uvedeny informace poskytnuté poskytovateli úvěru ze strany žalovaného, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Právní předchůdkyně žalobkyně sice zjišťovala příjmy žalovaného, avšak tyto dle názoru soudu dostatečně neprověřila, když žalobkyně k důkazu nepředložila pracovní smlouvu žalovaného či jeho výplatní pásky, ze kterých by se dala výše příjmů žalovaného a jejich konzistentnost dostatečně osvědčit. Současně není zřejmé, jak žalobkyně ověřovala další tvrzený čistý příjem domácnosti žalovaného ve výši 21 00 Kč, tj. zda se jedná o další příjem žalovaného či o příjem člena domácnosti žalovaného a jak byla výše tohoto příjmu ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prověřena. Pokud se týká výdajů žalovaného uvedených v zákaznické kartě, tyto byly stanoveny pouze odhadem, a to na částku 9 000 Kč měsíčně, kdy soud poukazuje na skutečnost, že konkrétní výdaje žalovaného, např. výdaje na bydlení, dopravu, běžné výdaje, existující závazky apod. nebyly vůbec ze strany právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovány. Rovněž tak žalobkyně neprokázala, že by žalovaný byl lustrován v příslušných registrech či rejstřících. 9 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do [datum], nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb., jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti. 10 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do [datum] a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. 11 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalovanému byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně v hotovosti při podpisu smlouvy poskytnuta částka ve výši 24 000 Kč. S ohledem na to, že právní předchůdkyně žalobkyně plnila – poskytla žalovanému peněžitou částku ve výši 24 000 Kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, posoudil soud nárok žalobkyně jakožto nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalovanému právo na vrácení toho, co právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky 13 100 Kč, jež představuje jistinu dlužné částky ve výši 24 000 Kč poníženou o částečnou úhradu ze strany žalovaného v celkové výši 10 900 Kč, jež plyne z žalobkyní předložené tabulky umoření, avšak nelze mít za důvodný jí uplatněný nárok na zaplacení zbytku žalované částky ve výši 23 308 Kč a odpovídajícího příslušenství, a to z důvodu nesplnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že v dané části není nárok žalobkyně po právu, a proto soud žalobu výrokem II. co do částky 23 308 Kč a co odpovídajícího příslušenství zamítl. 13 Žalovaný dluh řádně a včas neuhradil a je tedy ve smyslu § 1968 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.) v prodlení. Podle § 1970 o. z. je žalobce v takovém případě oprávněn požadovat úhradu úroku z prodlení, a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené nařízením vlády, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal od uplynutí 10denní lhůty poskytnuté žalovanému k zaplacení dluhu dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému odesláno dne [datum], přičemž doručeno bylo dne [datum], a to v souladu s ust. § 573 o. z., podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Poslední den lhůty pro dobrovolné zaplacení tak připadl na [datum], přičemž pokud žalovaný dluh neuhradil, dostal se dnem [datum] s úhradou do prodlení. Vzhledem k uvedenému proto soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 100 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a co do zbytku žalobkyní požadovaný nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení zamítl. 14 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta. 15 O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Za předmět řízení je třeba považovat pro výpočet poměru úspěchu ve věci nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství, které soud vyčíslil ke dni svého rozhodnutí. Předmětem řízení tak byla celkem částka 49 827,81 Kč (36 408 Kč jistina + 1 597,42 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení + 3 583,92 Kč kapitalizovaný úrok z prodlení + 2 028,27 Kč zákonný úrok z prodlení za dobu od [datum] do [datum] + úrok ve výši 6 210,20 Kč za dobu od [datum] do [datum]). Žalobkyni bylo přiznáno celkem 14 302,15 Kč (13 100 Kč jistina + 1 202,15 Kč zákonný úrok z prodlení). Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch ze 28,7 % a žalovaný z 71,3 %, právo na náhradu nákladů řízení by tak příslušelo žalovanému. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, neboť tento byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinný, proto soud rozhodl výrokem III. tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. 16 Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.