15 C 43/2021

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr Petrou Hankovou ve věci žalobkyně: ; anonymizována dvě slova územní celek , IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 78 500 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o zaplacení částky 78 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 78 500 Kč za dobu od 26. 1. 2020 do zaplacení, se částečně co do jistiny ve výši 300 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 250 Kč za dobu od 26. 1. 2020 do 15. 3. 2021, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 78 200 Kč -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 48 250 Kč za dobu od 26. 1. 2020 do 15. 3. 2021, -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 78 200 Kč za dobu od 16. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 366 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 25. 6. 2020 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí pohledávku ve výši 78 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 78 500 Kč za dobu od 26. 11. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že dne 26. 9. 2019 provedla technický úkon spočívající v odtahu vozidla [registrační značka] tak, jak vyplývá z protokolu o odtahu [číslo]. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozované žalobkyní. Odtah byl proveden na základě žádosti Městské policie [anonymizováno] [obec]. Žalobkyně se pokusila písemně kontaktovat žalovanou, kdy jí zasílala oznámení o odtahu vozidla, jeho umístění na odtahovém parkovišti, informovala ji o částce za odtah a vyzývala k zaplacení úhrady částky za odtah. Cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti provozované žalobkyní stanoví příslušné nařízení hlavního města Prahy, cena za odtah je určena dle nařízení platného a účinného v den odtahu, parkovné je počítáno za každý započatý den vždy dle příslušného nařízení. Žalovaná přes výzvu žalobkyně dlužnou částku ani částečné neuhradila.

2. Podáním ze dne 6. 2. 2021 žalobkyně žalobu doplnila a zároveň ji vzala částečně zpět co do jistiny ve výši 300 Kč a co do částky 30 250 Kč z požadovaného úroku z prodlení z žalované částky od 26. 1. 2020 do dne doručení žaloby žalované. Navrhla, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 78 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle výše repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů, a to z částky 48 250 Kč od 26. 1. 2020 do dne doručení žaloby žalované a z částky 78 200 Kč od dne následujícího po dni doručení žaloby žalované do zaplacení. Doplnila, že žalobkyně je příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem [územní celek], která je oprávněná k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti. Dne 26. 9. 2019 provedla odtah motorového vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem ve smyslu ustanovení § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění ke dni provedení odtahu, byla ke dni provedení odtahu žalovaná, jak vyplývá z karty vozidla přiložené k žalobě. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní, kde se do dne tohoto podání stále nachází. Odtah byl proveden na základě ustanovení § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii. V daném případě tak mezi žalobkyní a žalovanou vznikl závazkový právní vztah, který je založen způsobením škody, jež je dána náklady na odstranění vozidla za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci. V souvislosti s odtahem vozidla vznikl žalobci nárok na úhradu ceny za odtah a parkovné, přičemž výše ceny je stanovena příslušným nařízením hl. m. [obec], účinným v den odtahu vozidla (od 1. 4. 2013 nařízení čl. 2 z r. 2013, do 31. 3. 2013 nařízení [číslo]). Parkovné je pak počítáno za každý započatý den vždy podle nařízení, které je v příslušný den účinné. Dluh žalované je tvořen částkou za odtah ve výši 1 900,00 Kč a částkou 76300,00 Kč za střežení (parkovné) vozidla na parkovišti. Ke dni podání žaloby nebylo ze strany žalované na tento dluh uhrazeno ničeho a celková výše dlužné částky činila ke dni tohoto podání činí 78 200 Kč, proto vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a to co jistiny ve výši 300 Kč. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k uhrazení dlužné částky. Na tuto výzvu žalovaná nijak nereagovala. Ke dni výzvy 20.1.2020 činila pohledávka celkem 48 250 Kč, proto vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a to v částce 30 250 Kč z požadovaného úroku z prodlení z žalované částky od 26.1.2020 do dne doručení žaloby žalované.

3. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby, ke kterému došlo dříve, než začalo jednání, soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ze dne 6. 2. 2021 výrokem I. rozsudku částečně zastavil dle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř., aniž bylo třeba souhlasu žalované dle ust. § 96 odst. 3 o.s.ř. s částečným zpětvzetím žaloby. Soud usnesením ze dne 1. 3. 2021, č.j. 15 C 43/2021-15 vyzval žalobkyni, aby se vyjádřila k podané žalobě. Výzva společně s žalobou byla žalované zaslána na adresu jejího evidovaného trvalého bydliště [obec a číslo], [PSČ] [obec] – [obec], zásilka byla dne 5. 3. 2021 uložena a žalované byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedla. Podle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. V posuzovaném případě je tedy třeba považovat žalobou za doručenou dne 15. 3. 2021, proto soud částečně řízení v souladu s požadavkem žalobkyně zastavil co do úroku z prodlení z částky 30 250 Kč za dobu od 26. 1. 2020 do 15. 3. 2021, tj. do dne doručení žaloby žalované.

4. Žalovaná zůstala po celou dobu soudního řízení zcela nečinná, na výzvu soudu, aby se vyjádřila k podané žalobě, žalovaná nereagovala.

5. Žalobkyně byla k jednání nařízenému na den 26. 7. 2021 řádně předvolána, z účasti na jednání se omluvila. Žalované bylo předvolání k jednání doručeno fikcí dle ust. 49 odst. 4 o.s.ř. na adrese jejího evidovaného trvalého bydliště dne 24. 6. 2021, avšak k jednání se bez omluvy nedostavila, aniž by požádala o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků.

6. Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud po stránce skutkové k následujícím závěrům:

7. Na základě požadavku [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] na odstranění vozidla ze dne 25. 9. 2019 provedla žalobkyně odtah vozidla [registrační značka], tov. zn. Renault, barva bílá, na adrese [anonymizována dvě slova], parc. [číslo] [obec a číslo] – [obec], neboť na vozidle byl dne 14. 8. 2019 v 13:24 hodin přiložen technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla z důvodu záboru veřejného prostranství, a do 30 dnů od jeho přiložení nikdo nepožádal o jeho odstranění. Dne 26. 9. 2019 v 13:15 hodin provedla žalobkyně odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla a následný odtah vozidla odtahovým vozem [číslo] na odtahové parkoviště [část obce], jak vyplývá z protokolu [číslo] o odtahu vozidla [registrační značka]. Nařízení Rady [anonymizováno] [územní celek] [číslo] z 12. 2. 2013 stanoví v § 2 odst. 1 písm. a) maximální cenu za úplný odtah vozidla 1 900 Kč, kdy úplným odtahem se dle § 3 odst. 6 písm. a) rozumí jízdní výkon (příjezd na místo odtahu), video/fotodokumentace, naložení vozidla, jízdní výkon (převoz vozidla na parkoviště), složení vozidla na parkovišti, kontrolu a převzetí vozidla na parkovišti a další administrativní úkony spojené s evidencí vozidla a platbami. Maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel vyplývá z § 2 odst. 3 a podle písm. a) činí pro první až třetí i jen započatý den 250 Kč/den; podle písm. b) od čtvrtého den za každý i jen započatý den, maximálně však do sto osmdesáti dnů ode dne přitažení vozidla na parkoviště 400 Kč/den a podle písm. c) od sto osmdesátého prvního dne 50 Kč/den. Z karty vozidla [registrační značka] získané z centrální evidence vozidel je zřejmé, že žalovaná je provozovatelkou tohoto vozidla od 5. 5. 2014, tedy jí byla v době odtahu vozidla. Žalobkyně oznámila žalované odtah vozidla a vyzvala ji k převzetí vozidla dopisem ze dne 21. 11. 2019, k čemuž doložila poštovní dodejku označenou jménem a příjmením žalované a adresou [adresa], k čemuž doložila poštovní dodejku označenou jménem a příjmením žalobkyně a adresou [adresa žalované]. Konečně vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě za odtah automobilu výzvou ze dne 20. 1. 2020, ve které vyčíslila pohledávku ke dni 20. 1. 2020 ve výši 48 250 Kč. Výzva byla žalované zaslána následujícího dne, tj. 21. 1. 2020 na adresu [adresa žalované].

8. Po právní stránce dopadá na řešenou věc zák. č. 553/1991 Sb., o obecní policii. Podle ust. § 17a odst. 1 písm. d) strážník je oprávněn použít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, je-li vozidlem proveden neoprávněný zábor veřejného prostranství a jeho řidič není na místě přítomen. Podle ust. § 17a odst. 5 přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla se provádí na náklady osoby, která vozidlo na místě ponechala, a nelze-li ji zjistit, na náklady provozovatele vozidla. Pokud došlo k přiložení technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla v rozporu s odstavcem 1, uhrazené náklady musí být neprodleně vráceny tomu, kdo je vynaložil. Podle ust. § 17a odst. 6 nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Povinnosti úhrady nákladů na odstranění vozidla se jeho provozovatel zprostí, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby před odstraněním vozidla požádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla.

9. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaná byla ke dni nucené manipulace s vozidlem (nucený odtah vozidla) jeho provozovatelkou. Z důvodu neoprávněného záboru veřejného prostranství došlo k přiložení technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. Žalovaná nepožádala ve lhůtě 30 dnů o odstranění technického prostředku, proto se vystavila nebezpečí odtahu. Žalovaná neprokázala žádné závažné důvody, které by jí znemožnily požádat o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla a je tak povinna k úhradě ceny za nucený odtah a za služby parkoviště určeného ke střežení vozidla, když maximální ceny jsou stanoveny nařízením Rady [anonymizováno] [územní celek] ze dne 12. 2. 2013 (viz. odstavec 7. rozsudku). Žalobkyně požadovala zaplacení pohledávky za období od 26. 9. 2019 (převzetí vozidla na střeženém parkovišti) do dne 26. 6. 2020. Dlužná částka tedy sestává z částky 1 900 Kč (jednorázová cena za úplný odtah vozidla), dále z částky 750 Kč (tj. první a třetí započatý den za služby parkoviště po 250 Kč /den, tj. 3 dny x 250 Kč), dále z částky 70 800 Kč (tj. čtvrtý až sto osmdesátý den za služby parkoviště po 400 Kč/den, tj. 177 dní x 400 Kč) a konečně z částky 4 750 Kč (tj. sto osmdesátý den až do dne 26. 6. 2020 za služby parkoviště po 50 Kč/den, tj. 95 dní x 50 Kč). Celkem tedy žalovaná dluží žalobkyni částku 76 300 Kč za celkem 275 dní služeb střeženého parkoviště a částku za úplný odtah vozidla ve výši 1 900 Kč, tj. celkem 78 200 Kč. Požadavek žalobkyně na zaplacení této částky je tedy zcela oprávněný.

10. Právo na úroky z prodlení vyplývá z ust. § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Výši úroků z prodlení stanoví § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni vzniku prodlení. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 48 250 Kč listinou ze dne 20. 1. 2020, která jí byla prokazatelně odeslána dne 21. 1. 2020, dne 24. 1. 2020 se poštovní zásilka vrátila žalobkyni zpět s poznámkou, že žalovaná je na adrese [adresa žalované]. Jestliže žalobkyně požadovala přiznání úroku z prodlení z částky 48 250 Kč ode dne 26. 11. 2020 do dne doručení žaloby, tj. do dne 15. 3. 2021 (viz. odstavec 3. rozsudku), je její nárok oprávněný. Ode dne následujícího od doručení žaloby, tj. ode dne 16. 3. 2021, se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením celé požadované dlužné částky, neboť okamžikem doručení žaloby se žalovaná prokazatelně dozvěděla o výši žalované dlužné částky a tato se stala splatnou, proto soud přiznal žalobkyni rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 78 200 Kč za dobu od 16. 3. 2021 do zaplacení.

11. Výrok o náhradě nákladů je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř.

12. Výše přiznaných nákladů řízení byla stanovena v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř., podle kterého účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem.

13. Tímto zvláštním právním předpisem je vyhl. č. 254/2015 Sb. Na projednávanou věc pak dopadá ust. § 2 odst. 3, dle kterého činí výše paušální náhrady 300 Kč za každý úkon.

14. Náhrada žalobkyní účelně vynaložených nákladů řízení činí částku 3 740 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 140 Kč a dvou paušálních náhrad za dva úkony dle § 1 odst. 3 vyhl., spočívající v zaslání předžalobní upomínky a podání žaloby po 300 Kč, tj. celkem 600 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu za sepis podání ze dne 6. 2. 2021 a za zaslanou omluvu k jednání se závěrečným návrhem ze dne 13. 6. 2021, neboť se nejednalo o účelně vynaložené náklady, když skutečnosti uvedené v podání 6. 2. 2021 byly buď již uvedeny v žalobě, anebo v ní již při jejím podání od počátku být uvedeny měly a tuto skutečnost nelze klást žalované k tíži, ve smyslu uložení povinnosti žalované zaplatit za tento úkon náhradu žalobkyni. Stejné platí i pro podání ze dne 13. 6. 2021, neboť tento úkon nelze považovat za úkon potřebný k účelnému uplatnění práva. Pokud byl součástí podání ze dne 6. 2. 2021 rovněž procesní úkon žalobkyně spočívající v částečném zpětvzetí žaloby, je k tomu třeba uvést, že žalobkyně brala žalobu částečně zpět nikoli z důvodu, že by se podání žaloby po žalované domohla zaplacení byť i části dlužné částky, tedy že by žalovaná po podání žaloby částečně na dlužnou částku plnila. Žalobkyně omezila svůj žalobní požadavek zcela bez zavinění žalované, proto procesní zavinění na částečném zastavení řízení leží plně na straně žalující dle ust. § 146 odst. 2 o.s.ř., v důsledku čehož byla žalobkyně v řízení pouze převážně úspěšná.

15. Předmětem řízení byla částka 78 500 Kč za dobu od 26. 11. 2020 do zaplacení. Žalobkyně procesně zavinila, že řízení bylo částečně zastaveno (viz. výrok I. rozsudku). Za situace, kdy žalobkyně požadovala úroky z prodlení do zaplacení, soud vyčíslil příslušenství ke dni svého rozhodnutí, tj. ke dni 26. 7. 2021 (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30.8.2010 ve věci I. ÚS 2717/08). Za předmět řízení je třeba považovat pro výpočet poměru úspěchu ve věci nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství. Předmětem řízení tak byla celkem částka 90 265,72 Kč (78 500 Kč jistina + 11 765,72 Kč úroky z prodlení). Žalobkyni bylo přiznáno celkem 86 023,64 Kč (tj. 78 200 Kč jistina, 2 350 Kč úrok z prodlení za dobu od 15. 3. 2021 do 26. 7. 2021 z částky 78 200 a 5 473,64 Kč úrok z prodlení za dobu od 26. 1. 2020 do 15. 3. 2021 z částky 48 250 Kč). Žalobkyně byla úspěšná z 95 %, žalovaná z 5%. Soud proto přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 90% z částky 3 740 Kč, tj. částku 3 366 Kč.

16. Lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem jsou odůvodněny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.