15 C 47/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Novotnou Krtoušovou, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 384 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Řízení se částečně zastavuje v rozsahu, v němž se žalobce domáhal zaplacení 14 616 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 28 952,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou náhradu nákladů placených státem, a to ve výši a lhůtě, která bude určena v samostatném usnesení.

1. Žalobce se domáhal vůči žalované zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím, neboť je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, (nebude-li uvedeno výslovně jinak, nachází se všechny uvedené pozemky v katastrálním území , adresa, ). Žalovaná obec vlastní sousední pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , na němž je umístěna asfaltová silnice ve vlastnictví žalované, jejíž část v rozsahu , Anonymizováno, , Anonymizováno, zasahuje na výše uvedený pozemek žalobce. Žalobce po žalované nárokuje vydání bezdůvodného obohacení ve výši 5 000 Kč ročně za užívání jeho pozemku tři roky zpětně od podání žaloby, tedy od , datum, do , datum, . Výši této částky určil žalobce odhadem ve výši obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za obdobných podmínek. Dále po žalované žalobce nárokuje zákonný úrok z prodlení ode dne doručení žaloby žalované. Ač žalobce vyzval žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne , datum, , žalovaná ničeho neuhradila.

2. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, a že žalovaná je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Dále učinila nesporným, že na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, se nachází pozemní komunikace (vyasfaltovaná silnice), která částečně v rozsahu , Anonymizováno, , Anonymizováno, zasahuje i na pozemek parc. č. , hodnota, . Tuto účelovou komunikace v obci je nutno považovat za veřejné prostranství ve smyslu § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), neboť jsou veřejně přístupná každému bez omezení a souží k veřejnému užívání (§ 19 zákona č. 13/1997 Sb.). Žalovaná odmítá judikované stanovisko Nejvyššího soudu, že přestože oprávnění k užívání těchto pozemků vyplývá z norem veřejného práva, není vyloučeno, aby osoba vlastnící veřejné prostranství požadovala vydání bezdůvodného obohacení, neboť pozemky jsou užívány bez soukromoprávního titulu, neboť takové závěry odporují institutu bezplatného veřejného užívání. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 581/14 ze dne 1. 7. 2014 dle žalované není ústavně konformní, aby pasivně legitimovaným subjektem v případě veřejného prostranství byla obec, jejíž občané veřejná prostranství v obci užívají a aby případné vydání bezdůvodného obohacení bylo požadováno právě po obci. Žalovaná sporuje, aby výše náhrady byla určena odhadem žalobce.

3. Podáním doručeným soudu dne , datum, vzal žalobce ve smyslu § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalobu částečně zpět v té části, ve které se domáhal zaplacení částky zaplacení 14 616 Kč s příslušenstvím s ohledem na závěr znaleckého posudku, který byl v řízení zpracován , tituly před jménem, , jméno FO, za účelem zjištění obvyklého nájemného za užívání předmětné části pozemku. S ohledem na uvedený procesní úkon žalobce rozhodl soud dle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. a řízení v této věci částečně zastavil, když v souladu s ustanovením § 96 odst. 3 o. s. ř. žalovaná s částečným zpětvzetím vyslovila souhlas. Řízení je vedeno nadále ohledně nároku na zaplacení 384 Kč s příslušenstvím.

4. Ze shodných tvrzení účastníků a z provedených důkazů má soud za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:

5. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, a že žalovaná je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , což bylo prokázáno rovněž výpisy z katastru nemovitostí. Dále učinili účastníci nesporným, že na pozemku parc. č. 1755/8 se nachází pozemní komunikace (vyasfaltovaná silnice) ve vlastnictví žalované, což plyne i z informace , právnická osoba, , adresa, , silničního správního a speciálního stavebního úřadu. Účastníci učinili nesporným, že tato asfaltová silnice v rozsahu , Anonymizováno, , Anonymizováno, zasahuje na pozemek parc. č. , hodnota, tak, jak je vymezeno v návrhu geometrického plánu vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , kdy tato část pozemku žalobce je označena jako nový pozemek parc.č.1009/2, což plyne rovněž z uvedeného návrhu geometrického plánu.

6. Předžalobní výzvou ze dne , datum, , která byla žalované dodána dne , datum, do datové schránky, žalobce vyzval žalovanou k úhradě žalované částky. Na tu reagovala žalovaná dopisem ze dne , datum, , v němž mimo jiné navrhla smírné řešení odkupem části pozemku žalobce zasaženým asfaltovou silnicí.

7. Z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky soud zjistil, že dne , datum, do datové schránky žalované byla dodána žaloba a následně téhož dne se do ní přihlásila oprávněná osoba.

8. Ze znaleckého posudku č. , č. účtu, vypracovaného , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, , znalcem z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, plyne, že obvyklé nájemné za užívání pozemku parc. č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, , Anonymizováno, , tak jak je tato část pozemku označena v návrhu geometrického plánu vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, jako nový pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , činí 128 Kč ročně. Znalec vysvětlil, že z důvodu absence uzavřených nájemních smluv se srovnatelným předmětem nájmu nebylo možné určit nájemné tržní dle nabídek na realitních serverech, neboť předmětná číst pozemku má specifický tvar a využití. Proto bylo obvyklé nájemné za nájem části pozemku parc. č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, , Anonymizováno, , tak jak je tato část pozemku označena v návrhu geometrického plánu vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, jako nový pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , stanoveno procentní sazbou 7 % z obvyklé ceny části pozemku druhu ostatní plocha, ostatní komunikace, v daném místě stanovené porovnáním uzavřených kupních smluv dle údajů evidovaných v katastru nemovitostí.

9. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy a znalecký posudek. Závěry znaleckého posudku jsou náležitě odůvodněny, jsou podloženy obsahem nálezu, a soud má za to, že bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, že závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a že odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Vzhledem k tomu, že účastníci byli se znaleckým posudkem seznámeni a nevznesli proti znaleckému posudku jakékoliv výhrady, jejichž vyjasnění by bylo pro rozhodnutí ve věci samé podstatné, soud upustil od výslechu znalce ve smyslu § 127 odst. 1 o.s.ř. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly.

10. Pokud jde o zbývající navržené listinné důkazy, tyto se týkaly zjištění cen za pronájem pozemků ve správě , právnická osoba, pro rok , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Soud provedení těchto důkazů pro nadbytečnost zamítl, neboť obvyklé nájemné za užívání předmětné části pozemku bylo zjištěno znaleckým posudkem.

11. Na základě nesporných skutečností a provedeného dokazovaní učinil soud skutkový závěr že, žalovaná v období od , datum, do , datum, užívala pozemek žalobce parc. č. , hodnota, , tak, že na něj v rozsahu , Anonymizováno, , Anonymizováno, zasahovala asfaltová silnice ve vlastnictví žalované v rozsahu, jak je vymezen v návrhu geometrického plánu vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, jako nový pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Obvyklé nájemné za užívání pozemku parc. č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, , Anonymizováno, v uvedeném rozsahu činí 128 Kč ročně.

12. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož stanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

14. Podle § 2999 odst. 1 věta první o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

15. Dle judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu platí, že dochází-li k omezení ústavně zaručeného vlastnického práva k nemovitému majetku tím, že nemovitost je užívána jako veřejné prostranství, přísluší jeho vlastníku náhrada ze strany obce, a není-li poskytována, lze ji po obci vymáhat jakožto nárok z titulu bezdůvodného obohacení Veřejným prostranstvím se přitom v právní teorii rozumí prostranství, které je předmětem veřejného užívání, totiž užívání všeobecně přístupných materiálních statků předem neomezeným okruhem uživatelů; respektive dle zákonné definice v § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, jsou veřejným prostranstvím všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. V případě umístění stavby na cizím pozemku bez řádného titulu vzniká na úkor vlastníka pozemku bezdůvodné obohacení vlastníku dotčené stavby, a to již ze samotného titulu vlastnického práva a bez ohledu na to, jakým způsobem své vlastnické právo ke stavbě realizuje. Toto platí i tam, kde je na pozemku zřízena pozemní komunikace, představuje-li tato samostatnou věc, a to i v rozsahu nezastavěné, ale k provozu komunikace nezbytné plochy. Skutečnost, že komunikace ze zákona podléhá bezplatnému obecnému užívání, nevylučuje vznik bezdůvodného obohacení na straně vlastníka komunikace. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 872/2003 ze dne 9. 3. 2004, 33 Odo 1253/2005 ze dne 31. 1. 2026, 28 Cdo 3382/2010 ze dne 26. 10. 2010 a nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3735/11 ze dne 27. 9. 2012, I. ÚS 1607/11 ze dne 25. 4. 2012, II. ÚS 3624/13 ze dne 19. 11. 2014 a III. ÚS 2049/21 ze dne 18. 1. 2022).

16. Absentuje-li tedy mezi účastníky právní vztah, jenž by žalované nárok na plnění v podobě možnosti bezplatného užívání pozemků zakládal, dostává se jí jej bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., pročež má žalobce nárok na jeho vydání, resp. náhrady za ně (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4250/2014).

17. V návaznosti na na argumentaci žalované nálezem Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, soud uvádí, že žalovanou odkazovaný názor Ústavního soudu byl vysloven toliko v podobě obiter dicta, proto nebyla tato úvaha součástí nosných důvodů odůvodnění citovaného nálezu. V usnesení ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. II. ÚS 3033/14, usnesení ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. II. ÚS 2368/15, a usnesení ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 505/15, se Ústavní soud vypořádal i s citovanými závěry obiter dicta nálezu sp. zn. I. ÚS 581/14, kdy odmítl obecnou aplikaci závěrů vycházejících z tohoto nálezu, a to opakovaně s odůvodněním, že řeší odlišnou věc, a to otázku, zda pozemek sloužící jako veřejné prostranství měl či neměl být v restituci vůbec vydán, a nikoliv otázku nároku z bezdůvodného obohacení plynoucí z užívání již v restituci vydaných pozemků.

18. Při určení výše náhrady za bezdůvodné obohacení získané bezesmluvním užíváním nemovité věci vycházel soud z judikatury Nejvyššího soudu, který opakovaně dovodil, že peněžitá náhrada za užívání věci bez právního důvodu musí být poskytnuta ve výši obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za obdobných podmínek (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, uveřejněný pod č. 53/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudky téhož soudu ze dne 12. 7. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1935/99, ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 23 Odo 954/2006, ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 946/2013, a ze dne 23. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 138/2018). Obohacení neoprávněného uživatele je tedy determinováno mimo jiné srovnatelností předmětu užívání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1466/2013, či ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. 28 Cdo 9/2013). K obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, a to bez ohledu na to, jakým způsobem své vlastnické právo ke stavbě realizuje (srov. právní názor vyslovený např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1405/2005, či v usnesení téhož soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2613/2012).

19. V posuzované věci uplatnil žalobce nárok na náhradu za bezdůvodné obohacení vzniklé žalované tím, že v období od , datum, do , datum, , tj. třech letech předcházejících podání žaloby, užívala bez právního důvodu pozemek žalobce parc. č. , hodnota, , na nějž v rozsahu , Anonymizováno, , Anonymizováno, zasahuje asfaltová silnice ve vlastnictví žalované. Ke stanovení výše vzniklého bezdůvodného obohacení byl v řízení zpracován znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , který stanovil obvyklé nájemné za užívání části pozemku parc. č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, , Anonymizováno, , tak jak je tato část pozemku označena v návrhu geometrického plánu vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, jako nový pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ve výši 128 Kč ročně. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 3 x 128 Kč, tj. 384 Kč.

20. Pohledávka z bezdůvodného obohacení je splatná na výzvu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobce vyzval žalovanou dopisem dodaným do datové schránky žalované dne , datum, , aby mu pohledávku zaplatila nejpozději do 7 dnů od doručení. Pohledávka žalobce ve výši 384 Kč se tak stala splatnou dne , datum, a od následujícího dne, tj. od , datum, , je žalovaná v prodlení. Proto má žalobce podle § 1970 o. z. . ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. právo i na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 384 Kč od , datum, do zaplacení. Soud však žalobci přiznal úrok z prodlení ve výši 14,75 %, kterou žádal, a od žalobcem určeného data doručení žaloby žalované, tj. od , datum, , do zaplacení.

21. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl tak, že žalobce procesně zavinil zastavení řízení částečným zpětvzetím žaloby v rozsahu dle výroku II. tohoto rozsudku, proto je povinen hradit jeho náklady § 146 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu předmětu řízení, v němž procesně zavinil zastavení řízení (94,44 %). Vzhledem k tomu, že v § 146 odst. 2 o.s.ř.se jedná o speciální právní úpravu náhrady nákladů řízení pro případ zastavení řízení z důvodu účastníkem procesně zaviněného zpětvzetí, nelze ve vztahu k nákladům řízení, které byly vynaloženy do právní moci rozhodnutí o částečném zastavení řízení aplikovat obecnou úpravu náhrady nákladů řízení dle § 142 odst. 3, jíž se žalobce dovolával s argumentací, že ač byl úspěšný pouze v řízení pouze částečně, záviselo rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku. Nadto jak lapidárně shrnul Ústavní soud v nálezu I. ÚS 2881/12 ze dne 9. 12. 2013 ve skutkově obdobné věci: nelze udělat ze strany ve sporu poražené vítěze a pak zdůvodňovat, proč mu proti druhé straně (ve skutečnosti úspěšné) nebude přiznána náhrada nákladů řízení.

22. Žalovaná zároveň měla neúspěch pouze v poměrně nepatrné části předmětu řízení (2,56 %), proto jí soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 28 952,60 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 1 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne , datum, , z částky 1 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky 1 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne , datum, , z částky 1 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne , datum, a z částky 1 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne , datum, včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč a čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 13 777,77 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 4 422,55 Kč za 408 ujetých km v částce 3 422,55 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., při průměrné spotřebě 7,3 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 4 422,55 Kč za 408 ujetých km v částce 3 422,55 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., při průměrné spotřebě 7,3 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 4 932,67 Kč za 408 ujetých km v částce 3 432,67 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při průměrné spotřebě 7,3 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 500 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 927,77 Kč ve výši 5 024,83 Kč. Soud nepřiznal žalované náhradu nákladů za úkon právní služby spočívající v písemném podání soudu ze dne , datum, , neboť tento úkon právní služby nebyl potřebný k účelnému bránění práva proti žalobci, když jím žalovaná pouze informovala soud o neúspěšném jednání o mimosoudním vyřešení sporu.

23. K moderaci náhrady nákladů řízení dle § 150 o.s.ř, soud nepřistoupil, neboť žalobce požadoval plnění z bezdůvodného obohacení za relativně malou výměru (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ) asfaltové silnice zasahující na jeho pozemek ve zjevně nadsazené výši. Žalovaná navrhovala smírné vyřešení odkoupením části pozemku žalobce, na nějž zasahuje asfaltová silnice již před podáním žaloby v reakci na předžalobní výzvu a znovu na jednání dne , datum, , což žalobce odmítl. Žalovaná rovněž navrhovala smírné vyřešení sporu zaplacením částky 5 000 Kč na jednání dne , datum, , což žalobce rovněž odmítl a na žalobě setrval. Proto žalobcův pokus o mimosoudní vyřešení sporu v dubnu , Anonymizováno, v intencích závěrů znaleckého posudku vypravovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , kdy by si každý z účastníků nesl náhradu nákladů řízení, nelze hodnotit jinak než čistě formální pokus motivovaný na straně žalobce budoucím zjevným neúspěchem ve věci a z toho plynoucí povinností k náhradě nákladů řízení.

24. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění. , adresa, plnění náhrad nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované je odůvodněno § 149 odst. 1 o.s.ř.

25. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla neúspěch pouze v poměrně nepatrné části a byla jí proto přiznána náhrada nákladů v plné výši podle § 142 odst. 3 o.s.ř., přiznal soud státu proti žalobci plnou náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. V řízení před soudem tvoří náklady státu znalečné přiznané znalci , tituly před jménem, , jméno FO, . To v době vyhlášení rozsudku bylo určeno dosud nepravomocným usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, za podání písemného znaleckého posudku a neproplaceno státem. Protože nebylo dosud pravomocně určeno a proplaceno znalečné za podání písemného znaleckého posudku, vyhradil soud rozhodnutí o výši nákladů placených v řízení státem ve smyslu § 151 odst. 6 o. s. ř. samostatnému usnesení.