15 C 53/2019

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Hankovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa o náhradu škody ve výši 887 010 Kč

I. Žaloba o zaplacení částky 887 010 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 1 Žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne 6. 3. 2019 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 2 000 000 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 23. 2. 2018 byl žalobci [příjmení] [jméno] uložen kázeňský trest za [anonymizována dvě slova] z [anonymizována dvě slova], přičemž proti tomuto rozhodnutí podal žalobce stížnost, o které však ředitelem věznice nebylo rozhodnuto. Dne 27. 2. 2018 byl poté žalobci uložen další kázeňský trest za tentýž kázeňský přestupek, přičemž proti tomuto rozhodnutí žalobce opět podal stížnost, která byla ředitelem věznice rozhodnutím ze dne 8. 3. 2018 zamítnuta. V návaznosti na to žalobce podal žalobu ke [název soudu] – [pobočka], který rozhodl rozsudkem č. j. [spisová značka] o nezákonném potrestání. Ředitel věznice následně dne 11. 1. 2019 rozhodl o stížnosti žalobce ze dne 26. 2. 2018 tak, že napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení, následně byl žalobci uložen nový kázeňský trest. Žalobce uvedl, že [stát. instituce] mu způsobila uložením nezákonného trestu a nařčením z [anonymizována dvě slova] újmu v mnoha směrech. Z důvodu kázeňského potrestání byl žalobce propuštěn ze zaměstnání, kde jeho výdělky dosahovaly průměrně [částka] měsíčně, přičemž ke dni podání žaloby tyto výdělky činily pouze [částka] měsíčně. Žalobce dále uvedl, že rovněž žádal o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, této žádosti však s ohledem na zprávy věznice, Probační a mediační služby, Komise pro křehkou šanci a s ohledem na skutečnost, že žalobce byl v důsledku kázeňského potrestání přeřazen z I. prostupné skupiny vnitřní diferenciace (dále jen PSVD) do

II. PSVD, vyhověno nebylo. Vzhledem k tomu, že [stát. instituce] žalobce shora uvedeným způsobem poškodila, žalobce žádal náhradu za vzniklou újmu ve výši 2 000 000 Kč. 2 Žalobce byl osvobozen od soudních poplatků usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 18. 4. 2019, č. j. 15 C 53/2019-40. Následně soud usnesením ze dne 7. 6. 2019, č. j. 15 C 53/2019-48, ustanovil žalobci k jeho žádosti zástupcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. 3 K výzvě soudu žalobce doplnil žalobu podáním ze dne 6. 8. 2019. Uvedl, že žalobci byly ukládány kázeňské tresty, ke kterým došlo v průběhu [anonymizováno] a [anonymizováno] roku [rok], žalobce se proti uložení trestů ohradil, mimo jiné podáním žaloby ke [název soudu] – [anonymizováno] [obec], který rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že shledal rozhodnutí žalované nezákonnými a tyto zrušil. Postoj žalované od ledna [rok] zapříčinil žalobci vznik značné újmy jak v rovině materiální, tak i nemateriální. Žalobce ztratil zaměstnání, bylo mu odebráno zařazení v 

I. PSVD a došlo k poškození jeho dobré pověsti. Žalobci se v důsledku toho snížily příjmy, byl mu zrušen volný pohyb po věznici, byla mu zrušena možnost návštěv s možností opuštění věznice, přišel o možnost přerušení trestu na 20 dnů, čímž došlo k odcizení [anonymizováno] žalobce a ochladnutí vztahů mezi žalobcem a jeho [anonymizováno]. Dále došlo k zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a žalobci byly zrušeny extramurální aktivity, kdy mohl 1x a 2x týdně opustit věznici. Konečně uvedl, že se po žalované domáhá náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 77 010 Kč, odškodnění za neoprávněné zařazení do

II. PSVD od [datum] do [datum] ve výši 1 000 Kč za každý den neoprávněného přeřazení, tj. 350 dnů x 1 000, tj. 350 000 Kč. Za nesprávný postup z důvodu ztráty možnosti být podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody požadoval náhradu ve výši 200 000 Kč. Za odnětí možnosti vídat se svým [anonymizováno], jak v rámci přerušení výkonu trestu 20 dnů v roce, tak v rámci návštěv osob blízkých mimo prostory věznice (6 dní návštěv s vycházkou mimo věznici) požadoval náhradu ve výši 260 000 Kč (tj. 26 dnů x 10 000 Kč). Celkem tedy částku 887 010 Kč. 4 Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila v podání ze dne 18. 11. 2019, které bylo doručeno soudu dne 19. 11. 2019. Uvedla, že z podání žalobce je zřejmé, že titulem k uplatněným nárokům má být tvrzený nesprávný úřední postup [anonymizována tři slova] – [stát. instituce], respektive nezákonné rozhodnutí [anonymizována tři slova] – [stát. instituce] ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná uvedla, že provedla lustraci své spisové služby, přičemž zjistila, že se v její evidenci nenachází žádost žalobce o předběžné projednání jeho nároků, není tak splněna obligatorní zákonná podmínka pro uplatnění nároků žalobce u soudu. Žalovaná dále výslovně sporovala, že by v daném případě byly dány všechny zákonné předpoklady pro odpovědnost státu za škodu, respektive nemajetkovou újmu, tj. že by na straně státu došlo k nesprávnému úřednímu postupu či k vydání nezákonného rozhodnutí, že by došlo ke vzniku škody či nemajetkové újmy na straně žalobce, přičemž žalovaná výslovně sporovala i výši tvrzené škody a nemajetkové újmy, a konečně, že by byla dána příčinná souvislost mezi nesprávný úředním postupem či vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem škody či nemajetkové újmy. Žalovaná s ohledem na to navrhla, aby soud žalobu zamítl a žalované, aby byla přiznána náhrada nákladů řízení. 5 V návaznosti na vyjádření žalované žalobce v podání ze dne 17. 1. 2020 uvedl, že s ohledem na skutečnosti uvedené žalovanou podal u žalované„ Žádost o přiznání náhrad“. Současně navrhl, aby soud řízení přerušil. 6 Usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 6. 3. 2020, č. j. 15 C 53/2019-80 bylo řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.), přerušeno do pravomocného rozhodnutí o žádosti žalobce o přiznání náhrady dle zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění, vedené u žalované pod sp. zn. [jednací číslo MSP]. 7 Usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 11. 3. 2021, č. j. 15 C 53/2019-103, bylo rozhodnuto o pokračování v přerušeném řízení. 8 Usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 3. 2021, č. j. 15 C 53/2019-106, bylo řízení částečně zastaveno co do částky 1 112 990 Kč. 9 Žalovaná podáním ze dne 8. 4. 2021, jež bylo soudu doručeno dne 9. 4. 2021, doplnila své vyjádření k žalobě. Uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani částečně, současně výslovně sporovala veškerá tvrzení žalobce. Dále uvedla, že obdržela dne 17. 1. 2020 od žalobce listinu označenou jako„ Žádost o přiznání náhrady v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb., v platném znění,“ této žádosti však ani částečně vyhověno nebylo. Žalovaná konstatovala, že rozhodnutí o uložení kázeňského trestu odsouzenému ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a rozhodnutí ředitele [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], lze označit za nezákonná rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., neboť tato rozhodnutí byla pro jejich nezákonnost zrušena rozsudkem [název soudu] – [pobočka] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Zároveň je však třeba konstatovat, že žalobci byl danými rozhodnutími uložen“ pouze“ kázeňský trest spočívající v celodenním umístění do uzavřeného oddělení. Žalovaná uvedla, že lze mít za to, že žalobce spáchal dne [datum] kázeňský přestupek, když svým úmyslným jednáním závažným způsobem porušil základní povinnosti odsouzeného stanovené v § 28 odst. 1 a § 28 odst. 2 písm. j) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, nadto ke spáchání kázeňského přestupku se žalobce sám dne [datum] přiznal. Pokud jde o přeřazení žalobce z

I. PSVD do

II. PSVD, byla tato skutečnost následkem toho, že žalobce nesplnil v 1. čtvrtletí roku [rok] program zacházení, protože se dne [datum] dopustil protiprávního jednání, které má znaky kázeňského přestupku. Ze stejného důvodu, tedy z důvodu nesplnění programu zacházení ze strany žalobce v 1. čtvrtletí roku [rok], kdy spáchal dne [datum] protiprávní jednání, byla u žalobce přerušena realizace extramurálních aktivit, mezi něž se řadí i možnost opuštění věznice s návštěvou a přerušení výkonu trestu. Žalovaná zároveň sporovala tvrzení žalobce, že by měl v rozhodném období v jím tvrzeném rozsahu 20 dní nárok na přerušení výkonu trestu a v jím tvrzeném rozsahu nárok na 6 vycházek mimo věznici s osobami blízkými. Žalovaná dále sporovala skutečnost, že by se žalobce po těchto tvrzených 26 dní byl býval stýkal se [anonymizováno]. Z důvodu spáchání protiprávního jednání dne [datum] byl žalobce současně vyřazen z pracoviště Dílna údržby, kde měl udělen volný pohyb ve střežené části věznice, čehož zneužil k danému protiprávnímu jednání, a od [datum] do [datum] nebyl pracovně zařazen. Následně byl od [datum] pracovně zařazen na vnitřní střežené pracoviště [anonymizováno]. Žalovaná uzavřela, že žalobu žalobce o náhradu škody, tj. ušlého zisku a o náhradu nemajetkové újmy, neshledává důvodnou a opodstatněnou, a to ani částečně, a to jednak pro absenci příčinné souvislosti a jednak pro neprokázání vzniku škody a nemajetkové újmy v tvrzené výši na straně žalobce. Mezi postupem [anonymizována tři slova], [stát. instituce] v řízení o kázeňském přestupku, předmětnými nezákonnými rozhodnutími, tj. rozhodnutím o uložení kázeňského trestu odsouzenému ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a rozhodnutím ředitele [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a žalobcem tvrzeným vznikem škody a nemajetkové újmy, tak nebyla žalovanou shledána existence příčinné souvislosti, jakožto jednoho ze základních předpokladů odpovědnosti státu. 10 Žalobce při jednání soudu dne 21. 6. 2021 uvedl, že na podané žalobě trvá v plném rozsahu, žalovaná uvedla, že s žalobou nesouhlasí. 11 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 12 Rozhodnutím o uložení kázeňského trestu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vedoucí oddělení výkonu trestu uložil žalobci dle ust. § 46 odst. 3 písm. g) zákona č. 169/1999 Sb. nepodmíněný kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného oddělení na dobu [anonymizováno] dnů, neboť se žalobce dne [datum] dopustil kázeňského přestupku tím, že v době od 8:00 do 8:15 hodin [anonymizováno] z [anonymizováno 6 slov] [příjmení] o hmotnosti [anonymizována dvě slova], jež byl následně nalezen v kožené brašně žalobce při provádění prohlídky komisařem por. Mgr. [jméno] [příjmení]. Žalobce uvedeným jednáním závažným způsobem porušil základní povinnosti odsouzeného stanovené v ust. § 28 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, dle kterého je odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody povinen dodržovat stanovený pořádek a kázeň a dále nepoškozovat cizí majetek. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí pak vyplývá, že k záznamu o kázeňském přestupku se žalobce vyjádřil tak, že„ svého jednání lituje, uvedené se nebude vícekrát opakovat a že za celou dobu výkonu trestu odnětí svobody se jedná o jeho první a poslední přestupek“; ve vyjádření před rozhodnutím o uložení kázeňského trestu žalobce znovu uvedl, že„ uvedeného jednání velice lituje, opakovat se to již nebude“. Při jednání soudu žalobce dodal, že uvedený kázeňský trest nebyl vykonán. 13 Z listiny označené jako stížnost ze dne 26. 2. 2018, že žalobce podal proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ze dne [datum] stížnost k řediteli věznice, v níž uvedl, že nesouhlasí s tím, že [anonymizována dvě slova], neboť tento žalobce nalezl. Žalobce rovněž nesouhlasil s výší uloženého kázeňského trestu, a to s ohledem na vše, co pro věznici udělal. V závěru stížnosti žalobce uvedl, že nepopírá, že si trest nezaslouží, tento přijme, avšak v adekvátní výši a po nestranném rozhodování. 14 Rozhodnutím o uložení kázeňského trestu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] uložil vedoucí oddělení výkonu trestu žalobci dle ust. § 46 odst. 3 písm. f) zákona č. 169/1999 Sb. nepodmíněný kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného oddělení na dobu 10 dnů, s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení, neboť se žalobce dne [datum] dopustil kázeňského přestupku tím, že v době od [údaj o čase] do [údaj o čase] hodin [anonymizováno] z [anonymizováno 6 slov] [příjmení] a o hmotnosti [anonymizována dvě slova], přičemž na výše uvedeném pracovišti žalobce prováděl údržbářské práce. Žalobce uvedeným jednáním závažným způsobem porušil základní povinnosti odsouzeného stanovené v ust. § 28 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, dle kterého je odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody povinen dodržovat stanovený pořádek a kázeň a dále nepoškozovat cizí majetek. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí pak vyplývá, že k záznamu o kázeňském přestupku se žalobce vyjádřil tak, že„ svého jednání lituje, uvedené se nebude vícekrát opakovat a že za celou dobu výkonu trestu odnětí svobody se jedná o jeho první a poslední přestupek“; ve vyjádření před rozhodnutím o uložení kázeňského trestu žalobce znovu uvedl, že„ uvedeného jednání velice lituje, opakovat se to již nebude“. Při ukládání kázeňského trestu pak bylo přihlédnuto ke skutečnosti, že odsouzený se k přestupku doznal a jedná se o jeho první přestupek. Při jednání soudu žalobce dodal, že uvedený kázeňský trest nebyl vykonán. 15 Rozhodnutím o stížnosti ze dne [datum] byla ředitelem věznice zamítnuta stížnost žalobce proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ze dne [datum], neboť bylo zjištěno, že okolnosti spáchání kázeňského přestupku a vina odsouzeného byly jednoznačně prokázány, nehledě na doznání žalobce k tomuto přestupku. Současně bylo shledáno, že uložený kázeňský trest je úměrný spáchanému přestupku, je v souladu s účelem výkonu trestu a kázeňská pravomoc vedoucího oddělení výkonu trestu překročena nebyla. 16 Rozsudkem [název soudu] – [pobočka] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo výrokem I. zrušeno rozhodnutí vedoucího oddělení výkonu trestu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a rozhodnutí ředitele ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] pro nezákonnost a výrokem II. byla věc vrácena k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozsudku pak bylo uvedeno, že v daném případě byl žalobci jako odsouzenému uložen za kázeňský přestupek, kterého se měl dopustit dne [datum] v době od 8:00 do [údaj o čase] hodin a který měl spočívat v [anonymizováno 6 slov], rozhodnutím ze dne [datum] nepodmíněný kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného oddělení na dobu 18 dnů, přičemž proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě stížnost. Ačkoli tedy probíhalo řízení o uložení kázeňského trestu a bylo na řediteli věznice, aby rozhodnutí přezkoumal a o stížnosti rozhodl, bylo vedoucím oddělení výkonu trestu vydáno dne 27. 2. 2018 pod shodným č. j. nové rozhodnutí o uložení kázeňského trestu v téže věci. Vydání tohoto nového rozhodnutí však bránila překážka litispendence, tj. překážka zahájeného řízení v téže věci. Současně [název soudu] – [pobočka] v odůvodnění tohoto rozsudku uvedl, že uvedená rozhodnutí jsou nezákonná z důvodu překážky litispendence, tudíž se obsahem těchto rozhodnutí po věcné stránce nezabýval, neboť tato neměla být vůbec vydána. 17 Rozhodnutím o stížnosti ze dne [datum] bylo ředitelem věznice zrušeno rozhodnutí vedoucího oddělení výkonu trestu [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] o uložení kázeňského trestu odsouzeného ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a věc byla vrácena k novému kázeňskému řízení, neboť nebyly dostatečně objasněny všechny skutečnosti, které jsou pro uložení kázeňského trestu významné. 18 Rozhodnutím o uložení kázeňského trestu ze dne [datum] uložil vedoucí oddělení výkonu trestu žalobci dle ust. § 46 odst. 3 písm. f) zákona č. 169/1999 Sb. kázeňský trest – důtku, neboť se žalobce dne [datum] dopustil kázeňského přestupku tím, že v době od [údaj o čase] do [údaj o čase] hodin nalezl v kuchyňském bloku, kde prováděl údržbářské práce, balení [anonymizována tři slova] salámu [příjmení] a o hmotnosti [anonymizována dvě slova], věc uložil do své kožené brašny, neodevzdal ji [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který jej bezprostředně poté pouštěl z kuchyňského bloku a odnesl ji na své pracoviště – dílnu údržby, kde na výzvu komisaře [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] věc z brašny vydal. Žalobce uvedeným jednáním závažným způsobem porušil základní povinnosti odsouzeného stanovené v ust. § 28 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, dle kterého je odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody povinen dodržovat stanovený pořádek a kázeň a dále nepoškozovat cizí majetek, dále držením nepovolené věci porušil ust. § 28 odst. 2 písm. j) zákona č. 169/1999 Sb., dle kterého je odsouzený povinen odevzdat do úschovy věznice věci, jejichž držení s ohledem na jejich cenu, množství nebo způsob používání je zakázáno nebo v rozporu s účelem trestu. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí pak vyplývá, že k záznamu o kázeňském přestupku se žalobce vyjádřil tak, že svého jednání lituje, uvedené se nebude vícekrát opakovat a že za celou dobu výkonu trestu odnětí svobody se jedná o jeho první a poslední přestupek; ve vyjádření před rozhodnutím o uložení kázeňského trestu žalobce znovu uvedl, že uvedeného jednání velice lituje, opakovat se to již nebude. Při ukládání kázeňského trestu pak bylo přihlédnuto ke skutečnosti, že odsouzený se k přestupku doznal a jedná se o jeho první přestupek. 19 Z listiny označené jako návrh na urovnání sporu ze dne 28. 1. 2019, že touto žalobce po [stát. instituce] požadoval navrácení do

I. PSVD, zaplacení částky 133 Kč, jakožto nákladů, které mu byly přiznány rozsudkem [název soudu] – [pobočka] v řízení o správní žalobě, písemnou omluvu, neboť žalobce byl poškozen klamným tvrzením o [anonymizována dvě slova] a jakožto kompenzaci žalobce žádal přemístění do [stát. instituce] v co nejbližší době. Žalobce uvedl, že pokud jeho požadavky budou splněny, bude považovat spor za urovnaný a nebudou podnikány další kroky k podání žaloby na věznici. 20 Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byla zamítnuta žádost žalobce o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že žalobce v daném případě splnil podmínku vykonání nejméně poloviny z uloženého trestu odnětí svobody, nebyla však splněna podmínka, že by žalobce svým chováním a plněním svých povinností prokázal zlepšení, neboť žalobce plnil program zacházení, byl 22x kázeňsky odměněn, program zacházení však nesplnil v 1. čtvrtletí roku [rok], kdy byl kázeňský trestán za [anonymizováno] v [anonymizováno] při plnění pracovních povinností a od února [rok] je zařazen ve

II. PSVD, nelze tedy prokázat, že by žalobce svým chování ve výkonu trestu odnětí svobody polepšení prokázal. Konečně nebyla splněna ani poslední podmínka a to, že lze očekávat, že odsouzený v budoucnu povede řádný život, PMS sice doporučila podmíněné propuštění žalobce, naproti tomu komise pro podmíněné propuštění toto neodporučila, neboť odsouzený porušil řád výkonu trestu, což signalizuje riziko, že nedošlo ke změně myšlení a může hrozit opakování [anonymizována dvě slova], nadto měla komise za to, že odsouzený není na podmíněné propuštění připravený. Soud tedy shrnul, že nejsou naplněny zákonné předpoklady pro podmíněné propuštění žalobce z výkonu trestu odnětí svobody a jeho žádost zamítl. K dotazu soudu pak žalobce uvedl, že před tímto rozhodnutím žádal již 3x o podmíněné propuštění, po tomto rozhodnutí žádal o podmíněné propuštění ještě 2x. 21 Z vyřízení stížnosti ze dne [datum], že [ulice] [anonymizováno] [země], [anonymizována dvě slova] [obec] k podnětu žalobce ohledně nečinnosti funkcionářů [stát. instituce] v souvislosti s rozsudkem [název soudu] – [pobočka] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a nesrovnalostí v řízení o kázeňském přestupku, sdělila, že stížnost žalobce je důvodná a vyřízení stížnosti bude následně zasláno řediteli [stát. instituce] k přijetí opatření. 22 Ze stanoviska Komise pro podmíněné propuštění ze dne [datum], že tato nedoporučila podmíněné propuštění žalobce z výkonu trestu odnětí svobody. Z odůvodnění tohoto stanoviska se podává, že ve výkonu trestu byl žalobce [anonymizováno], poprvé byl ve výkonu trestu za [anonymizována tři slova], kdy byl podmíněně propuštěn. [anonymizována tři slova] pak žalobce při parolovém slyšení Komise pro podmíněné propuštění uvedl, že při údržbě v kuchyni našel v koši [anonymizováno], který měli k [anonymizováno], přičemž ho napadlo, že [anonymizováno] do koše ukryli kuchaři, takže je potrestá a vezme [anonymizováno] klukům z údržby ke [anonymizováno]. Dle Komise pro podmíněné propuštění pak odsouzený konal bez rozmyslu, když porušil řád výkonu trestu, což signalizuje riziko, že nedošlo ke změně v myšlení a může hrozit opakování [anonymizována dvě slova]. Žalobce dále prokázal svou neinformovanost a nepřipravenost, pokud se týká jeho budoucího pracovního zařazení a řešení jeho finanční situace (dluhů). S ohledem na to Komise pro podmíněné propuštění navrhla, aby žalobce vyčkal na možnost spolupráce s agenturou [příjmení] [příjmení], která nabízí komplexní zajištění podmínek pro propuštění, tj. bydlení, práci a dluhové poradenství. 23 Ze sdělení k dopisu odsouzeného ze dne [datum], že ředitel [stát. instituce] sdělil žalobci k jeho stížnosti o uložení kázeňského trestu, že řešení kázeňského přestupku bylo plně v kompetenci vedoucího oddělení výkonu trestu, přičemž skutečnost, že tento původní rozhodnutí revidoval a rozhodl o změně druhu a výše kázeňského trestu ve prospěch žalobce, považuje ředitel za zcela legitimní postup. 24 Ze záznamu o kázeňském přestupku ze dne [datum], že žalobce dne [datum] v době od [údaj o čase] do [údaj o čase] hodin odcizil z kuchyňského bloku balení [anonymizována čtyři slova] [příjmení] o hmotnosti [anonymizována dvě slova], což bylo nalezeno v jeho kožené brašně při návratu z [anonymizováno]. Žalobce uvedeným jednáním závažným způsobem porušil základní povinnosti odsouzeného stanovené v ust. § 28 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, dle kterého je odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody povinen dodržovat stanovený pořádek a kázeň a dále nepoškozovat cizí majetek. Žalobce k uvedenému jednání uvedl, že„ svého jednání lituje, uvedené se nebude vícekrát opakovat a že za celou dobu jeho pobytu ve výkonu trestu se jedná o jeho první a poslední přestupek“. Žalobce následně uvedený záznam podepsal. 25 Usnesením [název soudu] – [pobočka] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byla odmítnuta žaloba proti rozhodnutí ředitele [anonymizována tři slova], [stát. instituce] o stížnosti ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [rok] [číslo] (výrok I.), dále byla odmítnuta rovněž žaloba proti rozhodnutí vedoucího oddělení výkonu trestu Vězeňské [anonymizována dvě slova], [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] 2018 [číslo] (výrok II.) a odmítnuta byla rovněž žaloba v části, kterou se žalobce domáhal náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím, respektive nesprávným úředním postupem [anonymizována dvě slova], [stát. instituce] (výrok III.). 26 [stát. instituce] sdělilo stanoviskem ze dne [datum] žalobci ve věci uplatnění jeho nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy, která měla být způsobena nezákonným postupem [stát. instituce] v souvislosti s rozhodnutím o spáchání kázeňského přestupku dne [datum], že neshledává žádost žalobce ani částečně důvodnou a opodstatněnou, a to jednak pro absenci příčinné souvislosti a jednak pro neprokázání vzniku škody a nemajetkové újmy. Z ministerstvem provedeného šetření pak vyplývá, že k přeřazení žalobce z pracoviště Dílna údržby, k přeřazení žalobce z I. do

II. PSVD a k případnému nepřiznání extramurálních aktivit (opuštění věznice s návštěvou a přerušení výkonu trestu) nedošlo v důsledku vydání následně zrušených rozhodnutí o uložení kázeňského trestu, ale v důsledku protiprávní činnosti žalobce ze dne 12. 1. 2018, který se ke spáchání tohoto jednání sám doznal, a z tohoto vyplývajícího nesplnění programu zacházení v 1. čtvrtletí roku [rok]. Pokud pak jde o žádost žalobce o náhradu nemajetkové újmy za ztrátu možnosti být podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, platí stejné závěry uvedené shora, přičemž o žádosti žalobce o podmíněné propuštění bylo rozhodováno samostatným rozhodnutím, přičemž toto rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno, tj. nejedná se o nezákonné rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 zákona č. 82/1998 Sb. Pokud se týká požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy za zpřetrhání citových vazeb se [anonymizováno], ministerstvo uvedlo, že žalobce měl stále možnost se se [anonymizováno] vídat v rámci návštěv ve věznici. Dále se ministerstvo pozastavilo nad výší částek požadovaných žalobcem, kdy zejména pokud žalobce požadoval částku 1 000 Kč denně za pobyt v 

II. PSVD, jedná se o částku, která je přiznávána osobám za nezákonné omezení osobní svobody, což rozhodně není případ žalobce, pokud se dále týká částky 200 000 Kč za ztrátu možnosti být podmíněně propuštěn a částku 260 000 Kč za zpřetrhání citových vazeb se [anonymizováno], není zřejmé, jak žalobce k vyčísleným částkám dospěl. Závěrem ministerstvo uvedlo, že přístup žalobce k této věci považuje za hrubě rozporný s dobrými mravy a obecně platnou zásadou, že nikdo nemůže mít prospěch ze své vlastní nepoctivosti. 27 Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne [datum], že žalobce k nálezu [anonymizováno] z vězeňské [anonymizováno] uvedl, že daného dne byla jeho pracovní doba od [anonymizováno] do [údaj o čase] hodin, přičemž po příchodu na pracoviště ostatním odsouzeným rozdal úkoly, následně šel za panem [příjmení] ohledně opravy rozbité vodovodní baterie, o které se žalobce dozvěděl předchozího dne. Pan [anonymizováno] žalobce pustil do [anonymizováno], kde žalobce prohlédl vodovodní baterii a se seznamem věcí, které bude k opravě potřebovat, odešel na záchod, který je v chodbičce, zde se podíval do koše na špinavé prádlo, kde byla schovaná celá [anonymizována dvě slova] [značka automobilu], který si žalobce vzal. Žalobce přitom uvedl, že do koše na prádlo se podíval schválně, jelikož věděl, že [anonymizováno] si do něho občas schovávají nějaké [anonymizována dvě slova] si žalobce následně dal do brašny, řekl p. [příjmení], že si zajde na údržbu pro nějaké věci. Brašnu se [anonymizováno] žalobce nechal v kanceláři a šel se podívat do dílen, následně se dostavila prevence. K dotazu vyslýchajícího, zda si žalobce v minulosti odnášel tímto způsobem z [anonymizováno] nějaké [anonymizováno], žalobce uvedl, že občas v [anonymizováno] našel nějaké [anonymizováno] a [anonymizováno], které si odnesl. 28 Z úředního záznamu ze dne [datum], že dne [datum] byla na základě poznatků příslušníků OPaS provedena opatření k odhalení žalobce, který se podílel na možné [anonymizována dvě slova] z vězeňské [anonymizováno]. Z kamerového záznamu vyplynulo, že před [údaj o čase] hodinou žalobce vyšel z prostoru dílen ústavní režie a odcházel kolem strážní věže [číslo] ke kuchyňskému bloku, nato byl pracovníky referátu stravování a výživy vpuštěn do kuchyně. Následně por. [příjmení] odešel na strážní stanoviště [číslo] kde monitoroval další pohyb žalobce, kdy po odchodu žalobce [příjmení] [příjmení] odešel do prostoru dílen ústavní režie, kde žalobce vyzval, aby mu ukázal obsah kožené brašny, žalobce následně odešel do své kanceláře, kde [anonymizováno] [příjmení] vydal [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [příjmení] o hmotnosti [hmotnost] s tím, že tento si dnešního dne odnesl z [anonymizováno] (v záznamu o podání vysvětlení přitom žalobce uvedl, že ho našel v prostoru toalety v koši na špinavé prádlo). 29 V podkladech k bývalému odsouzenému žalobci ze systému [příjmení] je uvedeno, že žalobce dne [datum] v době od [údaj o čase] do [údaj o čase] hodin odcizil z kuchyňského bloku balení [anonymizována čtyři slova] [příjmení] a o [anonymizována tři slova], což bylo nalezeno v jeho kožené brašně při návratu z [anonymizováno]. Žalobce uvedeným jednáním závažným způsobem porušil základní povinnosti odsouzeného stanovené v ust. § 28 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, dle kterého je odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody povinen dodržovat stanovený pořádek a kázeň a dále nepoškozovat cizí majetek. Tato skutečnost již zakládá důvod k přeřazení do

II. PSVD, kam byl přeřazen od [datum]. Současně ze systému [příjmení] vyplývá, že v prvním čtvrtletí roku [rok] cíl programu zacházení ze strany žalobce nebyl splněn, žalobce byl kázeňsky trestán a přeřazen od března [rok] ze střeženého pracoviště Dílna údržby na střežené pracoviště [anonymizováno], kontakt s rodinou v tomto období žalobce realizoval pouze korespondenčně a telefonicky, návštěvy v tomto období nerealizoval. Ve druhém čtvrtletí roku [rok] byl cíl programu zacházení plněn, žalobce byl zařazen na pracovišti [anonymizováno], od června [rok] byl zařazen na pracoviště se zesílením zabezpečením, kontakt s rodinou v tomto období žalobce realizoval pouze korespondenčně a telefonicky, návštěvy v tomto období nerealizoval. Ve třetím čtvrtletí roku [rok] byl cíl programu zacházení plněn, žalobce byl přeřazen v srpnu [rok] na střežené pracoviště [anonymizováno], kontakt s rodinou v tomto období žalobce realizoval pouze korespondenčně a telefonicky, návštěvy v tomto období nerealizoval. Ve čtvrtém čtvrtletí roku 2018 byl cíl programu zacházení plněn, kontakt s rodinou žalobce realizoval pouze korespondenčně a telefonicky, návštěvy v tomto období nerealizoval. Dne [datum] byl žalobce přeřazen z

II. PSVD do

I. PSVD. V období od [datum] do [datum] byl cíl programu zacházení plněn, kontakt s rodinou v tomto období žalobce realizoval pouze korespondenčně a telefonicky, návštěvy v tomto období nerealizoval. 30 Z výplatních pásek žalovaného na č.l. 162 – 164, že žalobce dosáhl v měsíci březnu roku [rok] čistého příjmu ve výši [částka], v měsíci dubnu roku [rok] čistého příjmu ve výši [částka], v měsíci květnu roku [rok] čistého příjmu ve výši [částka], v měsíci červnu roku [rok] čistého příjmu ve výši [částka], v měsíci červenci roku [rok] čistého příjmu ve výši [částka], v měsíci srpnu roku [rok] čistého příjmu ve výši [částka], v měsíci září roku [rok] čistého příjmu ve výši [částka], v měsíci říjnu roku [rok] čistého příjmu ve výši [částka], v měsíci listopadu roku [rok] čistého příjmu ve výši [částka], v měsíci prosinci roku [rok] čistého příjmu ve výši [částka]. 31 Z výplatních pásek na č.l. 168 – 171, že žalobce dosáhl v měsíci lednu roku [rok] čistého příjmu ve výši [částka], v měsíci únoru roku [rok] čistého příjmu ve výši [částka], v březnu roku [rok] čistého příjmu ve výši [částka], v měsíci dubnu roku [rok] čistého příjmu ve výši [částka], v květnu roku [rok] čistého příjmu ve výši [částka], v červnu roku [rok] čistého příjmu ve výši [částka], v měsíci červenci roku [rok] čistého příjmu ve výši [částka], v měsíci srpnu roku [rok] čistého příjmu ve výši [částka], v měsíci září roku [rok] čistého příjmu ve výši [částka], v měsíci říjnu roku [rok] čistého příjmu ve výši [částka], v měsíci listopadu roku [rok] čistého příjmu ve výši [částka], v měsíci prosinci roku [rok] čistého příjmu ve výši [částka], v měsíci lednu roku [rok] čistého příjmu ve výši [částka], v měsíci únoru roku [rok] neměl žalobce žádný příjem. 32 Z hodnocení [stát. instituce] ze dne [datum], že ředitel [stát. instituce] doporučil podmíněné propuštění žalobce z výkonu trestu odnětí svobody. Dále v hodnocení bylo uvedeno, že žalobce program zacházení plnil po celou dobu výkonu trestu odnětí svobody, s výjimkou 1. [anonymizováno] [rok] z důvodu spáchání přestupku při plnění pracovních úkolů, následně byl jmenovaný v únoru [rok] zařazen do

II. PSVD. Od února [rok] byl žalobce přeřazen zpět v 

I. PSVD. Odsouzený byl 25x odměněn, kázeňsky trestán nebyl. Během výkonu trestu odnětí svobody žalobce udržoval kontakt s blízkými osobami (především s rodiči, přítelkyní a [anonymizováno]) prostřednictvím korespondence a telefonních hovorů, návštěvy v dané době nerealizoval. Z celého průběhu výkonu trestu ředitel vyvodil, že žalobce projevoval známky vývoje pozitivním směrem. Jeho postoj k trestné činnosti se jevil jako sebekritický, uvědomoval si dosah a důsledky trestné činnosti. Sám proklamoval snahu vést v budoucnu řádný a spořádaný život s perspektivou dlouhodobého řešení svých finančních problému. Vzhledem k výše uvedenému hodnocení ředitel konstatoval, že podmíněné propuštění odsouzeného přispěje k dosažení účelu výkonu trestu. 33 Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byla zamítnuta žádost žalobce o propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že žalobce v daném případě splnil podmínku vykonání nejméně poloviny z uloženého trestu odnětí svobody, nebyla však splněna podmínka, že by žalobce svým chováním a plněním svých povinností prokázal zlepšení, neboť žalobce je po velmi krátkou dobu zařazen v 

I. PSVD, v 1. čtvrtletí roku [rok] nadto neplnil program zacházení, kdy byl kázeňský trestán a zařazen do

II. PSVD. Konečně nebyla splněna ani poslední podmínka a to, že lze očekávat, že odsouzený v budoucnu povede řádný život, a to vzhledem k [anonymizováno] minulosti odsouzeného. Žalobce k dotazu soudu uvedl, že o podmíněné propuštění žádal vždy 1x za 6 měsíců. 34 K výzvě soudu při jednání dne 21. 6. 2021 žalovaná podáním ze dne 15. 7. 2021 doplnila, že v osobním spisu žalobce není žádné rozhodnutí týkající se jeho přeřazení do

II. PSVD a následného přeřazení zpět do

I. PSVD, nicméně všechny skutečnosti týkající se výkonu trestu odsouzených jsou uloženy ve [anonymizováno] informačním systému. V těchto podkladech je uvedeno, že žalobce spáchal v lednu [rok] kázeňský přestupek, za který byl potrestán kázeňským trestem celodenního umístění do uzavřeného oddělení na dobu 10 dnů, přičemž tato skutečnost zakládá důvod k přeřazení do

II. PSVD, k faktickému přeřazení pak došlo [datum], přičemž důvodem přeřazení byla skutečnost, že žalobce nesplnil v 1. čtvrtletí roku [rok] program zacházení, protože se dopustil protiprávního jednání, které má znaky kázeňského přestupku. Konečně žalovaná uvedla, že v následujícím období žalobce plnil své pracovní povinnosti. 35 K výzvě soudu při jednání dne [datum] žalobce podáním ze dne [datum], jež bylo soudu doručeno dne [datum], označil jakožto nezákonná rozhodnutí: Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu odsouzenému ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu odsouzenému ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], Rozhodnutí ředitele o přeřazení žalobce z I. do II PSVD. Žalobce uvedl, že byl přeřazen na základě nezákonného rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Dle žalobce tak lze rozhodnutí o přeřazení považovat za nezákonné, neboť i k uložení kázeňského trestu bylo učiněno nezákonně. Pokud se týká požadavku žalobce na zaplacení částky 350 000 Kč za přeřazení do

II. PSVD, k tomu žalobce uvedl, že dle Vnitřního řádu [stát. instituce] je možné přeřadit odsouzeného z

I. PSVD do

II. PSVD při uložení kázeňského trestu. Z tohoto plyne, že žalobce byl přeřazen do nižší skupiny vnitřní diferenciace, aniž by byla splněna podmínka daná Vnitřním řádem věznice, tj. aby došlo k pravomocnému uložení kázeňského trestu. V

I. PSVD jsou přitom odsouzení přednostně pracovně zařazováni s možností využít svou kvalifikaci nebo projít rekvalifikací, mohou se zapojit do programů se zaměřením na posilování vnitřní odolnosti a na vytváření podmínek k udržení vhodného vnějšího zázemí, odsouzení mají možnost udělení volného pohybu uvnitř věznice při plnění pracovních úkolů. Odsouzení dále mají i výhody spočívající v možnosti sledování televize, častějšího povolování návštěv bez zrakové a sluchové kontroly zaměstnanců věznice a eventuálně možnost ředitele věznice podat návrhy na přeřazení odsouzeného do mírnějšího typu věznice a na podmíněná propuštění. O všechny tyto možnosti žalobce přeřazením do

II. PSVD přišel. Za nejzásadnější poškození žalobce vnímal poškození vzniklé zamítnutím žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody z důvodu přeřazení do

II. PSVD. K zamítnutí žádosti došlo usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]. To znamená, že kvůli nezákonnému postupu věznice při ukládání kázeňského trestu a stejně tak protiprávním přeřazením žalobce do

II. PSVD, došlo k poškození žalobce při rozhodování o podmíněném propuštění. Soud při projednání žádosti odsouzeného žalobce obdržel informaci, která byla v daný okamžik podložena nezákonným rozhodnutím věznice. Shodně postupovala i Komise pro podmíněné propuštění, když nedoporučila podmíněné propuštění žalobce, a to s poukazem na porušení Vnitřního řádu [stát. instituce]. Pokud se týká žalovaných částek, žalobce uvedl, že částka 350 000 Kč přestavuje odškodnění za dobu, po kterou byl protiprávně přeřazen do

II. PSVD, když tento protiprávní stav trval do [datum]. Protože se jednalo o velmi citelný zásah do života odsouzeného, neboť tento mohl být, mimo jiné, podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, dospěl žalobce k závěru, že žádá odškodnění 1 000 Kč za každý den neoprávněného zařazení do

II. PSVD, když za prokázané přeřazení vychází žalobce z data [datum] do [datum], kdy byl přeřazen zpět do

I. PSVD. Žalobce vycházel z paušální částky 1 000 Kč na 1 den, po který neměl možnost např. úspěšně žádat o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebo využívat oprávnění vztahující se k zařazení v 

I. PSVD, která do kázeňského potrestání čerpal. Závěrem žalobce konstatoval, že do okamžiku obou rozhodnutí o uložení kázeňských trestů, které byly následně soudem shledány nezákonnými, řádně vykonával uložený trest, byl mnohokrát kázeňsky odměňován a čerpal veškerá zvýhodnění plynoucí z programů zacházení s odsouzenými. O veškerá zvýhodnění přišel v přímé příčinné spojitosti s nezákonnými rozhodnutími věznice, z tohoto důvodu se žalobce domáhá popsaných odškodnění. 36 Pokud se týká právního posouzení věci, odpovědnost státu za škodu je upravena v zákoně č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění, subsidiárně se v souladu s § 26 zákona č. 82/1998 Sb. použije rovněž zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.), a to zejména část čtvrtá, Hlava III., Díl 1 (náhrada majetkové a nemajetkové újmy). Dále se na daný případ vztahují rovněž právní předpisy upravující výkon trestu odnětí svobody, zejména zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, v platném znění a vyhláška č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody. 37 Stát odpovídá dle ust. § 3 odst. 1 písm. a) zákona 82/1998 Sb. za škodu, kterou způsobily státní orgány. Dle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. pak stát za podmínek stanovených tímto zákonem odpovídá za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. pak nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb. stanoví, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu., přičemž příslušným k předběžnému projednání nároku je dle § 6 zákona č. 82/1998 Sb. Ministerstvo spravedlnosti. 38 Podle ust. § 6 odst. 2 o. z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 39 Podle ust. § 2951 odst. 2 o. z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečně a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Podle ust. § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. 40 Kázeňským přestupkem je dle 46 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb. zaviněné porušení zákonem stanovené nebo na jeho základě uložené povinnosti, pořádku nebo kázně během výkonu trestu. Dle odst. 2 pak lze za kázeňský přestupek uložit odsouzenému kázeňský trest, kterým je dle odst. 3 mimo jiné i důtka. Dle § 28 odst. 2 písm. j) zákona č. 169/1999 Sb. je odsouzený povinen odevzdat do úschovy věznice věci, jejichž držení je s ohledem na jejich cenu, množství nebo způsob používání zakázáno nebo je v rozporu s účelem výkonu trestu. Ředitel věznice pak může dle § 19 odst. 8 zákona č. 169/1999 Sb. povolit odsouzenému v souvislosti s návštěvou opuštění věznice, lze-li mít důvodně za to, že tím nebude ohrožen účel výkonu trestu. Přerušit výkon trestu odsouzenému až na 20 dnů během kalendářního roku může dle § 56 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb. ředitel věznice v případě úspěšného plnění programu zacházení a dosahování účelu trestu formou odměny. 41 Podle § 41 odst. 2 vyhlášky č. 345/1999 Sb. se odsouzení do pracovních skupin zařazují a přeřazují v souladu s účelem výkonu trestu. O přeřazení odsouzeného do jiné pracovní skupiny rozhoduje ředitel věznice. 42 Do

I. PSVD se dle čl. 27 odst. 6 Vnitřního řádu pro odsouzené [stát. instituce] ze dne 27. 9. 2017 (dále jen vnitřní řád) zařazují odsouzení, kteří převážně aktivně plní program zacházení i své další povinnosti, chovají se a jednají v souladu s vnitřním řádem, a kteří se aktivně ve spolupráci se zaměstnanci podílí na činnostech souvisejících s organizací života ve věznici nebo mimo ni. Do

II. PSVD se dle čl. 27 odst. 7 vnitřního řádu zařazují odsouzení, kteří částečně plní program zacházení a převážně se chovají a jednají v souladu s vnitřním řádem, a kteří se občasně ve spolupráci se zaměstnanci podílí na činnostech souvisejících s organizací života ve věznici i mimo ni. Dle odst. 10 písm. b) vnitřního řádu se z I. do

II. PSVD přeřadí odsouzení při uložení kázeňského trestu a dále odsouzení, kteří nevyhovují kritériím pro zařazení do

I. PSVD. Dle čl. 27 odst. 9 písm. b) je lhůta pro přeřazení z II. do

I. PSVD nejdříve po dvou hodnotících obdobích, pokud odsouzení vzorně plní všechny stanovené povinnosti, nespáchali žádný kázeňský přestupek nebo jim byly dříve uložené kázeňské tresty zahlazeny a vyhovují kritériím, a nejedná se o odsouzené k výjimečnému trestu odnětí svobody. Motivační činitele uplatňované v 

I. PSVD upravuje č. 7 odst. 11 a 14, kdy těmito činiteli se rozumí možnost mít určité výhody ve výkonu trestu. Dle č. 7 odst. 12 a 15 se ve

II. PSVD motivační činitelé rovněž uplatňují, avšak pouze výjimečně. 43 Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady škody, respektive nemajetkové újmy a) ve výši 77 010 Kč spočívající ve ztrátě na výdělku, neboť žalobce byl přeřazen na jinou, hůře placenou práci, respektive nebyl po určitou dobu pracovně zařazen, b) ve výši 350 000 Kč spočívající v nemajetkové újmě, která mu vznikla v období od 23. 2. 2018 do 7. 2. 2019 v důsledku jeho přeřazení z

I. PSVD do

II. PSVD, c) ve výši 200 000 Kč spočívající v nemajetkové újmě za ztrátu možnosti být podmíněně propuštěn a d) ve výši 260 000 Kč spočívající v nemajetkové újmě spočívající v nemožnosti vídat se synem (v rámci přerušení trestu po dobu 20 dní a po dobu 6 dní, kdy žalobce mohl realizovat vycházky mimo věznici), přičemž jako nezákonná rozhodnutí, v důsledku kterých mu vznikla škoda a nemajetková újma, označil výslovně rozhodnutí o uložení kázeňského trestu odsouzenému ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], rozhodnutí o uložení kázeňského trestu odsouzenému ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a rozhodnutí ředitele o přeřazení žalobce z I. do II PSVD. 44 Soud konstatuje, že žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne [datum], podmínka předběžného uplatnění nároku je tak v daném případě naplněna. Zároveň soud ověřil z informačního systému InfoSoud, že konečné rozhodnutí [název soudu] – [pobočka] ve věci sp.zn. [spisová značka] nabylo právní moci dne [datum] a žalobce tedy v souladu s poučením krajského soudu dle ust. § 46 odst. 2 poslední věta s.ř.s. podal u [název soudu] žalobu ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci usnesení krajského soudu, žaloba byla u okresního soudu podána dne 6. 3. 2019. 45 V souladu s výše uvedenou právní úpravou je přitom odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím založena na současném splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem škody. 46 Podmínka nezákonnosti rozhodnutí je pak v souladu s § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. splněna pouze tehdy, pokud toto rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno příslušným orgánem. Soud pak v řízení o odpovědnosti státu za škodu není oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a je vázán zrušujícím, resp. měnícím rozhodnutím daného orgánu, přičemž je současně vázán důvody, pro které bylo rozhodnutí zrušeno, resp. změněno. Dle komentářové literatury pak škoda, případně nemajetková újma, která vznikla na základě nezákonného rozhodnutí, nepřestavuje odškodnitelnou újmu, jestliže později vydané rozhodnutí obsahující totožný výrok nebylo pro nezákonnost zrušeno. Současně, pokud obsahuje následné rozhodnutí výrok totožný s výrokem přechozího (zrušeného) rozhodnutí, resp. má pro účastníky řízení stejné následky, je třeba zvažovat, zda původně vydané rozhodnutí mohlo samostatně způsobit účastníku nějakou újmu (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2259/2012). 47 Pokud se týká předpokladu příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem újmy, o vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li újma následkem nezákonného rozhodnutí, tedy je-li nezákonné rozhodnutí a vznik újmy ve vztahu příčiny následku; byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 28 Cdo 225/2011). Rozhodující je, zda nebýt nezákonného rozhodnutí, ke vzniku újmy by nedošlo, nebo zda by k újmě došlo i bez této skutečnosti. O odškodnitelnou majetkovou újmu se pak jedná, jestliže nezákonné rozhodnutí mělo dopad do majetkové sféry žalobce (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1195/2005). 48 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalobce se dne [datum] dopustil protiprávního jednání, které mělo znaky kázeňského přestupku a za které byl žalobce následně kázeňsky potrestán. Žalobci byl nejprve dne [datum] uložen nepodmíněný kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení na dobu 18 dní. Ačkoliv žalobce proti tomuto rozhodnutí podal stížnost, přičemž o této nebylo ředitelem věznice rozhodnuto, byl žalobci následně uložen dne [datum] za tentýž skutek nepodmíněný kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení na dobu 10 dní. Proti ve věci druhému rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podal žalobce opět stížnost. Rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým byl žalobci uložen nepodmíněný kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení na dobu 10 dní a rozhodnutí ředitele věznice o stížnosti žalobce ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo následně pro nezákonnost z důvodu překážky litispendence zrušeno rozsudkem [název soudu] – [pobočka] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Ředitel věznice v souvislosti s rozhodnutím [název soudu] – [pobočka] zrušil rozhodnutí ze dne [datum] a věc předal k novému kázeňskému řízení, přičemž žalobci byl následně za tentýž skutek uložen rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] nový kázeňský trest – [anonymizováno]. 49 Soud konstatuje, že za nezákonná rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona o odpovědnosti státu za škodu lze považovat pouze rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým byl žalobci uložen nepodmíněný kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení na dobu 10 dní a rozhodnutí ředitele věznice o stížnosti žalobce ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (které však žalobce jako nezákonné neoznačil), neboť tato rozhodnutí byla pro nezákonnost zrušena rozsudkem [název soudu] – [pobočka] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a to z důvodu překážky litispendence. Nezákonností je jak nesprávné právní posouzení otázek hmotněprávních, tak pochybení procesní, mělo-li vliv na správnost rozhodnutí (k tomu viz. VOJTEK, Petr. § 8 (Nezákonnost pravomocného rozhodnutí). In: VOJTEK, Petr, BIČÁK, Vít. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 94.) Soud v této souvislosti poukazuje, že rozhodnutí o uložení kázeňského trestu odsouzenému ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým byl žalobci uložen nepodmíněný kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení na dobu 10 dní, nebylo předmětem soudního přezkumu [název soudu] – [pobočka] ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], a toto rozhodnutí tedy v tomto řízení nebylo ani zrušeno. [název soudu] – [pobočka] v uvedeném rozsudku uložil žalované, aby rozhodla o stížnosti žalobce proti tomuto rozhodnutí, ředitel věznice následně toto rozhodnutí zrušil rozhodnutím ze dne [datum] a věc vrátil k novému kázeňskému řízení. Následně byl žalobci rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] uložen nový kázeňský trest – [anonymizováno]. Následně vydané rozhodnutí, tj. rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] nelze považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., neboť toto rozhodnutí nebylo příslušným orgánem pro nezákonnost zrušeno či změněno, taková okolnost ani nebyla ze strany žalobce tvrzena. Pokud se týká rozhodnutí ředitele o přeřazení žalobce z I. do

II. PSVD, žalobce neprokázal, že by toto rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, toto rozhodnutí tak nelze ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb. považovat za nezákonné. Soud dále konstatuje, že žádná jiná další rozhodnutí žalované, která jsou relevantní pro posuzovanou věc nelze shledat jako nezákonná ve smyslu ust. § 8 zákona č. 82/1998 Sb. 50 Soud dále uvádí, že po provedeném dokazování nemá za splněnou podmínku příčinné souvislosti mezi vydáním nezákonných rozhodnutí žalované ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a vznikem škody, respektive nemajetkové újmy v tvrzené výši. 51 Pokud se týká požadavku žalobce na náhradu škody ve výši 77 010 Kč spočívající ve ztrátě na výdělku z důvodu skutečnosti, že žalobce byl přeřazen na jinou, hůře placenou práci, respektive nebyl po určitou dobu pracovně zařazen, je třeba poukázat, že žalovaný nebyl přeřazen na jinou práci na základě shora zrušených nezákonných rozhodnutí, ale na základě rozhodnutí ředitele věznice, který je výlučně dle ust. § 43 odst. 2 vyhlášky č. 345/1999 Sb. oprávněn rozhodnout o přeřazení odsouzeného do jiné pracovní skupiny, dle kterého se odsouzení do pracovní skupiny zařazují v souladu s účelem výkonu trestu. Z citované vyhlášky rovněž nevyplývá, že by rozhodnutí o přeřazení odsouzených v rámci pracovních skupin muselo být ředitelem věznice vydáno písemně. V této souvislosti soud poukazuje na skutečnost, že rozhodnutí ředitele věznice o přeřazení žalobce na jinou práci není rovněž možno považovat za nezákonné ve smyslu ust. § 8 zákonnost č. 82/1998 Sb., neboť zde chybí základní předpoklad pro jeho nezákonnost, a to že bylo pro jeho nezákonnost zrušeno. Taková okolnost z provedeného dokazování nevyplývá, nadto tato okolnost nebyla ani ze strany žalobce tvrzena, když k výzvě soudu takové rozhodnutí jakožto nezákonné neoznačil. 52 Ohledně požadavku žalobce na zaplacení částky 350 000 Kč za újmu, která mu vznikla v období od [datum] do [datum] v důsledku jeho přeřazení z

I. PSVD do

II. PSVD soud uvádí, že o přeřazení žalobce nebylo v daném případě rozhodováno shora označenými rozhodnutími, jež je třeba považovat nezákonná. Zařazení, případně přeřazení odsouzených do PSVD, je plně v kompetenci ředitele věznice, přičemž pravidla pro zařazení, respektive přeřazení z jednotlivých PSVD jsou upravena Vnitřním řádem pro odsouzené [stát. instituce], konkrétně shora citovaným čl. 27, přičemž není stanoveno, že by se tak muselo stát písemnou formou; nadto se odsouzení z I. do

II. PSVD nepřeřazují pouze v případě spáchání kázeňského přestupku, ale rovněž za situace, kdy nevyhovují podmínkám pro zařazení do

I. PSVD. Rozhodnutí o přeřazení žalobce do jiné PSVD není možno rovněž považovat za nezákonné ve smyslu ust. § 8 zákona č. 82/1998 Sb., neboť zde chybí základní předpoklad pro jeho nezákonnost, a to že bylo pro nezákonnost zrušeno. Taková okolnost z provedeného dokazování nevyplývá, nebyla ani tvrzena. Pokud žalobce dále argumentoval tím, že mu újma byla způsobena rovněž ztrátou výhod, které měl zaručeny při umístění v 

I. PSVD, soud konstatuje, že v souladu s citovaným čl. 27 Vnitřního řádu pro odsouzené Věznice Rýnovice, mají odsouzení pouze možnost takové výhody (motivační činitele) uplatňující se v 

I. PSVD, využívat, tyto tedy nejsou odsouzeným žádným způsobem zaručeny; motivační činitelé se nadto uplatňují výjimečně i ve

II. PSVD. 53 K argumentaci žalobce, že fakticky bylo rozhodnuto o přeřazení žalobce z I. do

II. PSVD předčasně, včetně z toho plynoucích důsledků, neboť v té době ještě nebyl žalobci pravomocně uložen žádný kázeňský trest, soud poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu (viz. např. usnesení ze dne 6. 3. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2259/2012), podle kterého, za nezákonné ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb. nelze považovat takové rozhodnutí orgánu státu, které sice bylo pro nezákonnost zrušeno, avšak orgán státu po jeho zrušení v zahájeném řízení pokračuje. Základním a – objektivně nahlíženo – jediným předpokladem nezákonnosti rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. je, že pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno. Pro účely posouzení vzniku odpovědnosti státu za škodu či nemajetkovou újmu je ovšem přesto podstatné, jaký byl výsledek řízení po zrušení takového rozhodnutí. Jestliže následně vydané rozhodnutí, jímž je řízení pravomocně skončeno, obsahuje výrok totožný s výrokem předchozího (zrušeného) rozhodnutí, resp. má pro účastníky řízení stejné následky, je třeba zvažovat, zda původně vydané rozhodnutí mohlo samostatně způsobit v nemajetkové sféře účastníka nějakou újmu. V posuzovaném případě má soud za prokázáno, že žalobce se dopustil kázeňského přestupku dne 12. 1. 2018, po zrušení shora uvedených dvou rozhodnutí [název soudu] – [pobočka] bylo žalovanou v řízení pokračováno a dne [datum] byl žalobci uložen za týž spáchaný skutek kázeňský trest spočívající v tom, že mu byla uložena [anonymizováno]. Toto rozhodnutí ze dne [datum] o uložení kázeňského trestu nebylo již následně pro nezákonnost zrušeno. Pokud žalobce tvrdil, že byl fakticky do

II. PSVD přeřazen na základě dosud nepravomocných rozhodnutí, kterým mu byl uložen nepodmíněný kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného oddělení po dobu 18, resp. 10 dnů, soud uvádí, že žalobci byla prokazatelně v následujícím kázeňském řízení poté, co byla shora uvedená rozhodnutí Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, resp. ředitelem věznice, zrušena, rozhodnutím žalované uložena důtka, přičemž důtka je ve smyslu § 46 odst. 3 písm. a) zákona č. 169/1999 Sb. rovněž kázeňským trestem. Tresty celodenního umístění do uzavřeného oddělení nebyly realizovány. Soud má s ohledem na výše uvedené zároveň za to, že důtka byla žalobci uložena za týž skutek důvodně a zákonně, byť na základě rozhodnutí pozdějšího, které příslušným orgánem pro nezákonnost zrušeno či změněno nebylo. Uložení kázeňského trestu ve formě důtky tedy mělo pro žalobce stejné následky, proto původně vydaná nezákonná rozhodnutí, nemohla v majetkové sféře žalobce způsobit újmu. 54 Pokud se žalobce dále domáhal zaplacení částky 200 000 Kč spočívající v nemajetkové újmě za ztrátu možnosti být podmíněně propuštěn, je třeba poukázat na skutečnost, že institut podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody není institutem nárokovým, přičemž o žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění rozhoduje výlučně soud, tento pak shledal, že v případě žalobce nebyly splněny všechny předpoklady pro podmíněné propuštění. Rozhodnutí soudu o zamítnutí návrhů na podmíněná propuštění, které žalobce opakovaně podával, a to předtím než byl přemístěn do

II. PSVD i poté, co byl přemístěn zpět do

I. PSVD, nelze rovněž považovat za nezákonná. Tato rozhodnutí nebyla pro nezákonnost zrušena, taková okolnost nadto z provedeného dokazování nevyplývá, nebyla ani tvrzena. 55 Konečně, pokud žalobce požadoval částku 260 000 Kč spočívající v nemajetkové újmě spočívající v nemožnosti vídat se synem, v rámci přerušení trestu na 20 dní a 6 dní vycházek mimo věznici, pak je třeba poukázat, že přerušit trest až na 20 dní může ředitel věznice dle § 56 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb. v případě úspěšného plnění programu zacházení a dosahování účelu výkonu trestu, na toto přerušení není právní nárok, stejně tak jako na vycházky mimo věznici dle § 19 odst. 8 téhož zákona. Nelze tedy shledat příčinnou souvislost mezi shora uvedenými rozhodnutími žalované, které byly Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci zrušeny pro nezákonnost a vznikem této tvrzené škody, neboť z obsahu spisu nevyplývá a nebylo ani tvrzeno, že by bylo ve vztahu k žalobci o přerušení trestu či povolení vycházek mimo věznici ředitelem věznice rozhodováno, tedy že byly po lednu 2018 žalobci povoleny a že výlučně v důsledku (v příčinné souvislosti) s vydanými nezákonnými rozhodnutí nebylo přerušení trestu, či vycházky mimo věznici realizovány. Nadto ze systému [příjmení] vyplývá, že v předmětném období od [datum] do [datum], kdy byl žalobce zařazen do

II. PSVD, žalobce o návštěvy ani nežádal, tyto tak s ohledem na tuto skutečnost realizovány nebyly. 56 S ohledem na shora uvedené soud tedy dospěl k závěru, že nárok na náhradu nemajetkové újmy dle zák. č. 82/1998 Sb. není dán. 57 Závěrem soud dodává, že v daném případě má za prokázané, že žalobce se dne [datum] dopustil protiprávního jednání, které mělo znaky kázeňského přestupku a za které byl následně kázeňsky potrestán. Skutečnost, že se žalobce podanou žalobou snaží získat pro sebe určité finanční výhody, kdy soud současně poukazuje na skutečnost, že skutek, za který byl žalobci uložen kázeňský trest, se stal, přičemž v řízení o správní žalobě byla příslušná rozhodnutí zrušena pouze z důvodu překážky litispendence a v následném řízení byl žalobci uložen nový kázeňský trest, shledává soud za rozporný se zásadou soukromého práva, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 odst. 2 o. z.). Požadavek žalobce na náhradu škody, resp. nemajetkové újmy pak soud s ohledem na výše uvedené shledává rovněž za rozporný s dobrými mravy. 58 Ze všech shora uvedených důvodů má tedy soud za to, že žalobě nelze vyhovět. 59 Podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 60 Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši. 61 Žalovaná nebyla v řízení zastoupena právní zástupcem, náklady řízení tak byly vyčísleny celkem částkou 2 100 Kč v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen vyhláška), za tyto úkony (při výši náhrady 300 Kč za 1 úkon): -) vyjádření ze dne 18. 11. 2019 dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky, -) vyjádření ze dne 8. 4. 2021 dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky, -) účast na jednání před soudem dne 21. 6. 2021 dle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky, -) vyjádření ze dne 15. 7. 2021 dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky, -) vyjádření ze dne 23. 8. 2021 dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky, -) 2x účast na jednání před soudem dne 22. 9. 2021 přesahující 2 hodiny dle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky. 62 Soud konstatuje, že poplatková povinnost na žalovanou, z důvodu osvobození žalobce od soudních poplatků, nepřechází, neboť žalovaná jednak byla ve věci plně úspěšná, dále je žalovaná v souladu s § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozena od soudních poplatků v plném rozsahu. 63 Lhůta ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.