15 C 68/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Hankovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno s.r.o., IČ: Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 13 980 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 800 Kč, za dobu od 4. 3. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 13 980 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 980 Kč za dobu od 4. 3. 2023 do zaplacení, se co do částky 8 180 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 180 Kč za dobu od 4. 3. 2023 do zaplacení, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne 4. 11. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 980 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 07.01.2022 smlouvu o úvěru ve výši 18 180,00 Kč (skládající se z půjčené částky 10 000,00 Kč a souhrnného poplatku 8 180,00 Kč), podle které měla splácet týdně 303,00 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Dále uvedla, že zaplacenou částku 4 200 Kč započetla na nejprve a) na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, b) dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, c) dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením Úvěru, d) dále na úhradu poplatku za zpracování a doručení Úvěru, e) dále na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek Úvěru, f) dále na úhradu následujících položek: (I.) na jistinu Úvěru dílem ve výši 83,47 %, (II.) na úrok za poskytnutí Úvěru dílem ve výši 16,53 %.– odst.

4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných Smlouvy, atd. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie je zřejmé, že žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobkyně mohla v daném případě postupovat tak, že uhrazenou částku žalovanou ve výši 4 200 Kč, vydělí předepsanoutýdenní splátkou 303,00 Kč a vypočte tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatností smlouvy, tedy žalobkyně nechala uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje na 03.03.2023 a datum prodlení ke dni 04.03.2023. Žalobkyně překládá rozhodující skutečnosti k okolnostem posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr.2 Žalobkyně byla k jednání nařízenému na 18. 4. 2024 řádně předvolána, z účasti na jednání se však omluvila. Žalované bylo předvolání k jednání doručeno dne 2. 4. 2024 fikcí dle § 49 odst. 4 o.s.ř. na adrese jejího trvalého bydliště, k jednání se však bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o odročení jednání.3 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:4 Žalobkyně k důkazu předložila Smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 1. 2022, uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou. Jistina úvěru činila částku 10 000 Kč s vyplacení v hotovosti pro podpisu smlouvy. Doba trvání byla smluvena na 60 týdnů. Poplatek za zpracování a doručení úvěru činil 3 000 Kč, úrok činil 1 980 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 70,89% p.a., poplatek za hotovostní inkaso splátek činil 3 200 Kč. Úhrada první splátky měla být realizována dne 13. 12. 2022. Celková částka, kterou má žalovaná zaplatit, byla sjednána na částku 18 180 Kč.1 Žalobkyně dále předložila Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z 6. 1. 2022, který obsahoval popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, formulář obsahoval podpis u kolonky klienta.2 Z Evidenční karty klienta, že byla požadována výše spotřebitelského úvěru v částce 10 000 Kč na 60 týdnů. Pokud se týká údajů o žadateli bylo uvedeno, že bydlí jako spolubydlící, má učňovské vzdělání, je svobodná, má jedno nezaopatřené dítě, je majitelkou vozu, není majitelkou nemovitosti a v minulosti již měla u společnosti spotřebitelský úvěr, pracuje na plný úvazek u společnosti Albert ČR, pracovní smlouvu má na dobu neurčitou, příjem ze zaměstnání činí 21 989 Kč, výdaje na bydlení činí 6 953 Kč, nebankovní závazky 1 313 Kč, měsíční výdaje domácnosti 14 736 Kč.3 Žalobkyně dále k důkazu předložila výpis platební historie čísla úvěru: , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , ze kterého vyplývají předepsané týdenní splátky 1. – 60. po 303 Kč v celkové výši 18 180 Kč, úhrady v celkové výši 4 200 Kč a rozdíl ve výši -13 980 Kč.4 Předžalobní upomínkou ze dne 8. 2. 2023 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky. Zároveň poštovním podacím archem žalobkyně osvědčila, že žalované výzvu odeslala.5 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6 Na základě posouzení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti konstatuje soud, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalované, když žalobkyně k důkazu nepředložila žádnou listinu, ze které by splnění uvedené povinnosti prokázala. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. Žalobkyně k důkazu nepředložila žádnou listinu, ze které by soud mohl řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně posoudit. Současně soud poukazuje na to, že žalobkyně rovněž neprokázala, že by před uzavřením smlouvy taktéž zkoumala výdaje žalované, a tedy na základě porovnání složky příjmové a výdajové dospěla k závěru, že úvěruschopnost žalovaného je dána, případně že by žalovanou jakkoliv lustrovala v dostupných registrech a rejstřících. Povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr stíhá poskytovatele úvěru dle shora citovaných zákonných ustanovení bez ohledu na výši poskytnuté úvěru, když po právním zhodnocení shora soud uzavírá, že žalobkyně této povinnosti nedostála.7 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do 28. 5. 2022, nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb., jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, kdy nadto v posuzovaném případě žalovaná v podaném odporu námitku neplatnosti uzavřené smlouvy vznesla.8 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.9 Konečně je smlouva neplatná i pro nemravné ujednání týkající se úroku z úvěru ve výši 70,89%, kdy takto sjednaná úroková sazba převyšuje v té době běžnou úrokovou sazbu o více než trojnásobek (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Dle časové řady ČNB (viz. systém časových řad ARAD) činila úroková sazba v lednu 2022 s dobou fixace od jednoho roku do pěti let sazbu 8,04%.10 S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.11 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.12 V daném případě má soud za prokázáno, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, z platební historie úvěrové smlouvy má dále za prokázáno, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem 4 200 Kč, úhradu v této výši rovněž žalobkyně v podané žalobě tvrdila. S ohledem na to, že žalobkyně plnila – poskytla žalované úvěrové prostředky v celkové výši 10 000 Kč, bylo třeba nárok žalobkyně třeba posoudit jako nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z., má žalobkyně proti žalovanému právo na vrácení toho, co žalobkyně žalovanému plnila. Za situace, kdy žalovaná žalobkyni na dlužnou částku částečně plnila ve výši částky 4 200 Kč, považoval soud za této situace jako oprávněný požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny ve výši 5 800 Kč (tj. 10 000 -4 200) a v tomto rozsahu žalobě z titulu bezdůvodného obohacení vyhověl, kdy žalobu co do částky 8 180 Kč zamítl, včetně níže uvedeného příslušenství. Žalovaná současně netvrdila ani neprokazovala další vrácení dlužné částky žalobkyni nad rámec 4 200 Kč, když žalovaná byla po celou dobu soudního řízení zcela nečinná.13 Žalovaná dluh řádně a včas neuhradila, a je tedy ve smyslu § 1968 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.) v prodlení. Podle § 1970 o. z. je žalobce v takovém případě oprávněn požadovat úhradu úroku z prodlení, a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené nařízením vlády, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení prodlení soud vyšel z data splatnosti stanovené žalované výzvou žalobkyně, ve které jí vyzvala k zaplacení dlužné částky do 3. 3. 2023, kdy současně žalobkyně prokázala její odeslání žalované poštovním podacím archem. Vzhledem k uvedenému proto soud žalobkyni přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 800 Kč za dobu od 4. 3. 2023 do zaplacení a co do zbytku žalobkyní požadovaný nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 8 180 Kč za dobu od 4. 3. 2023 do zaplacení, zamítl.14 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta.19 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch pouze částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Příslušenství žalované částky soud vyčíslil ke dni svého rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala celkem zaplacení částky 16 345,31 Kč (tj. částky 13 980 + 2365,31 Kč zákonné úroky z prodlení). Žalobkyni byla celkem přiznána částka 6 781,32Kč, tj. 5 800 +981.32 Kč zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně byla úspěšná pouze v rozsahu 41,5 %, žalovaná v rozsahu 58,5%. Vzhledem k tomu, že ve věci procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly, neboť byla po celou dobu soudního řízení zcela nečinná, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.1 Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.