19 C 131/2022

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Kušnírem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa , obec - část obce zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec - část obce proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa , obec o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se do částky kapitalizovaného úroku 1 699,80 Kč a nákladů vymáhání ve výši 1 125 Kč zamítá.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně od 21.12.2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 1 095 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení dluhu z úvěrové smlouvy ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím. [anonymizováno] [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], se sídlem [anonymizována tři slova]), jakožto původní věřitel pohledávek a postupitel uzavřela dne 18.12.2019 smlouvu o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [obec]. Tato společnost pak pohledávku převedla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.12.2019, což bylo žalované písemně oznámeno. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaná, která měla doručení vykázáno fikcí, se k jednání nedostavila a ve věci se nevyjádřila. Z návrhu na zahájení řízení, úvěrové smlouvy, standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodních podmínek, historie účtu, dopisem o odstoupení od smlouvy, výpisu z účtu, a předžalobní výzvy a výpočtu dlužné částky soud zjistil, že dne 20.9.2018 [anonymizováno] se žalovanou uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru na základě které poskytl žalobce žalované úvěrový limit 50 000 Kč Smluvní úroková sazba činila 8,5 % měsíčně, což činí 102% ročně. Žalovaná byla povinna úvěr hradit pravidelnou měsíční splátkou ve výši 12,5% čerpané jistiny, anebo 1000 Kč a úvěr uhradit do 1 roku. Žalovaná vyčerpala z jistiny celkem 10 000 Kč, kterou do data splatnosti 1 rok neuhradila ani zčásti, žalobce úvěr zesplatnil k 21.12.2018 a na jistině mu dluží 10 000 Kč Náklady vymáhání podle čl. VI.odst.1 písm. a) smlouvy činí za prodlení jakékoli částky 250 Kč a žalobce uplatnil tyto náklady ve výši 1 125 Kč. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouvy o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaná své povinnosti neplnila, zejména nesplnila povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v základu vyhověl. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti dluhu. Soud nemohl žalobě vyhovět především v rozsahu uplatněného smluvního úroku 8,5% měsíčně resp. 102% ročně, neboť tato výše je v rozporu s dobrými mravy, jak má na mysli občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Podle § 2 odst.3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 3 odst. l soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Podle § 6 odst.1 má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst.2 cit. ust. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 7 se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Podle § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Dobré mravy jsou dlouhodobě chápány judikaturou Nejvyššího soudu jako korektiv v platnosti právních jednání, který se uplatňuje vedle zákona a dopadá na taková právní jednání, která sice zákonu přímo neodporují, přesto však pro rozpor s dobrými mravy nemohou obstát. Dobré mravy mají původ v jiných systémech než je právo, zejména v morálce či v sociálních normách, a mají povahu hodnot, jejichž porušení nelze přiznat právní ochranu. Institut dobrých mravů slouží jako nástroj ke korekci nepřiměřené tvrdosti, formálnosti či nespravedlnosti vyplývající z konkrétních okolností daného případu. Za rozhodující okamžik pro zkoumání rozporu s dobrými mravy je pak třeba považovat okamžik, kdy k právnímu jednání došlo; tj. v daném případě jde o okamžik uzavření úvěrové smlouvy. Soud má podle § 577 o.z. možnost, je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změnit tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Podle § 580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. V daném případě soud má zato, že žalovaná nebyla schopna zmíněnou neplatnost rozpoznat a pokud by toho schopna byla, by posuzovaný kontrakt neuzavřela. Ujednání o výši obchodního úroku soud tak posoudil jako neplatné a žalobu v tomto rozsahu zamítl. Soud však nemohl žalobci přiznat ani náhradu tzv. účelně vynaložených nákladů vymáhání 1 125 Kč, které žalobci údajně vznikly v souvislosti s prodlením, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány, nelze je přiznat paušálně, jak uvádí žalobce v návrhu. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch z 90 % a neúspěch z 10% a má dle § 142, odst. 2 o.s.ř., právo na poměrnou 80% náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 400 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč za dva úkony po 200 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení by činily 1.368 Kč a žalobce má nárok na náhradu 80 % takto vyčíslených nákladů, což činí 1 095 Kč, které je povinna žalovaná žalobci nahradit.