19 C 277/2022

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupena advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 15 549,89 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč za dobu od 2.11.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 2 549,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 008,91 Kč za dobu od 20.7.2021 do 1.11.2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 1 008,91 Kč za dobu od 2.11.2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 348,30 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 512,37 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky v celkové výši 15 549,89 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), v písemné formě smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohu [číslo] tvořil Předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru (dále jen jako„ smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 27 888 Kč. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 20.2.2021. Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem žádosti o úvěr. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, a to tím, že do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil. Žalovaný uhradil částku ve výši 2 000 Kč, která byla původním věřitelem alokována poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky, a to dle předpisu splátek tvořícího přílohu [číslo] smlouvy o úvěru. Na poskytnutou jistinu úvěru tak byla alokována částka ve výši 991,09 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka ve výši 1 008,91 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 25 888 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 14 008,91 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 11 879,09 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 20.2.2021. Ode dne 21.2.2021 je tedy žalovaný v prodlení s úhradou shora uvedené částky. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 5.8.2021. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 38 188,97 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 14 008,91 Kč, nesplaceného smluvního úroku 1 255,87 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 6 822,89 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 293,96 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 2 506,37 Kč, postoupeného sankčního poplatku 3 000 Kč, postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 666,56 Kč po celkové splatnosti závazku, postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 134,41 Kč a postoupené smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč. Ku prospěchu žalovaného žalobkyně neuplatňuje postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupeného smluvního úroku po splatnosti úvěru jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Žalovaná pohledávka za žalovaným sestává z nesplacené jistiny 14 008,91 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku 1 255,87 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 6 822,89 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 293,96 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 2 506,37 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 633,28 Kč, za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku (splatnost poslední splátky), tj. od 21.2.2021 do 11.6.2021, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 348,30 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 21.2.2021 do 11.6.2021, účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 540,98 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem zesplatnění závazku, a to od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od [datum] z jistiny ve výši 14 008,91 Kč. Žalobkyně dále nárokuje přiznání nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky v celkové výši 473 Kč, za odeslaný obyčejný dopis v počtu 1 a cestu pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka z důvodu osobní návštěvy v počtu 2. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli v souladu se 4. odstavcem na 1. straně smlouvy pod rekapitulací závazku právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobkyně ku prospěchu žalovaného požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 14 008,91 Kč, a to za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 21.2.2021 do 10.6.2021. Žalobkyně tak po žalovaném nárokuje úhradu smluvní pokuty za prodlení se splacením závazku ve výši 1 540,98 Kč.

2. Žalobkyně se z jednání konaného dne 14.6.2023 omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nežádal, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti stran.

3. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení nečinný, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti:

4. Soud nejprve konstatuje, že na základě předložených listin (zejména oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5.8.2021 vč. potvrzení o odeslání dne 9.8.2021) má aktivní legitimaci žalobkyně za danou.

5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20.12.2019 soud zjistil, že byla uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO], jako věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem. Součástí smlouvy je prohlášení žalovaného o převzetí celé výše spotřebitelského úvěru v hotovosti. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru v celkové výši 15 000 Kč.

6. Ze žádosti o úvěr ze dne 20.12.2019 podepsané žalovaným soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný u zaměstnavatele Group of friends, [obec], a to od 1.8.2018, což bylo ověřeno, nemá sjednaný rezidenční úvěr, jeho celkový měsíční příjem činí 30 000 Kč a použitelný měsíční příjem činí 18 090 Kč. Celkové měsíční výdaje tvoří částku 11 910 Kč (4 000 Kč bydlení, energie, 3 410 Kč doprava, jídlo, osobní náklady a 4 500 Kč měsíční splátky stávajících půjček), vyhodnoceno jako dostatečné. Žalovaný bydlí v nájmu a je svobodný, má základní vzdělání, nevyživuje žádné dítě. Je označen dluh u Uni Credit v celkové výši 250 000 Kč, z toho zbývá doplatit 200 000 Kč, zda je dluh po splatnosti není uvedeno.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 18.10.2021 soud zjistil, že tímto dopisem byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 38 095,64 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 284,98 Kč do 1.11.2021. Dle podacího archu byla zásilka odeslána dne 20.10.2021.

8. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

9. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. V poměrech souzené věci nelze než uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobkyně (resp. právního předchůdce žalobkyně) řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud neměl k dispozici jakékoliv listiny, jež by osvědčovaly, že byla majetková situace žalovaného skutečně prověřována, kdy zcela absentují podklady osvědčující příjmovou i výdajovou stránku dle tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr. Není rovněž zřejmé, zda bylo ověřováno, zda žalovaný stávající úvěr s celkovou výší doplatku 200 000 Kč splácí či nikoliv.

12. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí.

13. Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29.5.2022, zatímco smlouva byla uzavřena 20.12.2019. Soud však vycházel z teleologického výkladu opírajícího se o smysl daného zákona a komunitárního spotřebitelského práva, ze kterého vychází, neboť české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, což je posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Nelze v této souvislosti opomenout ani skutečnost, že neplatnost úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i postavení samotných věřitelů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Z uvedeného plyne, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

14. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).

15. Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o úvěru [číslo] ze dne 20.12.2019 neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalovanému byla na základě neplatně uzavřené smlouvy vyplacena částka 15 000 Kč, lze uzavřít, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně. Dle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný na jistinu v částce 15 000 Kč částku 2 000 Kč. Po odečtení této částečné úhrady je žalovaný ve smyslu § 2 991 o.z. povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 13 000 Kč. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena (pouze obecně v § 1958 o.z.) a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2019, sp.zn. 29 Cdo 577/2019). Vzhledem k tomu, že žalovaný jistinu včas neuhradil ani po té, co byl žalobkyní vyzván k jejímu uhrazení nejpozději výzvou ze dne 18.10.2021 se splatností do 1.11.2021, dostal se dnem následujícím, tj. od 2.11.2021, do prodlení s peněžitým plněním a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně však nárokovala úrok nižší ve výši 8,25% ročně a soud tak žalobkyni přiznal úrok z prodlení dle § 153 odst. 2 o.s.ř. v nárokované výši.

16. Soud zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 13 000 Kč za dobu od 2.11.2021 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s §160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Ve zbytku nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

17. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy ani jeden z účastníků neměl ve věci převažující úspěch.