19 C 308/2022

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Věženským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 23 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 16 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 049,76 Kč, úrokem ve výši 6 566,69 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 888,82 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 26,43 % ročně z částky 17 888,82 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částky, jak je rozvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku, s tímto odůvodněním: Mezi společností [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), a žalovaným byla uzavřen smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 2. 7. 2019. Původní věřitel si splnil svou povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a sdělené informace byly ověřovány oproti vyžádaným dokladům, což vyplývá i z čl. 7 a 7.2 smlouvy. Posouzením těchto informací původní věřitel naznal, že jsou splněny podmínky pro poskytnutí úvěru žalovanému. Původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy, a žalovaný se zavázal je vrátit spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 600 Kč počínaje dnem 9. 7. 2019, přičemž poslední splátka byla splatná dne 25. 8. 2020. Žalovaný si své povinnosti odpovídajícím způsobem neplnil, proto byla pohledávka za jeho osobou postoupena z původního věřitele na žalobkyni podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 s účinnosti ke dni 7. 1. 2022, o čemž byl vyrozuměn. Žalovaný uhradil až do okamžiku postoupení pohledávky částku 13 000 Kč, přičemž poslední platba byla ze dne 10. 12. 2019. Ke dni postoupení byla výše pohledávky 27 250 Kč, sestávající z jistiny 17 888,82 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 111,18 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti:

4. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 2. 7. 2019 (dále jen„ smlouva“), jež byla podepsána smluvními stranami a podle níž se původní věřitel zavázal, že žalovanému poskytne bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky ve výši 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit zapůjčené peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, celkem 36 000 Kč, v 60 týdenních splátkách po 600 Kč. Tím, že spotřebitelským úvěrem nebylo dohodnuto refinancování staršího úvěru, byly peněžní prostředky předány žalovanému oproti podpisu smlouvy. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky, kde bylo upraveno v čl. 7„ Zákazník prohlašuje, že [příjmení] [jméno] před uzavřením této Smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti Zákazníka splácet poskytnutý Spotřebitelský úvěr. Zákazník prohlašuje, že je plně svéprávný pro uzavření této Smlouvy a je schopen [příjmení] [jméno] splatit Celkovou částku na základě podmínek stanovených v této Smlouvě“ a v čl. 7„ Zákazník potvrzuje, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet Spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem Karty zákazníka – Žádosti o spotřebitelský úvěr a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“.

5. Do karty zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 2. 7. 2019, jež byla podepsána smluvními stranami, bylo zaevidováno, že žalovaný je [anonymizováno], je [anonymizováno], bydlí v nájmu, má [role v řízení], nemá [anonymizována tři slova], je osobou samostatně výdělečně činnou, jeho celkový měsíční příjem je 56 918 Kč a celkové měsíční výdaje jsou 19 470 Kč (náklady na bydlení ve výši 13 470 Kč a osobní výdaje ve výši 6 000 Kč), přičemž použitelný příjem je 37 448 Kč. Zapsané údaje měly být ověřeny pomocí nájemní smlouvy a faktur. V oddílu„ Prohlášení žadatele a poskytnutí informací“ bylo uvedeno, že žadatel prohlašuje, že je proti jeho osobě vedeno 5 exekucí.

6. Podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 a seznamu postoupených pohledávek byla pohledávka za žalovaným podle smlouvy převedena z původního věřitele na žalobkyni.

7. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 vyrozuměl původní věřitel žalovaného, že pohledávka za jeho osobou podle smlouvy byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. Zásilka byla předána k přepravě dne 4. 2. 2022 na adresu žalovaného [příjmení], [ulice a číslo].

8. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 14. 4. 2022 požadoval zástupce žalobkyně po žalovaném uhrazení dluhu ze smlouvy s upozorněním, že pokud se tak nestane do určené doby, bude podána žaloba. Zásilka byla předána k přepravě dne 19. 4. 2022 na adresu žalovaného [příjmení], [ulice a číslo].

9. Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil na úvěrovou pohledávku 13 000 Kč, jak se podávalo ze žalobních tvrzení.

10. Provedeným dokazováním měl soud za zjištěný následující skutkový stav: Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva, podle níž se původní věřitel zavázal, že žalovanému poskytne bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky ve výši 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit zapůjčené peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, celkem 36 000 Kč, v 60 týdenních splátkách po 600 Kč. Tím, že spotřebitelským úvěrem nebylo dohodnuto refinancování staršího úvěru, byly peněžní prostředky předány žalovanému oproti podpisu smlouvy. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky, kde byla v čl. 7 a 7.2 obecná prohlášení o prověřování úvěruschopnosti žalovaného. V den podpisu smlouvy byla vyplněna i karta zákazníka - žádost o spotřebitelský úvěr, jež byla podepsána smluvními stranami, bylo zaevidováno, že žalovaný je [anonymizováno], je [anonymizováno], bydlí v nájmu, má [role v řízení], nemá [anonymizována tři slova], je osobou samostatně výdělečně činnou, jeho měsíční příjem je 56 918 Kč a celkové výdaje jsou 19 470 Kč (náklady na bydlení ve výši 13 470 Kč a osobní výdaje ve výši 6 000 Kč), přičemž použitelný příjem je 37 448 Kč. Zapsané údaje měly být ověřeny pomocí nájemní smlouvy a faktur. V oddílu„ Prohlášení žadatele a poskytnutí informací“ bylo uvedeno, že žadatel prohlašuje, že je proti jeho osobě vedeno 5 exekucí. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 pohledávek byla pohledávka za žalovaným převedena z původního věřitele na žalobkyni. Žalovanému bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 14. 4. 2022. Žalovaný uhradil toliko 13 000 Kč.

11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

13. Podle § 2393 odst. 2 o. z., nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Po aplikaci právní kvalifikace na zjištěný skutkový stav se soud nejprve z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) zabýval tím, zda žalobkyně, respektive původní věřitel, před uzavřením smlouvy splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jako dlužníka, neboť smlouva byla se žalovanou uzavřena jako se spotřebitelem, jak to ostatně potvrdila žalobkyně v žalobě (§ 2 odst. 1 ZSÚ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se snaží získat nejen od dlužníka, ale také pokud je to nezbytné, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), kde součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitelů jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, zejména, co se týče poskytování úvěrů nebankovními společnostmi, když následné nesplácení úvěrů má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitele včetně pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných sociálních vztahů, přechodu do šedé ekonomiky apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Nelze také při výkladu a aplikaci ZSÚ pomíjet jeho účel a smysl, ale je nutno vždy nalézt i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je také ochrana spotřebitele, která je vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Soud nemůže tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná projevila vůli takovouto smlouvu uzavřít, a pokud jí podmínky nevyhovovaly, nemusela ji uzavírat, nelze ale tolerovat systematické porušování a obcházení zákona ze strany věřitelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. Soud tak má za to, že k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu ZSÚ (srov. důvodová zpráva k zákonu č. 96/ 2022, jímž byl novelizován § 87 odst. 1 ZSÚ s účinností od 29. 5. 2022).

17. Soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, jež však byla shledána absolutně neplatnou, protože původní věřitel řádně před jejím uzavřením neprověřoval úvěruschopnost žalovaného (§ 580 odst. 1 o. z.). Žalobkyně splnění zákonné povinnosti původním věřitelem dokládala toliko kartou zákazníka - žádost o spotřebitelský úvěr, přičemž údaje v nich zaznamenané, zejm. příjmová a výdajová stránka, nebyly objektivizovány žádnou předloženou listinou (např. výpisy z účtu, nájemní smlouva, faktury). Obecná prohlášení v čl. 7 a 7.2 smlouvy neměly žádný význam pro posouzení věci. Pochybnosti stran použitelných příjmů ve výši 37 448 Kč byly dány tím, že si žalovaný hodlal zapůjčit peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, ačkoli měl disponovat nadprůměrným příjmem. Toto podezření se následně potvrdilo, když bylo zjištěno, že žalovaný do karty zákazníka - žádost o spotřebitelský úvěr uvedl, že je proti němu vedeno 5 exekucí. Za této situace se původní věřitel zachoval nezodpovědně, když žalovanému poskytl spotřebitelský úvěr, přestože mu muselo být zřejmé, že žalovaný není bezdlužný a že jeho platební morálka je na velice špatné úrovni, když mu vznikly dluhy u jiných subjektů, jež jsou exekučně vymáhány.

18. Ani žalobkyně, ani její zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010).

19. Protože původní věřitel žalovanému poskytl zápůjčku ve výši 20 000 Kč a protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce, měla by žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru, jež je oproštěna od všech dalších nároků, jež mají smluvní základ. Jelikož žalovaný již částečně plnil co do částky 13 000 Kč, bylo žalobě vyhověno jen do částky 7 000 Kč. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k uplatňování nároku byla dána smlouvou o postoupení pohledávek.

20. Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaný nebyl k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet (srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSÚ, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že„ Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá možnostem dlužníka, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Toto ustanovení je svou povahou nejbližší k § 1960 o. z., kde je normováno, že„ Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.“. Rozhodnutí soudu o době plnění má konstitutivní povahu (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, § 1960, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, § 1960). Soud proto nemůže určit dobu splnění dluhu tak, aby se dlužník v okamžiku právní moci výroku rozsudku ocitl v prodlení. Stejná hlediska je třeba promítnout i do rozhodování soudu o době plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ. Úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. nelze aplikovat, když nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně nepodala žalobu na určení doby plnění, ale rovnou podala žalobu na plnění, musel se soud dobou plnění zabývat, jinak by negoval úpravu o ochraně spotřebitele a fakticky by zvýhodnil žalobkyni. Žalovaný svou pasivitou v řízení znemožnil, aby byly zjištěny jeho objektivní možnosti splatit jistinu spotřebitelského úvěru, pročež soud vycházel z domněnky, že jeho poměry umožňovaly její úhradu naráz. Přiměřená hmotněprávní lhůta k plnění byla určena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, jež je shodná s pariční lhůtou podle o. s. ř. Nadto se dodává, že ačkoli si soud je vědom toho, že pakliže žalovanému doposud neuplynula hmotněprávní lhůta k plnění, nemohl se dostat do prodlení a žaloba by měla být proto pro předčasnost zamítnuta, zohlednil specifika posuzovaného případu a dlužnou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni přiznal, protože se to neprotiví smyslu a účelu § 87 ZSÚ a žalovaný tímto postupem není nijak krácen na svých právech. Opačný přístup by nadměrně zatěžoval soudy a nutil věřitele, aby podávali žaloby na určení doby plnění. Byť může názor soudu do budoucna potenciálně generovat spory o úhradu úroku z prodlení, je v tomto případě nepřiznání úroku z prodlení toliko bagatelní záležitostí a to, zda se věřitelé rozhodnou do budoucna podávat další žaloby bude jejich právem, nikoli povinností, jako by tomu bylo u žalob na určení doby plnění.

21. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

22. Jelikož předmětem řízení bylo rovněž příslušenství, soud je vyčíslil ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 3. 3. 2023, neboť pro výpočet poměru úspěchu ve věci je třeba za předmět řízení považovat nejenom samotnou pohledávku, ale i její příslušenství (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010).

23. Znění náhradově nákladového výroku odráží skutečnost, že žalovaný byl v řízení úspěšnější než žalobkyně, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly.