19 C 314/2022

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Bittnerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 20 939,12 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 000,01 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 1 508,39 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 508,44 Kč od [datum] do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 100,29 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 17 562,56 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 578 Kč a co do částky 430,68 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1 Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení částky v celkové výši 20 939,12 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen původní věřitel) v písemné formě Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohu č, 1 tvořil předpis splátek. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 22 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 18 894 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 40 894 Kč, a to ve 14měsíčních splátkách ve výši 2 921 Kč. Žalobkyně doplnila, že smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedl své osobní údaje a okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Žalovaný uhradil částku ve výši 2 999,99 Kč, která odpovídá jedné řádně uhrazené splátce. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne [datum]. Žalobkyně konečně uvedla, že žalovaná částka představuje jistinu 20 508,44 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 1 835,65 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 9 987,11 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 894,06 Kč, inkasní poplatek 3 668,75 Kč, postoupený smluvní úrok 176,99 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 100,29 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 578 Kč a smluvní pokutu 78 756,80 Kč. 2 Ve věci byl dne [datum] vydán elektronický platební rozkaz [číslo jednací], který však byl zrušen usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 2. 8. 2022, [číslo jednací], neboť se jej nepodařilo žalovanému řádně doručit do vlastních rukou. 3 Zástupce žalobkyně se z prvního jednání nařízeného na [datum] písemně omluvil, přičemž výslovně souhlasil s projednáním věci bez své přítomnosti. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno fikcí na adrese jeho evidovaného trvalého bydliště v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.). Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 4 Soud se v projednávané věci zabýval nejdříve otázkou, zda je u žalobkyně dána aktivní legitimace a naopak u žalované legitimace pasivní, přičemž vycházel z žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů. Dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] postoupila společnost [právnická osoba] své pohledávky vzniklé ze smluv o úvěru, které uzavřela jako věřitel se svými klienty jako dlužníky nebo které nabyla od původního poskytovatele spotřebitelských úvěrů, společnosti [právnická osoba], specifikované v seznamu Pohledávek na žalobkyni. Žalobkyně současně prokázala, že žalovanému bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] ze strany společnosti [právnická osoba], a to na jeho na poslední známou adresu. Aktivní legitimace je tedy dána. 5 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 6 Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] písemně uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit úrok v celkové výši 2 118 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 036 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 3 960 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 40 894 Kč se žalovaný zavázal uhradit formou 14 splátek po 2 921 Kč měsíčně. Žalovaný současně svým podpisem potvrdila, že částku 22 000 Kč převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaný je zaměstnán, přičemž pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou od [datum] do [datum], čistá mzda činí 11 939 Kč, náklady na bydlení činí 1 000 Kč a náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady činí 7 000 Kč. Žalobkyně konečně k důkazu předložila Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, 7 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni [datum] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně k důkazu předložila pouze žádost o úvěr ze strany žalovaného. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. V žádosti o úvěr sice byly uvedeny informace poskytnuté poskytovateli úvěru ze strany žalovaného, tj. jeho příjmy a výdaje, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Právní předchůdkyně žalobkyně sice zjišťovala příjmy žalovaného, avšak tyto dle názoru soudu dostatečně neprověřila, když žalobkyně k důkazu nepředložila pracovní smlouvu žalovaného či její výplatní pásky, ze kterých by se dala výše příjmů žalované osvědčit. Nadto je zřejmé, že pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do [datum], když soud poukazuje na skutečnost, že smlouva o úvěru byla sjednána [datum], tj. 4 měsíce před skončením pracovního poměru. Žalobkyně dále neprověřovala výdaje žalovaného, které jsou nadto nepřiměřeně nízké, a to zejména pokud se týká uvedených nákladů na bydlení ve výši [částka] měsíčně. Soud konečně poukazuje na skutečnost, že dle údajů uvedených v žádosti o úvěr příjmy žalovaného činily [částka] měsíčně, výdaje [částka] měsíčně, přičemž po odečtení splátky, jež měla být placena na základě smlouvy o úvěru ve výši 2 921 Kč měsíčně, by žalovanému zbyla pouze částka [částka] měsíčně. Rovněž tak žalobkyně neprokázala, že by informace poskytnuté žalovaným byly prověřovány v příslušných registrech či rejstřících. 9 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do [datum], nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb., jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti. 10 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do [datum] a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. 11 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalovanému byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně v hotovosti při podpisu smlouvy poskytnuta částka ve výši 22 000 Kč. S ohledem na to, že právní předchůdkyně žalobkyně plnila – poskytla žalovanému peněžitou částku ve výši 22 000 Kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, posoudil soud nárok žalobkyně jakožto nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalované právo na vrácení toho, co právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky 19 000,01 Kč, jež představuje jistinu dlužné částky ve výši 22 000 Kč poníženou o částečnou úhradu ze strany žalovaného ve výši 2 999,99 Kč, avšak nelze mít za důvodný jí uplatněný nárok na zaplacení zbytku žalované částky ve výši 1 508,39 Kč, částky 430,68 Kč a žalovaného příslušenství, a to z důvodu nesplnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, což má za následek absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru. Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že v dané části není nárok žalobkyně po právu, a proto soud žalobu výrokem II. co do částky 1 508,39 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 508,44 Kč od [datum] do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 100,29 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 17 562,56 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 578 Kč a co do částky 430,68 Kč. 13 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta. V daném případě se žalobkyně z konání soudního jednání omluvila. 14 O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 15 O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Za předmět řízení je třeba považovat pro výpočet poměru úspěchu ve věci nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství, které soud vyčíslil ke dni svého rozhodnutí. Předmětem řízení tak byla celkem částka 41 281,38 Kč (20 939,12 Kč jistina + 2 101,41 Kč zákonné úroky z prodlení + 100,29 Kč kapitalizované zákonné úroky z prodlení + 17 562,56 Kč kapitalizované úroky z prodlení + 578 Kč náklady spojené s uplatněním pohledávky). Žalobkyni bylo přiznáno celkem 19 000,01 Kč. Žalobkyně tak měla úspěch 46 % a žalovaný z 54 %. Vzhledem k tomu, že oba účastníci byli ve věci úspěšní ve zhruba stejném rozsahu, přičemž současně žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud výrokem III. tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. 16 Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.