19 C 327/2022

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 16 650 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 8 650 Kč za dobu od 30.4.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 8 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 639,38 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 878,60 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 8.1.2022 do 29.4.2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 1 350 Kč za dobu od 30.4.2022 do zaplacení, úrokem 24,24% ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 8.1.2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19.5.2022 domáhala vůči žalované zaplacení částky v celkové výši 16 650 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou došlo dne 8.2.2020 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaná stvrdila svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobkyně odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobkyně, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná Smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje 15.2.2020, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3.4.2021. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 3.4.2021. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 3.4.2021 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 10 000 Kč ode dne 4.4.2021 až do zaplacení dále úrokem ve výši 24,24 % ročně sjednaným v čl. 1 Smlouvy (resp. na základě rozhodnutí žalobce úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami ve Smlouvě sjednána). Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 7.1.2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 7.1.2022. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou aktivní legitimaci. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradila pouze částku 1 350 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 13.2.2020. Ke dni postoupení 7.1.2022 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 18 650 Kč skládající se z: dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 983,35 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 666,65 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 16 650 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 6 650 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 878,60 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 639,38 Kč, úroků ve výši 24,24 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení.

2. Žalobkyně se z jednání konaného dne 26.4.2023 omluvila, žalovaná, ačkoliv byla řádně obeslána se k jednání bez omluvy nedostavila ani nepožádala o odročení, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti stran.

3. Žalovaná zůstala po celou dobu soudního řízení nečinná, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující:

4. Dle karty zákazníka (žádosti o spotřebitelský úvěr) je žalovaná vdaná, bydlí v nájmu a domácnost sdílí s manželem a jedním nezaopatřeným dítětem. Žalovaná pracuje v hlavním pracovním poměru u společnosti [právnická osoba], [IČO], a to na dobu neurčitou. Není uvedeno, že by uvedené zaměstnání bylo ověřeno. Doplněno, že žalovaná nemá ve [příjmení] [jméno] či u jiné společnosti v současnosti žádnou zápůjčku či úvěr. Dále jsou uvedeny následující údaje k majetkové situaci žalované: čistý příjem 8 906 Kč, další příjem 9 917 Kč, což představuje celkový příjem 18 823 Kč, výdaje na bydlení 3 500 Kč, osobní výdaje 5 000 Kč, celkem výdaje 8 500 Kč, použitelný příjem 10 323 Kč, dokumenty k ověření finanční situace žadatele: výplatní pásky, pracovní smlouva/ DPP/DPČ, potvrzení o příjmu od zaměstnavatele, nájemní/podnájemní smlouva. V dokumentu je dále uvedeno, že vůči žalované nejsou vedeny exekuce. Dokument podepsán žalovanou dne 8.2.2020.

5. Dne 14.4.2022 byla vyhotovena předžalobní výzva, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě pohledávky ve výši 20 043,40 Kč do 29.4.2022. Dne 19.4.2022 byla zásilka odeslána žalované.

6. Dle smlouvy o úvěru ze dne 8.2.2020, [číslo] byla tato uzavřena mezi žalovanou a společností [právnická osoba], jejím předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč, který bude předán v hotovosti proti podpisu smlouvy.

7. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud na základě předložených dokumentů za prokázanou (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022, seznamem dotčených pohledávek, oznámením o postoupení ze dne 3.2.2022 vč. podacího lístku ze dne 4.2.2022).

8. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

9. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud měl k dispozici toliko tzv. kartu zákazníka podepsanou žalovanou dne 8.2.2020, aniž by tam uvedené údaje týkající se příjmových či výdajových poměrů žalované byly jakkoliv doloženy příslušnými listinami. Nelze než uzavřít, že žádné hodnověrné zkoumání majetkové situace žalované z předloženého dokumentu nevyplývá. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky na základě dostatečných informací, a že by tedy postupoval s náležitou odbornou péčí.

12. Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29.5.2022, zatímco smlouva byla uzavřena již 8.2.2020. Soud však vycházel z teleologického výkladu opírajícího se o smysl daného zákona a komunitárního spotřebitelského práva, ze kterého vychází, neboť české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, což je posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Nelze v této souvislosti opomenout ani skutečnost, že neplatnost úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i postavení samotných věřitelů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Z uvedeného plyne, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

13. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).

14. Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o úvěru ze dne 8.2.2020 pod č. [číslo] neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalované byla na základě neplatně uzavřené smlouvy č. [číslo] vyplacena částka 10 000 Kč, lze uzavřít, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně. Dle tvrzení žalobkyně uhradila žalovaná na jistinu v částce 10 000 Kč částku 1 350 Kč. Po odečtení této částečné úhrady je žalovaná ve smyslu § 2 991 o.z. povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 8 650 Kč. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena (pouze obecně v § 1958 o.z.) a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2019, sp.zn. 29 Cdo 577/2019). Vzhledem k tomu, že žalovaná jistinu včas neuhradila ani po té, co byla žalobkyní vyzvána k jejímu uhrazení nejpozději výzvou ze dne 14.4.2022 (odeslanou dne 19.4.2022), se splatností do 29.4.2022, dostala se dnem následujícím, tj. od 30.4.2022, do prodlení s peněžitým plněním a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně však nárokovala úrok nižší ve výši 8,25% ročně a soud tak žalobkyni přiznal úrok z prodlení dle § 153 odst. 2 o.s.ř. v nárokované výši.

15. S ohledem na shora uvedené soud zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 8 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 8 650 Kč za dobu od 30.4.2022 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s §160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Ve zbytku nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

16. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy procesně úspěšnější stranou byla žalovaná, které však žádné náklady v souvislosti se soudním řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.