19 C 350/2021

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Kušnírem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa , obec a číslo - část obce zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , příjmení sídlem adresa , obec proti žalovaným: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa , obec - část obce sídlem adresa , obec a číslo ; jméno příjmení celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalovaného a žalované , obec oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo o zaplacení 18 929,84 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, aby žalovaným bylo uloženo zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 17 995,84 Kč, úrok 13,66 % ročně z pohledávky 17 995,84 KČ od 8.11.2019 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 17 995,84 Kč od 8.11.2019 do zaplacení ve výši 10 % a částku 934 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 18 446 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení nezaplacené jistiny z úvěrové smlouvy a příslušenství tj. zaplacení částky 18 929,84 Kč s příslušenstvím. Žalovaní v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, který byl ve věci vydán, namítali především neplatnost úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na sjednanou výši úroků 148,18 % ročně, dále z důvodu sjednaných smluvních pokut ve výši 25% pro případ nezaplacení takzvané„ nové jistiny“, která vzniká souhrnem jistiny úvěru + přirostlým běžným úrokem a další smluvní pokuty 0,25% denně do úplného zaplacení pro případ prodlení dlužníků po zesplatnění úvěru se zaplacením tzv.„ nové jistiny“. Poukázali na to, že proti nim byla pro vymožení pohledávky vedena exekuce soudním exekutorem Exekutorského úřadu [okres], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka], a to na základě nezpůsobilého exekučního titulu, nicotného rozhodčího nálezu [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Exekuce byla zastavena pro nepřípustnost dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 38 EXE 3026/2014-65 ze dne 12. 10. 2020. Citované usnesení bylo potvrzeno i usnesením Městského soudu v Praze č. j. 15 Co 452/2020-102 ze dne 22. 3. 2021. Domnívají se, že jedním z hlavních důvodů, proč soud prvního stupně exekuci zastavil, byla právě neplatnost úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Z citovaných rozhodnutí rovněž plyne, že dalším důvodem byl nedostatek pravomoci rozhodce. Z návrhu na zahájení řízení, úvěrové smlouvy, historického výpisu z účtu, oznámení žalobce o schválení úvěru, předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru, obchodních podmínek – smluvní ujednání pro revolvingové úvěry, penalizační faktury o vyúčtování smluvních pokut, výše citovaných soudních rozhodnutí, předžalobní výzvy k zaplacení soud zjistil, že, poté co žalobcel vyhodnotil na základě získaných informací žalované jako úvěruschopné, dne 23.7.2013 účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytl žalobce žalovaným částku 30 000 Kč dne 16.8.2013 na jejich účet. Žalovaní se zavázali úvěr uhradit v 36 měsíčních splátkách po 2 526 Kč vždy k 20.dni v měsíci a k hrazení poplatků za služby spojené s vedením úvěru podle sazebníku žalobce. Celkem se žalovaní zavázali uhradit částku ve výši 90 936 Kč, a to za předpokladu, že žalovaným nebude poskytnut žádný další revolvingový úvěr. Smluvní úrok byl určen výší 148,18% ročně, avšak s ohledem na judikaturní praxi se žalobce rozhodl uplatnit tento úrok pouze ve výši 13,66% ročně a žalobce ve svém výpočtu dluhu původní úrok ve výši 148,18 % ze svého obchodního rozhodnutí nijak žalovaným neúčtuje. Žalovaní nehradili splátky zcela podle smlouvy, proto ke dni 23.3.2014 byl úvěr žalobcem zesplatněn a do té doby žalovaní uhradili 10 104 Kč. Po zesplatnění pokračovali žalovaní ve splácení až od 21.10.2016 a celkem do 7.11.2019 tak uhradili 29 968,50 Kč. Žalovaná částka 18 929,84 Kč představuje dluh na jistině 17 995,84 Kč a na smluvní pokutě 934 Kč. Splnění závazku bylo zajištěno gradujícími smluvními pokutami. Dle článku 12.1 písm. a) a b) smluvní pokuta ve výši 8 % v případě prodlení 15 dnů a dále po 30 dnech prodlení smluvní pokuta ve výši 13 %. Pokud dlužník neuhradí 2 splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas nebo se ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části v délce šedesáti dnů, stávají se automaticky splatnými doposud neuhrazené závazky dle článku 12.

3. Veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky úvěru zahrnující jak jistinu úvěru, tak běžný úrok úvěru se stávají součástí tzv.„ nové jistiny“, kterou je dlužník povinen zaplatit nejpozději v den následující po dni, kdy ke zesplatnění úvěru došlo. Pokud dlužník po zesplatnění úvěru nezaplatí částku odpovídající nové jistině úvěru ani ve lhůtě 10 dnů od dne zesplatnění, vznikne věřiteli dle článku 12.5 právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 % z této nové jistiny, která je splatná v den následující po vzniku práva věřitele na zaplacení této pokuty. Pokud dlužník po zesplatnění úvěru nezaplatí částku odpovídající nové jistině úvěru ani v den následující po dni, kdy k tomuto zesplatnění úvěru došlo, vzniká věřiteli dle článku 12.8 právo na zaplacení další smluvní pokuty, a to ve výši 0,25 % z této nové jistiny úvěru za každý den prodlení, až do úplného zaplacení jistiny, a to i v případě, že věřiteli vznikne nárok na pokutu dle čl.

12. Článek 13.2 stanoví sankci nemajetkového charakteru. Soud se nezabýval vytýkanými důvody nezákonného rozhodčího řízení, neboť v něm vydané rozhodnutí – nález byl posléze soudy vyhodnocen jako nicotný a exekuce zastavena. Žalovanými vznesenou námitku promlčení nároku soud považoval za nedůvodnou s ohledem na skutečnosti, že po dobu probíhající exekuce (16.4.2014 – 12.10.2020) došlo ke stavění promlčecí doby a že žalovaní uhradili celkem 19 864,85 Kč v období od 21.10.2016 do 7.11.2019. Soud má zato, že toto chování dlužníků v daném čase mělo účinky uznání zbytku dluhu (§ 407 odst.3 obch. zák.). Po zhodnocení provedených důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci dospěl soud k závěru, že mezi účastníky formálně vznikla smlouva o úvěru podle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Soud však nemohl žalobě vyhovět pro rozpor smluvních ustanovení úvěrové smlouvy s dobrými mravy, a to z následujících důvodů. Dobré mravy jsou dlouhodobě chápány judikaturou Nejvyššího soudu jako korektiv v platnosti právních jednání, který se uplatňuje vedle zákona a dopadá na taková právní jednání, která sice zákonu přímo neodporují, přesto však pro rozpor s dobrými mravy nemohou obstát. Podle § 2 odst.3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 3 odst. l soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Podle § 6 odst.1 má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst.2 cit. ust. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 7 se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Podle § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Dobré mravy mají původ v jiných systémech než je právo, zejména v morálce či v sociálních normách, a mají povahu hodnot, jejichž porušení nelze přiznat právní ochranu. Institut dobrých mravů slouží jako nástroj ke korekci nepřiměřené tvrdosti, formálnosti či nespravedlnosti vyplývající z konkrétních okolností daného případu. Za rozhodující okamžik pro zkoumání rozporu s dobrými mravy je pak třeba považovat okamžik, kdy k právnímu jednání došlo; tj. v daném případě jde o okamžik uzavření úvěrové smlouvy. Sjednaná výše úrokové sazby 148,18% je zřejmě nepřiměřená, podstatně přesahující běžnou míru úroků uplatňovanou bankami v rozhodném období roku 2013, kdy v průměru se jednalo o 14 – 16% ročně. Rovněž nepřiměřená se jevila smluvní pokuta ve smyslu § 544 obč.zák. a § 300 obch.zák. Tato smluvní ujednání sankční povahy o smluvní pokutě ve výši 8% z dlužné splátky pro případ prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti, dále v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů po termínu splatnosti stíhá dlužníka povinnost za platit nad rámec smluvní pokuty ve zmíněné výši další smluvní pokutu 13% z dlužné splátky, dále ujednání o zeplatnění pro případ, že dlužníkem nebudou uhrazeny dvě splátky řádně a včas nebo pro případ prodlení s úhradou splátky nebo její části v délce 60 dnů s tím, že veškeré nezaplacené původní splátky se stávají částí nové jistiny úvěru, kterou je dlužník povinen zaplatit úvěrujícímu nejpozději v den následující po dni, kdy k zesplatnění došlo a dále v případě, že dlužník nezaplatí částku této nové jistiny ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy k zesplatnění došlo, vzniká dlužníkovi povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 25% z této dlužné částky a ujednání pro případ, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině úvěru ani v den následující po zesplatnění, vzniká povinnost dlužníka zaplatit úvěrujícímu nejen zákonem stanovený úrok z prodlení, ale i smluvní pokutu ve výši 0,25% z nové jistiny úvěru za každý den prodlení, jsou podle názoru soudu neplatná z důvodu nepřiměřenosti, neboť kumulují tyto sankce a jsou naplněna kritéria vymezena z nálezu Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 199/11 ze dne 26.1.2012. Povinnost úvěrujícího podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, který je nutno v dané věci aplikovat, byla splněna pouze formálně a neochránila spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností včetně osobních morálně volních vlastností. Z dokladů předložených žalovanými pro účel ověření jejich úvěruschopnosti žalobce zjistil, že žalovaní měli při podání žádosti o úvěr čistý měsíční příjem 21 700 Kč, celkové měsíční náklady v nereálné výši 12 000 Kč pro dvě osoby (nájemné, inkaso, doprava a ostatní), zbývaly volné zdroje pro dvě osoby ve výši 9 700 Kč měsíčně a úvěrovaní nemohli tedy úspěšně splácet smluvní splátku 2 526 Kč a uspokojovat své další životní potřeby částkou zbývající ve výši 7 174 Kč. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III.ÚS 4129/18 bylo očekávatelné, že pro žalované bude obtížné takto nepříznivě sjednaný úvěr splatit. Žalobce měl vyvodit vysoké riziko nesplácení úvěru, což neučinil, úvěr schválil a poskytl jej a navýšil o nepřiměřený úrok a již zmíněné smluvní pokuty. Soud má za to, že smluvní podmínky včetně smluvních pokut obsažených ve smlouvě o revolvingovém úvěru je nutno posoudit jako lichevní a v rozporu s dobrými mravy (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 1484/2004). Tato smlouva byla soudem hodnocena jako neplatná podle § 580 o.z., neboť neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 15 Co 452/2020-102 ze dne 22. 3. 2021). Z těchto důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl. Vzhledem k tomu, že žalovaní byli ve věci zcela úspěšnými, přiznal jim soud dle § 142, odst.1 o.s.ř., právo na plnou náhradu nákladů řízení. Jedná se o odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. za 8 úkonů právní služby pro zastupování dvou osob s použitím § 12 odst.4 vyhl. č. 177//1996 Sb. po 1 488 Kč, osm režijních paušálů podle vyhl. č. 177/1996 Sb, dále o jízdné veřejnou dopravou z [obec] do [obec] a zpět v částce 240 Kč, náhradu za ztrátu času 100 Kč za každou i započatou půlhodinu podle ust. § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. celkem za 7 půlhodin 700 Kč a DPH ve výši 21% z uvedených položek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení činí 18 446 Kč.