19 C 445/2020

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem JUDr Janem Kušnírem ve věci žalobkyně: ; název žalobkyně sídlem anonymizováno příjmení anonymizováno , PSČ , anonymizováno , země zastoupená advokátkou titul . jméno příjmení , titul za jménem sídlem adresa , obec a číslo proti žalovaným: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa , obec ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa , obec zastoupená advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa , obec o zaplacení 37 851,22 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se do částky 17.797,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně od 18.2.2019 do zaplacení zamítá.</b> <b>II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 20.054 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 18.2.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobce se domáhá zaplacení uvedené částky jako dluhu nedoplaceného spotřebitelského úvěru poskytnutého žalovaným žalobcem, tehdy [právnická osoba] Dne [datum] došlo k přeměně [právnická osoba], [IČO], fúzí sloučením s mateřskou společností, v jejímž důsledku byla [právnická osoba] zrušena bez likvidace. Nástupnickou obchodní korporací a zároveň i procesním nástupcem ve smyslu § 107 odst. 3 o.s.ř. se s účinností od [datum] se stala [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]. Při aplikaci hmotného práva bylo postupováno podle občanského zákoníku (obč.zák.) ve znění účinném do 31.12.2013, a to ve smyslu § 3073 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.) účinného od 1.1.2014 (o.z.), neboť podle § 3073 o.z. práva ze zajištění závazku vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, byť byla zřízena i jako práva věcná, se posuzují až do svého zániku podle dosavadních předpisů. Jednání probíhala v nepřítomnosti žalovaného, které mu bylo řádně doručováno, avšak k jednání se nedostavoval. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a uvedla, že manžel s ní vůbec nekomunikuje, i když nejsou rozvedeni. Sama nemá žádné informace o úvěru, neví ani o tom, že by se úvěrovaná částka 600 000 Kč nějak promítla v domácnosti. Na splácení se sama nepodílela a nemohla tedy určovat pořadí zápočtu uhrazených splátek. Manžel jí poštu buď schovával, nebo likvidoval. Z úvěrové smlouvy není zřejmé, proč je účtováno pojištění v celkové částce 84 108 Kč, nesjednávala v úvěrové smlouvě žádnou smluvní pokutu a nesouhlasí s účtováním nákladů vymáhacího procesu. Dále poukázala na nepřehlednost vykazování poplatků a důvod jejich účtování. Obrana žalované po provedeném dokazování nemůže obstát z následujících důvodů. Z návrhu na zahájení řízení a z listinných důkazů předložených žalobcem tj. úvěrové smlouvy a Všeobecných podmínek spotřebitelského úvěru, výpisem z úvěrového účtu, sazebníku úvěrových poplatků, dopisem ze dne 22.10.2019 a předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobce poskytl na základě písemné žádosti - návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 19.12.2011 a Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] žalovanému [celé jméno žalovaného] (dále jen žalovaný) spotřebitelský úvěr ve výši 600.000 Kč Smlouva o úvěru byla uzavřena přijetím návrhu žalovaného žalobcem tak, že žalobce převedl částku odpovídající výši prvního čerpání z poskytnutého úvěru na bankovní účet uvedený žalovaným. Smluvní obchodní úrok činil výši 11,97% ročně. Žalovaný se zavázal splatit úvěr specifikovaný výše v 84 měsíčních splátkách, každou ve výši 11.560 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15.03.2012. V průběhu splácení byl žalovaný žalobcem informován dle VOP o změně splatnosti jednotlivých měsíčních splátek úvěru a to tak, že datum splatnosti jednotlivých měsíčních splátek úvěru se posunulo z 15. dne v měsíci na 17. den v měsíci počínaje měsícem zářím 2014. Žalovaná [celé jméno žalované] (dále jen žalovaná) se zavázala, že závazky ze smlouvy o úvěru včetně příslušenství uhradí společně a nerozdílně s žalovaným bez toho, že by odpovědnost za některé jednotlivé části závazku ze smlouvy vyloučila. Závazek nebyl žalovanými včas zcela splněn, žalovaní uhradili platby v celkové výši 965.426,40 Kč. Z vyjádření žalobce a výpisu z úvěrového účtu [číslo] je zřejmé, že platby žalovaných výši 965.426,40 Kč byly započteny na jistinu 562 148,78 Kč, na úroky 299 062 Kč, na pojištění 84 108 Kč, na poplatky 17 610,40 Kč (vymáhání + odklad) a smluvní pokuty 2 497,22 Kč. Pořadí splátek bylo v souladu s úvěrovou smlouvou na rozhodnutí žalobce (VOP čl. V) Dlužná částka ke dni splatnosti dluhu tvoří dosud nesplacená jistina 37.851,22 Kč. Sazba pojistného podle Rámcové pojistné smlouvy v době čerpání úvěru činila 6,99 % z měsíční splátky a pojištění výdajů činilo 239 Kč (Pojištění [anonymizována dvě slova] dodatečně sjednané žalovaným). Celková výše pojištění tedy činila 978 Kč měsíčně (z částky 10 582 Kč činí 6,99% 739 Kč + pojištění plus 239 Kč = 978 Kč). Pojištění tedy soud hodnotil jako platně sjednané včetně varianty [anonymizováno] a žalovaná byla povinna plnit i z této části závazku. Žalobce se domáhal zaplacení náhrady nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a poplatku za odeslání upomínky ve výši 100 Kč a 200 Kč ve výši 15.300 Kč a dále nákladů v souvislosti s odkladem splátek ve výši 2.310,40 Kč. Pokud jde o náklady ve výši 2.310,40 Kč soud je žalobci přiznal, jejich výše je nejen transparentně stanovena sazebníkem, ale je dán jasný důvod jejich uplatnění. Jinak tomu však je u nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a poplatku za odeslání upomínky ve výši 100 Kč. Ty nebylo možno žalobci přiznat, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány, nelze je přiznat paušálně, jak uvádí žalobce v návrhu podle vlastního sazebníku. Ten stanoví zcela nereálné a přemrštěné částky za prezentované úkony a činnosti. U tohoto dílčího nároků žalobce byla žaloba zamítnuta. (Do částky 15.300 Kč) Žalobce účtoval uplatnil, smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru (jednotlivých splátek) obsaženou nikoli v úvěrové smlouvě, nýbrž ve Všeobecných smluvních podmínkách. Do 30.11.2016 činila výše této smluvní pokuty 8 % z každé splátky, s jejímž splacením se žalovaní dostali do prodlení více než 30 dnů, a od 1.12.2016 výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaní dostali do prodlení více než 30 dnů. Dne 17.02.2019 nastala splatnost poslední splátky úvěru a dluh žalovaných ve výši 37.851,22 Kč se stal splatným v celém rozsahu. Tato smluvní pokuta ve výši 2.497,22 Kč zakotvená v čl. X.

3. Všeobecných smluvních podmínek jako 0,1% denně ze součtu dlužných měsíčních splátek, nebyla žalobci přiznána s ohledem na konstantní judikaturu upravující tuto oblast právních vztahů. Kupř. Ústavní soud ve svém nálezu I.ÚS 3512/11 uvádí, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Rovněž v této části byla žaloba zamítnuta. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 497 a násl. obch. zákoníku. Přestože žalovaný není podnikatelem ve smyslu obch. zákoníku, řídí se právní režim tohoto vztahu obchodním zákoníkem v duchu ust. § 261 odst. 3 písm. d) obch. zákoníku. Podle této smlouvy se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaná jako spoludlužník převzala odpovědnost za splnění celého závazku. Podle § 503 odst. 2 obch. zákoníku, mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatné i úroky z této částky. Podle § 506 téhož předpisu, je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Žalobce své povinnosti z této smlouvy plnil, naopak žalovaní své povinnosti, zejména platit splátky úvěru, nesplnili. Žalobě soud vyhověl pouze v naznačeném rozsahu. Obchodní úrok byl žalobci přiznán podle § 502 odst.1 obch.zák. a § 503 obch.zák. a úrok z prodlení dle § 369 odst. 1 obch. zák. ve výši dle nař. vlády č. 142/1994 Sb. v platném znění ode dne následujícího po zesplatnění pohledávky. Žalobě bylo vyhověno do částky 20.054 Kč a co zbytku žalované částky 17.797,22 Kč byla žaloba zamítnuta. Žalobce měl tedy ve věci úspěch pouze částečný, a to pouze v 9 percentech. Soud postupoval podle § 142 odst.2 o.s.ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.