19 C 90/2022

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Věženským ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 posledně bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený opatrovníkem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 371 378,30 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 178 159,13 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 31 101,70 Kč od 13. 3. 2017 do 23. 11. 2020, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 24 580,16 Kč od 13. 3. 2017 do 23. 11. 2020, úroku ve výši 12,90 % ročně z částky 367 782,30 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 367 782,30 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 193 219,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Česká republika – Okresní soud v Jablonci nad Nisou je povinen zaplatit opatrovníkovi žalovaného , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, , advokátovi, náklady řízení ve výši 28 060 Kč.

V. Česká republika – Okresní soud v Jablonci nad Nisou má proti žalobkyni právo na náhradu nákladů, o jejichž výši a splatnosti bude rozhodnuto v samostatném usnesení.

1. Dne 11. 12. 2020 byla soudu doručena žaloba, jíž se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku 371 378,30 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním: Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 13. 3. 2017. K tomu došlo elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalovaného. Jeho identita byla ověřena zadáním autorizačního kódu, jenž mu byl zaslán prostřednictvím SMS zprávy na smluvené telefonní číslo. Zadání autorizačního kódu pak zároveň nahrazuje jeho písemný podpis. Podrobně se žalobkyně vyjádřila k procesu prověřování úvěruschopnosti před vstupem žalovaného do smluvního vztahu. Na podkladě smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 439 000 Kč, žalovaný se přitom zavázal, že je uhradí spolu s úrokem a poplatky formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 7422 Kč, vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení, proto došlo k jeho okamžitému zesplatnění. Nebylo plněno ani zčásti po zaslání předžalobní výzvy. Žalovaný tak dluží žalobkyni částku 367 782,30 Kč na jistině, částku 3 596 Kč na poplatcích, částku 31 101,70 Kč na úroku ve výši 12,90 % ročně počítaného z aktuální jistiny do 23. 11. 2020, částku 24 580,16 Kč na úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení, do 23. 11. 2020 a úrok 12,90 % ročně z částky 367 782,30 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 367 782,30 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný, prostřednictví svého opatrovníka, navrhl zamítnutí žaloby, a to z důvodu, že žalobkyně řádně neprověřovala jeho úvěruschopnost a že nebylo dostatečně prokázáno, že by smlouvu podepsal.

3. Provedeným dokazováním s přihlédnutím k tomu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, bylo zjištěno:

4. Žádostí podanou přes internetové bankovnictví (, Anonymizováno, ) žalovaný usiloval o získání úvěru. Zanechal na sebe telefonní kontakt, tel. číslo, a uvedl, že je , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , bydlí , Anonymizováno, , Anonymizováno, , za platby domácnosti je odpovědný další člen domácnosti, počet všech členů domácnosti včetně žadatele: 1, je zaměstnaný ve společnosti , právnická osoba, . od 1. 4. 2013 s příjmem ve výši 25 000 Kč měsíčně, mezi jeho výdaje se řadí splátky mimo žalobkyni, včetně nebankovních společností, ve výši 15 000 Kč a ostatní povinné výdaje a nájem: 0 Kč.

5. Žalovanému byly elektronickou formou předány standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 3. 2017, v nichž byl seznámen se základními parametry úvěru.

6. Na formuláři s názvem „Smlouva o úvěru“ bylo uvedeno, že jejími účastníky byly žalobkyně (úvěrující) a žalovaný (úvěrovaný), u něhož byl zanesen telefonní kontakt, tel. číslo, . Žalobkyně se zavázala, že poskytne žalovanému úvěr ve výši 439 000 Kč a bude jej vést na účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal, že úvěr navýšený o úrok (12,90 % ročně) vrátí v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 422 Kč, vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce, tak že 1. splátka má být uhrazena do dne 20. 4. 2017 a poslední splátka při řádném plnění povinností bude ve výši 7 369 Kč se splatností do dne 20. 3. 2025, celkem 96 splátek. Domluveno bylo, že úhrady budou inkasem strhávány z účtu č. , č. účtu, a že bude sjednáno pojištění úvěru s pravidelnou měsíční paušální úhradou ve výši podle aktuálně platného ceníku, jež se bude hradit samostatně za každý započatý kalendářní měsíc, kdy ke dni uzavření smlouvy se jednalo o částku 371 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky a ceník. Na formuláři sice absentovaly datum a podpisy smluvních stran, z žádosti žalovaného o úvěr, databázových logů – excelových tabulek a vysvětlujícího dokumentu bylo však zjištěno, že žalovaný jej podepsal elektronicky dne 13. 3. 2017 přes internetové bankovnictví (, Anonymizováno, ) pomocí autorizačního kódu, jenž mu byl zaslán na telefonní číslo, tel. číslo, . Popsaný způsob podepsání formuláře byl upraven v čl. 4 bod 1. obchodních podmínek. O skutečnosti, že účastníci řízení opatřili formulář elektronickými podpisy svědčí rovněž to, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla dne 13. 3. 2017 zaevidována příchozí platba ve výši 439 000 Kč z účtu č. , č. účtu, , jak se podávalo z výpisu z účtu, a to, že žalovaný na úvěrovou pohledávku po určitou dobu prováděl úhrady ze svého účtu, jak se podávalo z výpisu z úvěrového účtu a historie vývoje stavu hrazení úvěrové pohledávky. Nepanovaly proto pochybnosti o tom, že formulář byl oběma kontrahenty podepsán dne 13. 3. 2017.

7. Nedatovaným oznámením sdělila žalobkyně klientovi, že mu zasílá smlouvu o úvěru, kde je uvedený úvěrový účet č. , č. účtu, , a že pro bezproblémové splácení úvěru bude založena úhrada formou inkasa na účtu č. , č. účtu, .

8. Žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem dne 13. 3. 2017 peněžní prostředky ve výši 439 000 Kč, jak bylo zjištěno z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, od 13. 3. 2017 do 31. 12. 2017 a z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za březen 2017.

9. Oznámením o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 1. 4. 2020 měl být žalovaný vyrozuměn, že k tomuto dni se stala splatnou pohledávka na úvěrovém účtu č. , č. účtu, kvůli prodlení s řádným splácením. Doklad o odeslání nebyl doložen.

10. Výzvou k úhradě dluhu ze dne 30. 11. 2020 byl žalovaný vyzván, aby uhradil dluh ze smlouvy č. , hodnota, do určité doby, jinak bude podána žaloba. Zaslána byla na adresu , adresa, , , adresa, , jak vyplývalo z poštovního podacího archu ze stejného data.

11. Podle výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, od 13. 3. 2017 do 31. 12. 2017 a podkladů pro soudní konání – historie vývoje stavu hrazení úvěrové pohledávky vyplývalo, jakým způsobem si žalovaný plnil platební povinnosti, že celkově uhradil částku 245 780,83 Kč a že ke dni 20. 11. 2020 mu vznikl dluh ve výši 423 854,38 Kč, sestávající z jistiny 367 782,30 Kč, úroku 28 202,40 Kč, poplatků 3 596 Kč a úroku z prodlení 24 273,68 Kč.

12. Z výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, bylo zjištěno, že byl k němu zřízen kontokorent – povolené přečerpání účtu do výše 15 000 Kč a že: od 1. 10. 2016 do 31. 10. 2016: počáteční zůstatek -13 158,48 Kč, celkem přišlo +25 735 Kč, celkem odešlo -25 899,79 Kč, konečný zůstatek -13 323,27 Kč, měl příjem ze společnosti , právnická osoba, . ve výši 25 735 Kč, hradil na účet č. , č. účtu, částku 2 000 Kč, č. , Anonymizováno, částku 920 Kč (prodloužení), č. , č. účtu, částku 5 000 Kč (, Anonymizováno, ), č. , č. účtu, částku 3 519 Kč, č. , č. účtu, částku 95 Kč (poplatek) a 1 236 Kč (anuita), č. , č. účtu, částku 1 000 Kč (spoření) a č. , č. účtu, částku 1 355 Kč (, právnická osoba, ), souhrnné platby kartou a výběry hotovosti ve výši 10 387,21 Kč; od 1. 11. 2016 do 30. 11. 2016: počáteční zůstatek -13 323,27 Kč, celkem přišlo +26 030,01 Kč, celkem odešlo -27 934,50 Kč, konečný zůstatek -15 227,76 Kč, měl příjem ze společnosti , právnická osoba, . ve výši 25 030 Kč, ostatní pozitivní transakce ve výši 1 000 Kč (účet č. , č. účtu, (, jméno FO, )), hradil na účet č. , č. účtu, částku 2 000 Kč, č. , Anonymizováno, částku 920 Kč (prodloužení), č. , č. účtu, částku 5 000 Kč (, Anonymizováno, ), č. , č. účtu, částku 3 519 Kč, č. , č. účtu, částku 95 Kč (poplatek) a 1 236 Kč (anuita), č. , č. účtu, částku 1 000 Kč (spoření) a č. , č. účtu, částku 1 355 Kč (, právnická osoba, ), souhrnné platby kartou a výběry hotovosti ve výši 12 380,80 Kč; od 1. 12. 2016 do 31. 12. 2016: počáteční zůstatek -15 227,76 Kč, celkem přišlo +147 790,96 Kč, celkem odešlo -139 850,16 Kč, konečný zůstatek -7 286,96 Kč, měl příjem ze společnosti , právnická osoba, . ve výši 26 027 Kč, žalobkyně mu zaslala z účtu č. , č. účtu, částku 119 025,66 Kč, ostatní pozitivní transakce ve výši 2 738,12 Kč, hradil na účet č. , č. účtu, částku 36 790 Kč, č. , Anonymizováno, částku 4 000 Kč, č. , č. účtu, částku 10 000 Kč (, Anonymizováno, ), č. , č. účtu, částku 12 921,40 Kč, č. , č. účtu, částku 1 000 Kč (spoření) a č. , č. účtu, částku 1 355 Kč (, právnická osoba, ), souhrnné platby kartou a výběry hotovosti ve výši 73 333 Kč; od 1. 1. 2017 do 31. 1. 2017: počáteční zůstatek -7 286,96 Kč, celkem přišlo +24 592 Kč, celkem odešlo -25 993,55 Kč, konečný zůstatek -8 688,51 Kč, měl příjem ze společnosti , právnická osoba, . ve výši 24 592 Kč, hradil na účet č. , č. účtu, částku 165 Kč (poplatek) a 3 189 Kč (anuita), č. , č. účtu, částku 1 000 Kč (spoření) a č. , č. účtu, částku 1 355 Kč (, právnická osoba, ), souhrnné platby kartou a výběry hotovosti ve výši 19 826 Kč; od 1. 2. 2017 do 28. 2. 2017: počáteční zůstatek -8 688,51 Kč, celkem přišlo +20 197,02 Kč, celkem odešlo -12 843,96 Kč, konečný zůstatek -1 335,45 Kč, měl příjem ze společnosti , právnická osoba, . ve výši 20 197 Kč, hradil na účet č. , č. účtu, částku 223 Kč (poplatek) a 3 189 Kč (anuita), č. , č. účtu, částku 1 000 Kč (spoření) a č. , č. účtu, částku 1 355 Kč (, právnická osoba, ), souhrnné platby kartou a výběry hotovosti ve výši 6 767,59 Kč; od 1. 3. 2017 do 31. 3. 2017: počáteční zůstatek -1 335,45 Kč, celkem přišlo +454 116,63 Kč, celkem odešlo -403 610,49 Kč, konečný zůstatek -49 170,69 Kč, měl příjem ze společnosti , právnická osoba, . ve výši 15 116 Kč, žalobkyně mu zaslala z účtu č. , č. účtu, částku 439 000 Kč, hradil na účet č. , č. účtu, částku 312,89 Kč, č. , č. účtu, částku 5 000 Kč (, Anonymizováno, ), č. , č. účtu, částku 223 Kč (poplatek) a 3 189 Kč (anuita), č. , č. účtu, částku 1 000 Kč (spoření), č. , č. účtu, částku 168 Kč a , Anonymizováno, částku 1 355 Kč (, právnická osoba, ), souhrnné platby kartou a výběry hotovosti ke dni 12. 3. 2017, tj. den před poskytnutím úvěrových prostředků, ve výši 6 404 Kč.

13. V dokumentu pojmenovaném „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ bylo vysvětleno, jakým způsobem žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet budoucí úvěrový závazek, zejména zjistila dne 13. 3. 2017 z výpisu z CCB, že žalovaný má 4 záznamy o existujících kontraktech, a sice kontokorentní úvěr u žalobkyně ode dne 2. 8. 2015 s limitem ve výši 15 000 Kč a splátkou ve výši 1 250 Kč, osobní úvěr u žalobkyně ode dne 9. 12. 2016 s limitem ve výši 160 000 Kč a splátkou ve výši 3 189 Kč, splátkovou kreditní kartu mimo žalobkyni ode dne 13. 3. 2014 s limitem ve výši 36 000 Kč a splátkou ve výši 1 800 Kč a osobní úvěr mimo žalobkyni ode dne 16. 3. 2016 s limitem ve výši 25 000 Kč a splátkou ve výši 1 355 Kč, přičemž jeho nové splátkové zatížení by dosáhlo výše 15 016 Kč a na pokrytí životních nákladů by mu zbývala částka 9 984 Kč. Jeho životní náklady byly podle jím sdělených dat a jiných zjištěných informací, např. interních či statistických, stanoveny na částku 6 500 Kč.

14. Podle informací na výpisech z běžného účtu bylo možné u žalovaného učinit následující skutková zjištění:

1. Jediným jeho příjmem byla mzda od společnosti , právnická osoba, . Od října 2016 do února 2017 odpovídal jeho měsíční příjem průměrně částce 24 316 Kč. Stejně jako žalobkyně, tak i soud nemohl do svých úvah promítnout mzdu za březen 2017, neboť ta byla na účet zaevidována teprve dne 17. 3. 2017, tedy až poté, co si žalobkyně vůči žalovanému splnila závazek ze smluvního vztahu.2. a) Od října do listopadu 2016 hradil „jakýsi“ závazek u blíže neurčeného subjektu na účet č. , č. účtu, , přičemž v listopadu tohoto roku musel být zcela uhrazen, jelikož se ve výpisech za další měsíce platby na jeho úhradu neobjevovaly, a od října do prosince 2016 hradil „jakési“ závazky u blíže neurčených subjektů na účty č. , č. účtu, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , přičemž v prosinci tohoto roku musely být kompletně uhrazeny, a to za přispění úvěrových prostředků, které mu byly poskytnuty žalobkyní, poněvadž se ve výpisech za další měsíce platby na jejich úhradu neobjevovaly.b) Od října 2016 do března 2017 zasílal na účet č. , č. účtu, (, jméno FO, ) částku 5 000 Kč, přitom v jednom měsíci uhradil částku 10 000 Kč (2x 5 000 Kč) a za jeden měsíc úhradu vynechal. Od října 2016 do března 2017 spořil na účet č. , č. účtu, částku 1 000 Kč a hradil na účet společnosti , právnická osoba, . č. , č. účtu, částku 1 355 Kč. Na účet žalobkyně č. , Anonymizováno, uhradil v lednu 2017 částku 3 354 Kč (3 189 Kč + 165 Kč) a od února 2017 do března 2017 částku 3 412 Kč (3 189 Kč + 223 Kč). Vyplývá z toho, že žalovaný měl pravidelné výdaje ve výši 10 767 Kč. Pakliže by se k nim připočetly splátky ve výši 1 250 Kč a 1 800 Kč, jak byly zaznamenány na výpisu z CCB, šlo by částku 13 817 Kč.c) Jde-li o pravidelné platby kartou a hotovostní výběry za říjen až listopad 2016 a leden až únor 2017, byly průměrné výdaje žalovaného ve výši 12 340,40 Kč. Soud nezohledňoval výdaje za prosinec 2016, protože byly značně odlišné od referenčního období z důvodu, že v tomto měsíci byly žalovanému poskytnuty úvěrové prostředky, a za březen 2017, neboť žalovanému byly poskytnuty úvěrové prostředky v 1. polovině tohoto měsíce, přičemž do této doby měl výdaje ve výši 6 404 Kč.

3. Průměrné měsíční výdaje žalovaného před podpisem smluvního formuláře dosahovaly výše 26 157,40 Kč. Je třeba dodat, že nemohly být brány do úvahy případné další výdaje žalovaného vzniklé při používání splátkové kreditní karty u jiného subjektu než žalobkyně, jak se podávalo z výpisu z CCB, poněvadž nebyl k dispozici výpis k danému produktu (službě).

15. Na základě provedeného dokazování měl soud za zjištěný následující skutkový stav:

16. Žalovaný prostřednictvím internetového bankovnictví projevil zájem o získání úvěrových prostředků. Následovalo stádium prověřování jeho schopnosti dostát finančním povinnostem z budoucího smluvního vztahu na základě dostupných podkladů. Žalobkyně neučinila žádná negativní zjištění k jeho osobě, jež by ho vylučovala z možnosti uzavřít smlouvu a poskytnutí úvěrových prostředků. Před podpisem smluvního formuláře měl žalovaný průměrný měsíční příjem ve výši 24 316 Kč a průměrné měsíční výdaje ve výši 26 157,40 Kč. Mezi účastníky řízení došlo dne 13. 3. 2017 elektronickým způsobem k podpisu formuláře s názvem „Smlouva o úvěru“, v níž se žalobkyně zavázala, že poskytne žalovanému úvěr ve výši 439 000 Kč a bude jej vést na účtu č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal, že úvěr navýšený o úrok (12,90 % ročně) vrátí v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 422 Kč, vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce, tak že 1. splátka má být uhrazena do dne 20. 4. 2017 a poslední splátka při řádném plnění povinností bude ve výši 7 369 Kč se splatností do dne 20. 3. 2025, celkem 96 splátek. Domluveno bylo, že úhrady budou inkasem strhávány z účtu č. , č. účtu, a že bude sjednáno pojištění úvěru s pravidelnou měsíční paušální úhradou ve výši podle aktuálně platného ceníku, jež se bude hradit samostatně za každý započatý kalendářní měsíc, kdy ke dni uzavření smlouvy se jednalo o částku 371 Kč. V den, kdy byl podepsán smluvní formulář, byly žalovanému bezhotovostním převodem poskytnuty úvěrové prostředky ve výši 439 000 Kč. Oznámením o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 1. 4. 2020 měl být žalovaný vyrozuměn, že k tomuto dni se stala splatnou pohledávka na úvěrovém účtu č. , č. účtu, kvůli prodlení s řádným splácením. Výzvou k úhradě dluhu ze dne 30. 11. 2020 byl žalovaný vyzván, aby uhradil dluh ze smlouvy č. , hodnota, do stanovené doby s upozorněním na následky neuposlechnutí. Ke dni 20. 11. 2020 žalovaný souhrnně uhradil částku 245 780,83 Kč a do této doby mu vznikl dluh ve výši 423 854,38 Kč, sestávající z jistiny 367 782,30 Kč, úroku 28 202,40 Kč, poplatků 3 596 Kč a úroku z prodlení 24 273,68 Kč.

17. Podle § 2398 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Soud se nejprve z úřední povinnosti [srov. rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-679/18 ze dne 5. 3. 2020] zabýval tím, zda si žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy s žalovaným splnila svou zákonnou povinnost prověřit jeho úvěruschopnost, neboť žalovaný vstupoval do smluvního vztahu jakožto spotřebitel (§ 2 odst. 1 ZSÚ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se snaží získat nejen od dlužníka, ale také pokud je to nezbytné, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019], kde součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si je nechá od dlužníka doložit [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015]. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitelů jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, zejména, co se týče poskytování úvěrů nebankovními společnostmi, když následné nesplácení úvěrů má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitele včetně pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných sociálních vztahů, přechodu do šedé ekonomiky apod. [srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018]. Nelze také při výkladu a aplikaci ZSÚ pomíjet jeho účel a smysl, ale je nutno vždy nalézt i zásady uznávané demokratickými právními státy [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009]. Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je také ochrana spotřebitele, která je vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Soud nemůže tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný projevil vůli takovouto smlouvu uzavřít, a pokud mu podmínky nevyhovovaly, nemusel ji uzavírat, nelze ale tolerovat systematické porušování a obcházení zákona ze strany věřitelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. Soud zastává názor, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu ZSÚ [srov. důvodová zpráva k zákonu č. 96/2022, jímž byl novelizován § 87 odst. 1 ZSÚ s účinností od 29. 5. 2022].

22. Soud zhodnotil zjištěné skutečnosti a přijal závěr, že mezi účastníky řízení uzavřená úvěrová smlouva je neplatná, protože žalobkyně na podkladě nashromážděných informací o žalovaném učinila excesivní skutková zjištění stran jeho schopnosti dostát finančním povinnostem ze závazkového právního vztahu (§ 580 odst. 1 o. z.). Do žádosti o poskytnutí úvěrových prostředků žalovaný vyplnil, že má pravidelný příjem ve výši 25 000 Kč, z něhož žalobkyně vycházela. Třebaže průměrný příjem žalovaného byl fakticky ve výši 24 316 Kč, lze mít za to, že jeho tvrzení bylo objektivizováno výpisy z běžného účtu. Podle výpisu z CCB bylo sice stanoveno splátkové zatížení žalovaného na částku 7 594 Kč, nicméně nebylo zohledněno, že na úvěrovou splátku ve výši 3 189 Kč má vazbu poplatek ve výši 223 Kč. Další pravidelné úhrady sestávaly z částky na spoření ve výši 1 000 Kč a částky 5 000 Kč, jež byla zasílána na účet , Anonymizováno, , jméno FO, . Celkem šlo o částku 13 817 Kč. Jde-li o životní náklady žalovaného, ty byly žalobkyní podle nastavených kritérií určeny na částku 6 500 Kč. Předmětná suma byla značně podhodnocená v porovnání s pravidelnými platbami kartou a hotovostními výběry za říjen až listopad 2016 a leden až únor 2017, jež dosahovaly průměrné výše 12 340,40 Kč. Pakliže měl žalovaný průměrný měsíční příjem ve výši 24 316 Kč a průměrné měsíční výdaje ve výši 26 157,40 Kč, nelze pochybovat o tom, že neměl dostatek vlastních disponibilních prostředků k tomu, aby mohl nést břemeno dalšího úvěrového zatížení ve formě splátek ve výši 7 422 Kč měsíčně. Nebylo možné pominout ani další významné skutečnosti. Žalovaný do žádosti vyplnil, že hradí splátky, mimo žalobkyni, včetně nebankovních institucí, ve výši 15 000 Kč. Toto tvrzení žalobkyně ignorovala, když pracovala toliko s částkou 7 594 Kč podle výpisu z CCB, neboli Czech Credit Bureau a.s. (provozovatel bankovního a nebankovního registru klientských informací). Nebylo tvrzeno, natož doloženo, že by žalobkyně žádala žalovaného o vysvětlení či doložení jeho tvrzení ohledně splátkových výdajů. Žalovaný byl zaúvěrován navzdory tomu, že již měl několik existujících (potvrzených) úvěrových produktů, z toho dva přímo u žalobkyně, a to kontokorentní úvěr na účtu č. , č. účtu, a osobní úvěr, jenž byl poskytnutý v prosinci 2016 a vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Pokud jde o kontokorentní úvěr, žalovaný danou možnost využíval, když byl permanentně na konci, resp. začátku, měsíce vždy v mínusu, byť v rámci úvěrového rámce. Osobní úvěr z prosince 2016 žalovaný zčásti využil na úhradu dřívějších závazků, jež měly vztah k účtům č. , č. účtu, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Žalobkyně ani netvrdila, tím méně dokládala, že by si od žalovaného vyžádala výpisy ke splátkové kreditní kartě, které by mohly mnohé prozradit o jeho dalších výdajích. Ačkoli si žalovaný závazek z úvěrové smlouvy po určitou dobu plnil, je třeba zdůraznit, že k tomu neměl dostatečné vlastní disponibilní prostředky, proto se lze důvodně domnívat, že si za tím účelem musel opětovně půjčovat, o čemž svědčí jeho dřívější chování. Žalobkyně proto nepostupovala s odbornou péčí, resp. nedodržela odpovídající standard zkoumání úvěruschopnosti, když s žalovaným uzavřela úvěrovou smlouvu a poskytla mu peněžní prostředky, přestože s ohledem na jí dostupné informace si musela být vědoma toho, že žalovaný je ze smluvního vztahu diskvalifikován. Závěry, k nimž bylo dospěno s ohledem na vyložené úvahy, nejsou v rozporu s judikatorními konkluzemi, jak byly vyjádřeny v rozhodnutích vyšších soudů, na něž žalobkyně odkazuje, zejm. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023-133 ze dne 27. 9. 2023.

23. Prokázáno bylo, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve výši 439 000 Kč. Jelikož byla úvěrová smlouva shledána neplatnou, je žalovaný povinen vrátit toliko tuto částku oproštěnou od všech dalších nároků, jež mají smluvní základ (§ 87 odst. 1 ZSÚ). Vzhledem k tomu, že již byla uhrazena částka 245 780,83 Kč, zbývá k úhradě částka 193 219,17 Kč. Co do této části byla žaloba považována za důvodnou. Ve zbývajícím rozsahu byla zamítnuta.

24. Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaný nebyl k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet [srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022]. Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSÚ, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že „Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá možnostem dlužníka, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Toto ustanovení je svou povahou nejbližší k § 1960 o. z., kde je normováno, že „Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.“. Rozhodnutí soudu o době plnění má konstitutivní povahu (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, § 1960, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, § 1960). Soud proto nemůže určit dobu splnění dluhu tak, aby se dlužník v okamžiku právní moci výroku rozsudku ocitl v prodlení. Stejná hlediska je třeba promítnout i do rozhodování soudu o době plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ. Úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. nelze aplikovat, když nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně nepodala žalobu na určení doby plnění, ale rovnou podala žalobu na plnění, musel se soud dobou plnění zabývat, jinak by negoval úpravu o ochraně spotřebitele a fakticky by zvýhodnil žalobkyni. Žalovaný svou pasivitou v řízení znemožnil, aby byly zjištěny jeho objektivní možnosti splatit jistinu spotřebitelského úvěru, pročež soud vycházel z domněnky, že jeho poměry umožňovaly její úhradu naráz. Přiměřená hmotněprávní lhůta k plnění byla určena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, jež je shodná s pariční lhůtou podle o. s. ř. Nadto se dodává, že ačkoli si soud je vědom toho, že pakliže žalovanému doposud neuplynula hmotněprávní lhůta k plnění, nemohl se dostat do prodlení a žaloba by měla být proto pro předčasnost zamítnuta, zohlednil specifika posuzovaného případu a dlužnou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni přiznal, protože se to neprotiví smyslu a účelu § 87 ZSÚ a žalovaný tímto postupem není nijak krácen na svých právech. Opačný přístup by nadměrně zatěžoval soudy a nutil věřitele, aby podávali žaloby na určení doby plnění. Byť může názor soudu do budoucna potenciálně generovat spory o úhradu úroku z prodlení, je v tomto případě nepřiznání úroku z prodlení toliko bagatelní záležitostí a to, zda se věřitelé rozhodnou do budoucna podávat další žaloby bude jejich právem, nikoli povinností, jako by tomu bylo u žalob na určení doby plnění.

25. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

26. Protože předmětem řízení bylo rovněž příslušenství, soud je vyčíslil ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 15. 3. 2024, neboť pro výpočet poměru úspěchu ve věci je třeba za předmět řízení považovat nejenom samotnou pohledávku, ale i její příslušenství [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010]. Žalobou byla nárokována částka v celkové výši 705 729,62 Kč (371 378,30 Kč (jistina), 31 101,70 Kč (kapitalizovaný úrok), 24 580,16 Kč (kapitalizovaný úrok z prodlení), 156 979,74 Kč (běžící úrok) a 121 689,72 Kč (běžící úrok z prodlení)). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 193 219,17 Kč (27,40 %) a žalovaný byl úspěšný co do částky 512 510,45 Kč (72,60 %). Žalovaný byl v řízení úspěšný v rozsahu 45,20 %. Znění náhradově nákladového výroku odráží skutečnost, že žalovaný byl v řízení úspěšnější než žalobkyně, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly.

27. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 57 C 120/2021-55 ze dne 15. 8. 2022 byl žalovanému ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu. Podle § 140 odst. 2 o. s. ř. náleží opatrovníkovi náklady řízení ve výši 28 060 Kč, sestávající z odměny za 2 úkony právní služby po 9 820 Kč (§ 7 bod 6. – tarifní hodnota: 371 378,30 Kč, § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. („a. t.“) – účast u jednání dne 26. 1. 2024 (13:00 – 13:29 hod.) a dne 8. 3. 2024 (12:30 – 12:49 hod.)), náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 a. t.), náhrady za cestu k jednání dne 26. 1. 2024 z , adresa, , Anonymizováno, a zpět ve výši 237 Kč (jízda autobusem: 128 Kč a 109 Kč), náhrady za cestu k jednání dne 8. 3. 2024 z , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a zpět ve výši 1 754 Kč (213 km při průměrné spotřebě 6,8 l / 100 km a 38,70 Kč za 1 litr motorové nafty, náhrada za použití vozidla: 213 km x 5,60 Kč = 1 193 Kč a náhrada za spotřebované pohonné hmoty: 561 Kč - § 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb.), náhrady za promeškaný čas za cesty k jednání v rozsahu 10 půlhodin po 100 Kč, tj. ve výši 1 000 Kč (§ 14 odst. 1, 3 a. t.), a náhrady za daň z přidané hodnoty rovnající se 21 % z odměn a náhrad (22 994 Kč – nebylo zahrnuto jízdné autobusem, neboť již obsahuje daň z přidané hodnoty) ve výši 4 829 Kč.

28. Opatrovníkovi nebyla přiznána náhrada za vyjádření k žalobě ze dne 21. 1. 2024, neboť s ohledem na jeho rozsah mohlo být učiněno u jednání dne 26. 1. 2024.

29. Podle § 149 odst. 2 o. s. ř. je žalobkyně povinna s ohledem na výsledek řízení zaplatit státu náklady opatrovníka žalovaného v rozsahu 72,60 %. Vzhledem k tomu, že doposud nebylo o nákladech opatrovníka pravomocně rozhodnuto, bylo výrokem vysloveno, že žalobkyně je povinna zaplatit státu náklady řízení, o jejichž výši a splatnosti bude rozhodnuto v samostatném usnesení.

30. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), jelikož nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší.