22 C 111/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Novotnou Krtoušovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 11 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 000 Kčs úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplaceníse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 11 000 Kč od , datum, do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co dokapitalizovaného úroku ve výši 1 752,99 Kč,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 581,12 Kč,úroku 18,90 % ročně z částky 1 000 Kč od , datum, do zaplacení,úroku 3,90 % ročně z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 472,81 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 000 Kč s příslušenstvím. Nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu č. , tel. číslo, o kontokorentním úvěru, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy ověřila tak, že vyhodnotila informace požadované a získané od žalovaného. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Proto žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně na základě předmětné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému kontokorentní úvěr do výše úvěrového limitu 10 000 Kč na úvěrovém účtu č. , tel. číslo, . Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr a spolu s úrokem 18,90 % ročně splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Dále se žalovaný zavázal k úhradě poplatku 500 Kč za výzvu k zaplacení dluhu. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně prohlásila úvěr ke dni , datum, za okamžitě splatný v celé výši. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč poplatků v celkové výši 1 000 Kč (2x 500 Kč za výzvu k plnění). Na příslušenství žalobkyně žádá kapitalizovaný smluvní úrok za období od , datum, do , právnická osoba, . 2024 ve výši 1 752,99 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení úrok za období od , datum, do , právnická osoba, . 2024 ve výši 581,12 Kč, smluvní úrok ve výši 18,90 % ročně z částky 11 000,00 Kč od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 11 000 Kč od , datum, do zaplacení. Ač vyzván, žalovaný na dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal procesně nečinný.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.). Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že písemnost se považuje za doručenou tzv. fikcí. (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně se z jednání včas omluvila.

4. Ze smlouvy o , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, soud zjistil, že dne , datum, ji podepsala žalobkyně a žalovaný a že jejím předmětem bylo zřízení a vedení účtu č. , č. účtu, pro žalovaného.

5. Soud zjistil ze smlouvy o kontokorentu, že byla žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným podepsána dne , datum, . Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr na dobu neurčitou do výše 10 000 Kč, který žalovaný mohl čerpat na účtu č. , č. účtu, . Úvěr bylo možné čerpat do výše úvěrového limitu při nakládání s účtem, kdy odchozí částka z účtu převyšuje dostupný zůstatek. Úroková sazba činila 18,90 % ročně, RPSN 20,94 %. Bylo sjednáno, že žalovaný je povinen splácet úvěr průběžně při převodu peněžních prostředků na účet, zajistit na účtu k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků, poplatků, úroků z prodlení a smluvní pokuty. Neučiní-li tak, dojde k odpovídajícímu čerpání úvěru. Dále bylo sjednáno, že je povinen splatit úvěr, včetně naběhlých úroků, poplatků, úroku z prodlení a smluvní pokuty, nejméně jedenkrát za 6 měsíců, a že je povinen zajistit na účtu měsíční příjem ve výši alespoň 50 % úvěrového limitu. Dále byl sjednán poplatek 500 Kč za výzvu k úhradě dluhu.

6. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný deklaroval, že je , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , žije v domácnosti s , Anonymizováno, , Anonymizováno, , má vzdělání ukončené , Anonymizováno, a bydlí v , Anonymizováno, bytě. Je zaměstnán od , Anonymizováno, , Anonymizováno, na dobu neurčitou. Jeho měsíční příjem činí , částka, , měsíční výdaje má ve výši , částka, a jiné splátkové produkty nemá.

7. Ze schvalovacího protokolu soud zjistil, že žalobkyně provedla kontrolu databází a scoring s výsledkem schváleno, na základě interního hodnocení dospěla k platební kapacitě žalovaného , částka, , , Anonymizováno, 0, Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, . Zjistila, že žalovaný má příjem , částka, a nemá žádnou úvěrovou angažovanost.

8. Z potvrzení o zaměstnání plyne, že žalovaný je od , datum, na dobu neurčitou zaměstnán u , právnická osoba, , IČO: , IČO, na pozici , Anonymizováno, pracovník ve , podezřelý výraz, .

9. Z výplatních pásek soud zjistil, že v červnu , Anonymizováno, činil příjem žalovaného , částka, , květnu , částka, a dubnu , částka, .

10. Z informací z , právnická osoba, soud zjistil, že žalovaný nemá evidovanou žádnou úvěrovou angažovanost.

11. Z historického výpisu z účtu č. , tel. číslo, soud zjistil, že byl veden pro žalovaného k produktu kontokorent a že k , datum, čerpaný zůstatek na něm činí 10 000 Kč.

12. Výzvou k zaplacení k , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu 1 354,50 Kč s upozorněním, že úvěr zesplatní, pokud nezaplatí do , datum, . Z dodejky soud zjistil, že oznámení bylo žalovanému odesláno dne , datum, na kontaktní adresu uvedenou ve smlouvě, žalovaný si jej v úložní době nevyzvedl.

13. Oznámením žalobkyně zesplatnila dluh ze smlouvy k , datum, a vyzvala žalovaného k úhradě částky 11 930,38 Kč. Z dodejky soud zjistil, že oznámení bylo žalovanému odesláno dne , datum, na kontaktní adresu uvedenou ve smlouvě, žalovaný si jej v úložní době nevyzvedl.

14. Předžalobní výzva ze dne , datum, byla žalovanému zaslána dne , datum, na kontaktní adresu uvedenou ve smlouvě.

15. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy, neboť jiné důkazy nebyly stranami navrženy. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu věci tak, jak je popsán výše, a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly. Z dalších provedených důkazů (tj. obchodní podmínky, sazebník, předsmluvní informace, přehled splátek, výzvy) soud žádná relevantní skutková zjištění pro právní posouzení věci neučinil.

16. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ujednáním stran dle § 1746, § 1 odst. 2 o. z. lze založit i závazek dlužníka k zaplacení dalších poplatků v souvislosti s poskytnutím úvěru. Podle § 122 odst. 1 písm. a) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru, má poskytovatel úvěru právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele.

17. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava zákona č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.). Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. s. ú.

18. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú. (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou – zákon č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022).

19. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první z. s. ú. je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Soud je povinen v souladu se závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté.

21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnosti obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 60/2021 ze dne 25. 1. 2022 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 ze dne 10. 12. 2008, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Zákon o spotřebitelském úvěru zasahuje do výše úroků tak, že po 90 dnech prodlení činí úrok repo sazbu pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení a 8 % bodů dle § 122 odst. 4 z. s. ú., pokud nebyl sjednaný úrok nižší (účinnost novely - zákon č. 186/2020 Sb. pro smlouvy uzavřené od 24. 4. 2020).

22. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. s. ú.

23. Soud má za prokázané uzavření rámcové smlouvy, na základě které žalobkyně vedla pro žalovaného běžný účet. Smlouvou o kontokorentu byla uzavřena smlouva o úvěru dle povahy stran v režimu spotřebitelského úvěru ve výši úvěru 10 000 Kč s tím, že úvěr žalovaný čerpal dispozicemi na svém běžném účtu. Před uzavřením úvěrové smlouvy byla rovněž ověřena úvěruschopnost žalovaného, při posouzení vycházela žalobkyně z toho, že žalovaný je svobodný, bez dalších vyživovacích povinností, má stálý příjem ze zaměstnání na dobu neurčitou, výplatními páskami za tři měsíce zjistila měsíční mzdu minimálně , částka, , a ověřila v databázi , právnická osoba, , že nemá další úvěrovou angažovanost. Na základě expertního hodnocení dospěla k platební kapacitě žalovaného , částka, , DTI , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, a DSTI , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, .

24. Soud má za to, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť bylo naplněno ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností, žalovaný měl dostatečný příjem ze zaměstnání ke krytí svých dalších nákladů i splácení nové splátky. Byl ověřen příjem žalovaného ze zaměstnání, správně žalobkyně dospěla výpočtem k platební kapacitě žalovaného 6 672,50 Kč a ověřila, že žalovaný nemá další platební závazky. Soud byl povinen dle judikatury zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti a má jej za řádné.

25. Smluvní úrok byl sjednán v přiměřené výši. Avšak byl úrok v žalobě žalobkyní požadován ve výši, která přesahuje limitaci stanovenou § 122 odst. 4 z. s. ú. Dluh se stal splatný 29. 6. 2023, tudíž od 30. 9. 2023 může žalobkyně požadovat úrok ve výši repo sazby pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení zvýšené o 8 % bodů, tj. ve výši 15 % ročně.

26. Existuje tedy povinnost žalovaného zaplatit 11 000 Kč, k tomu se platně smluvně zavázal, že by došlo k úhradě nebo že by závazek neexistoval, to v řízení prokázáno nebylo, soud to nezjistil z provedeného dokazování a žalovaný dané netvrdil ani nedoložil. Soud proto žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 000 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 11 000 Kč od , datum, do zaplacení.

27. Soud žalobu zamítl co do úroku 18,90 % ročně z částky 1 000 Kč od , datum, do zaplacení, neboť bylo prokázáno, že smluvní úrok byl smlouvou sjednán pouze z čerpané jistiny úvěru a nikoliv z poplatků za výzvy k plnění.

28. Soud žalobu zamítl co do úroku ve výši 3,90 % ročně z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení, neboť smluvní úrok v této výši, která přesahuje limitaci stanovenou § 122 odst. z. s. ú.

29. Soud žalobu zamítl co do kapitalizovaného smluvního úroku za období od , datum, do , právnická osoba, . 2024 ve výši 1 752,99 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení úrok za období od , datum, do , právnická osoba, . 2024 ve výši 581,12 Kč, neboť žalobkyně netvrdila, jakým výpočtem dospěla ke kapitalizaci a v tomto směru neunesla břemeno tvrzení. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř., aby doplnila skutková tvrzení a navrhla důkazy ohledně výpočtu kapitalizovaného příslušenství s poučením o nesplnění této výzvy. Pro absenci žalobkyně a jejího právního zástupce na jednání však soud výzvu učinit nemohl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 472,81 Kč, přičemž tato částka představuje 65,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 82,7 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 17,3 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

31. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b a. t., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobkyně podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě osoby žalobkyně a jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění.

32. Lhůtu pro plnění náhrady nákladů řízení soud stanovil podle § 160 o. s. ř. v obecné délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Místo plnění náhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně je odůvodněno § 149 odst. 1 o. s. ř.