22 C 123/2026

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Novotnou Krtoušovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 10 170 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu 5 170 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 10 170 Kč od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je pohledávka žalobkyně za žalovaným ve 10 170 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně společnost Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba., IČO: IČO, sídlem adresa (dále jen „původní věřitel“) se žalovaným elektronickými prostředky dne datum uzavřela smlouvu o úvěru. Původní věřitel na základě smlouvy o úvěru poskytl žalovanému převodem na jeho účet 11 500 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu úrokem kapitalizovaným částkou 340,27 Kč a s poplatkem za poskytnutí úvěru 4 829,73 Kč do datum. Před uzavřením předmětné smlouvy původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného lustrací nahlédnutím do registrů (ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI), prověřil jeho bonitu a tedy učinil kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o úvěr byla žalovanému následně schválena. Žalovaný uhradil 6 500 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným od původního věřitele na základě Smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaný nárok sestává z jistiny 10 170 Kč. Dále žádá žalobkyně se zákonný úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 170 Kč od datum do zaplacení. Ač vyzván, žalovaný ničeho dalšího neuhradil.

2. Žalovaný učinil nesporné, že žalobou uplatněný nárok má svůj původ ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno/Anonymizováno uzavřené dne datum s původním věřitelem, kdy předmětem této smlouvy bylo poskytnutí jistiny ve výši 11 500 Kč. Dále učinil nesporné, že uhradil původnímu věřitel 6 500 Kč. Namítal, že smluvní podmínky vykazují znaky lichvy a jsou v příkrém rozporu s dobrými mravy. Celková částka ke splacení byla stanovena na 16 670 Kč při době splatnosti pouhých 30 dnů. Poplatek za pouhé sjednání úvěru činil extrémních 4 829,73 Kč (tedy cca 42 % ze samotné výše jistiny), přičemž roční procentní sazba nákladů byla vyčíslena na 9 056,43 %. Takto nastavené plnění je v hrubém nepoměru k poskytnuté jistině. Žalovaný namítal neplatnost předmětných smluvních ujednání o poplatcích a úrocích a žádal přezkum podmínek smlouva o úvěru.

3. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:

4. Ze smlouvy o úvěru č. Anonymizováno / Anonymizováno soud zjistil, že dne datum původní věřitel se žalovaným uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout 11 500 Kč převodem na ve smlouvě uvedený účet č. č. účtu a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit spolu úrokem kapitalizovaným částkou 340,27 Kč a s poplatkem za poskytnutí úvěru 4 829,73 Kč do datum. Žalovaný celkem původnímu věřiteli měl uhradit 16 670 Kč, RPSN činila 9 056,43 %, zápůjční úroková sazba 36 % ročně.

5. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že dne datum byla na účet původního věřitele připsána verifikační platba 1 Kč z účtu č. č. účtu.

6. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že z účtu původního věřitele bylo poukázáno dne datum na účet č. č. účtu 11 500 Kč s označením „CreditGo pujcka ze dne 2025-01-03“.

7. Z náhledu do aplikace původního věřitele plyne, že dne datum uhradil žalovaný původnímu věřiteli 1 500 Kč a dne datum 5 000 Kč.

8. Původní věřitel následně svoji pohledávku za žalovanou postoupil Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno oznámením odeslaným mu dne datum na adresu trvalého pobytu uvedenou v záhlaví rozsudku.

9. Dne datum byla žalovanému odeslána předžalobní výzva na adresu trvalého pobytu uvedenou v záhlaví rozsudku.

10. Soud zamítl důkazní návrh žalobkyně, aby učinil dotaz na banku žalovaného, zda provedena tvrzená platba na bankovní účet č. č. účtu a zda je tento účet bankovním účtem žalovaného, resp. zda má žalovaná k účtu dispoziční oprávnění, neboť tyto skutečnosti byly prokázány v řízení jinými důkazy.

11. Žalobkyně navrženými a soudem provedenými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného a na základě žalobkyní navržených a soudem provedených důkazů nelze učinit závěr o tom, že žalovaný byla v době uzavření smlouvy schopen splácet poskytnutý úvěr. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalovaného s poučením o nesplnění této výzvy. Z důkazů soud zejména postrádal jakékoliv důkazy o tom, že původní věřitel prověřil příjmem žalovaného a jeho zdroj, výdaje žalovaného a jejich strukturu, jeho existující zadluženost a platební schopnost. Pro absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však soud výzvu učinit nemohl.

12. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

13. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána z titulu postoupení pohledávky učiněného na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 o. z.).

14. Původní věřitel, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaný, coby spotřebitel, projevili vůli uzavřít smlouvu o úvěru, a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Původního věřitele tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností původní věřitel postupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

15. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalovaného podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).

16. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru původním věřitelem poskytnuty peníze ve výši 11 500 Kč a žalovaný původnímu věřiteli uhradil 6 500 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost částku 5 000 Kč žalobkyni zaplatit jako rozdíl mez částkou čerpanou a částkou uhrazenou.

17. V daném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalovaného v částce 5 000 Kč tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. v délce tří dnů totožnou jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaný nežádal rozložení platby do splátek za situace, kdy deklaroval schopnost uhradit dluh jednorázově.

18. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvního úroku a poplatku za poskytnutí úvěru, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.

19. Soud se nezabýval námitkami žalovaného, že smluvní podmínky vykazují znaky lichvy a neplatností ujednání o smluvních úrocích pro rozpor s dobrými mravy, neboť shledal neplatnou smlouvu o úvěru jako celek pro porušení povinnosti původního věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že by žalovanému, který byl v řízení poměrně úspěšnější, náležel nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, avšak ten se náhradu nákladů řízení nežádal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.