22 C 15/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Novotnou Krtoušovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 19 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 12 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 450 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 723,60 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 24,12 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 19 600 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČ: IČO, se sídlem adresa (dále jen „původní věřitel“) se žalovanou dne 25. 1. 2022 uzavřela Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Původní věřitel na základě předmětné smlouvy o úvěru poskytl žalované 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a společně s tím zaplatit kapitalizovaný smluvní úrok za dobu poskytnutí úvěru 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost 3 000 Kč a inkasní poplatek 6 000 Kč, to vše formou 60 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje 1. 2. 2022, přičemž splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadala na den 21. 3. 2023. Původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalované na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Nashromážděné údaje byly vyhodnoceny skóringovým modelem zahrnujícím kritéria vycházející ze statistických dat. Na základě toho původní věřitel vyhodnotil, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Dnem následujícím po splatnosti poslední splátky se žalovaná dostala do prodlení se všemi neuhrazenými splátkami. Neuhrazená jistina ve výši 15 000 Kč se ode dne 22. 3. 2023 až do zaplacení úročí dále úrokem ve výši 24,12 % ročně, který žalobkyně žádá nižší než ve smlouvě sjednaný. Na svůj dluh žalovaná zaplatila toliko 7 400 Kč, přičemž původní věřitel započetl na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 3 000 Kč, na poplatek za administrativní činnost 2 700 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 700 Kč. Původní věřitel následně svoji pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 300 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 300 Kč. Na příslušenství žalobkyně žádá kapitalizovaný úrok ve výši 723,60 Kč (tj. úrok ve výši 24,12 % ročně z 15 000 Kč od 22. 3. 2023 do 1. 6. 2023), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 450 Kč (tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z 15 000 Kč od 22. 3. 2023 do 1. 6. 2023), úrok ve výši 24,12 % ročně z 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Ač vyzvána, žalovaná na dluh ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala procesně nečinná.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.). Předvolání k jednání bylo žalované doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že písemnost se považuje za doručenou tzv. fikcí. (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že byla původním věřitelem a žalovanou podepsána dne 25. 1. 2022. Původní věřitel se v ní zavázal poskytnout žalované úvěr 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala uhradit tuto částku spolu s úrokem kapitalizovaným částkou 3 000 Kč, odměnou za administrativní činnost 3 000 Kč a inkasním poplatkem 6 000 Kč formou 60 týdenních splátkek po 450 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7 kalendářní den ode dne uzavření smlouvy a každá následující do konce následujícího týdenního období. Celkově měla žalovaná uhradit částku 27 000 Kč. Úroková sazba činila 32,15 % ročně, RPSN 206,15 %. Žalovaná potvrdila převzetí 15 000 Kč v hotovosti podpisem smlouvy.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno oznámením ze dne 23. 6. 2023 odeslaným jí téhož dne na adresu uvedenou ve smlouvě.

6. Předžalobní výzva ze dne 29. 9. 2023 byla žalované zaslána dne 2. 10. 2023 na adresu uvedenou ve smlouvě.

7. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy, neboť jiné důkazy nebyly stranami navrženy. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu věci tak, jak je popsán výše, a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly.

8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1883 o. z. postoupení pohledávky nemá účinky vůči osobě, která dluh zajistila zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, dokud jí postupitel o postoupení pohledávky nevyrozumí nebo dokud jí postupník postoupení pohledávky neprokáže.

12. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána z titulu postoupení pohledávky učiněného na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem (§ 1879 o. z.). Účinnost postoupení pohledávky vůči žalované ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z. je založena písemným oznámením odeslaným původním věřitelem žalované na jí uvedenou kontaktní adresu.

19. Původní věřitel a žalovaná uzavřeli smlouvu, kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil smlouvu o peněžité zápůjčce podle § 2390 o. z. ve spojení s 2392 odst. 1 větou první o. z., neboť původní věřitel se na jejím základě zavázal žalované v roli spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaná zavázala sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok za dobu od poskytnutí zápůjčky do její splatnosti a k předání peněz došlo v hotovosti. Peněžitá zápůjčka je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

20. Předmětem podnikání původního věřitele je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú. Vzhledem k tomu je původní věřitel podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinen při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

21. V daném případě žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy se původní věřitel žalované dotazoval na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Nashromážděné údaje byly vyhodnoceny skóringovým modelem zahrnujícím kritéria vycházející ze statistických dat.

22. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud neučinila dostatečná skutková tvrzení, jakým konkrétním způsobem zjišťoval původní věřitel skutečnosti rozhodné pro náležité posouzení bonity žalované ke splácení spotřebitelského úvěru (úvěruschopnosti) a doposud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání těchto tvrzení. Soud zejména postrádal tvrzení a k nim navržené důkazy, jakým způsobem prověřoval původní věřitel existující úvěrovou angažovanost žalované a její předcházející splátkovou morálku. Stejně tak postrádal soud tvrzení a k nim navržené důkazy žalobkyně, zda původní věřitel lustroval žalovanou v insolvenčním rejstříku a registru exekucí. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II.ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném jednání, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení břemene tvrzení či důkazního mimo jednání či přípravné jednání.

23. Protože žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by původní věřitel s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr dle § 86 odst. 1 z. s. ú., tudíž stran posouzení úvěruschopnosti žalované neunesla své procení břemeno tvrzení a důkazní, je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

24. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalované vrátit žalobkyni peníze, které jí byly na základě neplatné úvěrové smlouvy poskytnuty, a to v době přiměřené jejím možnostem. To, že žalovaná má peníze vrátit v době přiměřené jejím možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalované tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

25. Žalované bylo na základě smlouvy o úvěru původním věřitelem poskytnuto 15 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila celkem 7 400 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by na dluh uhradila více, že jí povinnost k úhradě dluhu nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 600 Kč jako rozdíl mezi částkou čerpanou a částkou uhrazenou. Ve zbytku nárokované jistiny soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

26. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaná ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokázala. Žalovaná není tedy v prodlení s plněním dluhu 7 600 Kč (§ 1968 o. z.), a žalobkyně proto nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této přiznané částky. Proto soud žalobu zamítl co do uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky.

27. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvního úroku z úvěru, úhrady za administrativní činnost a poplatku za inkasní službu, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Proto není žalovaná v prodlení s uvedenými žalovanými pohledávkami (§ 1968 o. z.), a žalobkyně tudíž nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z těchto částek. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.

28. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení poměrně úspěšnější žalované (úspěch žalované v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 30 %) žádné náklady řízení nevznikly v důsledku její procesní pasivity. Při určení poměru úspěchu v řízení vycházel soud z částky předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, tj. 25 000 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.