22 C 58/2025

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Novotnou Krtoušovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 122 641,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 95 001 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 27 640,32 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 15 885,09 Kčs úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 120 241,32 Kč od , datum, do zaplacenís kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 512,92 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 122 641,32 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 701 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Výrok III. tohoto rozsudku se opravuje tak, že se na jeho konec doplňuje „k rukám právního zástupce žalobkyně“.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 122 641,32 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že se žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly úvěrové podmínky, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr 124 401 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 96 měsíčních splátkách ve výši 2 890 Kč počínaje , datum, a dále dle sjednaného splátkového kalendáře. V jednotlivých splátkách byla zahrnuta příslušná část úvěru, poplatky a úroky. Úroková sazba byla sjednána na 23,32 % ročně. Pro případ, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou splátky, strany si sjednaly smluvní pokutu 500 Kč limitovanou výší dlužné splátky. Žalovaný se zavázal k úhradě náhrady účelně vynaložených nákladů vymáhání 300 Kč za měsíc vymáhání. Před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně vypočetla limit nejvyšší měsíční splátky žalovaného takto: deklarovaný příjem žalovaného , částka, – životní minima dospělých členů domácnosti , částka, – splátky jiným společnostem z NRKI mimo HC , částka, + výše konsolidovaných úvěrů , částka, – výše splátky schváleného úvěru , částka, = , částka, . Žalobkyně vypočetla limit nejvyšší měsíční splátky domácnosti žalovaného takto: deklarovaný příjem domácnosti , částka, – splátky jiným společnostem z NRKI mimo HC , částka, + výše konsolidovaných úvěrů , částka, – výše splátky schváleného úvěru , částka, – normativní náklady na bydlení , částka, – životní minimum členů domácnosti , částka, = , částka, . Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR s vyhovujícím výsledkem. Vyžádala si výpisy z bankovního účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, , ze kterých zjistila jeho mzdu. Z výpisů plynulo, že žalovaný disponoval každý měsíc příjmy přesahujícími , částka, , v květnu dokonce , částka, . Žalobkyně ověřila z výpisů výdaje na stravu, léky, dopravu, ošacení a telekomunikační služby. O zbytných výdajích žalovaného plynoucích z výpisu z bankovního účtu žalobkyně předpokládala, že mohou být v návaznosti na převzetí úvěrového závazku po dobu jeho splácení omezeny, rovněž hotovostní výběry z účtu budou žalovaným uzpůsobeny, tak, aby mohl úvěr splácet. Příjmy dalších členů domácnosti žalobkyně neověřovala, spolehla se na tvrzení žalovaného. Žalobkyně dospěla k závěru, že úvěruschopnost žalovaného je pro jím požadované parametry spotřebitelského úvěru dostatečná. O řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru svědčí skutečnost, že žalovaný následně žalobkyni hradil, než došlo k zesplatnění úvěru, a to od , Anonymizováno, , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a byl tak nepochybně schopen úvěr splácet. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalovaného, nemohlo toto již být zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti. Žalovaný na poskytnutý úvěr žalobkyni uhradil částku 29 400 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Ke dni podání žaloby byla žalovaná částka tvořena neuhrazenou jistinou 120 241,32 Kč, účelně vynaloženými náklady na vymáhání pohledávky v celkové výši 900 Kč (za 3x 300 Kč) a smluvní pokutou v celkové výši 1 500 Kč (3 x 500 Kč). Na příslušenství žalobkyně žádá úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 15 885,09 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení z částky 120 241,32 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 3 512,92Kč a úrok z prodlení v zákonné výši od , datum, do zaplacení z částky 122 641,32 Kč. Ač vyzván, žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalovaný uvedl, že nebyl schopen dluh splácet, ale splatit by ho chtěl.

3. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:

4. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že předmětem podnikání žalobkyně je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že byla žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným elektronicky podepsána dne , datum, . Žalovaný v ní deklaroval, že je , Anonymizováno, , má , Anonymizováno, , Anonymizováno, , vzdělání , Anonymizováno, , bydlí u , Anonymizováno, , čistý měsíční příjem , částka, ze zaměstnání u , právnická osoba, . a měsíční příjem ostatních členů domácnosti , částka, . Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému účelový úvěr ve výši 124 401 Kč k refinancování pohledávek žalobkyně za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ve výši 88 158 Kč a smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ve výši 27 243 Kč a částku 9 000 Kč bez určení účelu převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal uhradit tuto částku spolu s úrokem 23,32 % ročně v 96 měsíčních splátkách ve výši 2 890 Kč, přičemž první splátka je splatná po měsíci od data poskytnutí úvěru a následující k 15. dni v měsíci. Celkově měl žalovaný uhradit částku 277 440 Kč, RPSN činilo 26,70 %. Pro případ prodlení se zaplacením splátky si strany sjednaly úhradu za náklady za měsíc vymáhání 300 Kč, smluvní pokutu ve výši dlužné splátky limitovanou 500 Kč. Dále si strany sjednaly poplatek za vedení účtu 39 Kč měsíčně, a možnost vydání platební karty na požádání.

6. Z úvěrových podmínek č. , hodnota, . soud zjistil, že strany si sjednaly, že žalobkyně může úvěr celý zesplatnit v případě prodlení žalovaného s úhradou dvou a více splátek nebo v případě prodlení žalovaného s úhradou jedné splátky déle než tři měsíce.

7. Z karty klienta soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, provedla lustraci žalovaného v registrech, NRKI, MVCR, JAP_PUJCKA, CEE a ISIR s vyhovujícím výsledkem.

8. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný měl uzavřené 3 existující splátkové kontrakty v celkové výši 881 709 Kč s celkovou měsíčné splátkou 8 298 Kč a 2 nesplátkové kontrakty s celkovou výši 111 882 Kč. Dle evidovaných dat uzavření se jednalo o dva úvěry u žalobkyně, které měly být konsolidované, jejichž měsíční splátka činila celkem 3 923 Kč. Dále z úvěrové zprávy plyne, že v období od 1. 3. do , datum, požádal žalovaný 26 x o úvěr různé finanční instituce, z čehož bylo 14 žádosti odmítnuto, 5 žádostí odvolal žadatel a o 7 žádostech nebylo rozhodnuto.

9. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od. 1. 3. do , datum, soud zjistil, že tento účet je veden pro žalovaného. V uvedeném období počáteční zůstatek činil -24,98 Kč, konečný zůstatek 4 547,82 Kč, odepsáno z něj bylo 56 201,76 Kč a připsáno 60 726,60 Kč. Příjmy činily , částka, mzda od , jméno FO, s.r.o. a ve zbytku hotovostní vklady od žalovaného, příchozí úhrady od , jméno FO, , , jméno FO, a žalobkyně 1 200 Kč. Výdaje byly buď běžné za potraviny či telekomunikační služby nebo ve výpisu z účtu nepopsané.

10. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od. 1. 4. do , datum, soud zjistil, že v uvedeném období počáteční zůstatek činil 4 547,82 Kč, konečný zůstatek 3 986 Kč, odepsáno z něj bylo 74 279,83 Kč a připsáno 73 718,01 Kč. Příjmy činily , částka, mzda od , jméno FO, s, Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., , částka, vratka daně od zaměstnavatele a ve zbytku hotovostní vklady od žalovaného, příchozí úhrady od , jméno FO, , , jméno FO, , České podnikatelské pojišťovny a. s. , částka, a žalobkyně 27 300 Kč. Výdaje byly buď běžné za potraviny či telekomunikační služby nebo ve výpisu z účtu nepopsané.

11. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od. 1. 5. do , datum, soud zjistil, že v uvedeném období počáteční zůstatek činil 3 986 Kč, konečný zůstatek 20 975 Kč, odepsáno z něj bylo 110 716,18 Kč a připsáno 127 706,06 Kč. Příjmy činily , částka, mzda od , jméno FO, s.r.o. a ve zbytku hotovostní vklady od žalovaného, příchozí úhrady od , jméno FO, , Creamfinance ze smluv o půjčce , částka, Kč, , Anonymizováno, a.s. , částka, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . o, Anonymizováno, , částka, a , právnická osoba, , částka, . Výdaje byly buď běžné za potraviny či telekomunikační služby nebo ve výpisu z účtu nepopsané.

12. Ze splátkového kalendáře vyplývá, že žalovaný načapal dne , datum, částku 124 401 Kč, provedl úhradu v celkové výši 29 400 Kč a jak byly jednotlivé platby započítávány na jistinu, poplatky a na úrok.

13. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného, že je v prodlení s úhradou splátek, vyzvala jej ke splacení celého úvěru a k úhradě dlužné částky v celkové výši 131 342,10 Kč ve lhůtě 14 dnů. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že tato výzva byla odeslána na kontaktní adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě o úvěru dne , datum, .

14. Předžalobní výzva ze dne , datum, byla žalovanému zaslána dne , datum, na adresu trvalého pobytu.

15. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy, neboť jiné důkazy nebyly stranami navrženy. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu věci, a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly. Pokud jde o žalobkyní k důkazu navrženou metodiku posuzování úvěruschopnosti, soud ji považoval dle jejího obsahu za doplnění žalobních tvrzení.

16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

23. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

24. Účastníci uzavřeli smlouvu, kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., neboť žalobkyně se na jejím základě zavázala poskytnout peníze, které se žalovaný zavázal sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok. Vzhledem k tomu, že žalovaný je spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z., jedná se o úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

25. Předmětem podnikání žalobkyně je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú. Vzhledem k tomu je žalobkyně podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinna při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

26. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při jednání, vyplývá, že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalovaný v projednávané věci v rámci postupu před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil údaje o svém výdělku, výdělku ostatních členů domácnosti a svých životních nákladech, k čemuž doložil výpisy z bankovního účtu za tři měsíce předcházející uzavření smlouvy o úvěru. Správně žalobkyně ověřila příjmy deklarované žalovaným porovnáním s příchozími platbami na bankovním účtu, kdy dospěla k závěru o měsíčním průměrném příjmu žalovaného 17 200 Kč. K výdajové stránce žalovaného si žalobkyně správně prověřila osobu žalovaného v evidenci NRKI, JAP_PUJCKA, centrální evidenci a insolvenčním rejstříku a ověřila platnost jeho dokladu totožnosti v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Přesto však žalobkyně v daném případě nejednala s odbornou péčí, neboť při prověřování poměrů žalovaného postupovala zjevně formalisticky, kdy tvrzení žalovaného o jeho poměrech a výsledky interního skóringového modelu neporovnala se skutečnými příjmy a výdaji žalovaného, které lze vyčíst z bankovních výpisů a úvěrové zprávy. Výpisů z účtů za tři měsíce předcházející poskytnutí úvěrů, je zřejmé, že žalovaný měl velmi vysoký měsíční obrat v řádů vyšších desítek tisících korun, za situace, kdy jeho stálý příjem dosahoval pouhých 17 200 Kč. V měsíci květnu 2023 žalovanému byly poskytnuty půjčky u nebankovních poskytovatelů v celkové výši 101 230 Kč za situace, kdy měl dle úvěrové zprávy ke konci dubna již existující zadlužení blížící se 1 000 000 Kč a jeho žádosti o financování u jiných finančních institucí byly odmítány. Tyto skutečnosti ukazují na předlužení žalovaného a hrozící platební neschopnost a indikují, že žalovaný nebude schopen poskytovaný úvěr splácet. Ani tvrzení žalobkyně o zbytných výdajích žalovaného, jež může z důvodu splácení úvěru omezit, není nikterak opodstatněno, neboť pohyby na bankovních účtech žalovaného svědčí o běžných životních výdajích na nájem, telekomunikační služby, elektřinu, jídlo, spotřební zboží a pohonné hmoty nikoliv o jakýchkoliv jednorázových či zbytných výdajích. Tedy výdajovou stránku finanční situace žalovaného žalobkyně nezkoumala odbornou péčí, ač tvrdí, že užívá tzv. skóringový statistický model. I při užití skóringových modelů je nutné totiž ověřit, zda závěr o úvěruschopnosti klienta získaný užitím skóringového statistického modelu není zcela v rozporu s realitou finanční situace klienta plynoucí z jiných poskytovateli úvěru objektivně dostupných zdrojů a případně na základě vlastního šetření poskytovatele úvěru provést korekci závěru o úvěruschopnosti klienta. V projednávaném případě nedostojí požadavku na odbornou péči pouhé spoléhání se na deklaraci výše životních výdajů žalovaného na jeho domácnosti. Tyto informace si mohla a měla žalobkyně po obsahové stránce prověřit z žalovaným předložených listin. Pro úplnost soud dodává, že z následného splácení úvěru žalovaným nelze zpětně dovozovat, že byl před uzavřením smlouvy o úvěru schopný požadovaný úvěr splácet, neboť je právě obsahem odborné péče žalobkyně jako poskytovatele úvěru tuto schopnost před uzavřením smlouvy o úvěru kvalifikovaně prověřit. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 z. s. ú. zcela nedostatečně a nedostála tak standardu odborné péče, který jí ukládá § 76 odst. 1 z. s. ú.

27. Žalobkyně v rámci předsmluvních povinností nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 z. s. ú., je třeba smlouvu o úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

28. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalovaného vrátit žalobkyni peníze, které mu byly na základě neplatné úvěrové smlouvy poskytnuty, a to v době přiměřené jeho možnostem. To, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalovaného tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

29. Žalovanému bylo na základě smlouvy o úvěru žalobkyní poskytnuto 124 401 Kč, což bylo v řízení prokázáno. Žalobkyně tvrdila, že do vyhlášení rozsudku žalovaný uhradil žalobkyni celkem 29 400 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na dluh uhradil více, že mu povinnost k úhradě dluhu nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 95 001 Kč, která tvoří rozdíl mezi žalobkyní poskytnutou jistinou úvěru a žalovaným do vyhlášení rozsudku uhrazenou částkou. V zbytku požadované jistiny úvěru soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

30. V daném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalovaného v částce 95 001 Kč tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal.

31. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvní pokuty a nákladů na vymáhání pohledávky, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 701 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40 %). Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud vycházel z kapitalizovaného předmětu řízení vč. příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, tj. 157 141,21 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 906 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 122 641,32 Kč sestávající z částky 6 020 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 6 020 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 6 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 11. 11. 2024, z částky 6 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne 14. 4. 2025 a z částky 6 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne 19. 5. 2025 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 900 Kč ve výši 6 699 Kč.

33. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za úkon právní služby spočívající v předložení důkazů ze dne , datum, , neboť žalobkyně mohla předložit důkazy při jednání dne , datum, , kdy k tomu byla soudem vyzvána, tudíž se nejedná o účelné bránění práva. Cestovné a promeškaný čas právního zástupce žalobkyně ve stanovené lhůtě po vyhlášení rozsudku nevyčíslila ani nedoložila, tudíž jí za to náhrada nákladů nebyla přiznána.

34. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonná pro peněžité plnění,35. V rozporu se zněním žaloby a plnou mocí právního zástupce žalobkyně došlo ve výroku rozsudku, jak byl vyhlášen, k písařské chybě v nákladovém výroku, když z výroku III. nebylo uvedeno určení místa plnění náhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně podle § 149 o.s.ř. Protože jde o zřejmou nesprávnost, byla podle § 164 o.s.ř. provedena oprava výrokem IV i bez návrhu účastníků.