22 C 72/2026

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Novotnou Krtoušovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 36 880 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahua) částky ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od , datum, do zaplaceníb) částky ve výši 8 880 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 880 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně zdůvodnila zejména tím, že dne , datum, se žalovaným uzavřela elektronickými prostředky smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému bezhotovostně na jeho bankovní účet 20 000 Kč, a žalovaný zavázal splatit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně tak, že měl splácet úrok přirostlý za minulé období, jistinu mohl splatit kdykoliv. Před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného následovně. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni doklady o příjmu a byl žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr dne , datum, zesplatnila. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu od data prodlení , datum, do data odeslání předžalobní výzvy , datum, kapitalizovanou částkou 8 880 Kč. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 20 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 8 000 Kč za první měsíc doby čerpání úvěru a smluvní pokuty 8 880 Kč. Na příslušenství žalobkyně žádá zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od , datum, do zaplacení. Ač žalovaný byl vyzván, na dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, k žalobě ničeho nenamítal.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou tzv. fikcí (§ 49 o. s. ř).

4. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:

5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným elektronicky podepsána dne , datum, . Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše 20 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal splácet každý měsíc k 27. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období a jistinu zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Úrok činil 40 % měsíčně, RPSN 5 518,07 %. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení.

6. Ze scanu občanského průkazu plyne, že se jedná o občanský průkaz žalovaného.

7. Z bankovní zprávy soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že žalovaný měl příjem ze zaměstnání u , právnická osoba, ve výši přibližně , částka, měsíčně.

8. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného uvedený ve smlouvě 15 000 Kč dne , datum, Kč a 5 000 Kč dne , datum, .

9. Výzvou ze dne , datum, žalobkyně zesplatnila úvěr.

10. Předžalobní upomínku ze dne , datum, žalobkyně odeslala na adresu žalované uvedenu ve smlouvě téhož dne.

11. Soud zamítl důkazní návrh žalobkyně, aby učinil dotaz na banku žalovaného, zda byla v měsíci únoru a březnu , Anonymizováno, provedena tvrzená platba na bankovní účet č. , č. účtu, a zda je tento účet bankovním účtem žalovaného, resp. zda má žalovaná k účtu dispoziční oprávnění, neboť tyto skutečnosti byly prokázány v řízení jinými důkazy. Další listinné důkazní návrhy žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávky, smlouvou o kontokorentním úvěru a potvrzením o odkupu soud zamítl, neboť k nim postrádal žalobní tvrzení.

12. Žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného a na základě žalobkyní předložených důkazů nelze učinit závěr o tom, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy schopen splácet poskytnutý úvěr. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalovaného s poučením o nesplnění této výzvy. Ač žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI, k těmto tvrzením nenavrhla žádné důkazy, což její procesní odpovědnost. Pro absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však soud výzvu učinit nemohl.

13. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

14. Žalobkyně, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaný, coby spotřebitel, projevili vůli uzavřít smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Žalobkyni tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

15. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalovaného podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).

16. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru původním věřitelem poskytnuty peníze ve výši 20 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by původnímu věřiteli nebo žalobkyni dluh něčeho splnil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost částku 20 000 Kč žalobkyni zaplatit jako rozdíl mezi částkou žalovaným čerpanou a částkou žalovaným uhrazenou.

17. V daném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalovaného v částce 20 000 Kč tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal.

18. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvního úroku a smluvní pokuty, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nárok na jejich náhradu nepřiznal, neboť poměrně úspěšnějšímu žalovanému v řízení žádné náklady v důsledku jeho procesní pasivity nevznikly. Při určení poměrného úspěchu žalovaného ve věci soud vycházel z kapitalizovaného předmětu řízení k datu vyhlášení rozsudku, tj. 43 370,40 Kč.