22 C 9/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Novotnou Krtoušovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno.Anonymizováno. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 30 904 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 654 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 6 796 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 25 450 Kč od 14. 10. 2022 do zaplacení s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 5 454 Kč.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 71 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je pohledávka žalobkyně za žalovaným ve výši 30 904 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 25 450 Kč od 14. 10. 2022 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že s žalovaným dne 2. 8. 2022 prostřednictvím webové stránky uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému převodem na jeho účet 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal spolu s poplatkem ve výši 5 450 Kč vrátit do 13. 10. 2022. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Na základě tohoto prověření žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalovaný dluh řádně a včas neuhradil, uhradil toliko 1 346 Kč, o tuto částku byla ponížena smluvní pokuta. Strany si sjednaly v čl. 2.3 smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 20 000 Kč, kterou žalobkyně vyčíslila od 14. 10. 2022 do dne podání návrhu 19. 9. 2023 ve výši 5 454 Kč. Dále žalobkyně žádá dle čl. 2. 3. smlouvy účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč za písemné upomínky odeslané dne 20. 10. 2022, 27. 10. 2022, 3. 11. 2022, 12. 11. 2022, 27. 11. 2022. Ač byl žalobce písmeně vyzván k úhradě, na dluh ničeho neuhradil 2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno tzv. fikcí dle § 49 o.s.ř.

3. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti: Dne 2. 8. 2022 žalobkyně se žalovaným podepsali Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout 10 000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. č. účtu a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč žalobkyni vrátit do 1. 9. 2022. RPSN činila 740 %, celkem měl žalovaný uhradit 13 250 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s plněním závazků dle smlouvy se zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Za každou písemnou upomínku se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit 500 Kč (prokázáno smlouvou o zápůjčce). Dne 11. 8. 2022 uzavřeli žalobkyně a žalovaný dodatek ke smlouvě o zápůjčce, kterým se žalobkyně zavázala žalovanému navýšit zápůjčku o 4 000 Kč na 14 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni tuto částku a poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 1 300 Kč, celkový poplatek tak činil 4 550 Kč, se splatností 1. 9. 2022. RPSN činila 13 212 %, cekem měl žalovaný uhradil 18 550 Kč (prokázáno dodatkem ze dne 11. 8. 2022). Dne 22. 8. 2022 uzavřeli žalobkyně a žalovaný dodatek ke smlouvě o zápůjčce, kterým se žalobkyně zavázala žalovanému navýšit zápůjčku o 6 000 Kč na 20 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit tuto částku a žalobkyni poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 900 Kč, celkový poplatek tak činil 5 450 Kč, se splatností 1. 9. 2022. RPSN činila 16 324 %, celkem měl žalovaný uhradit 25 450 Kč (prokázáno dodatkem ze dne 22. 8. 2022). Dne 2. 8. 2023 byla na účet uvedený ve smlouvě poukázána platba ve výši 10 000 Kč, dne 11. 8. 2022 byla na účet uvedený ve smlouvě poukázána platba ve výši 4 000 Kč a dne 22. 8. 2022 byla na účet uvedený ve smlouvě poukázána platba 6 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu). Žalovaný byl upomínán o úhradu dlužné částky upomínkami ze dne 20. 10. 2022, 27. 10. 2022, 3. 11. 2022, 12. 11. 2022, 27. 11. 2022, k nimž nebyly doloženy doklady o odeslání ani doručení (prokázáno upomínkami). Dne 8. 8. 2023 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva na adresu uvedenou ve smlouvě jako doručovací (prokázáno předžalobní výzvou vč. podacího archu).

4. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy, neboť jiné důkazy nebyly stranami navrženy. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu věci tak, jak je popsán výše, a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu dotazem na banku žalovaného, kdo je majitelem účtu a zda předmětné platby byly na tento účet připsány od žalobkyně, neboť tyto skutečnosti byly prokázány jinými provedenými důkazy.

5. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

8. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Účastníci uzavřeli smlouvu ve znění jejích dodatků, kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o peněžité zápůjčce podle § 2390 o. z. ve spojení s 2392 odst. 1 větou první o. z., neboť se žalobkyně na jejím základě zavázala žalovanému v roli spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal sjednaným způsobem vrátit a zaplatit poplatek představující smluvní úrok za dobu od poskytnutí zápůjčky do její splatnosti a k předání peněz došlo bezhotovostně. Peněžitá zápůjčka je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

15. Předmětem činnosti žalobkyně je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú. Vzhledem k tomu byla žalobkyně podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinna při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

16. V daném případě žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. K tomu však nenavrhla žádné důkazy.

17. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud neučinila dostatečná skutková tvrzení, jakým konkrétním způsobem zjišťovala skutečnosti rozhodné pro náležité posouzení bonity žalovaného ke splácení spotřebitelského úvěru (úvěruschopnosti) a následné platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a doposud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání těchto tvrzení. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II.ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném jednání, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení břemene tvrzení či důkazního mimo jednání či přípravné jednání.

18. Protože žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr dle § 86 odst. 1 z. s. ú., tudíž neunesla své procsení břemeno tvrzení a důkazní, je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k neplatnosti této smlouvy přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

19. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalovaného vrátit žalobkyni peníze, které mu byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuty, a to v době přiměřené jeho možnostem. To, že má žalovaný peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalovaného tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se věřitel domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

20. Žalovanému byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyní poskytnuty peníze ve výši 20 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil na dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru 1 346 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na dluh splnil více, že mu povinnost k úhradě dlužné částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost částku žalobkyni zaplatit 18 654 Kč jako rozdíl mezi částkou čerpanou a částkou uhrazenou.

21. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal, a mezi účastníky nebylo ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. dohodnuto ani jiné datum splatnosti. Žalovaný není tedy v prodlení s plněním dluhu 18 654 Kč (§ 1968 o. z.), a žalobkyně proto nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této přiznané částky. Proto soud žalobu zamítl co do uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky.

22. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení poplatku za poskytnutí peněz, smluvní pokuty a smluvně sjednaných úhrad za účelně vynaložené náklady vymáhání, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Proto není žalovaný v prodlení s uvedenými žalovanými pohledávkami (§ 1968 o. z.), a žalobkyně tudíž nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z těchto částek. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 71 Kč, přičemž tato částka představuje 3,28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 51,64 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 48,36 %). Při určení poměru úspěchu žalobce vycházel soud z celkového předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, tj. 38 569,27 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 337 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 904 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

24. Místo plnění náhrady nákladů řízení soud určil v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.