5 C 102/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Věženským ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 30 930 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 6 230 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 930 Kč od 3. 7. 2023 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 325,40 Kč k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit jí částku, jak je rozvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, s následujícím odůvodněním: Původní věřitel převedl pohledávku za žalovanou na žalobkyni na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022. Před uzavřením smlouvy byla náležitě prověřena úvěruschopnost žalované. , právnická osoba, , sídlem , datum, , , adresa, , IČO: , IČO, (dále jen „původní věřitel“), a žalovaná vstoupily do právního vztahu na podkladě smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 15. 4. 2023, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč. Následně žalovaná využila svého práva na navýšení úvěrového rámce a načerpala úvěr v souhrnné výši 24 700 Kč. Úvěr byl žalované poskytnut na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, a měl být uhrazen spolu s úrokem ve výši 5 429 Kč nejpozději do 2. 7. 2023, ale do určené doby ani později nic neuhradila. Žalovaná zanechala bez odezvy zaslané výzvy k plnění.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Na základě provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti:

4. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 15. 4. 2023 ve znění dodatků (dále jen „smlouva“), podle níž se původní věřitel zavázal, že žalované poskytne úvěr ve výši 24 700 Kč na její účet č. , č. účtu, (dále jen „účet žalované“) a žalovaná se zavázala, že jej spolu s úrokem ve výši 5 429 Kč uhradí do 2. 7. 2023. Žalovaná potvrdila uzavření smlouvy a dodatků zadáním unikátního kódu, jenž jí byl zaslán na její telefonní číslo.

5. Podle výpisů z účtu původního věřitele byla na tento účet dne 27. 2. 2023 zaevidována platba ve výši 1 Kč z účtu žalované a na účet žalované byla zaslána dne 15. 4. 2023 částka 4 000 Kč, dne 17. 4. 2023 částka 2 500 Kč, dne 19. 4. 2023 částka 17 600 Kč, dne 27. 4. 2023 částka 400 Kč a dne 6. 5. 2023 částka 200 Kč.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022, k níž byl doložen seznam postoupených pohledávek, byla pohledávka původního věřitele za žalovanou převedena na žalobkyni.

7. Upomínkou ze dne 2. 7. 2023 byla žalovaná vyzvána původním věřitelem k úhradě dluhu vzniklého ze smluvního vztahu.

8. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 17. 11. 2023 zástupce žalobkyně informoval žalovanou, že pohledávka původního věřitele za její osobou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 4. 2023 byla postoupena na žalobkyni, a upozornil jí, že pokud dluh nebude uhrazen v určené lhůtě, bude se žalobkyně domáhat svého nároku soudní cestou. K této výzvě bylo doloženo oznámení o postoupení pohledávky ze stejného data, prostřednictvím něhož původní věřitel vyrozuměl žalovanou o převedení pohledávky za její osobou na žalobkyni. Zásilka byla předána k přepravě dne 17. 11. 2023 na adresu , adresa, , , adresa, , jak se podávalo z podacího lístku.

9. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:

10. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva, na jejímž podkladě se původní věřitel zavázal, že žalované poskytne úvěr ve výši 24 700 Kč na její účet a žalovaná se zavázala, že jej spolu s úrokem ve výši 5 429 Kč uhradí do 2. 7. 2023. Žalované byl bezhotovostním převodem poskytnut úvěr ve výši 24 700 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 byla pohledávka za žalovanou převedena z původního věřitele na žalobkyni. Žalované bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 11. 2023 a výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 17. 11. 2023. Žalovaná ani zčásti neplnila.

11. Podle § 2398 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Soud dospěl k názoru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, jež však byla shledána absolutně neplatnou, protože původní věřitel řádně před jejím uzavřením neprověřoval úvěruschopnost žalovaného (§ 580 odst. 1 o. z.). Žalobkyně splnění zákonné povinnosti původním věřitelem nikterak nedoložila.

16. Ani žalobkyně, ani její zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky [srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008]. Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání [srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010].

17. Protože původní věřitel žalované poskytl úvěr a protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, měla žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru, jež je oproštěna od všech dalších nároků, jež mají smluvní základ. Jelikož žalovaná nic neuhradila, bylo žalobě vyhověno co do částky 24 700 Kč. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k uplatňování nároku byla dána smlouvou o postoupení pohledávek.

18. Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaná nebyla k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet [srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022]. Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSÚ, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že „Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá možnostem dlužníka, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Toto ustanovení je svou povahou nejbližší k § 1960 o. z., kde je normováno, že „Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.“. Rozhodnutí soudu o době plnění má konstitutivní povahu (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, § 1960, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, § 1960). Soud proto nemůže určit dobu splnění dluhu tak, aby se dlužník v okamžiku právní moci výroku rozsudku ocitl v prodlení. Stejná hlediska je třeba promítnout i do rozhodování soudu o době plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ. Úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. nelze aplikovat, když nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně nepodala žalobu na určení doby plnění, ale rovnou podala žalobu na plnění, musel se soud dobou plnění zabývat, jinak by negoval úpravu o ochraně spotřebitele a fakticky by zvýhodnil žalobkyni. Žalovaná svou pasivitou v řízení znemožnila, aby byly zjištěny její objektivní možnosti splatit jistinu spotřebitelského úvěru, pročež soud vycházel z domněnky, že její poměry umožňovaly její úhradu naráz. Přiměřená hmotněprávní lhůta k plnění byla určena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, jež je shodná s pariční lhůtou podle o. s. ř. Nadto se dodává, že ačkoli si soud je vědom toho, že pakliže žalované doposud neuplynula hmotněprávní lhůta k plnění, nemohla se dostat do prodlení a žaloba by měla být proto pro předčasnost zamítnuta, zohlednil specifika posuzovaného případu a dlužnou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni přiznal, protože se to neprotiví smyslu a účelu § 87 ZSÚ a žalovaná tímto postupem není nijak krácena na svých právech. Opačný přístup by nadměrně zatěžoval soudy a nutil věřitele, aby podávali žaloby na určení doby plnění. Byť může názor soudu do budoucna potenciálně generovat spory o úhradu úroku z prodlení, je v tomto případě nepřiznání úroku z prodlení toliko bagatelní záležitostí a to, zda se věřitelé rozhodnou do budoucna podávat další žaloby bude jejich právem, nikoli povinností, jako by tomu bylo u žalob na určení doby plnění.

19. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

20. Jelikož předmětem řízení byla částka 30 930 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 3. 7. 2023 do zaplacení, soud vyčíslil úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 2. 7. 2024, neboť pro výpočet poměru úspěchu ve věci je třeba za předmět řízení považovat nejenom samotnou pohledávku, ale i její příslušenství [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010]. Předmětem řízení byla tedy částka v celkové výši 35 576 Kč (30 930 Kč jistina + 4 646 Kč úrok z prodlení). Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 24 700 Kč (69,40 %) a žalovaná byla úspěšná co do částky 10 876 Kč (30,60 %). Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze v rozsahu 38,8 %.

21. Žalobní návrh byl posouzen jako tzv. formulářová žaloba, neboť zástupce žalobkyně, jak je soudu známo z jeho činnosti, podává u soudu takových žalob větší množství, tyto mají podobu vžitého vzoru, kdy se jedna žaloba od druhé odlišuje jen v minimální míře potud, aby mohla být co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována, základní právní argumentace včetně její stylizace je totožná či jen s drobnými odchylkami a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Výše účelně vynaložených nákladů řízení byla proto určena podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „a. t.“).

22. Kdyby bývala byla žalobkyně zcela úspěšná, měla by vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 416 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 238 Kč, odměny zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby po 500 Kč (§ 14b odst. 1 bod 3., § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a žaloby), náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.) a náhrady za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad ve výši 378 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

23. S ohledem na výsledek řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení jenom ve výši 38,8 % z částky 3 416 Kč, což činí částku 1 325,40 Kč.

24. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

25. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší.