5 C 130/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Věženským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 30 294 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 11 294 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 294 Kč od 12. 8. 2022 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 298 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [jméno], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit jí částku, jak je rozvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, s následujícím odůvodněním: Původní věřitel převedl pohledávku za žalovanou na žalobkyni na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021. Před uzavřením smlouvy byla náležitě prověřena úvěruschopnost žalované. [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), a žalovaná vstoupily do právního vztahu na podkladě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 1. 7. 2022, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč. Následně žalovaná využila svého práva na navýšení úvěrového rámce a načerpala úvěr v souhrnné výši 25 000 Kč. Úvěr byl žalované poskytnut dne 1. 7. 2022 na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] a měl být uhrazen spolu s úrokem ve výši 5 294 Kč nejpozději do 31. 7. 2022, ale do určené doby ani později nic neuhradila. Žalovaná zanechala bez odezvy zaslané výzvy k plnění.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Na základě provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti:

4. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ze dne 1. 7. 2022 (dále jen„ 1. smlouva“), podle níž se původní věřitel zavázal, že žalované poskytne úvěr ve výši 6 000 Kč na její účet č. [bankovní účet] (dále jen„ účet žalované“) a žalovaná se zavázala, že jej spolu s úrokem ve výši 1 380 Kč uhradí do 31. 7. 2022. Žalovaná potvrdila uzavření smlouvy zadáním unikátního kódu, jenž jí byl zaslán na její telefonní číslo. Mezi týmiž osobami byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ze dne 7. 7. 2022 (dále jen„ 2. smlouva“), podle níž se původní věřitel zavázal, že žalované poskytne úvěr ve výši 25 000 Kč na její účet a žalovaná se zavázala, že jej spolu s úrokem ve výši 5 294 Kč uhradí do 31. 7. 2022. Žalovaná potvrdila uzavření smlouvy zadáním unikátního kódu, jenž jí byl zaslán na její telefonní číslo. Žádná ze smluv neobsahovala prohlášení, že by předání úvěru či jeho části mělo proběhnout v hotovostním režimu.

5. Podle výpisu z účtu č. [bankovní účet] byla na účet dne 31. 5. 2022 zaevidována platba ve výši 1 Kč z účtu žalované a na účet žalované byla zaslána dne 31. 5. 2022 částka 4 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] a s poznámkou„ [anonymizována dvě slova] [webová adresa] [anonymizováno] [číslo]“. Podle výpisu z účtu zřízeného u [právnická osoba] byla dne 7. 7. 2022 na účet žalované zaslána částka ve výši 19 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] a bez poznámky.

6. Žalobkyně nenabídla žádné důkazy ke svému tvrzení, že dne 1. 7. 2022 byla na účet žalované podle 1. smlouvy poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč. Částka 4 000 Kč, jež byla zaslána na účet žalované, byla poskytnuta před uzavřením 1. a 2. smlouvy a transakční poznámka neodpovídala označení ani jedné ze smluv. Ačkoli žalobkyně učinila důkazní návrh, aby byl učiněn dotaz na banku, zda na účet č. [bankovní účet] byla provedena platba ve výši 25 000 Kč, jenž však byl navázaný na podmínku, že nárok na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru nebude mít soud za prokázaný, soud dotaz neprovedl, protože k podmíněným procesním úkonům se nepřihlíží (§ 41a odst. 2 o. s. ř.).

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021, k níž byl doložen seznam postoupených pohledávek, byla pohledávka původního věřitele za žalovanou převedena na žalobkyni.

8. Upomínkou ze dne 11. 8. 2022 byla žalovaná vyzvána původním věřitelem k úhradě dluhu vzniklého ze smluvního vztahu.

9. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 1. 2023 zástupce žalobkyně informoval žalovanou, že pohledávka původního věřitele za její osobou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 1. 7. 2022 byla postoupena na žalobkyni, a upozornil jí, že pokud dluh nebude uhrazen v určené lhůtě, bude se žalobkyně domáhat svého nároku soudní cestou. K této výzvě bylo doloženo oznámení o postoupení pohledávky ze stejného data, prostřednictvím něhož původní věřitel vyrozuměl žalovanou o převedení pohledávky za její osobou na žalobkyni. Zásilka byla předána k přepravě dne 16. 1. 2023 na adresu [adresa žalované], jak se podávalo z podacího lístku.

10. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:

11. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena 1. smlouva a 2. smlouva, na jejichž podkladě se původní věřitel zavázal, že žalované poskytne úvěr ve výši 25 000 Kč na její účet a žalovaná se zavázala, že jej spolu s úrokem ve výši 5 294 Kč uhradí do 31. 7. 2022. Žalované byl bezhotovostním převodem poskytnut úvěr pouze ve výši 19 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 byla pohledávka za žalovanou převedena z původního věřitele na žalobkyni. Žalované bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 1. 2023 a výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 1. 2023. Žalovaná ani zčásti neplnila.

12. Podle § 2398 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Po aplikaci právní kvalifikace na zjištěný skutkový stav se soud nejprve z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) zabýval tím, zda žalobkyně, respektive původní věřitel, před uzavřením smlouvy splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jako dlužníka, neboť smlouva byla se žalovanou uzavřena jako se spotřebitelem, jak to ostatně potvrdila žalobkyně v žalobě (§ 2 odst. 1 ZSÚ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se snaží získat nejen od dlužníka, ale také pokud je to nezbytné, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), kde součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitelů jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, zejména, co se týče poskytování úvěrů nebankovními společnostmi, když následné nesplácení úvěrů má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitele včetně pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných sociálních vztahů, přechodu do šedé ekonomiky apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Nelze také při výkladu a aplikaci ZSÚ pomíjet jeho účel a smysl, ale je nutno vždy nalézt i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je také ochrana spotřebitele, která je vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Soud nemůže tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná projevila vůli takovouto smlouvu uzavřít, a pokud jí podmínky nevyhovovaly, nemusela ji uzavírat, nelze ale tolerovat systematické porušování a obcházení zákona ze strany věřitelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. Soud tak má za to, že k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu ZSÚ (srov. důvodová zpráva k zákonu č. 96/ 2022, jímž byl novelizován § 87 odst. 1 ZSÚ s účinností od 29. 5. 2022).

17. Soud dospěl k názoru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, jež však byla shledána absolutně neplatnou, protože původní věřitel řádně před jejím uzavřením neprověřoval úvěruschopnost žalované (§ 580 odst. 1 o. z.). Žalobkyně splnění zákonné povinnosti původním věřitelem nikterak nedoložila.

18. Ani žalobkyně, ani její zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010).

19. Protože původní věřitel žalované poskytl úvěr a protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, měla žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru, jež je oproštěna od všech dalších nároků, jež mají smluvní základ. Jelikož žalovaná nic neuhradila, bylo žalobě vyhověno co do částky 19 000 Kč. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k uplatňování nároku byla dána smlouvou o postoupení pohledávek.

20. Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaná nebyla k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet (srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSÚ, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že„ Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá možnostem dlužníka, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Toto ustanovení je svou povahou nejbližší k § 1960 o. z., kde je normováno, že„ Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.“. Rozhodnutí soudu o době plnění má konstitutivní povahu (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, § 1960, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, § 1960). Soud proto nemůže určit dobu splnění dluhu tak, aby se dlužník v okamžiku právní moci výroku rozsudku ocitl v prodlení. Stejná hlediska je třeba promítnout i do rozhodování soudu o době plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ. Úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. nelze aplikovat, když nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně nepodala žalobu na určení doby plnění, ale rovnou podala žalobu na plnění, musel se soud dobou plnění zabývat, jinak by negoval úpravu o ochraně spotřebitele a fakticky by zvýhodnil žalobkyni. Žalovaná svou pasivitou v řízení znemožnila, aby byly zjištěny její objektivní možnosti splatit jistinu spotřebitelského úvěru, pročež soud vycházel z domněnky, že její poměry umožňovaly její úhradu naráz. Přiměřená hmotněprávní lhůta k plnění byla určena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, jež je shodná s pariční lhůtou podle o. s. ř. Nadto se dodává, že ačkoli si soud je vědom toho, že pakliže žalované doposud neuplynula hmotněprávní lhůta k plnění, nemohla se dostat do prodlení a žaloba by měla být proto pro předčasnost zamítnuta, zohlednil specifika posuzovaného případu a dlužnou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni přiznal, protože se to neprotiví smyslu a účelu § 87 ZSÚ a žalovaná tímto postupem není nijak krácena na svých právech. Opačný přístup by nadměrně zatěžoval soudy a nutil věřitele, aby podávali žaloby na určení doby plnění. Byť může názor soudu do budoucna potenciálně generovat spory o úhradu úroku z prodlení, je v tomto případě nepřiznání úroku z prodlení toliko bagatelní záležitostí a to, zda se věřitelé rozhodnou do budoucna podávat další žaloby bude jejich právem, nikoli povinností, jako by tomu bylo u žalob na určení doby plnění.

21. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

22. Jelikož předmětem řízení byla částka 30 294 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 12. 8. 2022 do zaplacení, soud vyčíslil úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 18. 8. 2023, neboť pro výpočet poměru úspěchu ve věci je třeba za předmět řízení považovat nejenom samotnou pohledávku, ale i její příslušenství (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010). Předmětem řízení byla tedy částka v celkové výši 34 926 Kč (30 294 Kč jistina + 4 632 Kč úrok z prodlení). Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 19 000 Kč (54,4 %) a žalovaná byla úspěšná co do částky 15 926 Kč (45,6 %). Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze v rozsahu 8,8 %.

23. Žalobní návrh byl posouzen jako tzv. formulářová žaloba, neboť zástupce žalobkyně, jak je soudu známo z jeho činnosti, podává u soudu takových žalob větší množství, tyto mají podobu vžitého vzoru, kdy se jedna žaloba od druhé odlišuje jen v minimální míře potud, aby mohla být co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována, základní právní argumentace včetně její stylizace je totožná či jen s drobnými odchylkami a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Výše účelně vynaložených nákladů řízení byla proto určena podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ a. t.“).

24. Kdyby bývala byla žalobkyně zcela úspěšná, měla by vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 390 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 212 Kč, odměny zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby po 500 Kč (§ 14b odst. 1 bod 3., § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a žaloby), náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.) a náhrady za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad ve výši 378 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

25. S ohledem na výsledek řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení jenom ve výši 8,8 % z částky 3 390 Kč, což činí částku 298 Kč.

26. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

27. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší.