5 C 135/2020

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa zastoupený obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení , příjmení bytem adresa doručovací adresou adresa proti žalované: ; země anonymizováno název soudu , IČO sídlem adresa státního zastupitelství a svědka o vyloučení věci z exekuce <b>I. Z exekuce vedené soudním exekutorem [exekutorský úřad] [anonymizováno] [územní celek]. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] proti povinnému [jméno] [příjmení], narozenému dne [datum], se vylučuje položka [číslo] sepsaná v protokolu o soupisu movitých věci povinného ze dne 6.9.2018, a to vozidlo [anonymizováno 5 slov], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno].</b> <b>II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.</b> <b>III. Státu se náhrada nákladů řízení nepřiznává.</b> 1 Žalobou ze dne 7.12.2020 se žalobce proti žalované domáhal vyloučení [značka automobilu], [anonymizována čtyři slova], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], z exekuce vedené soudním exekutorem [exekutorský úřad] [anonymizováno] [územní celek]. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] proti povinnému [jméno] [příjmení]. Návrh byl odůvodněn tím, že na návrh žalované jako oprávněné je vedeno shora označené exekuční řízení, přičemž do prováděného výkonu exekuce bylo exekutorem zahrnuto také výše označené vozidlo. Dne 12.11.2020 zaslal žalobce příslušnému exekutorskému úřadu žádost o vyškrtnutí předmětného vozidla jako položky č. 1 z exekučního soupisu majetku povinného. Vlastnictví vozidla doložil kopií kupní smlouvy ze dne 17.4.2020 uzavřené mezi žalobcem a [celé jméno svědka]. Žalobce doložil právní změny vlastnictví rovněž kopií technického průkazu vozidla. Usnesením ze dne 27.11.2020, sp.zn. [spisová značka], exekutor vyškrtnutí movité věci zamítl s odůvodněním, že povinný nemohl se svým majetkem ode dne 18.9.2018 nakládat a další právní úkony jsou tedy neplatné. Exekutor dále argumentoval tím, že žalobce převedl na svoji osobu vozidlo od vlastníka [celé jméno svědka] dne 17.4.2020 kupní smlouvou bez ověřených podpisů. Žalobce odůvodnění zamítnutí svého návrhu odmítá. Uvádí, že žádný právní předpis neukládá, aby kupní smlouva na movitou věc byla opatřena úředně ověřenými podpisy účastníků. Tuto povinnost vyžaduje pouze plná moc k převodu motorového vozidla a ta také musela být žalobcem k převodu doložena (s odkazem na zápis nového vlastníka vozidla do technického průkazu). Dále argumentuje tím, že povinnost nabývajícího vlastníka vozidla rovněž nezahrnuje úkony případné lustrace prodávajícího (jedná se pouze o doporučenou opatrnost) a vzhledem ke skutečnosti, že prodávající [celé jméno svědka] nebyl žádnou exekuční ani jinou povinností v době prodeje zatížený, není žádný důvod zpochybňovat tzv. dobrou víru žalobce při nabytí předmětného vozidla. Nadto [celé jméno svědka] měl vozidlo v majetku přibližně 2 roky a žalobci nelze klást k tíži liknavé kroky a„ pohodlné“ úkony provázející předmětnou exekuci. 2 Žalovaná učinila nesporným, že v souladu s návrhem žalované ze dne 29.5.2015 coby oprávněné je prováděna na základě vykonatelných exekučních titulů vydaných žalovanou, a to usnesení ze dne 12.5.2011, č.j. [číslo jednací] a rozsudku ze dne 29.1.2014, č.j. [číslo jednací], pověřeným soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], exekuce na majetek povinného [jméno] [příjmení], [datum narození]. Tato je vedena pod sp.zn. [spisová značka]. Exekutorem bylo sepsáno jako majetek povinného předmětné vozidlo. Ve vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 10.7.2015 byl povinný poučen, že nesmí nakládat se svým majetkem, přičemž právní jednání, kterým by tuto povinnost porušil, je neplatné. Povinný přesto automobil prodal. Rozhodnutí, zda žalobci skutečně svědčí právo, které výkon rozhodnutí vylučuje, ponechala žalovaná na úvaze soudu. Uvedla, že nebyla žalobcem před podáním žaloby nikterak kontaktována ani vyzvána k přikázání exekutorovi předmětnou věc z vedené exekuce vyloučit, proto, pro případ vyhovění žalobě, odkázala na judikaturu Ústavního soudu ČR, podle níž nejsou v takovém případě splněny podmínky pro přiznání nároku na náhradu nákladů řízení žalobci. 3 Podle § 267 o.s.ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. 4 Podle § 68 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ten, jemuž svědčí právo k věci, které nepřipouští exekuci, může podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu. Návrh lze podat do 30 dnů ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o soupisu věci, a to u exekutora, který věc pojal do soupisu. Opožděný návrh exekutora odmítne. 5 Podle § 68 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, žalobu na vyloučení věci podle § 267 občanského soudního řádu může navrhovatel podat u exekučního soudu do 30 dnů od doručení rozhodnutí exekutora, kterým nevyhověl, byť jen zčásti, jeho včas podanému návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu. O tom musí být navrhovatel exekutorem poučen. Od podání návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu do uplynutí lhůty podle věty první a po dobu řízení o žalobě nelze sepsané movité věci prodat. 6 Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: 7 Z dopisu ze dne 12.11.2020 soud zjistil, že jím navrhl žalobce příslušnému exekutorovi vyškrtnutí předmětného vozidla ze soupisu exekuce vedené pod sp.zn. [anonymizováno] [číslo]. 8 Z protokolu o soupisu movitých věcí povinného dle § 327a o.s.ř. ze dne 6.9.2018 soud zjistil, že jako majetek povinného [jméno] [příjmení] byl exekutorem zapsán předmětný automobil v exekuci vedené pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. 9 Z exekučního příkazu ze dne 1.9.2015, č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že touto listinou exekutor vydal ve věci vedené pod sp.zn. [spisová značka] exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věci povinného [jméno] [příjmení], [datum narození]. 10 Dopisem ze dne 21.10.2020 ve věci č.j. [číslo jednací], byla exekutorem podána žádost o poskytnutí součinnosti ve věci předmětného vozidla adresovaná žalobci, jako novému vlastníku tohoto vozidla. 11 Z kupní smlouvy ze dne 17.4.2020 soud zjistil, že byla uzavřena mezi [celé jméno svědka], [datum narození], jako prodávajícím, a žalobcem jako kupujícím, že předmětem smlouvy byl prodej předmětného vozidla za kupní cenu 55 000 Kč. Prodávající ve smlouvě prohlásil, že je výhradním vlastníkem prodávaného vozidla, a že mu nejsou známy žádné okolnosti, které by bránily převodu tohoto vozidla. Smluvní strany dále sjednaly, že na kupujícího přechází vlastnické právo k prodávanému vozidlu zaplacením sjednané kupní ceny. 12 Z osvědčení o registraci vozidla, části II (technického průkazu) předmětného vozidla soud zjistil, že vozidlo bylo prvně dne 31.8.2018 registrováno na vlastníka (povinného) [jméno] [příjmení], poté bylo dne 12.11.2018 přepsáno na [celé jméno svědka] a následně dne 12.5.2020 na žalobce. 13 Z usnesení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizována dvě slova], ze dne 27.11.2020, č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že byl návrh žalobce na vyškrtnutí předmětného vozidla ze soupisu movitých věcí zamítnut s odůvodněním, že žalobce neprokázal, že by při nabytí vozidla byl v dobré víře. 14 Svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že předmětnou kupní smlouvu založenou ve spisu podepsal, touto kupní smlouvou vozidlo prodal. K prodeji vozidla dal ústně plnou moc [celé jméno svědka]. Sám vozidlo koupil od [příjmení], kvůli vozidlu mu následně chodily listiny z exekuce. Neví, co [celé jméno svědka] řekl o vozidle kupujícímu. Kupní cenu dostal zaplacenu. Sám dluhy nemá. Na jednání přítomného žalobce nepoznal. Rovněž žalobce svědka jako prodávajícího neztotožnil. 15 Svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že jej [celé jméno svědka] ústně požádal, aby předmětné vozidlo prodal. Souhlasil při provizi 2 000 Kč. Vozidlo prodával za kupní cenu 43 000 Kč, z toho [celé jméno svědka] dostal 41 000 Kč. Vozidlo inzeroval na webové stránce [webová adresa], prodával pouze jedno vozidlo. [celé jméno svědka] nechal způsob prodeje na něm. Pro auto si na autobusové nádraží v [obec] přijel [celé jméno svědka] i s nějakou další osobou, jméno si pamatuje ze smlouvy, doklad totožnosti neviděl. Od [celé jméno svědka] byla předem připravena kupní smlouva i listina nutná k přepisu vozidla, nejedná se však o kupní smlouvu založenou ve spisu, tuto nepoznal. Vypovídal pouze o smlouvě, kde bylo uvedeno jméno [celé jméno svědka]. Vozidlo prodával před 17.4.2020 [celé jméno svědka] chtěl za vozidlo 45 000 Kč, [celé jméno svědka] cenu stáhl na 43 000 Kč. Při první návštěvě [celé jméno svědka] s vozidlem odjel. Dále s ním již nebyl v kontaktu. O exekuci na auto se dozvěděl po prodeji. Na jednání přítomného žalobce nepoznal. Rovněž žalobce svědka jako prodávajícího neztotožnil. 16 Svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že neví, co je předmětem tohoto řízení. Žalobce nepoznal. Disponoval minimálně s 50 stříbrnými [anonymizováno], kdy před rokem a půl si otevřel firmu na prodej ojetých vozidel. Vozidla inzeruje na serverech. Je možné, že si koupil a následně prodal vozidlo, které je předmětem tohoto řízení. Kupní smlouvu založenou ve spisu nepoznal, vypověděl, že takových listin mu projde pod rukama řada. Není [celé jméno svědka]. Sídlo firmy má na adrese [adresa], [obec a číslo]. Auta klientům předává na adrese [adresa svědka]. K dotazu na vysvětlení skutečnosti, že žalobce disponuje komunikací se svědkem a předmětnou inzercí, svědek uvedl, že to nevysvětlí, připustil, že se to mohlo stát tak, jak uváděl ob. zmocněnec žalobce, je to možné, jsou to již 2 roky. Doplnil, že pokud by prodával vozidlo, prodal by ho svým jménem. Vozidlo mohl prodávat ještě jako fyzická osoba před založením firmy. Potvrdil, že telefonní číslo [tel. číslo] je jeho telefonním číslem. Pokud se jedná o adresu [adresa], svědek vypověděl, že jde o adresu, na které 2 roky zpátky bydlel, je možné, že tam předával nějaká auta, předmětné vozidlo a žalobce si nevybavuje. Žalobce svědka ztotožnil s osobou, od které přebíral předmětné vozidlo, a které platil kupní cenu. 17 Vzhledem k výsledkům dokazování soud provedl i výslech svědka [příjmení] [příjmení], ačkoliv byl tento svědek žalobcem navržen teprve po koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř. na jednání dne 17.5.2021, neboť se jedná o důkaz, kterým má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po prvním jednání. 18 Svěděk [příjmení] [příjmení] vypověděl, že ví, co je předmětem tohoto řízení. Vypověděl, že poznal pána, který byl v jednací síni před ním (tj. [celé jméno svědka]). Doplnil, že od něho auto kupovali, mysleli si, že jde o pana [celé jméno svědka]. Pro auto si jeli do [obec], tam toho pána poprvé viděl. S autem se projeli, byl to tehdy pátek a složili zálohu 2 000 Kč, v sobotu doplatili 53 000 Kč a po zaplacení s autem odjeli. K dotazu, co jim bylo o vozidle řečeno, svědek vypověděl, že ten pán jim řekl, že jde o jeho osobní auto, že s ním jezdil do práce a neměl problém. V [obec] byl s žalobcem dvakrát, byli po celou dobu spolu. O předání kupní ceny nebyl vyhotoven žádný doklad. Protahovalo se předání plné moci za účelem přepsání vozidla a zařízení pojistky, kdy nakonec tam žalobce jel osobně a plnou moc dostal od maminky toho pána. Svědek poznal předmětnou kupní smlouvu, která je založena ve spise. Vypověděl, že kupní cena odpovídá, a že tuto kupní smlouvu před nimi podepsal pán, který tu byl před ním. 19 Jak vyplývá ze shora uvedeného ve věci byla zachována 30 denní zákonná lhůta k podání žaloby, neboť usnesení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizována dvě slova], č.j. [číslo jednací], kterým byl žalobcem podaný návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu zamítnut, bylo vydáno dne 27.11.2020 a žaloba byla podána dne 7.12.2020. 20 Z hlediska právního posouzení na věc dopadá § 1111 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o.z.), podle kterého, získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví § 1109 nebo 1110 o.z., stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu. 21 Posouzení dobré víry nabyvatele bylo vícekráte řešeno judikaturou vyšších soudů včetně Ústavního soudu ČR. K tomu například nález Ústavního osudu ČR ze dne 16. 7. 2013 sp.zn.

I. ÚS 2906/12, podle kterého lze pochybovat o vlastnickém právu k vozidlu u osoby uvedené v osvědčení o registraci vozidla a technickém průkazu, pouze pokud jsou dány konkrétní okolnosti zpochybňující pravdivost zápisu. Z judikatury Nejvyššího soudu lze doplnit, že podmínkou prokázání dobré víry nabyvatele není, aby tento aktivně prověřoval rozhodné skutečnosti u každého předchozího vlastníka věci (srov. usnesení ze dne 17. 3. 2015, sp.zn. 21 Cdo 119/2015). 22 S ohledem na dokazováním ve věci zjištěný skutkový stav, dospěl soud k závěru, že v daném případě nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v době uzavření kupní smlouvy, tzn. dne 17.4.2020, měla vést u žalobce k pochybám ohledně vlastnického práva prodávajícího a jeho oprávnění toto vlastnické právo smluvně převést na žalobce. Prodávající ve smlouvě prohlásil, že je výhradním vlastníkem prodávaného vozidla, a že mu nejsou známy žádné okolnosti, které by bránily převodu tohoto vozidla. Z výpovědi svědka [příjmení] [příjmení], jehož výpověď soud hodnotí jako věrohodnou, soud zjistil, že daná kupní smlouva byla za prodávajícího podepsána před žalobcem. Žalobce se tedy mohl důvodně domnívat, že jedná právě s [celé jméno svědka], jež byl jako prodávající uveden ve smlouvě, kdy nebyly zjištěny žádné okolnosti na straně žalobce, pro které by závěr soudu měl být v této otázce jiný. Pokud vznikly pochybnosti o„ převodech“ vozidla od [celé jméno svědka] přes [celé jméno svědka] k [celé jméno svědka], jejichž výpovědi soud v kontextu ostatních důkazů hodnotí jako nevěrohodné a účelové, tyto nelze klást k tíži hodnocené dobré víry žalobce, neboť opět v řízení nevyšla najevo žádná okolnost, jež by pochybnost soudu v tomto směru zakládala. Žádný právní předpis neukládá ztotožňovat druhou smluvní stranu porovnáním s údaji v dokladu totožnosti. Naopak obecným nepsaným pravidlem v těchto stycích je důvěra v poctivé jednání druhé strany, která nadto smlouvu před žalobcem podepsala. Z kupní smlouvy či technického průkazu vozidla neměl žalobce možnost zjistit, že první vlastník vozidla byl v dispozici s vozidlem omezen. Nadto od této osoby (povinného) žalobce vozidlo ani nekupoval, ale kupoval jej z majetku [celé jméno svědka], který vozidlo vlastnil již jeden a půl roku. V řízení naopak bylo svědecky prokázáno, že kupní cena vozidla byla zaplacena a vozidlo tedy, v souladu se sjednanou výhradou vlastnického práva dle § 2132 o.z. jako vedlejším ujednáním v kupní smlouvě, přešlo do vlastnictví žalobce. 23 Protože nebyly zjištěny okolnosti odůvodňující pochybnosti o prodávajícím, které by bylo možné přičítat žalobci a žalobce neměl povinnost prověřovat historii veškerých vlastníků vozidla předním, lze dospět k závěru, že žalobce byl při nabytí vozidla v dobré víře ve smyslu § 1111 o.z. 24 Vzhledem ke všemu shora uvedenému soud žalobě jako oprávněné vyhověl, neboť uzavřel, že žalobce je vlastníkem předmětného vozidla, tzn. žalobci svědčí právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí a jeho návrh na vyloučení této věci ze soupisu dle § 267 o.s.ř. je tak po právu. 25 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s právním názorem Ústavního soudu vysloveném v nálezu sp. zn.

III. ÚS 292/07 ze dne 9.6.2009. Podle citovaného názoru platí, že v případě úspěšné excindační žaloby je obecně na místě aplikovat § 150 o.s.ř. ve prospěch strany žalované a náhradu nákladů řízení nepřiznat, a to za předpokladu, že strana žalovaná vznik nákladů řízení nezavinila. Popsaný postup pak je vyloučen v případě, že žalobce požádal žalovaného, aby přikázala soudnímu exekutorovi věc ze soupisu vyloučit, a svá tvrzení ohledně tohoto práva podepřel důkazy, s nimiž žalovaného v dostatečné lhůtě před podáním vylučovací žaloby seznámil, avšak ten jeho požadavek odmítl, přičemž soud mu pak na základě týchž důkazů v řízení o tzv. excindační žalobě vyhověl. Uvedené podmínky přiznání nároku na náhradu nákladů řízení nebyly v souzené věci žalobcem splněny, kdy sám žalobce potvrdil, že žalovanou o vyškrtnutí předmětného vozidla ze soupisu nežádal. Soud proto podle § 150 o.s.ř. rozhodl tak, že žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. 26 Jelikož svědek [celé jméno svědka] uplatnil nárok na svědečné, bylo nutné ve smyslu § 151 odst. 1 o.s.ř. rozhodnout o povinnosti k jeho náhradě. Je vyloučeno, aby soud zavázal zcela úspěšného účastníka sporu (v tomto případě žalobce) zaplatit státu náklady řízení státem vynaložené (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 13.10.2005, sp.zn.

IV. ÚS 221/04). Zároveň by s ohledem na shora uvedené nebylo spravedlivé zavázat k náhradě státem zálohovaných nákladů řízení žalovanou, neboť ta svým jednáním jejich vynaložení nevyvolala. Soud proto státu při aplikaci § 150 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.