5 C 161/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Věženským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 20 954,20 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 14 995,20 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 762,42 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 823,46 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 948,65 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 24,81 % ročně z částky 11 948,65 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 959 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částek, jak je rozvedeno pod výroky I. a II. tohoto rozsudku, s následujícím odůvodněním: Mezi společností , právnická osoba, , sídlem , adresa, , IČO: , IČO, (dále jen „původní věřitel“), a žalovanou byla dne 21. 3. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , RČ, . Než k tomu došlo, byla původním věřitelem s odbornou péčí posouzena schopnost žalované peněžní prostředky vrátit, když došlo k vyhodnocení informací od žalované, jež byly ověřovány oproti vyžádaným dokladům a jež byly zaznamenány do zákaznické karty. Toto bylo potvrzeno i na samotné smlouvě. Žalované byly poskytnuty v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 32 118 Kč, sestávající z jistiny ve výši 15 000 Kč, úroku ve výši 9 817 Kč, částky za zpracování žádosti o úvěr ve výši 1 500 Kč a částky za službu flexibilního a komfortního splácení ve výši 3 851 Kč, v 65 týdenních splátkách po 495 Kč. Splátky nebyly řádně a včas plněny, když poslední z nich byla uhrazena dne 20. 4. 2022. Ke dni 1. 10. 2022 byla dlužná jistina ve výši 11 948,65 Kč a dlužný poplatek ve výši 15 669,35 Kč. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila částku 9 041 Kč. Od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby žalovaná nic neuhradila. Po žalované bylo proto nárokováno zaplacení jistiny ve výši 11 948,65 Kč, poplatku ve výši 9 005,55 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 823,46 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 762,42 Kč, úroku ve výši 24,81 % ročně z částky 11 948,65 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 948,65 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Na základě provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti:

4. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , RČ, ze dne 21. 3. 2022 (dále jen „smlouva“), která byla podepsána oběma smluvními stranami a na základě níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalované hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit úvěr s poplatkem ve výši 17 118 Kč, sestávající z úroku ve výši 9 817 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 851 Kč a poplatku za pojištění ve výši 1 950 Kč, celkem 32 118 Kč, v 65 týdenních splátkách s tím, že 1. až předposlední splátka byla ve výši 495 Kč a poslední splátka ve výši 438 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky.

5. Do zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze 21. 3. 2022, jež byla podepsána oběma smluvními stranami, bylo zaznamenáno, že žalovaná požaduje úvěr ve výši 100 000 Kč, bydlí v nájmu, má , Anonymizováno, vzdělání, je , Anonymizováno, , je , Anonymizováno, , nemá žádnou vyživovací povinnost, její čistý příjem je ve výši 10 598 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti jsou ve výši 20 000 Kč měsíčně, celkové příjmy ve výši 30 598 Kč, měsíční výdaje zahrnují externí splátky ve výši 0 Kč, interní splátky , Anonymizováno, ve výši 0 Kč a ostatní (odhadované) měsíční náklady ve výši 1 000 Kč, není držitelem kreditní karty, nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a je vlastníkem bankovního účtu. Zaevidované údaje měly být ověřeny pomocí složenek za únor a březen 2022.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně seznamu postoupených pohledávek byla pohledávka za žalovanou z původního věřitele jako postupitele převedena na žalobkyni jako postupníka.

7. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 vyrozuměl původní věřitel žalovanou, že pohledávka za její osobou podle smlouvy byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Zásilka byla předána k přepravě dne 27. 10. 2023 na adresu žalované , adresa, .

8. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 28. 3. 2024 požadoval zástupce žalobkyně po žalované uhrazení dluhu ze smlouvy s upozorněním, že pokud se tak nestane do určené doby, bude podána žaloba. Zásilka byla předána k přepravě dne 2. 4. 2024 na adresu žalované , adresa, .

9. Podle tabulky umoření bylo zřejmé, kolik žalovaná uhradila na dluh podle smlouvy. Podle žalobních tvrzení žalovaná uhradila od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek částku 9 041 Kč.

10. Z ostatních listin nebyly zjištěny žádné informace k zjištění skutkové stavu nezbytného pro rozhodnutí.

11. Na základě provedeného dokazování měl soud za zjištěný následující skutkový stav: Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva, která byla podepsána oběma smluvními stranami a na základě níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalované hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit úvěr s poplatkem ve výši 17 118 Kč, sestávající z úroku ve výši 9 817 Kč, částky za zpracování žádosti o úvěr ve výši 1 500 Kč a částky za službu flexibilního a komfortního splácení ve výši 3 851 Kč, v 65 týdenních splátkách po 495 Kč s tím, že 1. až předposlední splátka byla ve výši 495 Kč a poslední splátka ve výši 438 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaná peněžní prostředky obdržela. V den podpisu smlouvy žalovaná ve spolupráci s obchodním zástupcem vyplnila zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr, s jejíž pomocí se ověřovala její schopnost dostát budoucím závazkům, a následně ji podepsala. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovanou převedena z původního věřitele na žalobkyni. Žalované bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 28. 3. 2024. Žalovaná uhradila na dluh podle smlouvy částku 9 041 Kč.

12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

14. Podle § 2393 odst. 2 o. z., nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Po aplikaci právní kvalifikace na zjištěný skutkový stav se soud nejprve z úřední povinnosti [srov. rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-679/18 ze dne 5. 3. 2020] zabýval tím, zda žalobkyně, respektive původní věřitel, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jako dlužníka, neboť úvěrová smlouva, jak vyplývá z jejího označení, byla s žalovanou uzavřena jako se spotřebitelem (§ 2 odst. 1 ZSÚ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se snaží získat nejen od dlužníka, ale také pokud je to nezbytné, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Věřitel, tedy úvěrující má s odbornou péčí posoudit, zda žalovaná – dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019], kde součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015]. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitelů jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, zejména, co se týče poskytování úvěrů nebankovními společnostmi, když následné nesplácení úvěrů má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitele včetně pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných sociálních vztahů, přechodu do šedé ekonomiky apod. [srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018]. Nelze také při výkladu a aplikaci ZSÚ pomíjet jeho účel a smysl, ale je nutno vždy nalézt i zásady uznávané demokratickými právními státy [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009]. Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je také ochrana spotřebitele, která je vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Soud nemůže tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná projevila vůli takovouto smlouvu uzavřít, a pokud jí podmínky nevyhovovaly, nemusela ji uzavírat, nelze ale tolerovat systematické porušování a obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. Soud tak má za to, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu ZSÚ [srov. důvodová zpráva k zákonu č. 96/2022, jímž byl novelizován § 87 odst. 1 ZSÚ s účinností od 29. 5. 2022].

18. Soud dospěl k názoru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, jež je však absolutně neplatným právním jednáním, protože původní věřitel řádně před jejím uzavřením neprověřil úvěruschopnost žalované (§ 580 odst. 1 o. z.). Žalobkyně splnění zákonné povinnosti původním věřitelem dokládala toliko kartou zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr, přičemž údaje v nich zaznamenané, zejm. příjmová a výdajová stránka, nebyly objektivizovány žádnou předloženou listinou (např. složenkami). Pochybnosti o dalších příjmech domácnosti ve výši 20 000 Kč nebyly nijak rozptýleny, když nebylo vysvětleno, z jaké činnosti by měly pocházet.

19. Ani žalobkyně, ani její zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky [srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008]. Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání [srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010].

20. Protože původní věřitel žalované poskytl spotřebitelský úvěr ze smlouvy ve výši 15 000 Kč a protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, měla by žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru, jež je oproštěna od všech dalších nároků, jež mají smluvní základ. Jelikož žalovaná již uhradila částku 9 041 Kč, bylo žalobě ohledně jistiny spotřebitelského úvěru vyhověno co do částky 5 959 Kč. Ve zbývajícím uplatněném nároku byla žaloba zamítnuta.

21. Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaná nebyla k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet [srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022]. Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSÚ, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že „Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá možnostem dlužníka, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Toto ustanovení je svou povahou nejbližší k § 1960 o. z., kde je normováno, že „Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.“. Rozhodnutí soudu o době plnění má konstitutivní povahu (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, § 1960, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, § 1960). Soud proto nemůže určit dobu splnění dluhu tak, aby se dlužník v okamžiku právní moci výroku rozsudku ocitl v prodlení. Stejná hlediska je třeba promítnout i do rozhodování soudu o době plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ. Úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. nelze aplikovat, když nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně nepodala žalobu na určení doby plnění, ale rovnou podala žalobu na plnění, musel se soud dobou plnění zabývat, jinak by negoval úpravu o ochraně spotřebitele a fakticky by zvýhodnil žalobkyni. Žalovaná svou pasivitou v řízení znemožnila, aby byly zjištěny její objektivní možnosti splatit jistinu spotřebitelského úvěru, pročež soud vycházel z domněnky, že její poměry umožňovaly její úhradu naráz. Přiměřená hmotněprávní lhůta k plnění byla určena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, jež je shodná s pariční lhůtou podle o. s. ř. Nadto se dodává, že ačkoli si soud je vědom toho, že pakliže žalované doposud neuplynula hmotněprávní lhůta k plnění, nemohla se dostat do prodlení a žaloba by měla být proto pro předčasnost zamítnuta, zohlednil specifika posuzovaného případu a dlužnou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni přiznal, protože se to neprotiví smyslu a účelu § 87 ZSÚ a žalovaná tímto postupem není nijak krácena na svých právech. Opačný přístup by nadměrně zatěžoval soudy a nutil věřitele, aby podávali žaloby na určení doby plnění. Byť může názor soudu do budoucna potenciálně generovat spory o úhradu úroku z prodlení, je v tomto případě nepřiznání úroku z prodlení toliko bagatelní záležitostí a to, zda se věřitelé rozhodnou do budoucna podávat další žaloby bude jejich právem, nikoli povinností, jako by tomu bylo u žalob na určení doby plnění.

22. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

23. Znění náhradově nákladového výroku odráží skutečnost, že žalovaná byla v řízení úspěšnější než žalobkyně, ale podle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly.