5 C 166/2022

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Věženským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 14 644,70 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 7 644,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 644,70 Kč od 6. 9. 2020 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit jí částky, jak je rozvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku, s tím, že společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], kam se žadatel nejprve zaregistruje zadáním osobních údajů, čímž jsou zahájeny úkony vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, po dokončení registrace lze zažádat o poskytnutí úvěru a po prověření úvěruschopnosti žadatele úvěr splácet, lustracemi z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB, se mu zasílá návrh úvěrové smlouvy, že podpis na smlouvě je nahrazen unikátním SMS kódem, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla dne 6. 8. 2020 tímto způsobem uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno] [číslo], na jejímž základě byly žalované poskytnuty na její účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, jež měly být vráceny nejpozději do 5. 9. 2020, že vráceno nic nebylo, že původní věřitel měl právo klientovi, jenž si plní své povinnosti řádně a včas, přiznat slevu z poplatku za poskytnutí úvěru, ale jelikož žalovaná nic neuhradila, je nárokována výše poplatku před slevou, že pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 převedena na žalobkyni a že sestává z jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 644,70 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Provedeným dokazováním bylo zjištěno následující:

4. Podle formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 8. 2020 původní věřitel poskytl žalované informace o základních vlastnostech spotřebitelského úvěru, podle nichž by měly být žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč za úrok ve výši 230,14 Kč (úroková sazba 40% ročně) a poplatek ve výši 2 919,70 Kč, jehož výše byla před slevou 7 644,70 Kč, a souhrnná částka (10 150 Kč) by měl být uhrazena do 5. 9. 2020.

5. Mezi původním věřitelem a žalovanou, u níž byly zaevidovány osobní údaje a č. ú. [bankovní účet], byla uzavřena smlouva o úvěru číslo [anonymizováno] [číslo] ze dne 6. 8. 2020, na základě níž měly být žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se měla zavázat vrátit celkovou částku 10 149,84 Kč, sestávající z poskytnutých peněžních prostředků, poplatku ve výši 2 919,70 Kč (po slevě) (před slevou 7 644,70 Kč) a úroku ve výši 230,14 Kč, do 5. 9. 2020 Smlouva byla žalovanou podepsána unikátním SMS kódem.

6. Dne 6. 8. 2020 byla z účtu č. [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet] zaslána částka 7 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] a s poznámkou„ [anonymizována dvě slova] [číslo]“.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek byla pohledávka původního věřitele za žalovanou převedena na žalobkyni.

8. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 1. 2022 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2022 byla žalovaná informována o tom, že došlo k postoupení pohledávky původního věřitele za její osobou na žalobkyni a o tom, že pokud dluh neuhradí v určené lhůtě, bude se žalobkyně domáhat svého nároku soudní cestou. Podle podacího lístku byly dopisy předány poskytovateli poštovních služeb dne 20. 1. 2022 na adresu žalované [obec], [ulice a číslo].

9. Na základě provedeného dokazování měl soud za zjištěný následující skutkový stav: Mezi původním věřitelem a žalovanou byla dne 6. 8. 2020 uzavřena smlouva o úvěru číslo [anonymizováno] [číslo], na základě níž měly být žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se měla zavázat vrátit celkovou částku 10 149,84 Kč, sestávající z poskytnutých peněžních prostředků, poplatku ve výši 2 919,70 Kč a úroku ve výši 230,14 Kč, do 5. 9. 2020 Smlouva byla žalovanou podepsána unikátním SMS kódem. Dne 6. 8. 2020 byla na účet žalované č. [bankovní účet] zaslána částka 7 000 Kč. Žalovaná do doby splatnosti nic neuhradila. Následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 byla pohledávka původního věřitele za žalovanou převedena na žalobkyni. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 1. 2022 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2022 byla žalovaná informována o postoupení pohledávky a o následcích neuhrazení dluhu v určené lhůtě. Navzdory tomu nic uhrazeno nebylo.

10. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

11. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Po aplikaci právní kvalifikace na zjištěný skutkový stav se soud nejprve z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) zabýval tím, zda žalobkyně, respektive původní věřitel, před uzavřením smlouvy splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jako dlužníka, neboť smlouva byla se žalovanou uzavřena jako se spotřebitelem, jak to ostatně potvrdila žalobkyně v žalobě (§ 2 odst. 1 ZSÚ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se snaží získat nejen od dlužníka, ale také pokud je to nezbytné, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), kde součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitelů jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, zejména, co se týče poskytování úvěrů nebankovními společnostmi, když následné nesplácení úvěrů má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitele včetně pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných sociálních vztahů, přechodu do šedé ekonomiky apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Nelze také při výkladu a aplikaci ZSÚ pomíjet jeho účel a smysl, ale je nutno vždy nalézt i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je také ochrana spotřebitele, která je vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Soud nemůže tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná projevila vůli takovouto smlouvu uzavřít, a pokud jí podmínky nevyhovovaly, nemusela ji uzavírat, nelze ale tolerovat systematické porušování a obcházení zákona ze strany věřitelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. Soud tak má za to, že k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu ZSÚ (srov. důvodová zpráva k zákonu č. 96/ 2022, jímž byl novelizován § 87 odst. 1 ZSÚ s účinností od 29. 5. 2022).

15. Soud dospěl k názoru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, jež však byla shledána absolutně neplatnou, protože původní věřitel řádně před jejím uzavřením neprověřil úvěruschopnost žalované (§ 580 odst. 1 o. z.). Žalobkyně toliko tvrdila, že si původní věřitel svou zákonnou povinnost splnil, ale nenabídla k tomu žádné důkazy. Kvůli tomu neunesla břemeno důkazní, že úvěruschopnost žalované byla před uzavřením smlouvy o úvěru náležitě posouzena.

16. Ani žalobkyně, ani její zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010).

17. Protože původní věřitel žalované poskytl úvěr ve výši 7 000 Kč a protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, bylo žalované uloženo, aby žalobkyni zaplatila pouze tuto částku oproštěnou od všech dalších nároků, jež mají smluvní základ, neboť nezjistil, že by žalovaná svou povinnost vrátit jistinu spotřebitelského úvěru třeba jen částečně splnila. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k uplatňování nároku byla dána smlouvou o postoupení pohledávek.

18. Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaná nebyla k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet (srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSÚ, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že„ Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá jeho možnostem, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Toto ustanovení je svou povahou nejbližší k § 1960 o. z., kde je normováno, že„ Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.“. Rozhodnutí soudu o době plnění má konstitutivní povahu (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, § 1960, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, § 1960). Soud proto nemůže určit dobu splnění dluhu tak, aby se dlužník v okamžiku právní moci výroku rozsudku ocitl v prodlení. Totožná hlediska je třeba promítnout i do rozhodování soudu o době plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ. Úpravu v § 1958 odst. 1 o. z. nelze aplikovat, když nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně nepodala žalobu na určení doby plnění, ale rovnou podala žalobu na plnění, musel se soud dobou plnění zabývat, jinak by negoval úpravu o ochraně spotřebitele a fakticky by zvýhodnil žalobkyni. Žalovaná svou pasivitou v řízení znemožnila, aby byly zjištěny její objektivní možnosti splatit jistinu spotřebitelského úvěru, pročež soud vycházel z domněnky, že její poměry umožňovaly její úhradu naráz. Přiměřená hmotněprávní lhůta k plnění byla určena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, jež je shodná s pariční lhůtou podle o. s. ř. Nad rámec vyloženého se dodává, že ačkoli si soud je vědom toho, že pakliže žalované doposud neuplynula lhůta k plnění, nemohla se dostat do prodlení a žaloba by měla být proto pro předčasnost zamítnuta, zohlednil specifika posuzovaného případu a dlužnou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni přiznal, protože se to neprotiví smyslu a účelu § 87 ZSÚ a žalovaná tímto postupem není nijak krácena na svých právech. Opačný přístup by nadměrně zatěžoval soudy a nutil věřitele, aby podávali žaloby na určení doby plnění. Byť může názor soudu do budoucna potenciálně generovat spory o úhradu úroku z prodlení, je v tomto případě nepřiznání úroku z prodlení toliko bagatelní záležitostí a to, zda se věřitelé rozhodnou do budoucna podávat další žaloby bude jejich právem, nikoli povinností, jako by tomu bylo u žalob na určení doby plnění.

19. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

20. Znění náhradově nákladového výroku odráží skutečnost, že žalovaná byla v řízení úspěšnější než žalobkyně, ale podle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly.

21. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), jelikož nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší.