5 C 168/2025

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Věženským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 17. 10. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 36 % ročně z částky 15 000 Kč od 18. 9. 2019 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 0 Kč k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku s příslušenstvím, jak je uvedeno pod výroky I. a II. tohoto rozsudku, s následujícím odůvodněním: Žalovaná strana jako úvěrovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , identifikační číslo: , IČO, (dále jako „Původní věřitel“), jako úvěrujícím, smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 9. 2019 (dále jako Smlouva), na základě které Původní věřitel poskytl žalované straně úvěr (dále jako „Úvěr“) ve výši 15 000 Kč a žalovaná strana se zavázala Úvěr Původnímu věřiteli vrátit do 16. 10. 2019. Úvěr poskytl Původní věřitel žalované straně bezhotovostním převodem na bankovní účet (dále jako „Bankovní účet“), jehož číslo sdělila žalovaná strana Původnímu věřiteli v rámci žádosti o Úvěr na webových stránkách , Anonymizováno, . Za poskytnutí úvěru se žalovaná strana zavázala zaplatit Původnímu věřiteli úrok ve výši 36% ročně z poskytnuté částky, a to od okamžiku, kdy byl žalované straně Úvěr poskytnut, tj. 19. 9. 2019 do okamžiku úplného vrácení Úvěru včetně veškerého příslušenství. K uzavření Smlouvy došlo s využitím prostředků komunikace na dálku – internetových stránek úvěrujícího , Anonymizováno, , kde žalovaná strana zvolila požadovanou výši Úvěru a dobu splatnosti na Kalkulátoru (nástroj, který je k dispozici, a který umožňuje zájemci o poskytnutí úvěru od Původního věřitele vypočítat si náklady na úvěr v souvislosti s požadovanou výší a splatností úvěru). Obsah Smlouvy a to, že s obsahem Smlouvy žalovaná strana souhlasí, potvrdila žalovaná strana Původnímu věřiteli odesláním jedinečného elektronicky vygenerovaného SMS kódu (dále jako „Autorizační kód“), který byl zaslán žalované straně k návrhu Smlouvy na , Anonymizováno, , a vložením Smlouvy do tzv. Klientské zóny na , Anonymizováno, . Okamžikem vložení do tzv. Klientské zóny byla Smlouva uzavřena a doručena Původnímu věřiteli. Autorizační kód je uveden na samém konci Smlouvy u jména žalované strany. Před poskytnutím Úvěru Původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované strany, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalované strany. Z uvedených informací původní věřitel zjistil, že výše měsíčního čistého příjmu žalované strany, při zohlednění životního minima žalované strany (a s ní společně posuzovaných osob) a jejích měsíčních závazků, dostačovala pro splacení Úvěru v souladu se Smlouvou. Původní věřitel také prověřil žalovanou stranu lustrací ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Na základě uvedených postupů dospěl Původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o schopnosti žalované strany Úvěr splácet. Původní věřitel jako postupitel uzavřel se společností , Anonymizováno, , zapsanou v rejstříku vedeném soudem pro , adresa, pod č. , hodnota, , se sídlem , Anonymizováno, (dále jako „, Anonymizováno, “) Smlouvu o postoupení dluhu (dále jako „Smlouva o postoupení dluhu“), na základě které došlo již jejím uzavřením k postoupení souboru pohledávek Původního věřitele na společnost , Anonymizováno, , a to včetně pohledávek za žalovanou stranou, jejichž uspokojení se žalobkyně domáhá tímto návrhem. , Anonymizováno, pak jako postupitel uzavřel dne 5. 3. 2020 se společností , právnická osoba, , identifikační číslo: , IČO, (dále jako „, Anonymizováno, “). Smlouvu o postoupení souboru pohledávek (dále jako „Smlouva o postoupení“), na základě které došlo již jejím uzavřením k postoupení souboru pohledávek , Anonymizováno, na žalobkyni, a to včetně pohledávek za žalovanou stranou, jejichž uspokojení se žalobkyně domáhá tímto návrhem. , Anonymizováno, dále na základě Smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne 6. 10. 2020 (dále jako „Smlouva o postoupení souboru pohledávek“) postoupilo předmětné pohledávky na žalobkyni. Jelikož žalovaná strana na své závazky ze Smlouvy neuhradila Původnímu věřiteli, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ani žalobkyni ničeho, vyzvala žalobkyně žalovanou stranu k úhradě dluhu výzvou před podáním žalobního návrhu. Jelikož žalovaná strana na své závazky ze Smlouvy i přes uvedenou výzvu do dnešního dne neuhradila ničeho, vznikl žalobkyni vůči žalované straně nárok na zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího od data splatnosti ( viz. skutkové tvrzení v čl. I. tohoto návrhu) a žalobkyni tak nezbývá než se domáhat uspokojení svých pohledávek vůči žalované straně soudní cestou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti:

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 9. 2019 vyplývá, že tohoto dne byla mezi , právnická osoba, jako poskytovatelem, , právnická osoba, jako sprostředkovatelem a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ve které se poskytovatel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit jistinu společně s úrokem ve výši 36% ročně (414,25 Kč) a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 297 Kč, a to v jedné splátce 28 dnů od odeslání finančních prostředků poskytovatelem.

5. Z informací o úvěrových podmínkách a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalovaný byl informován o podmínkách úvěrové smlouvy.

6. Ze smlouvy o postoupení dluhu mezi , právnická osoba, a , Anonymizováno, ze dne 4. 2. 2020, smlouvy o postoupení souboru pohledávek mezi , Anonymizováno, a , právnická osoba, ze dne 5. 3. 2020 a smlouvy o postoupení souboru pohledávek mezi , právnická osoba, a , Jméno žalobkyně, . ze dne 6. 10. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek vyplývá, že pohledávka poskytovatele úvěru , právnická osoba, byla postoupena na společnost , Anonymizováno, , poté touto společností na společnost , právnická osoba, , ta postoupila pohledávku ke dni 6. 10. 2020 na žalobkyni, která se tímto stala oprávněným z pohledávky.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 7. 2023 a podacího lístku ze dne 25. 7. 2023 vyplývá, že žalobkyně před podáním žaloby řádně zaslala žalovanému výzvu k plnění, ve které byl žalovaný upozorněn, že v případě nezaplacení dluhu bude pohledávka vymáhána soudní cestou.

8. Soud měl na základě provedeného dokazování za zjištěný následující skutkový stav: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, , právnická osoba, , a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 9. 2019, v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně jistinu společně s úrokem 36 % ročně z poskytnuté částky (414,25 Kč), nejpozději do 16. 10. 2019. K úvěrové smlouvě náležely standardní informace o spotřebitelském úvěru a standardní podmínky úvěrové smlouvy. Částka úvěru byla žalovanému poskytnuta převodem na jeho bankovní účet. Smlouva byla uzavřena elektronicky s využitím autorizačního kódu. Původní věřitel postoupil pohledávku společnosti , Anonymizováno, , ta postoupila pohledávku společnosti , právnická osoba, , kdy ta dne 6. 10. 2020 postoupila pohledávku žalobkyni. Žalovaný však právním předchůdcům žalobkyně ani žalobkyni samotné nic neplnil, ačkoliv byl k tomuto vyzýván. Žalobkyně tvrdí, že původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované strany, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalované strany, toto tvrzení ovšem žalobkyně žádným způsobem nedoložila, kdy v předložených důkazech jakýkoliv doklad o provedeném posouzení úvěruschopnosti žalovaného chybí. Nebylo tedy prokázáno, že původní věřitel tuto povinnost splnil.

9. Podle § 2398 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

10. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Po aplikaci právní kvalifikace na zjištěný skutkový stav se soud nejprve z úřední povinnosti [srov. rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-679/18 ze dne 5. 3. 2020] zabýval tím, zda žalobkyně, respektive původní věřitel, před uzavřením smlouvy splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jako dlužníka, neboť smlouva byla se žalovanou uzavřena jako se spotřebitelem, jak to ostatně potvrdila žalobkyně v žalobě (§ 2 odst. 1 ZSÚ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se snaží získat nejen od dlužníka, ale také pokud je to nezbytné, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019], kde součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si je nechá od dlužníka doložit [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015]. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitelů jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, zejména, co se týče poskytování úvěrů nebankovními společnostmi, když následné nesplácení úvěrů má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitele včetně pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných sociálních vztahů, přechodu do šedé ekonomiky apod. [srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018]. Nelze také při výkladu a aplikaci ZSÚ pomíjet jeho účel a smysl, ale je nutno vždy nalézt i zásady uznávané demokratickými právními státy [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009]. Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je také ochrana spotřebitele, která je vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Soud nemůže tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná projevila vůli takovouto smlouvu uzavřít, a pokud jí podmínky nevyhovovaly, nemusela ji uzavírat, nelze ale tolerovat systematické porušování a obcházení zákona ze strany věřitelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. Soud tak má za to, že k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu ZSÚ [srov. důvodová zpráva k zákonu č. 96/2022, jímž byl novelizován § 87 odst. 1 ZSÚ s účinností od 29. 5. 2022].

14. Soud dospěl k názoru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jež však byla podle § 87 odst. 1 ZSÚ shledána absolutně neplatnou, protože původní věřitel řádně před jejím uzavřením neprověřoval úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ. Žalobkyně splnění zákonné povinnosti původním věřitelem nikterak nedoložila.

15. Ani žalobkyně, ani její zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky [srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008]. Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání [srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010].

16. Protože původní věřitel žalovanému poskytl úvěr a protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, měla žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru, jež je oproštěna od všech dalších nároků, jež mají smluvní základ. Jelikož žalovaný nic neuhradil, bylo žalobě vyhověno co do částky 15 000 Kč. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k uplatňování nároku byla dána smlouvou o postoupení pohledávek17. Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaný nebyl k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet [srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022]. Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSÚ, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že „Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá možnostem dlužníka, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Toto ustanovení je svou povahou nejbližší k § 1960 o. z., kde je normováno, že „Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.“. Rozhodnutí soudu o době plnění má konstitutivní povahu (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, § 1960, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, § 1960). Soud proto nemůže určit dobu splnění dluhu tak, aby se dlužník v okamžiku právní moci výroku rozsudku ocitl v prodlení. Stejná hlediska je třeba promítnout i do rozhodování soudu o době plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ. Úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. nelze aplikovat, když nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně nepodala žalobu na určení doby plnění, ale rovnou podala žalobu na plnění, musel se soud dobou plnění zabývat, jinak by negoval úpravu o ochraně spotřebitele a fakticky by zvýhodnil žalobkyni. Žalovaný svou pasivitou v řízení znemožnil, aby byly zjištěny jeho objektivní možnosti splatit jistinu spotřebitelského úvěru, pročež soud vycházel z domněnky, že jeho poměry umožňovaly její úhradu naráz. Přiměřená hmotněprávní lhůta k plnění byla určena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, jež je shodná s pariční lhůtou podle o. s. ř. Nadto se dodává, že ačkoli si soud je vědom toho, že pakliže žalovanému doposud neuplynula hmotněprávní lhůta k plnění, nemohl se dostat do prodlení a žaloba by měla být proto pro předčasnost zamítnuta, zohlednil specifika posuzovaného případu a dlužnou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni přiznal, protože se to neprotiví smyslu a účelu § 87 ZSÚ a žalovaný tímto postupem není nijak krácen na svých právech. Opačný přístup by nadměrně zatěžoval soudy a nutil věřitele, aby podávali žaloby na určení doby plnění. Byť může názor soudu do budoucna potenciálně generovat spory o úhradu úroku z prodlení, je v tomto případě nepřiznání úroku z prodlení toliko bagatelní záležitostí a to, zda se věřitelé rozhodnou do budoucna podávat další žaloby bude jejich právem, nikoli povinností, jako by tomu bylo u žalob na určení doby plnění.

18. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

19. Jelikož předmětem řízení byla částka 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 17. 10. 2019 do zaplacení ve výši 10 % a smluvní úrok ve výši 36 % ročně z částky 15 000 Kč od 18. 9. 2019 do zaplacení., soud vyčíslil úrok z prodlení a smluvní úrok ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 9. 9. 2025, neboť pro výpočet poměru úspěchu ve věci je třeba za předmět řízení považovat nejenom samotnou pohledávku, ale i její příslušenství [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010]. Předmětem řízení byla tedy částka v celkové výši 56 110,69 Kč (15 000 Kč jistina + 32 266,85 Kč smluvní úrok + 8 843,84 Kč úrok z prodlení). Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 15 000 Kč (26,7 %) a žalovaný byl úspěšný co do částky 41 110,69 Kč (73,3 %). Žalovaný byl v řízení úspěšný v rozsahu 46,6 %.

20. Žalovaný by tak měl právo na náhradu nákladů řízení, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly. Třebaže bylo znění náhradově nákladového výroku nesprávně formulováno tím způsobem, že žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení, musel soud rozhodnout, že toto právo je ve výši 0 Kč.

21. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

22. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší.