5 C 196/2025

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Čičmancem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 1 2. Jméno advokáta B , narozený Datum narození advokáta B bytem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva I. Žaloba o určení, že , jméno FO, , nar. , datum, , zemřelá , datum, , byla ke dni své smrti vlastníkem družstevního podílu ve , Anonymizováno, , zakládajícího právo nájmu k pozemku parc. č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , jehož součástí je stavba – budova bez č.p./č.e., a vlastníkem finančních prostředků na účtu č. , č. účtu, a na účtu č. , č. účtu, ve výši 151 619 Kč, vedených , právnická osoba, ., se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit prvé žalované na náhradu nákladů řízení částku 14 030,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.III. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29. 8. 2025 domáhá vydání soudního rozhodnutí, jímž by bylo určeno, že , jméno FO, , nar. , datum, , zemřelá , datum, (dále jen “, Anonymizováno, ”), byla ke dni svého smrti vlastníkem družstevního podílu ve , Anonymizováno, , zakládajícího právo nájmu k pozemku parc. č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , jehož součástí je stavba – budova bez č.p./č.e. (dále jen “garáž”), a vlastníkem finančních prostředků na účtu č. , č. účtu, a na účtu č. , č. účtu, ve výši 151 619 Kč, vedených , právnická osoba, . Dle usnesení téhož soudu ze dne 13. 8. 2024, č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, , jsou žalobce, syn , Anonymizováno, , a druhý žalovaný, vnuk , Anonymizováno, , jejími dědici. Prvá žalovaná, dcera , Anonymizováno, ., není právní nástupkyní , Anonymizováno, , její věcnou legitimaci žalobce ovšem dovozuje z toho, že byla účastna právních vztahů, které jsou předmětem projednávané věci. , Anonymizováno, trpěla dlouhodobě nepříznivým , podezřelý výraz, stavem, v roce 2018 jí byla diagnostikována , Anonymizováno, . Žalobce se o ní staral, když v roce 2018 péči o ni převzala prvá žalovaná. , Anonymizováno, v době, kdy o ní pečovala prvá žalovaná, již nebyla – s ohledem na svůj , Anonymizováno, stav – způsobila právně jednat. Znaleckým posudkem ze dne 20. 2. 2022 vypracovaným , tituly před jménem, , jméno FO, , bylo osvědčeno, že , Anonymizováno, nejméně od 24. 7. 2018 trpěla , Anonymizováno, . , Anonymizováno, byla členkou , Anonymizováno, , na základě čehož s ní byla uzavřena nájemní smlouva k předmětné garáži. , Anonymizováno, uzavřela s prvou žalovanou dne 15. 4. 2019 dohodu o bezúplatném převodu družstevního podílu, ačkoli žalované muselo být zřejmé, že , Anonymizováno, není způsobilá právně jednat. Finanční prostředky z následného prodeje garáže obdržel druhý žalovaný. , Anonymizováno, byla majitelem a disponentem k podílovým fondům , právnická osoba, ., vedených na účtu č. , č. účtu, , v hodnotě 151 619 Kč. Dále byla majitelem a disponentem k účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . Dne 8. 7. 2019 byly z účtu č. , č. účtu, připsány na účet č. , č. účtu, částka 43 860,60 Kč a částka 107 758,40 Kč. Jednalo se o jednorázové prodeje podílů z uvedených podílových fondů. Dne 8. 7. 2019 byly z účtu č. , č. účtu, na účet prvé žalované č. , č. účtu, provedeny platby ve výši 1 000 Kč a 99 000 Kč, dne 9. 7. 2019 pak platba ve výši 50 000 Kč. Na účet č. , č. účtu, byl každý měsíc poukazován starobní důchod , Anonymizováno, , bylo z něj placeno nájemné a SIPO a prováděny hotovostní výběry. Do 30. 9. 2020 byla na účtu zůstatek v řádech stokorun. Právní jednání , Anonymizováno, spočívající v podpisu dohody o bezúplatném převodu družstevního podílu a v nakládání s finančními prostředky na shora specifikovaných účtech bylo neplatné. Prvá žalovaná si musela být , podezřelý výraz, stavu , Anonymizováno, vědoma. Žalobce namítal neplatnost uvedených právních jednání v řízení o pozůstalosti po , Anonymizováno, . Naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobce dovozuje z toho, že bez takového určení žalobci nelze potvrdit nabytí dotčených majetkových hodnot jako dědici , Anonymizováno, .

2. Prvá žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala s odůvodněním, že ve věci není pasivně věcně legitimována. V posledních letech života , Anonymizováno, o ni pečovala, tvrzené převody majetku , Anonymizováno, činila ze své vůle, aniž by ji v tom omezoval její zdravotní stav.

3. Druhý žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal. K věci se vyjádřil tak, že obdržel peníze z prodeje garáže, ovšem jako protihodnotu za prvé žalované jím prodané motorové vozidlo. Jde-li o , Anonymizováno, stav , Anonymizováno, , pak průběh její , Anonymizováno, byl kolísavý, nejprve se její stav zhoršil, poté, když péči o ní převzala prvá žalovaná, se výrazně zlepšil, následně se již jen zhoršoval. Posudek , tituly před jménem, , jméno FO, dle názoru druhého žalované neobstojí, neboť byl zpracován nesprávně. Žalobcem odkazované finanční prostředky na účtech , Anonymizováno, byly užity na hrazení péče o , Anonymizováno, . Pokud , Anonymizováno, právně jednala, pak si byla vědoma toho, že žalobce se o ní přestal zajímat a jelikož veškerou péči o ní převzala prvá žalovaná, , Anonymizováno, ji převedla onen družstevní podíl.

4. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu (s uvedením konkrétních důkazů, z nichž byl ten který skutkový závěr učiněn, v závorkách): , Anonymizováno, byla za svého života vedena jako majitelka účtů č. , č. účtu, a č. , č. účtu, vedených pro ni , právnická osoba, . Dne 8. 7. 2019 byly z účtu č. , č. účtu, připsány na účet č. , č. účtu, částka 43 860,60 Kč a částka 107 758,40 Kč. Dne 8. 7. 2019 byly z účtu č. , č. účtu, na účet prvé žalované č. , č. účtu, provedeny platby ve výši 1 000 Kč a 99 000 Kč, dne 9. 7. 2019 pak platba ve výši 50 000 Kč. Účet č. , č. účtu, byl ke dni 6. 10. 2020 zrušen. Druhý žalovaný přijal od prvé žalované v březnu 2020 částku 150 000 Kč jako kupní cenu za vůz , Anonymizováno, , jehož vlastnictví na ni převedl (usnesení , právnická osoba, ze dne 15. 3. 2022, č. j. , Anonymizováno, , usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 14. 3. 2024, č. j. , spisová značka, ). , Anonymizováno, byla za svého života majitelkou družstevního podílu (rozuměj členem družstva), s nímž bylo spojeno právo nájmu ke garáži. , Anonymizováno, družstevní podíl bezúplatně převedla na prvou žalovanou na základě smlouvy o převodu družstevního podílu ze dne 15. 4. 2019, prvá žalovaná následně v roce 2020 družstevní podíl převedla za úplatu třetí osobě, na základě smlouvy o převodu družstevního podílu (dopis , Anonymizováno, ze dne 28. 2. 2024, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 14. 3. 2024, č. j. , spisová značka, ).

5. Ze spisu vedeného zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, soud zjistil následující: Dne 8. 10. 2020 bylo u soudu zahájeno řízení o pozůstalosti pod , Anonymizováno, (usnesení č. j. , spisová značka, , ze dne 8. 10. 2020). Do aktiv pozůstalosti byla zařazena pohledávka , Anonymizováno, z účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, ., ve výši 143,02 Kč, jehož majitelkou , Anonymizováno, ke dni svého úmrtí byla (přípis , právnická osoba, ., na čl. 32, protokol o jednání na čl. 63). Žalobce se opakovaně domáhal zařazení jednak družstevního podílu ve , Anonymizováno, , s nímž bylo spojeno právo nájmu ke garáži (a to z důvodu neplatné darovací smlouvy uzavřené mezi , Anonymizováno, a prvou žalovanou), jednak pohledávky z účtu s vyšším zůstatkem, než jaký byl soudním komisařem zjištěn (s tím, že s účtem disponovala za života , Anonymizováno, právě prvá žalovaná, která cíleně snižovala majetek spadající do dědictví), do aktiv pozůstalosti po , Anonymizováno, (protokol o jednání na čl. 33, podání žalobce na čl. 36, protokol o jednání na čl. 63, podání žalobce na čl. 67, protokol na čl. 79). Na jednání u notáře, pověřeného soudního komisaře ve věcí řízení o pozůstalosti, žalobce označil za aktiva pozůstalosti i dotčenou garáž [rozuměj družstevní podíl spojený s nájmem garáže] a pohledávku z účtu č. , č. účtu, ve výši cca 160 000 Kč. Notář jej upozornil na § 172 odst. 2 větu druhou zákona č. 292/2013 Sb., a sice že pokud se dědicové o zařazení majetku do aktiv pozůstalosti nedohodnout, nebude k takovému majetku při projednání pozůstalosti přihlíženo (protokol o jednání na čl. 63). Žalobce se na jednání u notáře domáhal zařazení družstevního podílu a pohledávky z účtu č. , č. účtu, ve výši 150 000 - 160 000 Kč do aktiv pozůstalosti po , Anonymizováno, . Druhý žalovaný k tomu uvedl, že odmítá, aby do aktiv pozůstalosti byl zaražen jiný majetek než ten již pojatý do soupisu, popř. přišetření nalezen (protokol na čl. 79). Soud uzavřel řízení o pozůstalosti tak, že do aktiv pozůstalosti zahrnul (mimo jiných) práva a povinnosti spojené s účtem č. , č. účtu, vedeným u , právnická osoba, ., když žalobce a druhý žalovaní, jediní dědicové po , Anonymizováno, nabyli každý ½ této majetkové hodnoty. Prvá žalovaná dědictví řádně odmítla, nebylo s ní tedy jako s dědicem , Anonymizováno, jednáno. Soud v odůvodnění uvedl, že žalobce v řízení opakovaně označoval další majetek, jenž by měl být zařazen do aktiv pozůstalosti. Podle § 172 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb. k němu ovšem nebylo přihlíženo (usnesení ze dne 13. 8. 2024, č. j. , spisová značka, ). Z protokolu na čl. 68 (týká se soupisu movitých věcí ve sklepě patřícím k bytu, kde , Anonymizováno, před svou smrtí žila), z žádosti na čl. 105 (převod družstevního podílu byl lépe prokázán jiným provedeným důkazem), z úředního záznamu ze dne 17. 1. 2022 (povědomí druhého žalovaného o , podezřelý výraz, stavu , Anonymizováno, není ve věci relevantní) a z odvolání na čl. 157 soud neučinil jakákoli pro věc významná zjištění.

6. S ohledem na právní názor soudu (viz dále) soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu znaleckým posudkem ze dne 20. 2. 2022 vypracovaným , tituly před jménem, , jméno FO, a žádostí o přijetí do , Anonymizováno, , jelikož , Anonymizováno, stav , Anonymizováno, v době převodů majetkových hodnot není pro rozhodnutí ve věci podstatný, neboť se soud nezabýval platností právních jednání , Anonymizováno, Dále soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu usnesením zdejšího soudu ze dne 23. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , a usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 25. 9. 2024, č. j. , spisová značka, , jelikož provedení důkazu žalobce navrhoval k prokázání tvrzení, které nemá v projednávané věci jakoukoli relevanci (že se žalobce nedopustil , podezřelý výraz, ). Z důvodu nadbytečnosti soud zamítl návrh žalobce k provedení důkazu výpisy z účtů č. , č. účtu, a č. , č. účtu, vedených pro ni , právnická osoba, ., za období od 1. 7. 2018 do 30. 9. 2020, resp. do zrušení účtu č. , č. účtu, . S ohledem na právní názor soudu nejsou pohyby na účtech pro rozhodnutí ve věci relevantní. Žalobcem tvrzené převody mezi peněz z účtu č. , č. účtu, na účet č. , č. účtu, pak byly spolehlivě prokázány jinými provedenými důkazy. Soud dále zamítl návrh žalobce na provedení důkazu usnesením č. j. , Anonymizováno, , rodným listem , jméno FO, , potvrzením ze dne 15. 9. 1994, dopisem , Anonymizováno, ze dne 19. 8. 1993, dvěma dopisy , právnická osoba, , dvěma pokladními doklady ze dne 6. 3. 2002 a dopisem , Anonymizováno, z února 2002, jelikož je žalobce navrhl k prokázání původu finančních prostředků na dotčených účtech , Anonymizováno, , tedy k okolnosti, která není v projednávané věci jakkoli relevantní.

7. Soud v souladu s § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“), provedl důkaz přípisem , právnická osoba, ., ze dne 2. 3. 2026, z něhož zjistil, že aktuální zůstatek na účtu činí 190,08 Kč.

8. Dle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

9. Podle § 159a odst. 1 o. s. ř., nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení.

10. Podle § 1475 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. z.“), dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní.

11. Podle § 1475 odst. 3 o. z., komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím12. Podle ustanovení § 1479 o. z. věty první dědické právo vzniká smrtí zůstavitele.

13. Dle § 171 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „z. ř. s.“), aktiva pozůstalosti tvoří majetek zůstavitele, který vlastnil v den své smrti, jakož i pohledávky a majetková práva, která sice vznikla teprve po jeho smrti, avšak mají původ v právních skutečnostech, jež nastaly za jeho života, a která by mu bez dalšího patřila, kdyby nezemřel, a právo na vypořádání společného jmění, které bylo zrušeno, zaniklo nebo bylo zúženo ještě za života zůstavitele a dosud nebylo vypořádáno14. Dle § 172 odst. 1 z. ř. s. aktiva pozůstalosti soud zjistí především ze soupisu pozůstalosti nebo ze seznamu pozůstalostního majetku anebo ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku.

15. Dle § 172 odst. 2 z. ř. s. nebyla-li zjištěna podle odstavce 1, soud aktiva pozůstalosti objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu aktiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží.

16. Dle § 189 odst. 1 z. ř. s. nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou.

17. Dle § 193 odst. 1 z. ř. s. objeví-li se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, popřípadě též pasivum pozůstalosti, soud o ně doplní v dosavadním řízení vyhotovený soupis nebo seznam o aktivech a pasivech pozůstalosti; to neplatí, jde-li o aktiva nebo pasiva, k nimž se v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé nepřihlíží.

18. Žalobě tak, jak bylo žalobcem podána, nelze vyhovět, a to z množství samostatně působících důvodů.

19. Podle ustálené soudní praxe platí, že naléhavý právní zájem o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým; určovací žaloba nemůže být zpravidla opodstatněná tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti (srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972). Určovací žaloba se svým zejména preventivním charakterem nalézá opodstatnění především tehdy, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak.

20. Dědické právo vzniká smrtí zůstavitele (§ 1479 odst. 1 o. z.). Zákonná právní úprava ovšem vychází z principu ingerence státu při nabývání dědictví. Předpokládá totiž, že dědic nabývá dědictví až v souvislosti s pravomocným usnesením vydaným v pozůstalostním řízení, ovšem s účinky zpětně ke dni vzniku dědického práva, tj. zásadně ke dni smrti zůstavitele (§ 185 odst. 1 z. ř. s.), s tím, že každá majetková hodnota tvořící pozůstalost (§ 1475 odst. 2 o. z.) musí být soudem projednána a musí o ní být rozhodnuto.

21. Shora citovaná zákonná úprava § 189 a § 193 z. ř. s. dopadá na situaci, kdy při projednání pozůstalosti vzniknou spory o aktiva pozůstalosti, které se v průběhu řízení nepodaří odstranit, pročež se k nim dle § 172 odst. 2 věty druhé z. ř. s. jako ke spornému majetku v řízení nepřihlíží. Dědicům, kteří tvrdí, že do aktiv pozůstalosti patří i další majetkové hodnoty, nic nebrání v tom, aby své nároky uplatnili samostatnou žalobou, a to i po právní moci rozhodnutí o dědickém právu. Takováto žaloba může znít na vydání věci, vyklizení věci či vydání bezdůvodného obohacení, přitom jde-li o nemovité věci, které se zapisují do veřejného seznamu, může takováto žaloba nepochybně znít na určení práva dědice.

22. Má-li dojít k dodatečnému projednání pozůstalosti postupem podle § 193 z. ř. s., pak se nesmí jednat o nově se objevivší aktiva či pasiva pozůstalosti sporná, tedy taková, k nimž se nepřihlíží (§ 193 odst. 1 část věty za středníkem z. ř. s.). Sporností aktiv (popř. pasiv) ve smyslu citovaných předpisů je míněna situace, kdy v rámci řízení o pozůstalosti nebo navazujícího řízení o dodatečném projednání pozůstalosti některý z dědiců uplatní rozdílná (rozporná) tvrzení o skutečnostech, které jsou rozhodné pro posouzení (právní závěr), zda věc nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily zůstaviteli (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5455/2007).

23. Práva k tomuto nově objevenému spornému majetku, je možno uplatnit žalobou předpokládanou ustanovením § 193 odst. 1, část věty za středníkem, z. ř. s., o které nalézací soud, právě s ohledem na pravomocné konečné rozhodnutí o pozůstalosti, rozhodne (ex nunc) definitivně a ve vztahu k účastníkům tohoto sporného řízení bez toho, aby bylo následně nutné tato aktiva znovu projednávat v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2680/2022-II., publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, R 84/2023 civ.).

24. Nejvyšší soud v odkazovaném rozsudku sp. zn. 24 Cdo 2680/2022-II. uzavřel, že „předpokladem možnosti dědiců domáhat se svých práv rovněž žalobou mimo řízení o pozůstalosti, a to i před skončením řízení o pozůstalosti, je, že jde o práva k majetku, k němuž soud v řízení o pozůstalosti při projednání pozůstalosti v důsledku neshody dědiců nepřihlížel. Naléhavý právní zájem na určení, že určitá mezi dědici sporná majetková hodnota náležela ke dni smrti zůstaviteli, může být dán jen do doby, než soud v řízení o pozůstalosti pravomocně rozhodne o dědictví (§ 185 z. ř. s.), neboť jen do té doby lze případný rozsudek o podané žalobě odstraňující spornost aktiv (či pasiv) ještě zohlednit v rámci pozůstalostního řízení, a to změnou usnesení o obvyklé ceně majetku zůstavitele, jak to ostatně plyne i z § 180 odst. 2 z. ř. s. Od okamžiku, kdy nabude usnesení o dědickém právu právní moci, zákon vylučuje, aby následně odstraněná spornost aktiv (či pasiv) byla ve smyslu § 189 odst. 1 ve spojení s § 193 odst. 1 část věty za středníkem z. ř. s. jakkoliv zohledněna v rámci pozůstalostního řízení (řízení o dodatečném projednání pozůstalosti). Zákon naopak výslovně stanoví, že po právní moci usnesení o dědictví se spor o aktiva (či pasiva) pozůstalosti může definitivně vyřešit jen v řízení sporném, přičemž – z hlediska zvažovaného naléhavého právního zájmu – je vyloučeno, aby se rozhodovalo o rozsahu aktiv (či pasiv) náležejících ke dni smrti zůstaviteli. Řečeno jinak po právní moci usnesení o dědickém právu se může dědic domáhat ve svůj prospěch vůči ostatním dědicům [či třetím osobám] zpravidla již jen vydání věci, bezdůvodného obohacení nebo určení práva nebo právního vztahu“ (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 24 Cdo 311/2020, ze dne 31. 1. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3686/2020, ze dne 7. 11. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2859/2023, či ze dne 25. 4. 2024, sp. zn. 24 Cdo 1580/2023, v nichž dovolací soud zaujal výše prezentovaný názor). Citované právní vývody se v poměrech projednávané věci projeví následovně.K družstevnímu podílu:

25. V dané věci bylo zjištěno, že v řízení o pozůstalosti po , Anonymizováno, se žalobce, jakožto jeden ze dvou dědiců, opakovaně domáhal zařazení dotčeného družstevního podílu spojeného s právem nájmu garáže do pozůstalosti po , Anonymizováno, s tím, že k jeho vyvedení z majetku , Anonymizováno, došlo neplatným právním jednáním (že tak učinil, ostatně tvrdí i v nyní projednávané žalobě). Druhý žalovaný, jakožto zbývající dědic, zařazení tohoto majetku do pozůstalosti odmítl, pročež pověřený soudní komisař, jenž není v pozůstalostním řízení není oprávněn řešit spor mezi účastníky řízení o rozsahu aktiv a pasiv pozůstalosti, se s odkazem na § 172 odst. 2, věty druhé z. ř. s. omezil jen na zjištění spornosti a k této majetkové hodnotě z nepřihlížel (nepřihlížením k dědickému právu v řízení o pozůstalosti samotné dědické právo nezaniká; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 24 Cdo 1625/2024). Pozůstalostní řízení po , Anonymizováno, pak již v době vyhlášení tohoto rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) bylo pravomocně skončeno usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 8. 2024, č. j. , spisová značka, ). Jelikož šlo o aktivum, které se ukázalo v rámci řízení o pozůstalosti jako sporné, není žalobce nadán naléhavým právním zájem na určení, že družstevní podíl náležel zůstavitelce ke dni její smrti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu zn. 24 Cdo 2680/2022-II.).

26. Premisou právního vývodu stran nedostatku naléhavého právního zájmu je totiž to, že zákonná úprava dovoluje dodatečně projednat pouze majetek "nově najevo vyšlý", nikoliv majetek v původním pozůstalostním řízení známý, ale sporný (§ 193 odst. 1 z. ř. s.). Důvodem proč žalobce nedisponuje naléhavým právním zájmem na požadovaném určení ohledně družstevního podílu, je to, že ani v případě vyhovění žalobě by se nemohl z právě vyložených důvodů domoci, aby byl družstevní podíl v řízení o dodatečném projednání v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti projednán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. 24 Cdo 1284/2024).

27. Pro úplnost soud dodává, že je mu známa judikatura Nejvyššího soudu představovaná např. rozsudky ze dne 30. 6. 2005 sp. zn. 30 Cdo 1072/2004, a ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1685/2004, dle které spor o to, zda součástí dědictví po zůstaviteli je určitý majetek, se v občanském soudním řízení typově řeší žalobou dědiců na určení, že zůstavitel byl v den svého úmrtí vlastníkem takového majetku v okamžiku smrti. Tento závěr však nelze bez dalšího aplikovat s ohledem na právní úpravy účinnou od 1. 1. 2014, která již po pravomocném vydávání rozhodnutí o dědictví nepřipouští projednání těch aktiv (popř. pasiv) pozůstalosti, které účastníci učinili spornými (srov. již zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2680/2022-II.).

28. Svébytným a samostatně působícím důvodem nemožnosti úspěchu žalobního petitu ve vztahu k družstevnímu podílu jest okolnost, že družstevní podíl je majetkem třetí osoby, na kterou byl prvou žalovanou převeden (rozuměj členská práva družstvu náleží třetí osobě), a která není účastníkem řízení v projednávané věci. Předpoklad úspěšnosti určovací žaloby po procesní stránce spočívá v tom, že účastníci mají na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. O existenci naléhavého právního zájmu lze uvažovat v případě, bude-li předjímaný soudní výrok způsobilý vystihnout úplný obsah hmotným právem vymezeného vztahu a bude závazný pro všechny jeho subjekty (jichž se má týkat). Tak tomu může být jen tehdy, jestliže všechny tyto subjekty budou i účastníky příslušného soudního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3509/2014). Řečeno jinak pokud má být výrok rozsudku ve věci žaloby na určení použitelný i vůči třetí osobě (aktuálnímu majiteli dotčeného podílu), musí být tato třetí osoba účastníkem řízení (§ 159a odst. 1 o. s. ř.). Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak žalobce nemůže mít již jen proto, že ani pravomocné určení, bylo-li by žalobě vyhověno, nebude závazné pro všechny subjekty dotčeného hmotněprávního vztahu, konkrétně pro aktuálního majitele podílu, jenž se řízení neúčastní (shodně viz již zmiňované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1284/2024; Nejvyšší soud sice vyslovil uvedený závěr v řízení, kde bylo předměte určení práva k věci zapisované do veřejného seznamu, avšak právní vývod je aplikovatelný i ohledně věcí, které nejsou zapsány do veřejného seznamu, neboť jde o projev účinků § 159a o. s. ř., který mezi věcmi zapsanými a nezapsanými nerozlišuje). Jakýkoli rozsudek vydaný v projednávané věci by se nikterak nedotkl hmotněprávního postavení aktuálního majitele podílu, neboť by nebyl takovým rozhodnutím vázán. Důsledně k uvedenému by podíl ani nemohl být dodatečně projednán v řízení o pozůstalosti vedeném podle § 193 z. ř. s., neb je majetkem třetí osoby, na čemž by požadované určení, vydané v řízení bez účasti takové osoby, nezměnilo ničeho. Pro úplnost soud podotýká, že v nyní projednávané věci se přitom nejedná o rozhodnutí soudu v řízení o pozůstalosti, týkající se dědického práva, které by bylo závazné pro každého (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2953/2004).

29. V návaznosti na již uvedené je žalobu na určení v projednávané věci nutné odmítnout jako zcela nevhodný prostředek ochrany práva žalobce, když výsledkem vyhovujícího rozsudku by bylo toliko položení základu pro další spory mezi účastníky navzájem, resp. mezi nimi a třetími osobami (o to, kdo je majitelem družstevního podílu apod.). Tím by zcela ustoupil do pozadí smysl určovací žaloby jakožto nástroje preventivní a definitivní ochrany práva zabraňující do budoucna vzniku dalších sporů.

30. Dalším samostatným důvodem, pro který nelze žalobě vůči prvé žalované vyhovět, je nedostatek její pasivní věcné legitimace v řízení o takto uplatněném petitu. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 366/2015, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 6/2016). Žalovaná není majitelkou družstevního podílu, jehož současný majitel není účastníkem řízení, ani majitelkou pohledávky z účtu č. , č. účtu, . Žalovaná dědictví odmítla. I kdyby majetek byl předmětem dodatečného projednání pozůstalosti po , Anonymizováno, podle § 193 z. ř. s., neměla by postavení dědice. Jakmile totiž dědic odmítne dědictví, hledí se na něj, jako by dědictví nikdy nenabyl (§ 1486 o. z.). Odmítnutí dědictví je neodvolatelné (§ 1489 odst. 2 o. z.). Dodatečně objevený majetek se rozděluje mezi dědice podle okruhu a podílů těch, kteří dědictví nabyli v původním rozhodnutí, nikoli znovu mezi všechny původně přicházející v úvahu (§ 193 odst. 2 z. ř. s.). Nelze odhlédnout od toho, že předmětem řízení je vymezení rozsahu (sporných) aktiv spadajících do pozůstalosti po , Anonymizováno, . V žalobkyní odkazovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3493/2021, jehož argumentací odůvodňuje pasivní věcnou legitimaci žalované, Nejvyšší soud potvrdil rozhodnutí krajského soudu, jímž byla zamítnuta žaloba na určení rozsahu aktiv ke dni smrti zůstavitele s odůvodněním, že žaloba směřovala toliko proti současným spoluvlastníkům dotčeného aktiva, kteří nepřicházejí v úvahu jako dědicové po zůstaviteli, a tedy nemohou být [sami o sobě] v projednávaném sporu tzv. pasivně věcně legitimováni. Účastníky řízení tedy měli být všichni dědicové zůstavitele a současní vlastníci dotčeného aktiva. Odkazuje-li žalobce na uvedené rozhodnutí na podporu svého názoru stran věcné legitimaci žalované, pak rozhodnutí naopak svědčí závěru o nemožnosti žalobě stran družstevního podílu vyhovět, jelikož prvá žalovaná není sama bez účasti aktuálního majitele podílu věcně legitimována (k věcné legitimaci ve věci určení, zda zůstavitel byl v době smrti vlastníkem majetkové hodnoty srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. 24 Cdo 3145/2023, a rozhodnutí v něm dále uvedená a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2299/2022).K peněžním prostředkům:

31. Závěry vyvozené v bodech 25. – 27. odůvodnění nejsou použitelné pro peněžní prostředky, neboť majetková hodnota představovaná částkou 151 619 Kč získanou za odprodej podílových fondů nebyla v řízení o pozůstalosti zahrnuta do aktiv pozůstalosti, a to nikoli z důvodu spornosti (k tomu srov závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. 24 Cdo 1891/2024).

32. Domáhá-li se žalobce určení, že , Anonymizováno, byla ke dni své smrti vlastníkem finančních prostředků na účtu č. , č. účtu, a na účtu č. , č. účtu, ve výši 151 619 Kč, pak nemůže být s takovým požadavek úspěšný již jen proto, že , Anonymizováno, nikdy nebyla majitelkou jakýchkoli finančních prostředků na dotčených účtech. Žalobce přehlíží rozdíl mezi vlastnictvím konkrétních peněžních prostředků a vlastnictvím (lépe řečeno věřitelstvím) pohledávky z účtu. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 10. 11. 2004, č. j. 35 Odo 801/2002, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 50/2006 vyslovil a odůvodnil závěr, že peněžní prostředky na účtu vedeném peněžním ústavem na základě smlouvy o běžném účtu nebo na základě smlouvy o vkladovém účtu nejsou v majetku majitele účtu, v jehož prospěch byl tento účet zřízen, nýbrž v majetku peněžního ústavu. Oprávnění majitele účtu, jakož i osob majících k účtu dispoziční oprávnění, spočívající v tom, aby na základě jeho příkazu byly vyplaceny peněžní prostředky z účtu u peněžního ústavu, představuje proto pouze pohledávku z účtu u peněžního ústavu. Od tohoto závěru není důvodu se odchýlit ani za účinnosti zákon č. 89/2012 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1036/2020). , Anonymizováno, byla za svého života jakožto majitelka účtu č. , č. účtu, toliko věřitelem pohledávky za peněžním ústavem s pohledávkou na vyplacení zůstatku na účtu, nikoli vlastníkem konkrétních peněžních prostředků na účtu. V případě podílových listů pak (zjevně) šlo toliko o účet sloužící k evidenci podílových listů.

33. Žaloba by ovšem pro nedostatek naléhavého právního zájmu nebyla důvodná ani tehdy, domáhal-li by se žalobce určení, že , Anonymizováno, byla ke dni své smrti majitelem/věřitelem pohledávky z účtu ve výši 151 619 Kč. Jak bylo vyloženo shora, podstatou využitelnosti určovací žaloby je působit preventivně, eliminovat stav ohrožení práva, zamezit vzniku hrozícího konfliktu, popř. jeho rozsah minimalizovat, pokud nelze k nápravě dospět jinak. Není úkolem soudu poskytovat účastníkům návod, jak se nejvhodněji domoci svých práv, tím méně v situaci, kdy jsou zastoupeni advokátem. Soud se proto pro účely odůvodnění svého rozhodnutí omezí na konstatování, že bylo-li by rozsudečným výrokem vyhověno žalobnímu petitu (pokud by se určení týkalo pohledávky, nikoli peněžních prostředků na účtu; viz shora), nedošlo by k definitivnímu vyřešení aktuálně panujícího konfliktu, nedošlo by ani k vyjasnění sporných vztahů mezi účastníky. Došlo by toliko k položení základu pro zahájení dalších sporů mezi účastníky, zejména mezi žalobcem a prvou žalovanou. Nebylo by v žádném případě dosaženo zamýšleného účelu určovací žaloby (viz bod 19. odůvodnění).

34. I kdyby veškerá právní jednání , Anonymizováno, týkající se dispozice se zůstatkem na účtu ve výši 151 619 Kč byla neplatná, taková okolnost by sama o sobě nevedla k tomu, že by se pohledávka na účtu jaksi sama od sebe zvětšila ze – ke smrti , Anonymizováno, – konečného zůstatku 143,02 Kč na zůstatek 151 619 Kč, že by snad bance vznikla povinnost převody zůstatku anulovat a obnovit stav zůstatku do výše před předmětnými převody (tak aby pohledávka mohla být předmětem dodatečného projednání pozůstalosti), ani k autoritativnímu uložení povinnosti osobě, která byla příjemcem převodů peněžních prostředků (prvá žalovaná; viz transfery na účet prvé žalované č. , č. účtu, ), tyto prostředky převést zpět na dotčený účet. Předmětem dodatečného projednání pozůstalosti jsou nově se objevivší majetkové hodnoty, účelem jejich projednání je potvrzení jejich nabytí dědicům zůstavitele. Pokud pohledávka z účtu ve výši 151 619 Kč ke dni smrti , Anonymizováno, neexistovala, a ani později nevznikla (v existujícím rozsahu ke dni smrti , Anonymizováno, pak byla v řízení o pozůstalosti vypořádána), není možné její nabytí potvrdit dědicům , Anonymizováno, (§ 171 odst. 1 z. ř. s.). Součástí pozůstalosti by hypoteticky mohla být toliko pohledávka za prvou žalovanou na vydání bezdůvodného obohacení, právně kvalifikovaného podle toho, zda pokyny k převodům mezi účty (případně neplatně) dávala , Anonymizováno, , či zda je realizovala přímo prvá žalovaná (která měla přístup k debetní kartě , Anonymizováno, ) a zda prvá žalovaná věděla o okolnostech umožňujících dospět k závěru, že , Anonymizováno, není způsobila právně jednat. To samozřejmě pouze tehdy, že by jakékoli právní jednání týkající se převodů bylo lze hodnotit jako neplatné.

35. Konečně pak nutno zmínit, že o právech a povinnostech spojených s účtem č. , č. účtu, , bylo v řízení o pozůstalosti po , Anonymizováno, rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 8. 2024, č. j. , spisová značka, , a to tak, že každý z dědiců , Anonymizováno, , tedy žalobce a druh žalovaný nabyli každý ½ této majetkové hodnoty. Stran zůstatku na účtu ke dni smrti , Anonymizováno, byla tedy pozůstalost byla pravomocně vypořádána, zůstatku ve výši 47,06 Kč (rozdíl mezi zůstatkem aktuálním a zůstatkem ke dni smrti V.B.) se žaloba netýkala žaloba.

36. K bodům 32. až 34. odůvodnění soud dodává, že není přitom přípustné poskytovat žalobci poučení směřující k přeformulování žalobního petitu, neboť takové poučení by bylo nepřípustným poučením o hmotném právu (o tom, jakého konkrétního práva se může žalobou domáhat; k tomu srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne 25. 6. 1997, sp. zn. I. ÚS 63/96, publikovaný pod č. 82/svazek 8 Sbírky nálezů a usnesení a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 30 Cdo 143/2002 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2786/2019). Pokud soud dospěje k závěru, že ve věci není dán naléhavý právní zájem, není jeho povinností poučovat žalobce o tom, jak je třeba nárok uplatnit, aby naléhavý právní zájem dán byl. Nejde o vadu podání, kterou by bylo možno odstranit postupem podle § 43 odst. 1 o. s. ř., popřípadě podle § 5 o. s. ř. Meze poučovací povinnosti pak obecně překračuje jakékoli poučení, jak je třeba formulovat petit žaloby, aby byl žalobce úspěšný.

37. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení sodu vycházel z § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci zcela úspěšní žalovaní mají nárok na náhradu nákladů řízení, jež účelně vynaložili na ochranu svých práv, proti žalobci, který neměl ve věci úspěch.

38. Náklady prvé žalované sestávají z odměny zástupce žalované za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání soudu dne 5. 3. 2026) podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a) [družstevní podíl jeho nehmotná movitá věc, nikoli věc nemovitá; pak by tarifní hodnota byla určena podle § 9 odst. 4 písm. a), viz § 498 o. z.], § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), po 3 700 Kč, za jeden půl úkon právní služby (účast na jednání soudu dne 10. 3. 2026, při němž došlo toliko k vyhlášení rozsudku) podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), za 1 850 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby podle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu ve výši celkem 1 350 Kč, z cestovného podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu ve výši celkem 395,50 Kč za cestu na dvě jednání soudu na trase , adresa, a zpět [celkem 52 km] motorovým vozidlem zn. , jméno FO, (34,10 Kč za litr paliva průměrné spotřebě 5 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.), z náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu ve výši 600 Kč za čtyři započaté půlhodiny (čas strávený cestou na trase , adresa, na dvě jednání soudu) a, jelikož je zástupce žalované plátcem DPH, z částky odpovídající dani z přidané hodnoty z odměny, náhrady hotových výdajů, cestovného a náhrady za ztrátu času ve výši 2 435 Kč. Celkem činí výše nákladů, na jejichž náhradu má žalovaná nárok, částku 14 030,50 Kč.

39. Náklady druhého žalovaného, aniž by byl zastoupený zástupcem ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. a aniž by doložil výši hotových výdajů, sestávají z paušální náhrady ve výši 600 Kč určené za užití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, dle které žalovanému, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne 5. 3. 2026).

40. Při stanovení tarifní hodnoty soud aplikoval § 9 odst. 3 písm. a) a.t. Je-li předmětem řízení určení vlastnického práva zůstavitele ke dni jeho smrti, jde o stanovení rozsahu majetku, který tvoří dědictví. V takovém případě není předmět sporu penězi ocenitelný, neboť předmětem sporu není věc ani právo, k nimž by účastníci takového řízení uplatňovali své vlastnictví, ale určení rozsahu majetku patřícího do dědictví, v jehož rámci teprve bude hodnota majetku ke dni smrti zůstavitele určena, a hlavně na jisto postaveno, kdo je dědicem a jak velký podíl ten který z dědiců dědí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 1894/11)

41. Soud nepřisvědčil právnímu názoru žalobce, že by snad tarifní hodnota měla být určena v souladu s § 8 odst. 1 a. t. Otázka hodnoty majetku, jehož zařazení do pozůstalosti se žalobce domáhá, a vůbec toho, zda žalobce z pozůstalosti čehokoli nabude, nebyly předmětem nyní projednávané věci. Posuzovat tarifní hodnotu dle ceny hypotetické části pozůstalosti by tudíž bylo ryze spekulativní.

42. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení vynaložených prvou žalovanou k rukám jejího zástupce.

43. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované podle § 160 odst. 1 o. s. ř.