5 C 198/2025

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Věženským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 10 073 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 10 073 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 679,62 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 207,48 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 722,82 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 7 722,82 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky, jak je uvedeno pod výroky I. a II. tohoto rozsudku, s následujícím odůvodněním: Mezi společností , právnická osoba, , sídlem , adresa, , IČO: , IČO, (dále jen „původní věřitel“), a žalovanou byla dne 22. 3. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též jen „smlouva“). Než k tomu došlo, byla původním věřitelem s odbornou péčí posouzena schopnost žalované peněžní prostředky vrátit, když došlo k vyhodnocení informací od žalované, jež byly ověřovány oproti vyžádaným dokladům a jež byly zaznamenány do zákaznické karty. Toto bylo potvrzeno i na samotné smlouvě. Žalované byly poskytnuty v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 44 946 Kč, sestávající z jistiny ve výši 20 000 Kč, úroků 19 282 Kč (úroková sazba 8,50 %), částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč, ve 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč. Úvěrové splátky nebyly řádně a včas plněny, když poslední z nich byla uhrazena dne 24. 11. 2023. Ke dni 22. 12. 2021 byla dlužná jistina ve výši 7 722,82 Kč a dlužný poplatek ve výši 2 350,18 Kč. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila částku 36 873 Kč. Od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby žalovaná nic neuhradila. Po žalované bylo proto nárokováno zaplacení jistiny ve výši 7 722,82 Kč, poplatku ve výši 2 350,18 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 679,62 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 725,94 Kč, úroku ve výši 8,50 % ročně z částky 7 722,82 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 722,82 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.

2. Usnesením č. j. 5 C 198/2025-18 ze dne 11. 9. 2025 bylo připuštěno rozšíření žaloby o kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 953,68 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 527,86 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Na základě provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 3. 2020 (dále jen „smlouva“), která byla podepsána oběma smluvními stranami a na základě níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit úvěrové prostředky spolu s poplatkem ve výši 24 946 Kč, sestávající z úroku 19 282 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč, celkem 44 946 Kč, ve 21 měsíčních splátkách s tím, že 1. až předposlední splátka byla ve výši 2 141 Kč a poslední ve výši 2 126 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.

6. Do zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 22. 3. 2020, jež byla podepsána oběma smluvními stranami, bylo zaznamenáno, že žalovaná žije v nájmu, má , Anonymizováno, vzdělání, je svobodná, pracuje na plný úvazek jako , Anonymizováno, u zaměstnavatele , právnická osoba, ., má 1 vyživovací povinnost, je vlastníkem vozidla, její čistý příjem je ve výši 15 149 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti jsou ve výši 21 000 Kč měsíčně, celkové příjmy ve výši 36 149 Kč, odhadované měsíční výdaje ve výši 9 000 Kč, není držitelem kreditní karty, nemá zápůjčku u jiné společnosti a není vlastníkem bankovního účtu. Zaevidované údaje měly být ověřeny pomocí 2 výplatních pásek za leden a únor.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek byla pohledávka za žalovanou z původního věřitele jako postupitele převedena na žalobkyni jako postupníka.

8. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 vyrozuměl původní věřitel žalovanou, že pohledávka za její osobou podle smlouvy byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025. Zásilka byla předána k přepravě dne 27. 2. 2025 na adresu žalované , adresa, .

9. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 16. 4. 2025 požadoval zástupce žalobkyně po žalované uhrazení dluhu ze smlouvy s upozorněním, že pokud se tak nestane do určené doby, bude podána žaloba. Zásilka byla předána k přepravě dne 16. 4. 2025 na adresu žalované , adresa, .

10. Na základě provedeného dokazování měl soud za zjištěný následující skutkový stav: Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva, která byla podepsána oběma smluvními stranami a na základě níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit úvěrové prostředky spolu s poplatkem s poplatkem ve výši 24 946 Kč, sestávající z úroku 19 282 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč, celkem 44 946 Kč, ve 21 měsíčních splátkách s tím, že 1. až předposlední splátka byla ve výši 2 141 Kč a poslední ve výši 2 126 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. V den podpisu smlouvy žalovaná ve spolupráci s obchodním zástupcem vyplnila zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr, s jejíž pomocí se ověřovala její schopnost dostát budoucím závazkům, a následně ji podepsala. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 pohledávek byla pohledávka za žalovanou převedena z původního věřitele na žalobkyni. Žalované bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 16. 4. 2025. Žalovaná uhradila toliko částku 36 873 Kč.

11. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Po aplikaci právní kvalifikace na zjištěný skutkový stav se soud nejprve z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) zabýval tím, zda žalobkyně, respektive původní věřitel, před uzavřením smlouvy splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jako dlužníka, neboť smlouva byla se žalovanou uzavřena jako se spotřebitelem, jak to ostatně potvrdila žalobkyně v žalobě (§ 2 odst. 1 ZSÚ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se snaží získat nejen od dlužníka, ale také pokud je to nezbytné, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), kde součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitelů jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, zejména, co se týče poskytování úvěrů nebankovními společnostmi, když následné nesplácení úvěrů má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitele včetně pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných sociálních vztahů, přechodu do šedé ekonomiky apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Nelze také při výkladu a aplikaci ZSÚ pomíjet jeho účel a smysl, ale je nutno vždy nalézt i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je také ochrana spotřebitele, která je vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Soud nemůže tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná projevila vůli takovouto smlouvu uzavřít, a pokud jí podmínky nevyhovovaly, nemusela ji uzavírat, nelze ale tolerovat systematické porušování a obcházení zákona ze strany věřitelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. Soud tak má za to, že k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu ZSÚ (srov. důvodová zpráva k zákonu č. 96/2022, jímž byl novelizován § 87 odst. 1 ZSÚ s účinností od 29. 5. 2022).

16. Soud dospěl k názoru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, jež však byla shledána absolutně neplatnou, protože původní věřitel řádně před jejím uzavřením neprověřoval úvěruschopnost žalované (§ 580 odst. 1 o. z.). Žalobkyně splnění zákonné povinnosti původním věřitelem dokládala toliko kartou zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr, přičemž údaje v nich zaznamenané, zejm. příjmová a výdajová stránka, nebyly objektivizovány žádnou předloženou listinou (např. pracovní smlouvou či výplatními páskami). Pochybnosti o dalších příjmech domácnosti ve výši 21 000 Kč nebyly nijak rozptýleny, když nebylo vysvětleno, z jaké činnosti by měly pocházet, a když žalovaná pracovala na plný úvazek, byla svobodná a neměla partnera.

17. Ani žalobkyně, ani její zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010).

18. Protože původní věřitel žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy, měla by žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru, jež je oproštěna od všech dalších nároků, jež mají smluvní základ. Podle žalobních tvrzení žalovaná v minulosti plnila ve výši 36 873 Kč. Jelikož žalovaná uhradila žalobkyni částku přesahující jistinu spotřebitelského úvěru, byla žaloba zamítnuta.

19. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

20. Žalovaná jako úspěšný účastník by měla právo na náhradu nákladů řízení, ale podle obsahu jí žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.