5 C 226/2025

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Věženským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 18 288,88 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 10 288,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 425,52 Kč od , datum, do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částky s příslušenstvím, jak jsou uvedeny ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, s tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Žalobkyně se zavázala, že žalovanému poskytne peněžní prostředky až do výše 17 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí žalobkyni spolu s příslušenstvím. Při sjednávání smlouvy žalovaný zvolil volitelné služby, a sice službu „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč, službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ za poplatek ve výši 80,52 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 21,12 Kč. Před uzavřením smlouvy byla důkladně prověřena způsobilost žalovaného splnit budoucí finanční závazky z ní vyplývající. Peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč byly žalovanému vyplaceny na účet č. , č. účtu, dne , datum, . Žalovaný se dostal do prodlení s pravidelnou úhradou splátek, proto žalobkyně smlouvu vypověděla formou emailu dne , datum, . Celá úvěrová pohledávka se stala splatnou dne , datum, . Dluh žalovaného se ke dni podání žaloby sestával z jistiny 7 999,97 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 158,91 Kč, smluvního úroku 9 714,09 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ 165 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ 80,52 Kč, poplatku za službu „Informační SMS servis“ 21,12 Kč a smluvní pokuty 149,27 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním s přihlédnutím k tomu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, bylo zjištěno následující:

4. Mezi žalobkyní (věřitelem) a žalovaným (dlužník), byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „smlouva“), jež byla žalobkyní podepsána elektronicky a žalovaným pomocí klientského profilu, a na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 17 000 Kč na jeho účet a žalovaný se zavázal je vrátit dohodnutým způsobem. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky platné od , datum, , předpis denních splátek, souhlas se zpracováním osobních údajů a informace pro spotřebitele.

5. Totožnost žalovaného byla ověřena přímým náhledem na bankovní účet č. , č. účtu, , jak se podávalo z autorizace ověření totožnosti.

6. Na výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., a zápisu o identifikovaných příjmech bylo zaevidováno, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti: 1, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem: 1, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky: 2 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: , částka, , další nezbytné výdaje: 0 Kč, ostatní zbytné výdaje: , částka, , výše ověřeného čistého příjmu: , částka, , výše čistého příjmu uvedeného spotřebitelem: , částka, , rezerva pro výdaje: , částka, , vypočítané minimální výdaje: , částka, , disponibilní příjem: , částka, , posouzení úvěruschopnosti: úspěšné.

7. Ani údaje na výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ani tvrzení žalobkyně o nahlížení do různých registrů za účelem ověření solventnosti žalovaného nebyly podloženy žádnými předloženými listinami.

8. Podle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, byla , datum, zaslána částka 8 000 Kč.

9. Dne , datum, byla žalovanému zaslána od žalobkyně emailová zpráva, jíž byla vypovězena smlouva pro neplnění závazků ze strany žalovaného a zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy s upozorněním na možnost podání žaloby, nebude-li uhrazen do stanovené doby.

10. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, byl žalovaný informován o svém dluhu ze smlouvy s upozorněním na možnost podání žaloby, nebude-li uhrazen do stanovené doby. Podle potvrzení o odeslání ze dne , datum, byla písemnost zaslána žalovanému na , adresa, .

11. Z ostatních předložených listin, např. obecné principy posuzování a filozofie Společnosti nebylo zjištěno nic podstatného pro posouzení věci.

12. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

13. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, podle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 17 000 Kč na jeho účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal je vrátit dohodnutým způsobem. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky platné od , datum, , předpis denních splátek, souhlas se zpracováním osobních údajů a informace pro spotřebitele. Údaje o „zjištěných“ příjmech a výdajích žalovaného nebyly ničím podloženy. Den , datum, zaslala žalobkyně na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Dne , datum, byla žalovanému zaslána od žalobkyně emailová zpráva, jíž byla vypovězena smlouva pro neplnění závazků ze strany žalovaného a zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy s upozorněním na možnost podání žaloby, nebude-li uhrazen do stanovené doby. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, byl žalovaný informován o výši dluhu a o následcích jeho neuhrazení v určené lhůtě. Předána k přepravě byla dne , datum, adresu žalovaného , adresa, .

14. Podle § 2398 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Soud dospěl k názoru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, jež však byla shledána absolutně neplatnou, protože původní věřitel řádně před jejím uzavřením neprověřoval úvěruschopnost žalovaného (§ 580 odst. 1 o. z.). V žalobě bylo sice tvrzeno, že za účelem prověření úvěruschopnosti žalovaného byl žalobkyní lustrován v různých systémech a databázích, avšak výpisy z nich nedoložila. Pokud jde o výpisy z interního systému žalobkyně s názvem „identifikované příjmy“ a „výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“, pak zaevidované údaje nebyly ničím objektivizovány, např. pracovní smlouvou, výpisy z účtu apod. Kvůli tomu žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy o úvěru náležitě posouzena.

19. Ani žalobkyně, ani její zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky [srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne , datum, ]. Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání [srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010].

20. Protože původní věřitel žalovanému poskytl úvěr a protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, měla žalobkyně nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, jež je oproštěna od všech dalších nároků, jež mají smluvní základ. Jelikož nesplacená jistina spotřebitelského úvěru činí 8 000 Kč, žalobě bylo vyhověno co do této částky.

21. Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaný nebyl k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet [srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022]. Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSÚ, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že „Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá možnostem dlužníka, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Toto ustanovení je svou povahou nejbližší k § 1960 o. z., kde je normováno, že „Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.“. Rozhodnutí soudu o době plnění má konstitutivní povahu (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, § 1960, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, § 1960). Soud proto nemůže určit dobu splnění dluhu tak, aby se dlužník v okamžiku právní moci výroku rozsudku ocitl v prodlení. Stejná hlediska je třeba promítnout i do rozhodování soudu o době plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ. Úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. nelze aplikovat, když nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně nepodala žalobu na určení doby plnění, ale rovnou podala žalobu na plnění, musel se soud dobou plnění zabývat, jinak by negoval úpravu o ochraně spotřebitele a fakticky by zvýhodnil žalobkyni. Žalovaný svou pasivitou v řízení znemožnil, aby byly zjištěny jeho objektivní možnosti splatit jistinu spotřebitelského úvěru, pročež soud vycházel z domněnky, že jeho poměry umožňovaly její úhradu naráz. Přiměřená hmotněprávní lhůta k plnění byla určena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, jež je shodná s pariční lhůtou podle o. s. ř. Nadto se dodává, že ačkoli si soud je vědom toho, že pakliže žalovanému doposud neuplynula hmotněprávní lhůta k plnění, nemohl se dostat do prodlení a žaloba by měla být proto pro předčasnost zamítnuta, zohlednil specifika posuzovaného případu a dlužnou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni přiznal, protože se to neprotiví smyslu a účelu § 87 ZSÚ a žalovaný tímto postupem není nijak krácen na svých právech. Opačný přístup by nadměrně zatěžoval soudy a nutil věřitele, aby podávali žaloby na určení doby plnění. Byť může názor soudu do budoucna potenciálně generovat spory o úhradu úroku z prodlení, je v tomto případě nepřiznání úroku z prodlení toliko bagatelní záležitostí a to, zda se věřitelé rozhodnou do budoucna podávat další žaloby bude jejich právem, nikoli povinností, jako by tomu bylo u žalob na určení doby plnění.

22. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

23. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve věci úspěšnější než žalobkyně, měl by právo na náhradu nákladů řízení, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly