5 C 233/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Věženským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 17 241,78 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 7 217,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 879,37 Kč od 1. 4. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 14 879,37 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 362,41 Kč od 30. 8. 2023 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 819 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 320 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částky, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, s následujícím odůvodněním: Žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobkyně rámcovou smlouvu pro poskytování bankovních produktů a služeb [číslo]. Dne 21. 5. 2022 uzavřel žalovaný se společností BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE, bd Haussmann 1, 75009 Paříž, Francie, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Obchodním soudem v Paříži pod č. 542 097 902 (1954B09790), jednající v České republice prostřednictvím BNP Paribas Personal Finance SA, odštěpného závodu, IČ: 03814742 (dále jen jako„ původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Proces uzavření smlouvy byl takový, že žalovaný podepsal žádost o úvěr, která obsahovala základní parametry požadovaného úvěru. Žádost mohla být žalovaným podepsána fyzicky, či v portálu internetového bankovnictví. Žalobkyně doplňuje, že pokud na předložené žádosti nebude fyzický podpis žalovaného vyznačen, pak byla tato podepsána elektronickými prostředky, jak je uvedeno shora. Účelem úvěru bylo financování nákupu spotřebního zboží, k tomu vizte čl. III odst. 2 a odst. 3 žádosti. Žalovaným podepsanou žádost původní věřitel vyhodnotil a v případě její akceptace následně, po potvrzení dodání zboží či služby zprostředkovatelem úvěru, na bankovní účet zprostředkovatele úvěru převedl finanční prostředky ve výši odpovídající kupní ceně zvoleného zboží či služby. K tomu vizte č. III odst. 2 a odst. 3 žádosti a rovněž odst. 3 žádosti, část nazvanou„ Přehled podmínek klasického úvěru“. Tímto okamžikem byla uzavřena smlouva o úvěru ve znění žádosti. Původní věřitel o akceptaci žádosti a poskytnutí finančních prostředků žalovaného dodatečně vyrozuměl písemným přípisem, v němž byly shrnuty základní parametry úvěru. Na základě uzavřené smlouvy byla za žalovaného zprostředkovateli úvěru uhrazena kupní cena zboží či služby ve výši 15 461 Kč, jež byla původním věřitelem poukázána na bankovní účet zprostředkovatele úvěru. K tomu vizte č. III odst. 2 a odst. 3 žádosti a rovněž odst. 3 žádosti, část nazvanou„ Přehled podmínek klasického úvěru“, řádek„ Prodejní cena zboží/služby v Kč“. Informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru jsou součástí Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, když jsou uvedeny na posledním listu tohoto dokumentu. Úvěr se žalovaný zavázal splatit bankovním převodem formou 48 pravidelných měsíčních anuitních splátek s uvedením variabilního symbolu [číslo] se splatností 1. splátky ke dni 17. 6. 2022 a každé další splátky vždy do stejně číselně označeného dne následujícího měsíce. Celková měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 514 Kč. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli, za předpokladu řádného splacení, splatit částku ve výši 24 672 Kč. K výše uvedenému vizte čl. III odst. 3 žádosti část nazvanou„ Přehled podmínek klasického úvěru“, řádek„ Celková výše měsíční splátky úvěru v Kč“ a„ Počet měsíčních splátek“. Žalobkyně dále doplňuje, že roční úroková sazba byla sjednána ve výši 25,16 % a sazba RPSN ve výši 28,27 %. K výše uvedenému vizte č. III odst. 3 Žádosti část nazvanou„ Přehled podmínek klasického úvěru“. Původní věřitel s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru, a to v interních i externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS. K uvedenému vizte čl. II oddíl„ Zaměstnání“ a„ Příjmy a výdaje“, dále pak čl. V, popř. čl. VI žádosti. Žalovaný porušil svoji povinnost, tj. pravidelně a včas hradit sjednané měsíční splátky úvěru. Žalovaný původnímu věřiteli uhradil částku v celkové výši 1 642 Kč. Jistina úvěru byla v důsledku úhrad ponížena o částku ve výši 581,63 Kč. Zbytek úhrad žalovaného byl započten na smluvní úrok z úvěru, popř. smluvní pokuty a úroky z prodlení. Původní věřitel využil svého smluvního oprávnění a úvěr na základě odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] prohlásil ke dni 31. 3. 2023 za splatný. Ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru byl původní věřitel oprávněn po žalovaném požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále pak zákonný úrok z prodlení. K uvedenému prosím vizte čl. VI odst. 8 žádosti, tabulku nazvanou„ Přehled finančních důsledků nesplácení úvěru“. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 4. 2023 mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni 21. 4. 2023 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. K uvedenému vizte čl. 3 odst. 3.1 smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 17 645,91 Kč a skládala se z: nesplacené jistiny ve výši 14 879,37 Kč, nesplaceného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 806,28 Kč, který byl vypočítán z nesplacené jistiny úvěru ve výši 14 879,37 Kč v sazbě 25,16 % ročně, kdy postoupená výše smluvního úroku byla vypočítána za období od 5. 10. 2022 do 31. 3. 2023, tj. do data, ke kterému byl úvěr zesplatněn, z nesplacené smluvní pokuty ve výši 160,26 Kč, a z nesplacených poplatků za odeslání písemných upomínek žalovanému ve výši 800 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním bylo zjištěno následující:

4. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že převzal Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru - KLASICKÝ ÚVER, v němž byl seznámen se základními vlastnostmi úvěru.

5. Dne 21. 5. 2022 byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních produktu a služeb č. 1658296. Téhož dne žalovaný podepsal smlouva o klasickém úvěru [číslo] smlouva o revolvingovém úvěru. U něho bylo uvedeno, že je svobodný a bydlí u rodičů či dětí, že podniká v oblasti obchodu a služeb od listopadu 2001 pod identifikačním [číslo] že má čistý měsíční příjem ve výši 35 000 Kč, že celkové náklady domácnosti jsou ve výši 5 000 Kč a že finanční závazky (splátky hypoték, úvěru, úvěrových karet apod.) jsou ve výši 12 000 Kč. Podle smlouvy se měl původní věřitel zavázat, že žalovanému poskytne úvěr ve výši 15 461 Kč za účelem financování výpočetní techniky, a žalovaný se měl zavázat, že úvěr spolu s úrokem ve výši 9 211 Kč (25,16 % ročně), celkem 24 672 Kč, uhradí v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 514 Kč vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17. 6. 2022.

6. Původní věřitel prostřednictvím oznámení o akceptaci ze dne 25. 5. 2022 sdělil žalovanému, že žádost o úvěru ve výši 15 461 Kč byla schválena s tím, že číslo smlouvy a úvěrového účtu: [číslo], od kdy úvěr čerpáte: 24. 5. 2022, výše úvěru: 15 461 Kč, roční úroková sazba (pevná): 25,16 %, první měsíční splátka: 17. 6. 2022, počet měsíčních splátek: 48, výše měsíčních splátek: 514 Kč.

7. Oznámení ze dne 24. 2. 2023 původní věřitel odstoupil od smlouvy [číslo] kvůli prodlení žalovaného se splácením úvěru a vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 17 646 Kč, sestávající z částky 3 084 Kč, tj. dlužných měsíčních splátek úvěru (tj. úvěrové jistiny, souvisejících plateb a úroků po lhůtě splatnosti vyčíslených ke dni účinnosti odstoupení od smlouvy), 13 602 Kč, tj. úvěrové jistiny splatné ke dni účinnosti odstoupení od smlouvy, 161 Kč, tj. smluvní pokuty za prodlení, a 800 Kč, tj. náhrady nákladů spojených s vymáháním splatného závazku.

8. Z výpisů z úvěrového účtu bylo zjištěno, jakým způsobem si žalovaný plnil povinnosti ze smlouvy a jaká byla výše jeho dluhu.

9. Smlouvou o postupování pohledávek ze dne 29. 4. 2022 včetně přílohy [číslo] – seznam postupovaných pohledávek byla pohledávka původního věřitele za žalovaným ze smlouvy převedena na žalobkyni. Podle potvrzení o provedení transakce ze dne 21. 4. 2023 došlo k provedení úhrady za postoupení pohledávek.

10. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 4. 2023 byl žalovaný původním věřitelem informován, že došlo k postoupení pohledávky za jeho osobou na žalobkyni. Ve stejný den žalobkyně informovala žalovaného, že došlo k postoupení pohledávky původního věřitele za jeho osobou na ni. Podle podacího archu byla zásilka předána k přepravě dne [datum] na adresu [adresa žalovaného].

11. Výzvou před podáním žaloby ze dne 14. 8. 2023 byl žalovaný seznámen s neuhrazenou výší dluhu a s tím, že pokud jej neuhradí v určené lhůtě, bude se žalobkyně domáhat svého nároku soudní cestou. Podle podacího archu byla zásilka předána k přepravě dne 16. 8. 2023 na adresu [adresa žalovaného].

12. Podle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný na svůj závazek ze smlouvy částku 1 642 Kč s tím, že úhrada ve výši 581,63 Kč byla použita na ponížení úvěrové jistiny.

13. Na základě provedeného dokazování měl soud za zjištěný následující skutkový stav: Mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne 25. 5. 2022 uzavřena úvěrová smlouva [číslo] jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 461 Kč a závazek žalovaného jej vrátit spolu s úrokem ve výši 9 211 Kč (25,16 % ročně), celkem 24 672 Kč, uhradí v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 514 Kč vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17. 6. 2022. Oznámení ze dne 24. 2. 2023 původní věřitel odstoupil od smlouvy [číslo] kvůli prodlení žalovaného se splácením úvěru a vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Smlouvou o postupování pohledávek ze dne 29. 4. 2022 byla pohledávka původního věřitele za žalovaným ze smlouvy převedena na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 4. 2023 byl žalovaný původním věřitelem informován, že došlo k postoupení pohledávky za jeho osobou na žalobkyni. Před zahájením soudního řízení byla žalovanému zaslána výzva před podáním žaloby. Žalovaný na svůj závazek z úvěrové smlouvy uhradil pouze částku 1 642 Kč s tím, že úhrada ve výši 581,63 Kč byla použita na ponížení úvěrové jistiny.

14. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po aplikaci právní kvalifikace na zjištěný skutkový stav se soud nejprve z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C [číslo] ze dne 5. 3. 2020) zabýval tím, zda žalobkyně, respektive původní věřitel, před uzavřením smlouvy splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jako dlužníka, neboť úvěrová smlouva byla se žalovanou uzavřena jako se spotřebitelem, jak to ostatně potvrdila žalobkyně v žalobě (§ 2 odst. 1 ZSÚ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se snaží získat nejen od dlužníka, ale také pokud je to nezbytné, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), kde součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitelů jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, zejména, co se týče poskytování úvěrů nebankovními společnostmi, když následné nesplácení úvěrů má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitele včetně pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných sociálních vztahů, přechodu do šedé ekonomiky apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Nelze také při výkladu a aplikaci ZSÚ pomíjet jeho účel a smysl, ale je nutno vždy nalézt i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je také ochrana spotřebitele, která je vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Soud nemůže tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná projevila vůli takovouto úvěrovou smlouvu uzavřít, a pokud jí podmínky nevyhovovaly, nemusela ji uzavírat, nelze ale tolerovat systematické porušování a obcházení zákona ze strany věřitelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. Soud tak má za to, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu ZSÚ (srov. důvodová zpráva k zákonu č. 96/ 2022, jímž byl novelizován § 87 odst. 1 ZSÚ s účinností od 29. 5. 2022).

19. Soud dospěl k názoru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, jež však byla shledána absolutně neplatnou, protože původní věřitel řádně před jejím uzavřením neprověřil úvěruschopnost žalovaného (§ 580 odst. 1 o. z.). Žalobkyně toliko tvrdila, že si původní věřitel svou zákonnou povinnost splnil, ale nenabídla k tomu žádné důkazy. Kvůli tomu neunesla břemeno důkazní stran skutečnosti, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením úvěrové smlouvy náležitě posouzena.

20. Ani žalobkyně, ani její zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010).

21. Soud vzal za prokázané, že původní věřitel žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 15 461 Kč. S ohledem na skutková zjištění a neplatnost smlouvy o úvěru vycházel z toho, že žalovaný je povinen žalobkyni vrátit toliko tuto částku. Vzhledem k tomu, že již byla uhrazena částka 1 642 Kč, byla žaloba shledána důvodnou pouze co do částky 13 819 Kč. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby byla dána smlouvou o postoupení pohledávek.

22. Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaný nebyl k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet (srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSÚ, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že„ Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá možnostem dlužníka, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Toto ustanovení je svou povahou nejbližší k § 1960 o. z., kde je normováno, že„ Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.“. Rozhodnutí soudu o době plnění má konstitutivní povahu (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, § 1960, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, § 1960). Soud proto nemůže určit dobu splnění dluhu tak, aby se dlužník v okamžiku právní moci výroku rozsudku ocitl v prodlení. Stejná hlediska je třeba promítnout i do rozhodování soudu o době plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ. Úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. nelze aplikovat, když nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně nepodala žalobu na určení doby plnění, ale rovnou podala žalobu na plnění, musel se soud dobou plnění zabývat, jinak by negoval úpravu o ochraně spotřebitele a fakticky by zvýhodnil žalobkyni. Žalovaný svou pasivitou v řízení znemožnil, aby byly zjištěny jeho objektivní možnosti splatit jistinu spotřebitelského úvěru, pročež soud vycházel z domněnky, že jeho poměry umožňovaly její úhradu naráz. Přiměřená hmotněprávní lhůta k plnění byla určena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, jež je shodná s pariční lhůtou podle o. s. ř. Nadto se dodává, že ačkoli si soud je vědom toho, že pakliže žalovanému doposud neuplynula hmotněprávní lhůta k plnění, nemohl se dostat do prodlení a žaloba by měla být proto pro předčasnost zamítnuta, zohlednil specifika posuzovaného případu a dlužnou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni přiznal, protože se to neprotiví smyslu a účelu § 87 ZSÚ a žalovaný tímto postupem není nijak krácena na svých právech. Opačný přístup by nadměrně zatěžoval soudy a nutil věřitele, aby podávali žaloby na určení doby plnění. Byť může názor soudu do budoucna potenciálně generovat spory o úhradu úroku z prodlení, je v tomto případě nepřiznání úroku z prodlení toliko bagatelní záležitostí a to, zda se věřitelé rozhodnou do budoucna podávat další žaloby bude jejich právem, nikoli povinností, jako by tomu bylo u žalob na určení doby plnění.

23. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

24. Jelikož předmětem řízení byla částka 21 036,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 879,37 Kč od 1. 4. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 14 879,37 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 362,41 Kč od 30. 8. 2023 do zaplacení, soud vyčíslil úrok a úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 19. 1. 2024, neboť pro výpočet poměru úspěchu ve věci je třeba za předmět řízení považovat nejenom samotnou pohledávku, ale i její příslušenství (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010). Předmětem řízení byla tedy částka v celkové výši 24 213,15 Kč (21 036,15 Kč + 1 797 Kč (úrok z prodlení) + 1 241 Kč (úrok) a 139 Kč (úrok z prodlení). Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 13 819 Kč (57,10 %) a žalovaný byl úspěšný co do částky 10 394,15 Kč (42,90 %). Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze v rozsahu 14,20 %.

25. Kdyby bývala byla žalobkyně zcela úspěšná, měla by vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2., § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a žaloby), náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.) a náhrady za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

26. S ohledem na výsledek řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení jenom ve výši 14,20 % z částky 2 252 Kč, což činí částku 320 Kč.

27. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

28. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší.