5 C 256/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Věženským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 18 819 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 9 019 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 498 Kč od 3. 12. 2023 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částky, jak je rozvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku, s tím, že žalobkyně poskytuje zápůjčky prostřednictvím své webové stránky Anonymizováno, na níž si žadatelé nejprve přečtou nabídku na uzavření smlouvy, nastaví si dle své vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky, poté vyplní na webové stránce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadají své osobní údaje, tímto učiní návrh na uzavření konkrétní smlouvy, zároveň zaškrtávají řádek s tímto textem „Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“, že jeho totožnost se před uzavřením smlouvy ověří ze skenu dokladu totožnosti a pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena, že smlouva je jím podepsána elektronicky, a sice PINem, jenž je zaslán na jeho telefonní číslo, že mezi účastníky řízení byla dne 2. 11. 2023 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž byly žalovanému téhož dne poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 300 Kč, jež mu byly zaslány na účet č. č. účtu, že žalovaný se zavázal kromě nich uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 198 Kč do dne 2. 12. 2023, že ke dni podání žaloby žalovaný nic neuhradil, že před uzavřením smlouvy byly řádně prověřeny informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech žalovaného, že v důsledku prodlení žalovaného jsou nárokovány jistina ve výši 12 300 Kč, poplatek ve výši 3 198 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, úrok z prodlení a smluvní pokuta ve výši 0,10 % denně z částky 12 300 Kč od 3. 12. 2023 do 29. 8. 2024, tj. 3 321 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním bylo zjištěno následující:

4. Mezi žalobkyní a žalovaným, u něhož byly zaevidovány osobní údaje, byla uzavřena smlouva o zápůjčce ze dne 2. 11. 2023, jež byla žalobkyní fyzicky podepsána a žalovaným byla podepsána unikátním PIN kódem, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky společnosti Jméno žalobkyně., a na základě níž měly být žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 300 Kč na účet č. č. účtu, a to nejpozději do 2 dnů ode dne účinnosti smlouvy, a žalovaný se měl zavázat vrátit celkovou částku 15 498 Kč, sestávající z poskytnutých peněžních prostředků a poplatku ve výši 3 198 Kč, do 2. 12. 2023.

5. Ve všeobecných obchodních podmínkách bylo upraveno, konkrétně v čl. 2.9., že „Klient vyplní na Stránkách Věřitele formulář návrhu na uzavření Smlouvy dle jím požadovaných parametrů. Klient odešle návrh na uzavření Smlouvy prostřednictvím Stránek Věřitele a tento je povinen opatřit prostým elektronickým podpisem ve formě Identifikátoru.“, v čl. 2.10., že „Následně je nutné provést ověření totožnosti Klienta, a to provedením autorizace Platební karty.“, v čl. 2.11., že „V případě provedení autorizace Platební karty lze provést ověření totožnosti Klienta za předpokladu, že Klient předloží Dokumentaci, a zároveň bude možné strhávat platby dle Smlouvy přímo z Platební karty. Klient bude ze Stránek věřitele přesměrován na platební bránu poskytovatele platebních služeb, kde zadá šestnáctimístné číslo Platební karty, datum expirace, CVC/CVV kód a údaje pro 3-D Secure ověření, čímž je zajištěna nejvyšší možná úroveň zabezpečení. Tímto postupem Klient autorizuje provedení platby ve výši 1,- Kč (…).“.

6. Dne 2. 11. 2023 byla z účtu žalobkyně č. č. účtu na účet žalovaného č. č. účtu zaslána částka 12 300 Kč.

7. Upomínkami ze dne 9. 12. 2023, 16. 12. 2023, 23. 12. 2023, 1. 1. 2024 a 16. 1. 2024, k nimž nebyly doloženy doklady o odeslání, měl být žalovaný informován o prodlení se splněním smluvních závazků a o aktuální výši dluhu.

8. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 1. 8. 2024 byl žalovaný informován o tom, že pokud dluh neuhradí v určené lhůtě, bude se žalobkyně domáhat svého nároku soudní cestou. Podle podacího lístku byla předána k přepravě poskytovateli poštovních služeb dne 1. 8. 2023 na adresu žalovaného.

9. Na základě provedeného dokazování měl soud za zjištěný následující skutkový stav: Mezi účastníky řízení byla dne 2. 11. 2023 uzavřena smlouva o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky a na základě níž měly být žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 300 Kč a žalovaný se měl zavázat vrátit celkovou částku 15 498 Kč, sestávající z poskytnutých peněžních prostředků a poplatku ve výši 3 198 Kč, do 2. 12. 2023. Dne 2. 11. 2023 byla z účtu žalobkyně č. č. účtu na účet žalovaného č. č. účtu zaslána částka 12 300 Kč. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 1. 8. 2024 byl žalovaný informován o výši dluhu a následcích jeho neuhrazení v určené lhůtě. Žalovaný nic neuhradil.

10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

12. Podle § 2393 odst. 2 o. z., nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Soud dospěl k názoru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, jež však byla shledána absolutně neplatnou, protože žalobkyně řádně před jejím uzavřením neprověřila úvěruschopnost žalovaného (§ 580 odst. 1 o. z.). Žalobkyně toliko tvrdila, že si svou zákonnou povinnost splnila, ale nenabídla k tomu žádné důkazy. Kvůli tomu neunesla břemeno důkazní stran skutečnosti, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy náležitě posouzena.

16. Ani žalobkyně, ani její zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky [srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008]. Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání [srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010].

17. Protože žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 12 300 Kč a protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce, bylo žalovanému uloženo, aby žalobkyni zaplatil pouze tuto částku oproštěnou od všech dalších nároků, jež mají smluvní základ, neboť nezjistil, že by žalovaný svou povinnost vrátit jistinu spotřebitelského úvěru třeba jen částečně splnil.

18. Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaný nebyl k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet [srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022]. Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSÚ, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že „Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá jeho možnostem, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Toto ustanovení je svou povahou nejbližší k § 1960 o. z., kde je normováno, že „Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.“. Rozhodnutí soudu o době plnění má konstitutivní povahu (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, § 1960, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, § 1960). Soud proto nemůže určit dobu splnění dluhu tak, aby se dlužník v okamžiku právní moci výroku rozsudku ocitl v prodlení. Totožná hlediska je třeba promítnout i do rozhodování soudu o době plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ. Úpravu v § 1958 odst. 1 o. z. nelze aplikovat, když nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně nepodala žalobu na určení doby plnění, ale rovnou podala žalobu na plnění, musel se soud dobou plnění zabývat, jinak by negoval úpravu o ochraně spotřebitele a fakticky by zvýhodnil žalobkyni. Žalovaný svou pasivitou v řízení znemožnil, aby byly zjištěny jeho objektivní možnosti splatit jistinu spotřebitelského úvěru, pročež soud vycházel z domněnky, že jeho poměry umožňovaly její úhradu naráz. Přiměřená hmotněprávní lhůta k plnění byla určena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, jež je shodná s pariční lhůtou podle o. s. ř. Nad rámec vyloženého se dodává, že ačkoli si soud je vědom toho, že pakliže žalovanému doposud neuplynula lhůta k plnění, nemohl se dostat do prodlení a žaloba by měla být proto pro předčasnost zamítnuta, zohlednil specifika posuzovaného případu a dlužnou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni přiznal, protože se to neprotiví smyslu a účelu § 87 ZSÚ a žalovaný tímto postupem není nijak krácen na svých právech. Opačný přístup by nadměrně zatěžoval soudy a nutil věřitele, aby podávali žaloby na určení doby plnění. Byť může názor soudu do budoucna potenciálně generovat spory o úhradu úroku z prodlení, je v tomto případě nepřiznání úroku z prodlení toliko bagatelní záležitostí a to, zda se věřitelé rozhodnou do budoucna podávat další žaloby bude jejich právem, nikoli povinností, jako by tomu bylo u žalob na určení doby plnění.

19. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

20. Jelikož předmětem řízení byla částka 21 319 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 498 Kč od 3. 12. 2023 do zaplacení, soud vyčíslil úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku, tj. 21. 1. 2025, neboť pro výpočet poměru úspěchu ve věci je třeba za předmět řízení považovat nejenom samotnou pohledávku, ale i její příslušenství [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010]. Předmětem řízení byla tedy částka v celkové výši 23 962 Kč (21 319 Kč + 2 643 Kč úrok z prodlení). Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 12 300 Kč (51,3 %) a žalovaný byl úspěšný co do částky 11 662 Kč (48,7 %).

21. Znění náhradově nákladového výroku odráží skutečnost, že úspěch účastníků řízení byl téměř totožný.

22. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), jelikož nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou. Nebude-li povinnost, uložená tímto rozsudkem, splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.