5 C 32/2019

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Věženským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 143 044,50 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 15 983,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25% ročně z částky 15 983,50 Kč od 26. 1. 2019 do zaplacení zastavuje.

II. Žaloba se v částce 6 211 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25% ročně z částky 127 061 Kč od 26. 1. 2019 do 5. 2. 2019 a z částky 6 211 Kč od 6. 2. 2019 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 120 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25% ročně z částky 120 850 Kč od 6. 2. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 44 528 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou náklady řízení ve výši 292,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou náklady řízení ve výši 1 657,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Dne 31. 1. 2019 byla soudu doručena žaloba, jíž se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku 143 044,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25% ročně z této částky od 26. 1. 2019 do zaplacení s tím, že od prosince 2014 byla vlastníkem budovy v [obec] na adrese [ulice a číslo], v níž se nachází v třetím nadzemním podlaží byt [číslo] o dispozici 1+2 a výměře 54,05 m2 (dále jen„ předmětný byt“), že žalovaný jej nejméně od 10. 10. 2010 užíval bez právního důvodu, jak bylo konstatováno v rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], jenž byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], že od prosince 2014 do dnešního dne žalovaný v její prospěch provedl platby na neexistující nájemné v celkové výši 87 699 Kč (31 x 2 829 Kč), přičemž toto plnění je povinna mu zase vydat, že od prosince 2014 do prosince 2015 byla výše obvyklého nájemného za srovnatelný byt v srovnatelném místě a čase průměrně 90 Kč 1 m2, že při výměře předmětného bytu bylo obvyklé nájemné ve výši 4 864,50 Kč měsíčně a za období od prosince 2014 do prosince 2015 (12 měsíců) činilo částku 58 374 Kč, že výzvou ze dne 23. 1. 2019 započetla svou pohledávku oproti části plnění žalovaného v rozsahu částky 58 374 Kč, že od ledna 2016 do května 2018 (od následujícího měsíce již majitelkou nebyla) byla výše obvyklého nájemného za srovnatelný byt v srovnatelném místě a čase průměrně 110 Kč 1 m2, že při výměře předmětného bytu bylo obvyklé nájemné ve výši 5 945,50 Kč měsíčně a za období od ledna 2016 do května 2018 (29 měsíců) činilo 172 419,50 Kč, že plnění žalovaného za toto období bylo ve výši 29 375 Kč (87 699 Kč – 58 374 Kč), že její pohledávka nebyla uspokojena ve výši 143 044,50 Kč (172 419,50 Kč – 29 375 Kč) a že dne 24. 1. 2019 byla žalovanému zaslána výzva k plnění, jež mu byla doručena dalšího dne, ale přesto ani zčásti neplnil, proto byl požadován i úrok z prodlení.

2. Žalovaný uvedl, že nesouhlasí s výší úhrady za užívání předmětného bytu, že zaplatil více, než žalobkyně přiznala, že zpochybňuje způsob zápočtu a že vznáší námitku promlčení. Obsáhle brojil proti postupu znalce a jím vysloveným odborným závěrům v znaleckém posudku [číslo] – [anonymizováno] [rok] ze dne 6. 9. 2020, jenž byl vypracován pro potřeby rozhodnutí soudu. Namítal, že znalecký posudek není srozumitelný, přesvědčivý a přezkoumatelný, protože k němu znalec nepřiložil podklady, a to některé nájemní smlouvy a evidenční listy, že úkolem znalce bylo určit výši obvyklého nájemného za období od května 2016 do května 2018, proto měl vzorky nájemného za rok 2019 a 2020 upravit, neboť nájemné v roce 2016 bylo nižší než v roce 2020, že znalec ale takto nepostupoval, s výjimkou inflace, jež je však v řádu desetin procenta až cca 2 % ročně, což neodpovídá nárůstu nájemného, který mezi roky 2016 a 2020 činil téměř 150 %, že znalec si nezjistil skutečný stav bytu a jeho vybavenost v letech 2016 až 2018, že v tomto směru nekontaktoval žalovaného ani jeho zástupce, že měl ze stavebního úřadu informaci o tom, že dům nedávno prošel rekonstrukcí, přesto nezjišťoval, zda a kdy rekonstrukce proběhla a zda se týkala posuzovaného bytu a období, že již ve vyjádření ke znaleckému posudku uvedl, že stav bytu byl zhoršený, dlouhodobě do něj zatékalo, byl bez jakékoliv rekonstrukce či modernizace s výjimkou toho, že v průběhu posuzovaného období nechala žalobkyně v bytě částečně vyměnit okna, avšak neprovedla začištění oken ani byt nevymalovala, tyto práce a výdaje musel zajistit sám včetně úklidu, že byt byl bez vybavení, že žalobkyně po celou dobu, co dům vlastnila, prováděla jeho rekonstrukci, takže ve společných prostorách domu byl hluk, cihly, prach a nepořádek, že znalec nevyvinul dostatečnou snahu k opatření relevantních podkladů, že měl zjistit stav bytu v roce 2016 až 2018 a neměl vycházet jen z toho, jak dům viděl v roce 2020 zvenčí, že takovou informaci si má zjistit, aby měl dostatečné podklady pro vypracování znaleckého posudku, a že znalec bral do úvahy i výměru za sklep a půdu, avšak tyto prostory neužíval.

3. Nejasnosti v žalobě ohledně doby, za níž byla žalovaná částka požadována, a výše plnění za jednotlivé měsíce, byly odklizeny u jednání dne [datum], kde žalobkyně s ohledem na předestřený názor soudu sdělila, že žalované období je od května 2016 do května 2018, kdy za květen 2016 je nárokována částka 352,50 Kč. Podle žalobních tvrzení měl žalovaný uhradit žalobkyni bez právního důvodu částku 87 699 Kč, z níž se část ve výši 58 374 Kč započetla na pohledávku žalobkyně za prosinec 2014 až prosinec 2015 (12x 4 864,50 Kč). Tato doba ale zahrnuje 13 měsíců, tudíž mohla být započtena částka o 4 864,50 Kč vyšší. Početní chyba, jíž se žalobkyně dopustila, šla v její neprospěch. Pozůstatek plateb žalovaného byl v rozsahu 29 325 Kč. Žalobkyně zde nesprávně provedla početní operaci, když dospěla k částce 29 375 Kč. Šlo o výsledek, z něhož těží žalovaný, proto z něj bylo vycházeno. Za leden 2016 až květen 2018 se zbývající platby žalovaného zohlednily tak, že se měla umořit pohledávka žalobkyně za leden 2016 až duben 2016 (4x 5 945,50 Kč), tj. 23 782 Kč, a její část za květen 2016 ve výši 5 593 Kč. K úhradě zůstávalo plnění za květen 2016 ve výši 352,50 Kč (5 945,50 Kč – 5 593 Kč) a za červen 2016 až květen 2018 ve výši 142 692 Kč (24x 5 945,50 Kč), celkem se jednalo o částku 143 044,50 Kč.

4. Jako reakce na závěry v znaleckém posudku [číslo] – [anonymizováno] [rok] ze dne 6. 9. 2020 bylo soudu doručeno částečné zpětvzetí žaloby ze dne 23. 9. 2020 co do částky 19 298,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25% ročně z této částky od 26. 1. 2019 do zaplacení, která v sobě obsahovala nárok ve výši 733,50 Kč za každý měsíc roku 2016, tj. 8 802 Kč (12x 733,50 Kč), nárok ve výši 644,50 Kč za každý měsíc roku 2017, tj. 7 734 Kč (12x 644,50 Kč) a nárok ve výši 552,50 Kč za leden až květen 2018, tj. 2 762,50 Kč (5x 552,50 Kč). Pozornosti soudu neuniklo, že dispoziční úkon žalobkyně bral do úvahy i období, jež se nestalo předmětem řízení, a sice leden až duben 2016 ve výši 2 934 Kč (4x 733,50 Kč) a část května 2016 ve výši 381 Kč (733,50 Kč – 352,50 Kč), celkem ve výši 3 315 Kč s úrokem z prodlení. V tomto rozsahu nebylo k učiněnému podání přihlíženo, jelikož nelze vzít žalobu zpět, jde-li o nárok, který nebyl uplatňován. Ve zbytku zpětvzaté částky 15 983,50 Kč (19 298,50 Kč – 3 315 Kč) s úrokem z prodlení bylo řízení za použití § 96 o. s. ř. zastaveno. S ohledem na vyložené zbýval k projednání a rozhodnutí předmět řízení ve výši 127 061 Kč (143 044,50 Kč – 15 983,50 Kč), tj. červen až prosinec 2016 (7x 5 212 Kč) (5 945,50 Kč – 733,50 Kč), přičemž za květen 2016 byla žaloba co do částky 352,50 Kč vzata zpět, leden až prosinec 2017 (12x 5 301 Kč) (5 945,50 Kč – 644,50 Kč) a leden až květen 2018 (5x 5 393 Kč) (5 945,50 Kč – 552,50 Kč), s úrokem z prodlení ve výši 9,25% ročně z této částky od 26. 1. 2019 do zaplacení.

5. Při aplikaci § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, se žalobkyni nevrátila poměrná část soudního poplatku u předmětu řízení, jenž odpadl, poněvadž se tak stalo až po 1. jednání.

6. Provedeným dokazováním s přihlédnutím k tomu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, bylo zjištěno následující:

7. Účastníci se u jednání dne [datum] shodli na tom, že žalobkyně byla od prosince 2014 do května 2018 vlastnicí budovy v [obec] na adrese [ulice a číslo], v které se v třetím nadzemním podlaží nachází předmětný byt, a že žalovaný jej užíval od prosince 2014 do května 2018, aniž by mu pro to svědčil právní důvod. Na evidenčním listu pro výpočet úhrady za užívání bytu – platnost od 1. 6. 2012 ze spisu zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], jehož se dovolával žalovaný v svém vyjádření ze dne 21. 11. 2019, se nacházelo, že podlahová plocha předmětného bytu byla 54,05 m2, sestávající z obytných místností (30 m2), kuchyně (10 m2), předsíně (3,80 m2), koupelny (4 m2), komory (1 m2), sklepa (2,25 m2) a půdy (3 m2). Tím, že mezi účastníky nepanovaly rozepře o vlastnictví předmětného bytu žalobkyní a jeho užívání žalovaným, nebylo zapotřebí k důkazu provádět rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí].

8. Předžalobní výzvou k úhradě bezdůvodného obohacení ze dne 23. 1. 2019 byl žalovaný žádán k úhradě částky 143 044,50 Kč za totožného skutkového popisu jako v 1. odstavci tohoto rozsudku a nákladů právního zastoupení žalobkyně. Plnit měl nejpozději do 7 dnů ode dne doručení výzvy s upozorněním na možnost podání žaloby. Podle podacího archu byla výzva předána České poště, s. p., k přepravě dne 24. 1. 2019 na adresu [adresa žalovaného]. Předmětem shodného tvrzení účastníků byla skutečnost, že žalovaný ji obdržel, ale neshodli se na tom, kdy.

9. Usnesením č. j. 5 C 32/2019-29 ze dne 20. 4. 2020 byl k splnění znaleckého zadání ustanoven znalec [celé jméno znalce], jenž měl určit výši nájemného v místě a čase obvyklou k předmětnému bytu za období od května 2016 do května 2018. V znaleckém posudku [číslo] – [anonymizováno] [rok] ze dne 6. 9. 2020 byl vyjádřen odborný závěr, že obvyklá výše nájemného pro předmětný byt při zohledňované podlahové ploše 51,43 m2 byla v roce 2016 ve výši 4 960 Kč, v roce 2017 ve výši 5 040 Kč a v roce 2018 ve výši 5 130 Kč. Vycházel přitom z porovnání nájemného v 10 jiných bytech situovaných v [obec] v ulicích [ulice], [ulice], [ulice] a [ulice], a na základě toho stanovil při zohlednění míry inflace a přírůstku průměrného ročního indexu nárůstu spotřebitelských cen obvyklou výši nájemného z předmětného bytu v daném období. Při jednání dne [datum] byl znalec vyslechnut a odpověděl na položené otázky. Znalec přitom v znaleckém posudku samotném i při výslechu vysvětlil, že při porovnání nájemného vycházel u jednotlivých porovnávaných bytů z údajů v nájemních smlouvách a evidenčních listech, které měl k dispozici, a tyto evidenční listy dodatečně soudu při jednání doložil. Bylo tak zřejmé, z jakých podkladů vycházel. Vyšel toliko z obvyklého vybavení bytů, za něž považuje např. standardní kuchyňskou linku či vybavení koupelny, a zohlednil příslušenství (sklep a půdu), které se nachází mimo bytovou jednotku.

10. Pro žalovaného byly odborné závěry neakceptovatelné a měl za to, že postupy znalce a jím použité metody při plnění znaleckého zadání byly zatíženy závažnými vadami, jež zpracovaný znalecký posudek činí nevyužitelným. Rozhodovací činnost Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle § 132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazů znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto k všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. rozsudek sp. zn. 22 Cdo 1810/2009 ze dne 21. 10. 2009 nebo usnesení sp. zn. 23 Cdo 1616/2019 ze dne 24. 9. 2019). Fakt, že součástí znaleckého posudku nebyly nájemní smlouvy ani evidenční listy, s nimiž znalec pracoval, nepředstavuje nedostatek, jenž by byl způsobilý zpochybnit či dokonce vyvrátit správnost odborných závěrů. Evidenční listy (9 z 10) byly soudu znalcem předány u jednání dne [datum], kdy poslední z nich byl dodán posléze. Ačkoli nájemní smlouvy doloženy nebyly, veškeré relevantní informace byly zaznamenány na evidenčních listech. Z jakých zdrojových materiálů a podkladů znalec čerpal při zpracování znaleckého posudku, je popsáno v něm samotném. Dodatečné předložení listin umožnilo soudu ověřit správnost vstupních údajů. Jestliže žalovaný tvrdil, že mu byla odepřena možnost klást znalci otázky k evidenčním listům, když byly odevzdány až po jeho výslechu při jednání a účastníci se až následně mohli s nimi seznámit, nelze s ním souhlasit, jelikož to nekoresponduje s průběhem jednání. Znalec ještě před ukončením svého výslechu předložil soudu 9 z 10 evidenčních listů, z nichž si účastníci po ukončení jeho výslechu vyhotovili fotokopie. Zástupkyně žalovaného byla schopna se s nimi v krátké době seznámit a ještě u jednání jim vytýkat údajné nedostatky. Nic jí nebránilo, aby před odchodem znalce vznesla požadavek, zda by mohl ještě setrvat před jednací síní, než zhlédne evidenční listy, aby mohlo být ve výslechu znalce pokračováno. Takový postup nelze považovat za neobvyklý ani za vyloučený. Žalovaný této možnosti nevyužil. I když evidenční listy byly svými údaji aktuální ke dni vypracování znaleckého posudku, nejedná se o vadu posudku, neboť znalec nejprve zjišťoval výši obvyklého nájemného Kč/m2 v roce 2020 při zohledňování koeficientů porovnání, kterou následně modifikoval za užití přírůstku průměrného ročního indexu spotřebitelských cen v procentech pro roky 2016 až 2018. Pokud se žalovaný ohrazoval proti aplikované metodě, soud uvádí, že se jedná o odbornou záležitost, která hodnocení soudu nepodléhá. Námitka, že si znalec nezjistil stav předmětného bytu a budovy, v němž se nachází, nebyla důvodná. Znalec nepochybil, nezjišťoval-li si sám skutkový stav, poněvadž by postupoval mimo rámec své odborné působnosti, když k hledání odpovědí na skutkové otázky je příslušný toliko soud, nikoli znalec, který je povolán k řešení otázek odborně skutkových. Byl-li si žalovaný vědom rušivých okolností, jež by mohly mít vliv na určení výše obvyklého nájemného k předmětnému bytu, měl je tvrdit a navrhovat důkazy k jejich prokázání. Žalovaný měl dostatek času a příležitostí, jak tuto obranu včas vnést do řízení, a sice v odporu ze dne 30. 4. 2019 proti platebnímu rozkazu [číslo jednací] ze dne 12. 4. 2019, ve vyjádření ze dne 30. 5. 2019 k výzvě podle § 114b odst. 1 o. s. ř. zahrnuté do platebního rozkazu, ve vyjádření ze dne 21. 11. 2019 k výzvě č. j. 5 C 32/2019-16 ze dne 5. 11. 2019, v níž byl upozorněn na to, že jeho obrana je obecná, u jednání dne 24. 1. 2020 a v koncentrační lhůtě podle § 118b odst. 1 o. s. ř., o níž byli účastníci poučeni a jež ve spojení s přípisem ze dne 2. 3. 2020 uplynula žalovanému dne 3. 4. 2020. Do nastolení účinků koncentrace řízení žalovaný netvrdil, tím méně prokazoval, že by se předmětný byt a budova, v níž je situován, měly nacházet v rekonstruovaném, neudržovaném, dezolátním či havarijním stavu v důsledku jednání žalobkyně. Stalo se tak až po zpracování znaleckého posudku, konkrétně dne 25. 9. 2020, tedy opožděně. Soud neměl žádnou povinnost žalovaného o možnosti bránit se tímto způsobem poučovat, když jakákoli tvrzení v tomto směru do koncentrace řízení absentovala a zároveň by se jednalo o nepřípustné poučování o hmotném právu. Záleželo zcela na něm, jakou obranu pro vedené řízení zvolí. Pakliže znalec vycházel ze standardního stavu bytu a obvyklého vybavení bytu, nikoli ve smyslu nábytku, nýbrž např. kuchyňské linky či vybavení koupelny (z obsahu spisu nevyplýval opak), nelze v jeho postupu shledat žádná pochybení. Znalec postupoval v souladu se zadáním, které mu bylo uloženo v usnesení č. j. 5 C 32/2019-29 ze dne 20. 4. 2020. Tvrzení žalovaného, že v znaleckém posudku nemělo být pracováno s výměrou příslušenství mimo bytovou jednotku (sklep a půda), soud uvádí, že u jednání dne [datum] se účastníci shodli na tom, že žalovaný užíval předmětný byt o výměře 54,05 m2, v níž je zahrnuta i podlahová plocha příslušenství. Žalovanému to muselo být zřejmé, když se ještě před jednáním dovolával evidenčního listu ze spisu zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], odkud tato informace vyplývala. Po koncentraci řízení již nelze odstoupit od shodného tvrzení.

11. Námitka žalobkyně proti znaleckému posudku, že znalec stanovil obvyklé nájemné k předmětnému bytu pouze k výměře 51,43 m2, namísto 54,05 m2, nebyla shledána opodstatněnou. Žalobkyně přehlíží, že výměra příslušenství mimo bytovou jednotku (sklep (2,25 m2) a půda (3 m2)) byla násobena koeficientem 0,5 z důvodu nižší užitné hodnoty, jak bylo znalcem vysvětleno u jednání dne [datum].

12. Soud rekapituluje odstavce vztahující se k znaleckému posudku [číslo] – [anonymizováno] [rok] ze dne 6. 9. 2020 tak, že posudek má všechny požadované náležitosti podle § 13 vyhlášky č. 37/1967 Sb., v rozhodném znění, jak ostatně konstatoval i odvolací soud v 7. odstavci v usnesení č. j. 35 Co 39/2021-82 ze dne 27. 5. 2021, a znalec své závěry pečlivě a přesvědčivě odůvodnil, pročež nebyl důvod znalce dovyslechnout nebo přistoupit k zpracování revizního znaleckého posudku. Nebyl realizován ani účastnický výslech žalovaného, který se měl vyjádřit k stavu předmětného bytu a domu, v němž se nacházel, protože byl navržen téměř rok a půl po té, co nastaly účinky koncentrace řízení.

13. Jiné důkazní návrhy provedeny nebyly pro nadbytečnost nebo pro to, že by nemohly přispět k zjištění skutkového stavu.

14. Soud měl za zjištěný na základě dříve rozebraného následující skutkový závěr: Žalobkyně byla od prosince 2014 do května 2018 vlastnicí budovy v [obec] na adrese [ulice a číslo], ve které se v třetím nadzemním podlaží nachází předmětný byt, a že žalovaný jej užíval od prosince 2014 do května 2018, aniž by mu pro to svědčil právní důvod. Předžalobní výzvou k úhradě bezdůvodného obohacení ze dne 23. 1. 2019 byl žalovaný žádán k úhradě částky 143 044,50 Kč za totožného skutkového popisu jako v 1. odstavci tohoto rozsudku a nákladů právního zastoupení žalobkyně. Plnit měl nejpozději do 7 dnů ode dne doručení výzvy s upozorněním na možnost podání žaloby. Výzva byla předána České poště, s. p., k přepravě dne 24. 1. 2019 na adresu [adresa žalovaného], a byla žalovanému doručena. [celé jméno znalce] vyjádřil v znaleckém posudku [číslo] – [anonymizováno] [rok] ze dne 6. 9. 2020 odborný závěr, že obvyklá výše nájemného pro předmětný byt byla v roce 2016 ve výši 4 960 Kč, v roce 2017 ve výši 5 040 Kč a v roce 2018 ve výši 5 130 Kč.

15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 1958 odst. 1 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Soud dospěl po právním posouzení skutkového stavu k závěru, že mezi žalobkyní (ochuzená) a žalovaným (obohacený) vznikl závazkový právní vztah z titulu bezdůvodného obohacení tím, že žalovaný užíval v době od května 2016 do května 2018 předmětný byt, jenž byl ve vlastnictví žalobkyně, bez právního důvodu. Bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájemného je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Výše obvyklého nájemného pro předmětný byt v roce 2016 byla určena na částku 4 960 Kč měsíčně. Za dobu od června do prosince 2016 vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení ve výši 34 720 Kč (7x 4 960 Kč). Žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět za každý měsíc od června do prosince 2016 ve výši 733,50 Kč, čímž požadovala přiznat za každý měsíc částku 5 212 Kč, přestože měla nárok toliko na částku 4 960 Kč. V částce 1 764 Kč, tj. 7 měsíců x 252 Kč (5 212 Kč – 4 960 Kč), nebyla žaloba důvodná včetně úroku z prodlení z této částky. Výše obvyklého nájemného pro předmětný byt v roce 2017 byla určena na částku 5 040 Kč měsíčně. Za dobu od ledna do prosince 2017 vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení ve výši 60 480 Kč (12x 5 040 Kč). Žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět za každý měsíc od ledna do prosince 2017 ve výši 644,50 Kč, čímž požadovala přiznat za každý měsíc částku 5 301 Kč, přestože měla nárok toliko na částku 5 040 Kč. V částce 3 132 Kč, tj. 12 měsíců x 261 Kč (5 301 Kč – 5 040 Kč), nebyla žaloba důvodná včetně úroku z prodlení z této částky. Výše obvyklého nájemného pro předmětný byt v roce 2018 byla určena na částku 5 130 Kč měsíčně. Za dobu od ledna do května 2018 vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení ve výši 25 650 Kč (5x 5 130 Kč). Žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět za každý měsíc od ledna do května 2018 ve výši 552,50 Kč, čímž požadovala přiznat za každý měsíc částku 5 393 Kč, přestože měla nárok toliko na částku 5 130 Kč. V částce 1 315 Kč, tj. 5 měsíců x 263 Kč (5 393 Kč – 5 130 Kč), nebyla žaloba důvodná včetně úroku z prodlení z této částky. Žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 120 850 Kč a v částce 6 211 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25% ročně z této částky od 26. 1. 2019 do zaplacení byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

18. Z přisouzené částky mohla žalobkyně požadovat úrok z prodlení pro prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.). Žalobou byl nárokován ode dne 26. 1. 2019 do zaplacení. Podle předžalobní výzvy ze dne 23. 1. 2019 (zesplatňující výzva pro vydání bezdůvodného obohacení) mělo být plněno nejpozději do 7 dnů ode dne jejího doručení žalovanému. Předána byla k přepravě dne 24. 1. 2019 a byla žalovanému doručena, jenže účastníci se neshodli na tom, kdy. Za této situace bylo přistoupeno k aplikaci domněnky doby dojití v § 573 o. z. a bylo uzavřeno, že výzva byla doručena žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 29. 1. 2019 Lhůta k plnění v délce 7 dnů počala běžet dnem 30. 1. 2019 a skončila dnem 5. 2. 2019 (§ 605 o. z.). Teprve dnem 6. 2. 2019 se žalovaný dostal do prodlení. Žalobkyni tak byl přiznán úrok z prodlení ve výši 9,25% ročně z částky 120 850 Kč až od tohoto data do zaplacení. Požadovaná a přiznaná výše úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády 351/2013 Sb. Žalobkyně jej mohla požadovat až do výše 9,75% ročně. Ve zbývajícím rozsahu, tj. ve výši 9,25% ročně z částky 120 850 Kč od 26. 1. 2019 do 5. 2. 2019, byl zamítnut.

19. Pro posouzení věci bylo bez významu, že žalovaný měl podle žalobních tvrzení a podle svého vyjádření hradit pravidelné platby bez smluvního základu. Žalobkyně tvrdila, že se jednalo o částku 87 699 Kč, a žalovaný tomu neurčitě oponoval. Přijaté platby bez právního důvodu musí žalobkyně vrátit, pokud z její strany nebude učiněno relevantní hmotněprávní jednání (§ 1982 a násl. o. z.). Zda započtení plateb od žalovaného oproti pohledávce žalobkyně vtělené do předžalobní výzvy ze dne 23. 1. 2019 bylo provedeno v souladu s úpravou v o. z., zkoumáno nebylo, neboť k němu došlo před zahájením řízení, jehož předmětem bylo období, k němuž se kompenzační projev vůle nevztahoval.

20. Žalovaným vznesená námitka promlčení nebyla důvodná. Řízení o žalobě na vydání bezdůvodného obohacení za období od května 2016 do května 2018 bylo zahájeno dne 31. 1. 2019, tedy v tří leté promlčecí lhůtě tří (§ 629 odst. 1 o. z.).

21. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

22. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř., i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

23. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

24. Při rozhodování o nákladech byl brán v potaz nejenom předmět řízení, který byl meritorně projednán, ale rovněž zpětvzatý předmět řízení, který se do této fáze nedostal (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1706/2014 ze dne 25. 6. 2014). Nejprve se soud zabýval tím, kdo nese zavinění na částečném zastavení řízení, resp. zda zavinění lze klást k tíži žalobkyně, či nikoli, jelikož se žalovaný ani zčásti podle žaloby nezachoval. Původně bylo žalobou požadováno bezdůvodné obohacení odpovídající obvyklému nájemnému ve výši 143 044,50 Kč opřené o cenovou mapu Asociace realitních kanceláří České republiky pro [obec]. V návaznosti na znalecký posudek [číslo] – [anonymizováno] [rok] ze dne 6. 9. 2020 žalobkyně okamžitě přistoupila k omezení bezdůvodného obohacení na částku 127 061 Kč. Byť se může zdát, že ani žalobkyně částečné zastavení řízení nezavinila, v řízení byly zjištěny skutečnosti, které svědčí o opaku. Žalobkyně požadovala bezdůvodné obohacení za rok 2016 ve výši 5 945,50 Kč měsíčně, avšak znalec dospěl k částce 4 960 Kč měsíčně, tj. 83,40% z dříve požadované částky. V rozsahu 16,60% byl nárok neoprávněný. Za rok 2017 požadovala bezdůvodné obohacení ve výši 5 945,50 Kč měsíčně, avšak znalec dospěl k částce 5 040 Kč měsíčně, tj. 84,80% z dříve požadované částky. V rozsahu 15,20% byl nárok neoprávněný. Za rok 2018 požadovala bezdůvodné obohacení ve výši 5 945,50 Kč měsíčně, avšak znalec dospěl k částce 5 130 Kč měsíčně, tj. 86,30% z dříve požadované částky. V rozsahu 13,70% byl nárok neoprávněný. Žalobkyně při určení výše obvyklého nájemného k předmětnému bytu měla vycházet z cenové mapy Asociace realitních kanceláří České republiky pro [obec], která ale nemůže zohledňovat specifika předmětného bytu. Nic jí nebránilo jako tehdejší vlastnici předmětného bytu, aby si nechala pro potřeby tohoto řízení zpracovat znalecký posudek, jenž by byl v něm použitelný, pokud by měl všechny zákonné náležitosti (§ 127a o. s. ř.). Jeho zpracování by v daném případě nebylo závislé na dalších zjištěních učiněných před soudem. Podle názoru soudu se žalobkyně nezachovala obezřetně, když výši svého nároku měla odvozovat od cenové mapy Asociace realitních kanceláří České republiky pro [obec]. Přestože v žalobě vylíčená výše obvyklého nájemného nepředstavovala extrémní rozpor se závěry znalce, je třeba mít za to, že rozdíl cca 15% za jednotlivé měsíce by se již měl promítnout do rozhodování soudu o nákladech řízení. Nejednalo by se v tomto případě ani o nepatrný neúspěch, jenž je dán všude tam, kde se poměr plnění ve vztahu k celku blíží nule (zpravidla pod 10 %) (Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, § 142, s. 690-695). Soud proto vycházel z toho, že procesní zavinění na částečném zastavení řízení nese žalobkyně. Popsané úvahy se přiměřeně odvíjely od názoru vyjádřeného v usnesení Nevyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5183/2014 ze dne 6. 10. 2015. Žalobkyně zavinila zastavení řízení co do částky 15 983,50 Kč i úroku z prodlení z této částky ve výši 9,25% z této částky od 26. 1. 2019 do zaplacení. Ke dni částečného zpětvzetí žaloby se jednalo o částku 2 456 Kč. Do úvahy nebyl brán úrok z prodlení od dispozičního úkonu žalobkyně do doby, kdy bylo řízení zčásti zastaveno, neboť to žalobkyně ovlivnit nemohla. V dalších úvahách soud vycházel ze závěrů v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010 a příslušenství vyčísloval ke dni vyhlášení rozsudku. V meritu žalobkyně neuspěla co do částky 6 211 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25% ročně z částky 127 061 Kč od 26. 1. 2019 do 5. 2. 2019, tj. 354 Kč, a z částky 6 211 Kč od 6. 2. 2019 do 10. 9. 2021, tj. 1 491 Kč. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná v rozsahu částky 26 495,50 Kč. Úspěšná byla naopak v částce 149 853 Kč, sestávající z částky 120 850 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,25% ročně od 6. 2. 2019 do 10. 9. 2021, tj. 29 003 Kč. Celkovým předmětem řízení byla částka ve výši 176 348,50 Kč. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 85% a žalovaný z 15%, tudíž má právo na náhradu nákladů řízení v poměru 70%.

25. Kdyby bývala byla žalobkyně zcela úspěšná, bývala by měla právo na náhradu nákladů řízení ve výši 63 612 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 5 722 Kč, složené a spotřebované zálohy na znalecký posudek ve výši 5 000 Kč, odměny zástupce žalobkyně za 4 úkony právní služby po 6 860 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5. – tarifní hodnota: 143 044,50 Kč, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění ze dne 23. 1. 2019, sepis žaloby a účast u jednání dne [datum] (od 12:30 do 13:20 hod.)), další odměny za 2 úkony právní služby po 6 220 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5. – tarifní hodnota: 127 061 Kč (zohledněno částečné zpětvzetí žaloby, třebaže o něm bylo rozhodnuto až v rozsudku), § 11 odst. 1 písm. g) a. t. – za účast u jednání dne [datum] (od 13:00 do 14:57 hod.) a dne [datum] (od 12:30 do 13:08 hod.)), další odměny za 1 úkon právní služby ve výši 750 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 4. – tarifní hodnota: 6 950 Kč (odvolání směřovalo proti výši přiznaného znalečného), § 11 odst. 2 písm. c) a. t. – vyjádření ze dne 11. 2. 2021 k odvolání žalovaného proti usnesení č. j. 5 C 32/2019-64 ze dne 18. 1. 2021 o přiznání znalečného (nejednalo se o vyjádření k odvolání ve věci samé)), náhrady hotových výdajů za 7 úkonů právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 a. t.), náhrady za cestu k jednání dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět (2x10 km) ve výši 128 Kč (20 km při průměrné spotřebě 6,86 l [číslo] km a 31,80 Kč za 1 litr motorové nafty, náhrada za použití vozidla: 20 km x 4,20 Kč = 84 Kč a náhrada za spotřebované pohonné hmoty: 44 Kč - § 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhlášky č. 358/2019 Sb.), náhrady za cestu k jednání dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět (2x 10 km) ve výši 128 Kč (20 km při průměrné spotřebě 6,86 l [číslo] km a 31,80 Kč za 1 litr motorové nafty, náhrada za použití vozidla: 20 km x 4,40 Kč = 84 Kč a náhrada za spotřebované pohonné hmoty: 44 Kč - § 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhlášky č. 358/2019 Sb.), náhrady za cestu k jednání dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět (2x 10 km) ve výši 125 Kč (20 km při průměrné spotřebě 6,86 l [číslo] km a 27,20 Kč za 1 litr motorové nafty, náhrada za použití vozidla: 20 km x 4,40 Kč = 88 Kč a náhrada za spotřebované pohonné hmoty: 37 Kč - § 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhlášky č. 589/2020 Sb.), náhrady za promeškaný čas za cesty k jednání v rozsahu 6 půlhodin (3 jízdy x 2 půlhodiny) po 100 Kč, tj. 600 Kč (§ 14 odst. 1, 3 a. t.) a náhrady za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad (43 711 Kč) ve výši 9 179 Kč.

26. Do celkových nákladů nebyla započítána náhrada za částečné zpětvzetí žaloby ze dne 23. 9. 2020, protože žalovaný svým chováním k tomu nedal důvod. Bez povšimnutí by nebylo možné ani nechat, že toto podání obsahovalo věcné nepřesnosti.

27. S ohledem na výsledek řízení, jak bylo vysvětleno v 24. odstavci, byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení pouze ve výši 70% z částky 63 612 Kč, což činí částku 44 528 Kč.

28. Usnesením č. j. 5 C 32/2019-29 ze dne 20. 4. 2020 byl znalcem ustanoven [celé jméno znalce], který zpracoval znalecký posudek [číslo] – [anonymizováno] [rok] ze dne 6. 9. 2020 a byl k němu vyslechnut u jednání dne [datum]. Žalobkyně složila zálohu ve výši 5 000 Kč, přičemž znalci byla usnesením č. j. 5 C 32/2019-64 ze dne 18. 1. 2021 ve spojení s usnesením odvolacího soudu č. j. 35 Co 39/2021-82 ze dne 27. 5. 2021 přiznána odměna ve výši 6 950 Kč. To znamená, že záloha nepokrývala veškeré vzniklé náklady a převyšující částka 1 950 Kč musela být uhrazena státem. Při rozhodování o nákladech státu se postupuje podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Soud rozdělil vzniklé náklady mezi účastníky podle výsledku řízení. Na žalobkyni připadly ve výši 292,50 Kč (její neúspěch 15%) a na žalovaného ve výši 1 657,50 Kč (jeho neúspěch 85%). Z obsahu spisu ani z vyjádření účastníků nevyplynulo, že by u nich existovaly předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

29. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

30. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), jelikož nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší.