5 C 35/2021

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Věženským ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 500 000 Kč od 10. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 101 956 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Dne 10. 9. 2020 byla na soud doručena žaloba, jíž se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, s tím, že ze svých výlučných prostředků na účtu č. [bankovní účet] zaslal dne 18. 1. 2014 na účet žalované č. [bankovní účet], oba vedené u společnosti mBank S.A., organizační složka, částku 100 000 Kč jako zápůjčku za účelem uhrazení mimořádné úvěrové splátky u společnosti Raiffeisen stavební spořitelna a.s. z jejího vlastního závazku, že byl následně informován, že peněžní prostředky byly řádně použity, že ze svých výlučných prostředků na účtu č. [bankovní účet] zaslal dne 18. 1. 2014 na spořicí účet žalované č. [bankovní účet], vedený u společnosti A Bank a.s., částku 400 000 Kč do jakési přechodné správy za účelem jejich zhodnocování bez možnosti s ní disponovat, když na jejím účtu byly výhodnější podmínky (vyšší úrok), že dohody mezi účastníky měly pouze ústní podobu a že žalovaná byla opakovaně vyzývána k vrácení dlužné částky, ale marně.

2. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou, i když potvrdila finanční převody. Uvedla, že se nejednalo o dočasné poskytnutí peněžních prostředků, že s žalobcem žádnou smlouvu o zápůjčce ani smlouvu o správě peněz neuzavřela, že převody se uskutečnily za trvání manželství, že s žalobcem žila ve společné domácnosti již cca 1,5 roku před uzavřením manželství, že v té době pobývali v Praze v bytě v jejím výhradním vlastnictví a veškeré náklady spojené s bydlením hradila pouze ona, hradila i většinu nákladů na chod společné domácnosti, že v květnu 2014 se odstěhovala do [obec], žalobce jí následoval až v srpnu nebo září téhož roku, že nejméně tak pět měsíců užíval bezplatně její byt, přičemž veškeré náklady hradila ze svého příjmu, že v té době vložila do společného jmění částku 250 000 Kč z odstupného při skončení pracovního poměru, že převedené prostředky považovala za formu kompenzace jí dříve vynaložených nákladů při společném soužití a příspěvek na náklady budoucí a že požadavek na vrácení peněz byl vznesen až po rozvodu manželství. Pokračovala tím, že za trvání manželství nelze uzavřít smlouvu o zápůjčce ani nemůže mezi manžely vzniknout vztah z bezdůvodného obohacení, kromě jiného se dovolávala § 742 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a měla za to, že žalovaná částka se stala součástí společného jmění manželů a že by ji bylo možné nanejvýše vypořádat v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů po rozvodu.

3. Provedeným dokazováním s přihlédnutím k tomu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, bylo zjištěno následující:

4. U jednání dne 4. 5. 2021 účastníci shodně tvrdili, že manželství mezi nimi bylo uzavřeno dne 12. 10. 2013, že žalobce ze svých výlučných prostředků na účtu č. [bankovní účet] zaslal na účet žalované č. [bankovní účet] dne 18. 1. 2014 částku 100 000 Kč a že žalobce ze svých výlučných prostředků na účtu č. [bankovní účet] zaslal na účet žalované č. [bankovní účet] dne 18. 1. 2014 částku 400 000 Kč. Neshodli se však na důvodech těchto převodů.

5. Dne 18. 1. 2014 byla na účet žalované č. [bankovní účet] uložena částka 100 000 Kč z účtu žalobce č. [bankovní účet], oba vedené u společnosti mBank S.A., organizační složka, s poznámkou„ MARTON“. Vzápětí došlo k jejímu přesunu na další účet žalované č. [bankovní účet], kam byla částka zaevidována ještě tentýž den. Šlo o účet, jenž byl zřízen dne 15. 1. 2014 a částka 100 000 Kč byla jeho první položkou. V době od 19. 1. 2014 do 8. 1. 2015 na něm nebyly prováděny žádné platební operace s výjimkou připisování úroků a odečítání daně z úroku. Toto bylo zjištěno z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 1. 2014 do 31. 3. 2014 a z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 1. 2014 do 31. 5. 2021.

6. Zprávou ze dne 13. 5. 2021 společnost Raiffeisen stavební spořitelna a.s. sdělila, že žalovaná měla u nich v rozmezí od 1. 1. 2014 do 31. 3. 2021 veden pouze jediný úvěr na základě smlouvy o stavebním spoření [číslo] smlouvy o úvěru [číslo]. Úvěr byl ke dni 18. 7. 2014 doplacen z nově poskytnutého úvěru a následně ukončen, což odpovídá i shodnému tvrzení účastníků u jednání dne 4. 5. 2021. Na výpisu z úvěrového účtu [číslo] za období od 1. 1. 2014 do 31. 3. 2014 bylo uvedeno, že ke každému 21. v měsíci byla na účet zaevidována platba ve výši 3 200 Kč z účtu [číslo] [bankovní účet].

7. Žalobce tvrdil, že částka 100 000 Kč byla žalované poskytnuta na základě ústní dohody o zápůjčce za účelem úhrady mimořádné splátky u společnosti Raiffeisen stavební spořitelna a.s. Soud shledal jeho verzi za vyvrácenou, a sice z důvodu, že zaslání částky na účet žalované nebylo doprovázeno věcnou identifikací a že nebyla použita k deklarovanému účelu, když do doby splacení úvěrového závazku ležela na účtu č. [bankovní účet]. Nejeví se věrohodným, že by žalovaná lstivě vylákala ze žalobce částku 100 000 Kč, již si měla ponechat, pod záminkou částečného uhrazení svého výhradního závazku, a to zvláště za situace, kdy účastníci byli teprve tři měsíce v manželství a žalobce u jednání dne 8. 10. 2021 uvedl, že mezi účastníky jako tehdejšími manžely panovala důvěra, plánovali společnou budoucnost a manželství v té době nesměřovalo k rozvodu. Manželství účastníků mělo být rozvedeno až v roce 2017, což je patrné nejenom z vyjádření účastníků, ale též z toho, kdy účastníci začali jednat o vypořádání společného jmění, jak se podává z emailové komunikace od 15. 9. 2017 do 21. 9. 2017, a kdy byla v tomto ohledu podána žaloba na soud (10. 9. 2020). Nelze ani přehlédnout, že účet č. [bankovní účet] byl zřízen nedlouho předtím (3 dny), než byla žalované poskytnuta částka 100 000 Kč a tato suma byla jeho první platební transakcí, žádná jiná v dohledné době nenásledovala. Lze se proto domnívat, že žalovaná počítala s tím, že si peníze od žalobce na tento účet převede ještě předtím, než jí byly skutečny poskytnuty. Jestliže by soud přistoupil na verzi žalobce, znamenalo by to, že žalovaná by své jednání důkladně a pečlivě plánovala předem. Toto lze považovat s ohledem na již vylíčené za vysoce nepravděpodobné. Emailová komunikace mezi účastníky od 15. 9. do 21. 9. 2017, prostřednictvím níž žalobce sdělil své představy na vypořádání společného jmění, do nichž zahrnul i vrácení částky 100 000 Kč, nemohla na názoru soudu nic změnit, protože se mezi účastníky komunikovalo v době po rozvodu manželství, kdy většinou každý z bývalých manželů se snaží při vyjednávání o uzavření dohody o vypořádání společného jmění vytěžit co nejvíce. Bez reakce žalované nelze ani tuto komunikaci vnímat jako kompletní. Provedení účastnického výslechu žalobce nebylo za těchto okolností nutné.

8. Třebaže je zřejmé, že finanční převod nebyl proveden bezúčelně, soudu se konkrétní důvod zjistit nepodařilo. Žalovaná tvrdila, že částku 500 000 Kč, zahrnující i částku 100 000 Kč, brala za formu kompenzace jí dříve vynaložených nákladů při společném soužití a příspěvek na náklady budoucí. Ke své verzi však nenabídla žádné důkazy, i když byla u jednání dne 4. 5. 2021 poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Přestože je u poučení uvedena toliko částka 400 000 Kč, je evidentní, že se vztahovalo i na zbývající část, a to z důvodu, že žalovaná s jinou obranou ve skutkové rovině neoperovala. Do uplynutí koncentrační lhůty, jež byla žalované k žádosti jejího bývalého zástupce pro vážnou nemoc prodloužena usnesením č. j. 5 C 35/2021-46 ze dne 4. 6. 2021, nebyly žádné důkazy navrženy. Stávající zástupce žalované nepožádal z objektivních důvodů na straně jeho předchůdce o prominutí zmeškání lhůty či její prodloužení. Žalobce navrhoval důkazy k případnému vyvrácení verze žalované. K nim se žalovaná nepřipojila. Důkazní břemeno tížilo žalovanou, ale jelikož ta byla pasivní, nebyl důvod provádět důkazy navržené žalobcem. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaná se u jednání dne 4. 5. 2021 připojila k tomu, aby byl žalobce vyslechnut. Protože se jedná pouze o podpůrný důkaz, k jehož realizaci se přistupuje teprve tehdy, nelze-li dokazovanou skutečnost prokázat jinak, přičemž žalovaná nic v tomto směru netvrdila, nebyl uskutečněn.

9. Dne 20. 1. 2014 byla na spořicí účet žalované č. [bankovní účet], vedený u společnosti A Bank a.s., uložena částka 400 000 Kč z účtu žalobce č. [bankovní účet] bez transakční poznámky. Toto bylo zjištěno z výpisu ze spořicího účtu za období od 1. 1. 2014 do 11. 9. 2017.

10. Žalobce tvrdil, že částka 400 000 Kč byla žalované zaslána na spořicí účet na základě ústní dohody do jakési přechodné správy za účelem jejich zhodnocování bez možnosti s ní disponovat. Tato verze je podporována tím, že peníze byly vskutku zaslány na spořicí účet žalované. K jejímu zeslabování dochází naopak z důvodu, že převod byl proveden bez věcného popisu, že žalobci nic nebránilo, aby si zřídil vlastní spořicí účet, když s tím není spojena příliš náročná administrativní činnost, jak upozornila žalovaná, a že jeho předchozí skutková tvrzení byla zhodnocena jako tendenční. To, co bylo uvedeno u emailové komunikace od 15. 9. do 21. 9. 2017 v 7. odstavci, platí i v tomto případě. Protože žalobce nedisponuje písemnou smlouvu coby přímým důkazem, snažil se prokázat spornou skutečnost nepřímými důkazy. Nejvyšší soud je ustálen v názoru, že skutečnost prokazovanou pouze nepřímými důkazy lze mít za prokázanou, pokud na základě výsledků hodnocení těchto důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) (srov. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Řečené, ani to, jakým způsobem žalovaná nakládala s finančními prostředky před rozvodem manželství, jak detailně rozebral žalobce, nevypovídá nic o tom, co bylo důvodem převodu peněžních prostředků. Za této situace neměl soud verzi žalobce za prokázanou ani za vyvrácenou. Do úvahy proto přicházel účastnický výslech žalobce. Soud jej nevyslechl, jelikož každá ze stran zastávala rozumnou skutkovou verzi, přičemž tvrzení žalobce, byť ve formě účastnického výslechu, nelze upřednostnit před tvrzeními žalované. Ani samotný výslech žalobce by nebyl dostatečný k tomu, aby soud považoval jeho tvrzení za prokázaná. Jiné důkazy nebyly žalobcem navrhovány. U verze žalované a jí nenavržené důkazy soud odkazuje na odůvodnění v 8. odstavci. I zde je zřejmé, že finanční převod nebyl proveden bezúčelně, soudu se nicméně konkrétní důvod zjistit nepodařilo.

11. Emailová zpráva od zástupce žalobce, odeslaná dne 31. 8. 2020, byla adresována bývalému zástupci žalované, kde byl navržen způsob vypořádání společného jmění účastníků, a bylo v ní dále uvedeno, že žalobce uplatňuje nárok na zaplacení částky 500 000 Kč a že žalovaná byla opakovaně žádána o její vrácení.

12. Ostatní účastníky učiněné důkazní návrhy provedeny nebyly buď pro jejich nadbytečnost nebo pro to, že by nemohly přispět ke zjištění skutkového stavu.

13. Soud měl za zjištěný na základě dříve rozebraného následující skutkový závěr:

14. Žalobce zaslal žalované ze svých výlučných prostředků dne 18. 1. 2014 částku 100 000 Kč z účtu č. [bankovní účet] na účet žalované č. [bankovní účet]. K jejímu připsání došlo téhož dne. Ještě tentýž den byly peníze přeposlány na účet žalované č. [bankovní účet], kde s nimi nebylo nakládáno do dne 8. 1. 2015. Žalovaná měla u společnosti Raiffeisen stavební spořitelna a.s. výlučný závazek, jenž nebyl ani zčásti uhrazen z žalobcem poskytnuté částky. Konkrétní důvod převodu peněz se zjistit nepodařilo, avšak nestalo se tak z důvodu údajně uzavřené ústní smlouvy o zápůjčce, jejímž účelem měla být úhrada mimořádné splátky. Žalobce zaslal žalované ze svých výlučných prostředků dne 18. 1. 2014 částku 400 000 Kč z účtu č. [bankovní účet] na spořicí účet žalované č. [bankovní účet]. Konkrétní důvod převodu peněz se zjistit nepodařilo. Finanční transakce byly prováděny za trvání manželství, které bylo uzavřeno dne 12. 10. 2013.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Jelikož nebyly zjištěny konkrétní důvody, proč byla na účty žalované zaslána celková částka 500 000 Kč, soud za této situace vycházel z toho, že se tak stalo bez právního důvodu. Soud dospěl po právním posouzení skutkového stavu k závěru, že mezi žalobcem (ochuzený) a žalovaná (obohacená) vznikl závazkový právní vztah z titulu bezdůvodného obohacení tím, že na účty žalované byla zaslána shora uvedená částka, aniž by k tomu byl dán konkrétní právní důvod, a žalovaná ji žalobci nevrátila. Žalovaná měla s odkazem na § 742 odst. 1 písm. c) o. z. za to, že vzhledem k tomu, že částka byla poskytnuta za trvání manželství, může žalobce požadovat její vypořádání v rámci souběžně vedeného řízení o vypořádání společného jmění účastníků pod sp. zn. 15 C 212/2020. Tento názor soud nesdílí, protože i když byly převody peněz provedeny po uzavření manželství, jednalo se o prostředky ve výlučném vlastnictví žalobce, k nimž žalovaná neměla žádné právo, tudíž je měla žalobci vrátit. Jedná se tak o situaci, která se vztahovala k oddělenému majetku účastníků. O jiný případ by se jednalo tehdy, pokud by žalobce udělil souhlas žalované s nakládáním peněz pro uspokojování společných potřeb, tedy pro potřeby společného jmění. Žádný z účastníků netvrdil, natož prokazoval, že by žalobce takový souhlas poskytl. Pokud žalovaná měla následně použít tyto prostředky pro uspokojování potřeb rodiny bez svolení žalobce, o čemž nepanuje shoda mezi účastníky, mohlo by se jednat toliko o vnos z její strany. Obdobnou situaci řešil Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 22 Cdo 820/2017 ze dne 7. 8. 2017. V tomto rozhodnutí ale nebyla výslovně řešena otázka, zda se k vnosu jednoho manžela vyžaduje jeho souhlas, resp. zda se o vnos z jeho strany může jednat i tehdy, pokud manželka bez jeho vědomí a svolení použije jeho peněžní prostředky za trvání manželství nikoli pro svou osobní potřebu spadající do jeho výlučného majetku.

17. Nelze se ztotožnit ani s argumentací žalované, že ze vztahu z bezdůvodného obohacení by byli oba účastníci jako tehdejší manželé zavázáni společně a nerozdílně, protože bezdůvodné obohacení se vztahuje k oddělenému majetku účastníků.

18. Na základě právních úvah bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 500 000 Kč. Žalobci byl přiznán i úrok z prodlení, neboť se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) ve výši 8,25% ročně z částky 500 000 Kč od 10. 9. 2020 do zaplacení. Požadovaná a přiznaná výše úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná neuhradila svůj dluh, ačkoli byla vyzvána k jeho vrácení emailovou zprávou ze dne 31. 8. 2020. Šlo o zesplatňující výzvu (§ 1958 odst. 2 o. z.).

19. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

20. Žalobci byly přiznány náklady řízení ve výši 101 956 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 25 000 Kč, z odměny zástupkyně žalobce za 6 úkonů právní služby po 10 300 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 6. – tarifní hodnota: 500 000 Kč, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby ze dne 10. 9. 2020, účast u jednání dne 4. 5. 2021 (od 09:00 do 10:00 hod.), 8. 10. 2021 (od 09:00 do 11:29 hod.) a 5. 11. 2021 (od 09:00 do 10:06 hod.), náhrady hotových výdajů za stejný počet úkonů právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 a. t.) a náhrady za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad (63 600 Kč) ve výši 13 356 Kč.

21. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

22. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), jelikož nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší.