5 C 38/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Věženským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 51 071 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 910 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 41 161 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 426,21 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 719,57 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 005,70 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 29 005,70 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, s tím, že mezi společností [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), a žalovanou byla dne 11. 12. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Než k tomu došlo, byla původním věřitelem s odbornou péčí posouzena schopnost žalované peněžní prostředky vrátit, když došlo k vyhodnocení informací od žalované, jež byly ověřovány oproti vyžádaným dokladům a jež byly zaznamenány do zákaznické karty. Toto bylo potvrzeno i na samotné smlouvě. Žalované byly poskytnuty v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 81 161 Kč, sestávající z jistiny ve výši 40 000 Kč, úroků 19 269 Kč (úroková sazba 25,14 %), částky za zpracování úvěru a za další péči o zákazníka ve výši 19 552 Kč a pojistného ve výši 2 340 Kč, v 78 týdenních splátkách po 1 041 Kč. Splátky nebyly řádně a včas plněny, když poslední z nich byla uhrazena dne 21. 1. 2021. Ke dni 28. 5. 2021 byla dlužná jistina ve výši 29 005,70 Kč a dlužný poplatek ve výši 22 065,30 Kč. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila částku 30 000 Kč. Od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby žalovaná nic neuhradila. Po žalované bylo proto nárokováno zaplacení jistiny ve výši 29 005,70 Kč, poplatku ve výši 22 065,30 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 719,57 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 426,21 Kč, úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 29 005,70 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 005,70 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Na základě provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti:

4. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 11. 12. 2019 (dále jen„ smlouva“), která byla podepsána oběma smluvními stranami a na základě níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč tak, že částka 12 729 Kč bude použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo o spotřebitelském úvěru [číslo] částka 27 271 Kč jí bude vyplacena, a žalovaná se zavázala vrátit úvěrové prostředky spolu s poplatkem ve výši 38 821 Kč, sestávající z úroku 19 269 Kč (úroková sazba 56 %), částky za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky původního věřitele v případě úmrtí zákazníka ve výši 19 552 Kč, a pojistného ve výši 2 340 Kč, celkem 81 161 Kč, v 78 týdenních splátkách s tím, že 1. až předposlední splátka byla ve výši 1 041 Kč a poslední ve výši 1 004 Kč.

5. Do zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 11. 12. 2019, jež byla podepsána oběma smluvními stranami, bylo zaznamenáno, že žalovaná žije v nájmu, má [anonymizováno] vzdělání, je [anonymizováno], je [anonymizována dvě slova], nemá žádnou vyživovací povinnost, její čistý příjem je ve výši 7 778 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti jsou ve výši 29 400 Kč měsíčně, celkové měsíční příjmy ve výši 37 178 Kč, měsíční výdaje zahrnují interní splátky [anonymizováno] ve výši 3 560 Kč a ostatní (odhadované) náklady ve výši 7 000 Kč, není držitelem kreditní karty, nemá zápůjčku u jiné společnosti a není vlastníkem bankovního účtu. Zaevidované údaje měly být ověřeny pomocí dvou výpisů z bankovního účtu (složenky) a výměry důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamu postoupených pohledávek byla pohledávka za žalovanou z původního věřitele jako postupitele převedena na žalobkyni jako postupníka.

7. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 vyrozuměl původní věřitel žalovanou, že pohledávka za její osobou podle smlouvy byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Zásilka byla předána k přepravě dne 24. 2. 2022 na adresu žalované [obec], [ulice a číslo].

8. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 6. 6. 2022 požadoval zástupce žalobkyně po žalované uhrazení dluhu ze smlouvy s upozorněním, že pokud se tak nestane do určené doby, bude podána žaloba. Zásilka byla předána k přepravě dne 7. 6. 2022 na adresu žalované [obec], [ulice a číslo].

9. Podle tabulky umoření žalovaná uhradila za období od 19. 12. 2019 do 21. 1. 2021 částku 30 000 Kč, přičemž lze z ní vyčíst i to, že si žalovaná ze smlouvy řádně a včas neplnila své povinnosti, když výše uvedené období je tvořeno 57 týdny x 1 041 Kč (týdenní splátka) = 59 337 Kč.

10. Na základě provedeného dokazování měl soud za zjištěný následující skutkový stav: Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva, která byla podepsána oběma smluvními stranami a na základě níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč tak, že částka 12 729 Kč bude použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo o spotřebitelském úvěru [číslo] částka 27 271 Kč jí bude vyplacena, a žalovaná se zavázala vrátit úvěrové prostředky spolu s poplatkem ve výši 38 821 Kč, sestávající z úroku 19 269 Kč (úroková sazba 56 %), částky za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky původního věřitele v případě úmrtí zákazníka ve výši 19 552 Kč, a pojistného ve výši 2 340 Kč, celkem 81 161 Kč, v 78 týdenních splátkách s tím, že 1. až předposlední splátka byla ve výši 1 041 Kč a poslední ve výši 1 004 Kč. V den podpisu smlouvy žalovaná ve spolupráci s obchodním zástupcem vyplnila zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr, s jejíž pomocí se ověřovala její schopnost dostát budoucím závazkům, a následně ji podepsala. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 pohledávek byla pohledávka za žalovanou převedena z původního věřitele na žalobkyni. Žalované bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 6. 6. 2022. Žalovaná měla uhradit toliko částku 30 000 Kč, resp. 30 090 Kč.

11. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Po aplikaci právní kvalifikace na zjištěný skutkový stav se soud nejprve z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) zabýval tím, zda žalobkyně, respektive původní věřitel, před uzavřením smlouvy splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jako dlužníka, neboť smlouva byla se žalovanou uzavřena jako se spotřebitelem, jak to ostatně potvrdila žalobkyně v žalobě (§ 2 odst. 1 ZSÚ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se snaží získat nejen od dlužníka, ale také pokud je to nezbytné, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), kde součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitelů jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, zejména, co se týče poskytování úvěrů nebankovními společnostmi, když následné nesplácení úvěrů má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitele včetně pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných sociálních vztahů, přechodu do šedé ekonomiky apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Nelze také při výkladu a aplikaci ZSÚ pomíjet jeho účel a smysl, ale je nutno vždy nalézt i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je také ochrana spotřebitele, která je vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Soud nemůže tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná projevila vůli takovouto smlouvu uzavřít, a pokud jí podmínky nevyhovovaly, nemusela ji uzavírat, nelze ale tolerovat systematické porušování a obcházení zákona ze strany věřitelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. Soud tak má za to, že k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu ZSÚ (srov. důvodová zpráva k zákonu č. 96/ 2022, jímž byl novelizován § 87 odst. 1 ZSÚ s účinností od 29. 5. 2022).

16. Soud dospěl k názoru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, jež však byla shledána absolutně neplatnou, protože původní věřitel řádně před jejím uzavřením neprověřoval úvěruschopnost žalované (§ 580 odst. 1 o. z.). Žalobkyně splnění zákonné povinnosti původním věřitelem dokládala toliko kartou zákazníka - žádost o spotřebitelský úvěr, přičemž údaje v nich zaznamenané, zejm. příjmová a výdajová stránka, nebyly objektivizovány žádnou předloženou listinou (např. složenkami, [anonymizována tři slova], pracovní smlouvou). Pochybnosti o dalších příjmech domácnosti ve výši 29 400 Kč nebyly nijak rozptýleny, když nebylo vysvětleno, z jaké činnosti by měly pocházet, a když žalovaná byla [anonymizována dvě slova], byla [anonymizováno] a [anonymizováno] [role v řízení]. Nelze přehlédnout ani to, že před uzavřením smlouvy měla žalovaná u původního věřitele již uzavřenou smlouvu o úvěru [číslo] z níž vzniklý úvěrový závazek nebyl ke dni uzavření smlouvy uhrazen.

17. Ani žalobkyně, ani její zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010).

18. Protože původní věřitel žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy, měla by žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru, jež je oproštěna od všech dalších nároků, jež mají smluvní základ. Podle žalobních tvrzení činila dlužná jistina 29 005,70 Kč (uhrazeno: 10 994,30 Kč, tj. 40 000 Kč mínus 29 005,70 Kč) a dlužný poplatek 22 065,30 Kč (uhrazeno: 19 095,70 Kč, tj. 41 161 Kč mínus 22 065,30 Kč), tedy neuhrazená částka 51 071 Kč a uhrazená částka 30 090 Kč (nikoli 30 000 Kč). Jelikož žalovaná již částečně plnila co do částky 30 090 Kč, bylo žalobě vyhověno jen do částky 9 910 Kč. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k uplatňování nároku byla dána smlouvou o postoupení pohledávek.

19. Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaná nebyla k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet (srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSÚ, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že„ Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá možnostem dlužníka, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Toto ustanovení je svou povahou nejbližší k § 1960 o. z., kde je normováno, že„ Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.“. Rozhodnutí soudu o době plnění má konstitutivní povahu (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, § 1960, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, § 1960). Soud proto nemůže určit dobu splnění dluhu tak, aby se dlužník v okamžiku právní moci výroku rozsudku ocitl v prodlení. Stejná hlediska je třeba promítnout i do rozhodování soudu o době plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ. Úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. nelze aplikovat, když nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně nepodala žalobu na určení doby plnění, ale rovnou podala žalobu na plnění, musel se soud dobou plnění zabývat, jinak by negoval úpravu o ochraně spotřebitele a fakticky by zvýhodnil žalobkyni. Žalovaná svou pasivitou v řízení znemožnila, aby byly zjištěny její objektivní možnosti splatit jistinu spotřebitelského úvěru, pročež soud vycházel z domněnky, že její poměry umožňovaly její úhradu naráz. Přiměřená hmotněprávní lhůta k plnění byla určena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, jež je shodná s pariční lhůtou podle o. s. ř. Nadto se dodává, že ačkoli si soud je vědom toho, že pakliže žalované doposud neuplynula hmotněprávní lhůta k plnění, nemohla se dostat do prodlení a žaloba by měla být proto pro předčasnost zamítnuta, zohlednil specifika posuzovaného případu a dlužnou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni přiznal, protože se to neprotiví smyslu a účelu § 87 ZSÚ a žalovaná tímto postupem není nijak krácena na svých právech. Opačný přístup by nadměrně zatěžoval soudy a nutil věřitele, aby podávali žaloby na určení doby plnění. Byť může názor soudu do budoucna potenciálně generovat spory o úhradu úroku z prodlení, je v tomto případě nepřiznání úroku z prodlení toliko bagatelní záležitostí a to, zda se věřitelé rozhodnou do budoucna podávat další žaloby bude jejich právem, nikoli povinností, jako by tomu bylo u žalob na určení doby plnění.

20. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

21. Znění náhradově nákladového výroku odráží skutečnost, že žalovaná byla v řízení úspěšnější než žalobkyně, ale podle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly.