5 C 59/2022
č. j. 5 C 59/2022-22
V PLATNOSTICitované zákony (10)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 137 § 142 § 149 § 157 § 160 § 202
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1723 § 1970
- o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, 65/2017 Sb. — § 24
Rubrum
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Věženským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 3 750 Kč s příslušenstvím I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 3 750 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, s tím, že mu bylo poskytnuto ošetření a následná hospitalizace v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici, kam byl převezen dne 6. 10. 2019 v 04:50 hod. ke krátkodobému detoxikačnímu pobytu a propuštěn byl dne 6. 10. 2019 v 08:20 hod. Tím, že u něj byla zjištěna přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky v krvi, byla mu podle platné právní úpravy a ceníku dne 8. 10. 2019 vystavena faktura č. 1890514 na částku 3 750 Kč, kterou však neuhradil. Nikterak nereagoval ani na následnou výzvu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Na základě provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti: Žalovaný byl dne 6. 10. 2019 převezen k vyšetření na Záchytnou stanici žalobkyně, a to Policií České republiky, kde byl umístěn ke krátkodobému detoxikačnímu pobytu od 04:50 hod., propuštěn byl téhož dne v 08:20 hod. Výsledek vyšetření na přítomnost psychoaktivní látky v těle při přijetí: intoxikace pervitinem. Žalovanému byla za pobyt na záchytné stanici vyúčtována fakturou č. 1890514 ze dne 8. 10. 2019 částka 3 750 Kč se splatností do 22. 10. 2019. Jelikož nebyla ani zčásti uhrazena, byl žalovaný vyzván ke splnění jeho dluhu, a to upomínkou U02/00431 a výzvou ze dne 8. 4. 2021, ale bezvýsledně. Soud dospěl po právním posouzení skutkového stavu k závěru, že mezi účastníky řízení vznikl závazkový právní vztah, neboť tím, že byl žalovaný převezen na záchytnou stanici, kde u něho byla zjištěna intoxikace pervitinem, je povinen uhradit žalobkyni náklady, které jí v této souvislosti vznikly (§ 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), § 24 odst. 2 a 3 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek). Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně nezaplatil vyúčtované náklady za poskytnutou lékařskou péči, i přestože mu byla zaslána výzva k plnění v podobě faktury č. 1890514, vznikl mu dluh ve výši 3 750 Kč. Soud proto žalobě v této části vyhověl. Vyhověno jí bylo i co do úroku z prodlení z této částky od 22. 10. 2019 do zaplacení, neboť se žalovaný dostal do prodlení se splněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.). Prvním dnem, od něhož je přiznán, je den, který následuje po dni, kdy žalovanému uplynula lhůta k plnění. Požadovaná výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, sestávající ze soudního poplatku za žalobu ve výši 400 Kč, odměny zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1., § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis jednoduché výzvy k plnění), náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.) a náhrady za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší.
Odůvodnění
rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.