5 C 61/2016

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Hankovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o určení vlastnictví k nemovitostem

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. St. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: [obec] č. [anonymizováno], a pozemku parc. [číslo] zahrada, to vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro [územní celek], katastrální území [číslo] [část obce], na listu vlastnictví [číslo] se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 1 Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne [datum] domáhal určení vlastnického práva tak, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitostí specifikovaných ve výroku I. rozsudku shora. Uvedl, že na základě darovací smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi žalobcem a žalovanou se žalovaná stala vlastníkem předmětných nemovitostí. Postupem času začalo docházet ze strany žalované ve vztahu k žalobci, jakožto jejímu [role v řízení], ke zjevnému a velmi intenzivnímu porušování dobrých mravů, které žalobce spatřuje v tom, že žalovaná vůči žalobci, který dosáhl vysokého věku, soustavně neprojevuje dostatek vděčnosti za vše, co pro svoji [anonymizováno] udělal, což se mělo mimo jiné projevit tím, že opakovaně a soustavně, po předchozích žádostech a domluvách žalovaná nevyzvedává žalobce a nevozí ho na pravidelné kontroly k jeho [anonymizováno]. Když žalobce žalovanou urguje, kontaktuje a žádá vysvětlení, proč ho nevyzvedla a k lékaři ho nedopravila, tak žalovaná vždy žalobci [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] způsobem ho [anonymizováno]. Celou situaci následně řeší druhá [anonymizováno] žalobce, paní [celé jméno svědkyně], která byla v řadě případů svědkem osobních výstupů žalobce s žalovanou. Výše uvedené jednání dle žalobce zcela nepochybně naplnilo znaky jednání uvedené v § 2072 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.), tedy naplnilo předpoklady opravňující žalobce od darovací smlouvy odstoupit a dar odvolat v souladu s výše citovaným ustanovením o. z. S ohledem na to tedy žalobce podanou žalobou odvolal dar pro zjevně porušení dobrých mravů ze strany žalované v souladu s § 2072 o. z., a odstoupil od darovací smlouvy ze dne [datum], která je nabývacím titulem žalované. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] 4 Podle ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 5 K naléhavému právnímu zájmu na požadovaném určení žalobce k výzvě soudu uvedl, že navrhuje-li určení svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem nebo jiného práva, které se zapisuje do katastru nemovitostí, je na požadovaném určení vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí. 6 Určovací žaloba podle uvedeného ustanovení je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 10. 2005, sp.zn. 32 Odo 425/2004, shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura [číslo] ročník 1997, pod číslem 21). Soudní praxe připouští, že naléhavý právní zájem na určení je dán, jestliže rozhodnutí o určovací žalobě je způsobilé vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a svými důsledky předejít případným dalším žalobám (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 8. 2005, sp.zn. 28 Cdo 814/2005). Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto současně dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva (k tomu viz. Drápal, L., Bureš, J. a kol., [anonymizováno] soudní řád I, II, 1.vydání, 2009, s. 524 – 539). Dle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 903/2011, pokud dárce vyzval obdarovaného k vrácení věci, může se vůči němu domáhat určení, že mu vlastnický podíl v tomto rozsahu náleží. Na základě výše uvedeného proto žalobci svědčí naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem předmětných nemovitostí, neboť po výzvě k vrácení daru je jeho postavení ve vztahu k tomuto nejisté. Aktivní legitimace žalobců je tedy dána. Žalovaná byla v daném případě stranou darovací smlouvy, na základě které došlo k převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem, její pasivní legitimace je rovněž dána. 7 Na základě posouzení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti v souladu s ust. § 132 o. s. ř. zjistil soud tento skutkový stav: 8 Z darovací smlouvy ze dne [datum], že tato byla uzavřena mezi žalobcem, jakožto dárcem, a žalovanou, jakožto obdarovanou. Předmětem smlouvy bylo darování budovy č. e. [anonymizována dvě slova]) v části [územní celek] postavené na st. [parcelní číslo], stavební parcely [číslo] (zastavená plocha a nádvoří) a pozemkové parcely [číslo] (zahrada), vše zapsané na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce]. 9 Z výpisu z katastru nemovitostí, že předmětné nemovitosti jsou ve vlastnictví žalované. 10 Při jednání soudu dne [datum] soud žalobce poučil dle ust. § 118a odst. 2 o.s.ř. o tom, že po právní stránce je třeba na projednávanou věc aplikovat právní úpravu obsaženou v zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.). V návaznosti na toto poučení označil zástupce žalobce k důkazu účastnický výslech žalobce. Žádné jiné důkazy na prokázání tvrzení uvedených v žalobě, respektive v doplnění žaloby ze dne [datum], zástupce žalobce neoznačil. V podání ze dne [datum] zástupce žalobce soudu sdělil, že žalobce nesouhlasí se svým účastnickým výslechem, který se měl uskutečnit dne [datum] v místě bydliště žalobce s tím, že žalobce trvá na rozhodnutí o žalobě na základě stávajících podkladů. Žalovaná vyjádřila nesouhlas se svým účastnickým výslechem při jednání soudu dne [datum]. 11 Ostatní navrhované důkazy, tj. důkaz výslechem sestry žalované, paní [celé jméno svědkyně] a důkaz lékařkou zprávou, soud neprovedl, neboť žalobce na provedení těchto důkazů netrval a vzal návrhy na jejich provedení zpět. Důkaz výslechem účastníků soud neprovedl s ohledem na to, že dle § 131 o. s. ř. lze důkaz výslechem účastníků provést jen tehdy, jestliže dokazovanou skutečnost nelze dokázat jinak a jestliže s tím souhlasí účastník, který má být vyslechnut, přičemž žalobce ani žalovaná se svým účastnickým výslechem nesouhlasili. 12 Pokud se týká právního posouzení věci, musel se soud nejprve zabývat otázkou, jaký právní předpis v daném případě aplikovat, neboť k uzavření darovací smlouvy ze dne [datum] došlo za účinnosti zákona č, 40/1960 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), přičemž k odvolání daru ze strany žalobce prostřednictvím žaloby došlo až za účinnosti o. z. 13 Dle § 3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. stanoví, že není-li dále stanoveno jinak, řídi se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Pravidlo obsažené v § [číslo] odst. 1 tak vyjadřuje základní zásadu, že právní předpisy působí účinky do budoucna, a to ode dne jejich účinnosti; nepůsobí tedy účinky zpětně, tj. do minulosti. Vzhledem k tomu, že právní předpisy stanoví práva a povinnosti svým adresátům, musí mít adresáti reálnou možnost se s právními předpisy seznámit. V rozporu s touto zásadou by tak bylo určení, že adresáti měli určitá práva a povinnosti v minulosti, přestože se s těmito nemohli seznámit. Závazků ze smluv se týká i pravidlo obsažené v § 3028 odst. 3 o. z., tedy dopadá i na darovací smlouvu, a stanoví, že na závazky ze smluv vzniklých za účinnosti předchozího zákona, se použije dosavadních právních předpisů, neboť účastníci při uzavírání smluv vycházeli z určitého právního stavu, a to ze stavu předvídaného obč. zák. Za situace, kdy k uzavření darovací smlouvy došlo za účinnosti obč. zák., bylo založeno legitimní očekávání stran, že k odvolání daru dojde také za účinnosti obč. zák, tj., že dárce může žádat dar nazpět jen, zachová-li se obdarovaný k němu nebo k členům jeho rodiny tak, že tím hrubě poruší dobré mravy. Právo žádat dar za splnění určitých podmínek zpět vzniklo dárci již při uzavření darovací smlouvy, tj. za účinnosti obč. zák. Nelze vyloučit, že v případě použitelnosti pravidla týkajícího se odvolání daru obsaženého v o. z. by některá ze stran darovací smlouvu neuzavřela, neboť by se mohla obávat nejen odvolání daru pro nevděk, ale rovněž i pro nouzi dárce, neboť o. z. oproti obč. zák. důvody pro odvolání daru modifikuje, nebo spíše rozšiřuje. Na základě výše uvedeného tak soud aplikoval ustanovení týkající se darovací smlouvy dle právního předpisu, za jehož účinnosti došlo k podpisu obou darovacích smluv, tedy ustanovení obč. zák. Uvedené potvrzují i závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019 nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3771/2019. 14 Dle § 628 odst. 1 obč. zák. darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému a ten dar nebo slib přijímá. Dle § 628 odst. 2 obč. zák. darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování. Dle § 630 obč. zák. se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. 15 Výčet dobrých mravů nelze dle Nejvyššího soudu se zřetelem k jejich pestrosti a mnohotvárnosti jasně určit, avšak rozumí se jimi souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost a vystihují podstatné historické tendence. Obecně by mělo být porušení dobrých mravů posuzováno se zřetelem ke konkrétním okolnostem daného případu, a to v daném místě, v daném čase a v souvislosti se vzájemným jednáním účastníků právního vztahu. Při hodnocení musí být brán zřetel na individuální okolnosti, přičemž nezáleží toliko na subjektivním pohledu jednotlivce, ale použije se spíše objektivní hledisko (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 903/2011). 16 Dle závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 33 Odo 1192/2003, předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru dle § 630 obč. zák. není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů, přičemž porušení dobrých mravů musí dosáhnout buď značné intenzity (tj. například fyzické násilí, hrubé urážky, neposkytnutí potřebné pomoci apod.) nebo musí jít o porušování soustavné, tj. musí jít o takové opakované porušování dobrých mravů, které svědčí o hlubokém narušení vztahu mezi dárcem a obdarovaným, přičemž uvedeného jednání se musí obdarovaný dopustit alespoň ve třech případech, a to v krátkém časovém období (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 445/2013). Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje podmínku pro právo požadovat vrácení daru dle § 630 obč. zák. Předpokladem aplikace tohoto ustanovení je tak kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce. 17 Právo domáhat se vrácení daru dle § 630 obč. zák. má tedy dárce jen v případě, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo ke členům jako rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Pro obnovení vlastnického práva dárce je rozhodným okamžikem dojití projevu jeho vůle, tj. výzvy k vrácení daru, do sféry obdarovaného. K zániku práv a povinností z darovací smlouvy tak dochází na základě dvou skutečností, a to 1) na základě chování obdarovaného k dárci nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy, a za 2) na základě adresovaného právního jednání ze strany dárce obdarovanému, kterým požaduje vrácení daru. Naplnění předpokladů pro vrácení daru na základě výše uvedeného je ale nutno zkoumat pouze ve vztahu k těm konkrétním skutečnostem, které dárce ve výzvě k vrácení daru vytkl a v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů. Proto každé další, případně předchozí chování obdarovaného, které dle dárce hrubě porušilo dobré mravy, ale toto chování nebylo ve výzvě k vrácení daru vytknuto, nýbrž bylo zmíněno až v řízení před soudem, je pro rozhodnutí ve věci irelevantní (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. 33 Cdo 187/2019). 18 Mezi stranami byla v souladu s § 628 odst. 1 obč. zák. platně sjednána darovací smlouva za dne [datum] Darovací smlouva byla v souladu s § 628 odst. 2 uzavřena písemně. Žalobou ze dne [datum] podanou k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou žalobce dar odvolal a odstoupil od darovací smlouvy pro porušení dobrých mravů ze strany žalované, neboť žalovaná soustavně neprojevuje vůči žalobci dostatek vděčnosti za vše, co pro svoji [anonymizováno] udělal, což se mělo mimo jiné projevit tím, že opakovaně a soustavně, po předchozích žádostech a domluvách, nevyzvedává žalobce a nevozí ho na pravidelné kontroly k jeho [anonymizováno]. Úkon směřující k vrácení daru ve smyslu ust. § 630 obč. zák. může být obsažen přímo i v žalobě. Je-li úkon obsahující vrácení daru obsažen v žalobě, nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce (zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví ex nunc za splnění podmínek v ust. § 630 obč. zák.) okamžikem doručení žaloby obdarovanému (k tomu viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 12. 2002, sp.zn. 22 Cdo 1620/2001). V posuzovaném případě byla žaloba doručena žalované dne [datum] a tedy až tímto okamžikem nastaly v posuzovaném případě právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu žalobce, kterým dar vůči žalované odvolal. 19 Dle § 120 odst. 1 o. s ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Dle § 120 odst. 2 věta druhá o.s.ř. neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Odpovědnost za zjištění skutkového stavu tak nesou účastníci, tj. mají povinnost tvrzení a povinnost důkazní, zároveň nesou i břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Sankcí za neunesení některého z uvedených břemen je rozhodnutí v neprospěch toho z účastníků, jehož dané břemeno tížilo. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že nebyla prokázána jeho tvrzení; tato odpovědnost se pak projeví v jeho procesním neúspěchu. Rozsah skutečností, které musí účastník prokázat je dán příslušnou hmotněprávní normou, která je při právním posouzení věci aplikována, a z této také vyplývá, které skutečnosti je účastník povinen prokázat. Obecně platí, že nestanoví-li právní předpis jinak, stíhá důkazní břemeno toho účastníka, jemuž je existence příslušné skutečnosti podle hmotného práva ku prospěchu (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 6/2011). 20 S ohledem na výše uvedené byl tedy žalobce povinen v řízení prokázat svoje tvrzení o tom, že se žalovaná vůči němu dopustila chování, kterým by hrubě porušila dobré mravy dle § 630 obč. zák., a že takové chování žalované naplnilo znaky hrubého poručení dobrých mravů, a to jak z hlediska intenzity, tak i z hlediska rozsahu. Předpokladem aplikace ust. § 630 obč. zák. je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce. Žalobce však svoje tvrzení neprokázal, když navrhl k důkazu pouze darovací smlouvou ze dne [datum] a výpis z katastru nemovitostí. Na provedení ostatních žalobcem navrhovaných důkazů, tj. důkaz lékařskou zprávou a výslech svědkyně, žalobce netrval, proto je soud neprovedl. Žalobcem navrhovaný důkaz výslechem účastníků pak nebylo možno provést z důvodu toho, že účastníci se svým výslechem nesouhlasili, což je nezbytným předpokladem pro jeho provedení dle § 131 o. s. ř. 21 Žalobě tedy nebylo možno z důvodu neunesení důkazního břemene vyhovět, neboť tvrzení žalobce o tom, že se žalovaná vůči němu chová v rozporu s dobrými mravy, na základě kterého by byl oprávněn požadovat vrácení daru a z toho plynoucí určení jeho vlastnického práva, zůstala v rovině neprokázaných tvrzení. Proto soudu nezbylo, než žalobu zamítnout. 22 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého ve věci úspěšný účastník má proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalované, která měla ve věci plný úspěch, proto soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 137 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení jsou mimo jiné zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců. Podle. § 29 odst. 1 zák. č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, v platném znění, k hotovým výdajům účastníka náleží jízdné, stravné a nocležné. 23 Dle § 151 odst. 3 o. s. ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. 24 Protože žalovaná nebyla v řízení zastoupena zástupcem a nedoložila výši svých hotových výdajů, přičemž náhradu cestovného nežádala, přiznal jí soud paušální náhradu v souladu s § 1 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen vyhláška) za tyto úkony (při výši paušální náhrady 300 Kč za 1 úkon): -) písemné podání (vyjádření k žalobě) dle § 1 ods. 3 písm. a) vyhlášky – 1 úkon, -) účast na jednání před soudem dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. c) – 1 úkon, -) účast na jednání před soudem dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. c) – 1 úkon, -) účast na jednání před soudem dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. c) – 1 úkon, -) účast na jednání před soudem dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. c) – 1 úkon. 25 Celkem tedy soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč. 26 Lhůta k zaplacení náhrady nákladů řízení byla určena v souladu s § 160 o. s. ř.