5 C 61/2025

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Věženským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 29 739,69 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 9 739,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 739,69 Kč od 6. 8. 2024 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 608 Kč k rukám advokáta , Jméno advokáta, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku, jak je rozvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, s následujícím odůvodněním: Společnost , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, ) sídlem , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, (dále jen „původní věřitel“), poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na níž se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, čímž byly zahájeny kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí úvěru. Před poskytnutím úvěru byla náležitě prověřena úvěruschopnost žalovaného. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 5. 4. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 29 739,69 Kč tak, že mu byly převedeny na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , ale do určené doby, tj. nejpozději do dne 8. 5. 2024, ani později je ani zčásti nevrátil. Žalovaný zanechal bez odezvy výzvu k plnění k před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti:

4. Úvěrovou smlouvou ze dne 5. 4. 2024, jejímiž zúčastněnými stranami měly být původní věřitel (věřitel) a žalovaný (klient), u něhož byly uvedeny identifikační a kontaktní údaje, se měl věřitel zavázat, že poskytne žalovanému na bankovní účet, prostřednictvím něhož bude úvěrová smlouva prováděna, revolvingový úvěr do maximálního limitu ve výši 20 000 Kč s tím, že částka prvního čerpání úvěru bude činit 8 000 Kč, a klient se měl zavázat, že čerpané úvěrové prostředky bude spolu s úrokem splácet v pravidelných měsíčních splátkách. K úvěrové smlouvě náležely standardní informace o spotřebitelském úvěru a standardní podmínky úvěrové smlouvy. Na všech dokumentech absentuje nejenom fyzická, ale též elektronická forma podpisu smluvních stran.

5. Z údajů k žádosti o půjčku žalovaného a informací o čerpání (nepřehledné a bez vysvětlení) z interní databáze původního věřitele se podávalo, že měly být žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč dne 5. 4. 2024, 5 000 Kč dne 12. 4. 2024 a 7 000 Kč dne 15. 4. 2024. Ke dni 22. 1. 2024 měl dluh žalovaného dosáhnout výše 29 739,69 Kč.

6. Dopisem, který byl adresován žalovanému, byly žalovanému sděleny platební údaje k úhradě aktuálního dluhu ve výši 13 459,84 Kč s datem splatnosti do 5. 8. 2024. Potvrzení o odeslání dopisu doloženo nebylo.

7. Podle dodatku č. 2 ze dne 18. 11. 2021 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 vč. seznamu převedených pohledávek, vše uzavřeno mezi původním věřitelem (prodávající či postupitel) a žalobkyní (kupující či postupník), byla pohledávka původního věřitele za žalovaným převedena na žalobkyni.

8. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 10. 2024 byl žalovaný původním věřitelem informován, že došlo k postoupení pohledávky za jeho osobou na žalobkyni. Ve stejný den žalobkyně informovala žalovaného, že došlo k postoupení pohledávky původního věřitele za jeho osobou na ni. Podle podacího lístku byla zásilka předána k přepravě dne 19. 10. 2024 na adresu , adresa, .

9. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, , jehož majitelem je žalovaný, bylo zjištěno, že na tento účet byla zaslána částka 8 000 Kč dne 5. 4. 2024, 5 000 Kč dne 12. 4. 2024 a 7 000 Kč dne 15. 4. 2024.

10. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:

11. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ze dne 5. 4. 2024, na jejímž podkladě se původní věřitel zavázal, že žalovanému poskytne úvěr v rámci úvěrového rámce na jeho účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal, že jej uhradí do dne 8. 5. 2024. Žalovanému byl bezhotovostním převodem poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným převedena z původního věřitele na žalobkyni. Žalovanému bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě před podáním žaloby. Žalovaný ani zčásti neplnil.

12. Podle § 2398 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Soud dospěl k názoru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jež však byla shledána absolutně neplatnou, protože původní věřitel řádně před jejím uzavřením neprověřoval úvěruschopnost žalovaného (§ 580 odst. 1 o. z.). Žalobkyně splnění zákonné povinnosti původním věřitelem nikterak nedoložila.

17. Ani žalobkyně, ani její zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky [srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008]. Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání [srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010].

18. Protože původní věřitel žalovanému poskytl úvěr a protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, měla žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru, jež je oproštěna od všech dalších nároků, jež mají smluvní základ. Jelikož žalovaný nic neuhradil, bylo žalobě vyhověno co do částky 20 000 Kč. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k uplatňování nároku byla dána smlouvou o postoupení pohledávek.

19. Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaný nebyl k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet [srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022]. Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSÚ, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že „Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá možnostem dlužníka, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Toto ustanovení je svou povahou nejbližší k § 1960 o. z., kde je normováno, že „Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.“. Rozhodnutí soudu o době plnění má konstitutivní povahu (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, § 1960, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, § 1960). Soud proto nemůže určit dobu splnění dluhu tak, aby se dlužník v okamžiku právní moci výroku rozsudku ocitl v prodlení. Stejná hlediska je třeba promítnout i do rozhodování soudu o době plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ. Úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. nelze aplikovat, když nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně nepodala žalobu na určení doby plnění, ale rovnou podala žalobu na plnění, musel se soud dobou plnění zabývat, jinak by negoval úpravu o ochraně spotřebitele a fakticky by zvýhodnil žalobkyni. Žalovaný svou pasivitou v řízení znemožnil, aby byly zjištěny jeho objektivní možnosti splatit jistinu spotřebitelského úvěru, pročež soud vycházel z domněnky, že jeho poměry umožňovaly její úhradu naráz. Přiměřená hmotněprávní lhůta k plnění byla určena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, jež je shodná s pariční lhůtou podle o. s. ř. Nadto se dodává, že ačkoli si soud je vědom toho, že pakliže žalovanému doposud neuplynula hmotněprávní lhůta k plnění, nemohl se dostat do prodlení a žaloba by měla být proto pro předčasnost zamítnuta, zohlednil specifika posuzovaného případu a dlužnou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni přiznal, protože se to neprotiví smyslu a účelu § 87 ZSÚ a žalovaný tímto postupem není nijak krácen na svých právech. Opačný přístup by nadměrně zatěžoval soudy a nutil věřitele, aby podávali žaloby na určení doby plnění. Byť může názor soudu do budoucna potenciálně generovat spory o úhradu úroku z prodlení, je v tomto případě nepřiznání úroku z prodlení toliko bagatelní záležitostí a to, zda se věřitelé rozhodnou do budoucna podávat další žaloby bude jejich právem, nikoli povinností, jako by tomu bylo u žalob na určení doby plnění.

20. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

21. Jelikož předmětem řízení byla částka 29 739,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 6. 8. 2024 do zaplacení, soud vyčíslil úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 2. 5. 2025, neboť pro výpočet poměru úspěchu ve věci je třeba za předmět řízení považovat nejenom samotnou pohledávku, ale i její příslušenství [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010]. Předmětem řízení byla tedy částka v celkové výši 32 540,69 Kč (29 739,69 Kč jistina + 2 801 Kč úrok z prodlení). Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 20 000 Kč (61,5 %) a žalovaný byl úspěšný co do částky 12 540,69 Kč (38,5 %). Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze v rozsahu 23 %.

22. Žalobní návrh byl posouzen jako tzv. formulářová žaloba, neboť zástupce žalobkyně, jak je soudu známo z jeho činnosti, podává u soudu takových žalob větší množství, tyto mají podobu vžitého vzoru, kdy se jedna žaloba od druhé odlišuje jen v minimální míře potud, aby mohla být co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována, základní právní argumentace včetně její stylizace je totožná či jen s drobnými odchylkami a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Výše účelně vynaložených nákladů řízení byla proto určena podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“).

23. Kdyby bývala byla žalobkyně zcela úspěšná, měla by vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 642 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 190 Kč, odměny zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2., § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a žaloby), náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.) a náhrady za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

24. S ohledem na výsledek řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení jenom ve výši 23 % z částky 2 642 Kč, což činí částku 608 Kč.

25. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

26. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší.