5 C 74/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Věženským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 25 825 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 7 870 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 124 Kč od 16. 2. 2022 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 900 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 610 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč vždy nejpozději do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem červen 2023, pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit jí částky, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku, s tím, že mezi nimi byla dne 16. 1. 2022 uzavřena distančním způsobem na adrese [webová adresa] smlouva o úvěru [číslo] na základě níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše 18 900 Kč a žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník, s nimiž byla žalovaná seznámena a souhlasila s nimi. Identifikace žalované nastala prostřednictvím ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč, jenž byl zaslán z jejího účtu na účet žalobkyně. Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila následující služby:„ [anonymizována dvě slova]“ za poplatek ve výši 110 Kč,„ [anonymizováno]“ za poplatek ve výši 165 Kč a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] za poplatek ve výši 29 Kč. Úvěruschopnost žalované byla posouzena tak, že nejprve byly zjištěny následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaná sdělila žalobkyni, což vyplývá ze PDF souboru„ uveruschopnost“ či„ creditworthiness“. Žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru Policie České republiky hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru„ sankční seznamy“ a interní registry historie klienta, a sice se závěrem, že žalovaná je schopna své závazky splácet. Dne 16. 1. 2022 byl na účet žalované zaslán úvěr ve výši 18 900 Kč. Splatnost úvěru nastala dne 15. 2. 2022. Žalovaná nic uhradila. Ke dni sepisu žaloby činil dluh žalované 26 770 Kč, sestávající z jistiny 18 900 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 4 920 Kč, poplatku za službu„ [anonymizována dvě slova]“ 110 Kč, poplatku za službu„ [anonymizováno]“ 165 Kč, poplatku za službu„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ 29 Kč, účelně vynaložené náklady 945 Kč a smluvní pokuta 1 701 Kč, tj. 0,1 % denně z částky 18 900 Kč od 16. 2. 2022 do 17. 5. 2022.

2. Žalovaná uvedla, že nerozporuje, že jí žalobkyně poskytla částku 18 900 Kč, přičemž se jednalo o krátkodobou půjčku na dobu 1 měsíce, a že nesouhlasí s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 920 Kč, když se jí jeví s ohledem na výši půjčky příliš vysoký, a s náklady na vymáhání ve výši 945 Kč, tedy za 29 SMS, 39 emailů a 12 telefonátů, když takto nastavený proces komunikace jí připadá účelový a zbytečný. Nakonec požádala o splátky.

3. Provedeným dokazováním s přihlédnutím k tomu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, bylo zjištěno následující:

4. Mezi žalobkyní (věřitelem) a žalovanou (dlužník), u níž byl uveden účet č. [bankovní účet], byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 16. 1. 2022 (dále jen„ smlouva“), jež byla žalobkyní podepsána fyzicky a žalovanou pomocí SMS kódu a na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do výše 18 900 Kč na její účet a žalovaná se zavázala je vrátit spolu s poplatkem za jejich poskytnutí ve výši 4 920 Kč, za službu„ [anonymizována dvě slova]“ ve výši 110 Kč měsíčně, za službu„ [anonymizováno]“ ve výši 165 Kč a za [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ve výši 29 Kč měsíčně, celkem 24 124 Kč, do 15. 2. 2022. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky platné od 1. 8. 2020, sazebník platný od 1. 9. 2020 a souhlas se zpracováním osobních údajů.

5. Totožnost žalované byla ověřena podle barevné fotokopie občanského průkazu. Jde-li o dokument: autorizace ověření totožnosti a přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, jednalo se toliko o výpisy z interního systému žalobkyně, jež samy o sobě nebyly dostatečné k prokázání skutečnosti, že z účtu č. [bankovní účet] byla dne 11. 5. 2020 na účet žalobkyně zaslána autorizační platba a že dne 16. 1. 2022 byla na účet žalované zaslána částka 18 900 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Vzhledem k tomu, že žalovaná v odporu ze dne 16. 4. 2023 potvrdila, že od žalobkyně obdržela peněžní prostředky ve výši 18 900 Kč, bylo toto považováno za shodné tvrzení účastníků.

6. Na výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba], a zápisu o identifikovaných příjmech bylo zaevidováno, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti: [anonymizováno], počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem: [anonymizováno], výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky: 2 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: 1 000 Kč, další nezbytné výdaje: 0 Kč, ostatní zbytné výdaje: 2 000 Kč, výše ověřeného čistého příjmu: 13 303, výše čistého příjmu uvedeného spotřebitelem: 19 000 Kč, rezerva pro výdaje: 500 Kč, vypočítané minimální výdaje: 2 455 Kč, disponibilní příjem: 10 300 Kč, posouzení úvěruschopnosti: úspěšné.

7. Ani údaje na výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované, ani tvrzení žalobkyně o nahlížení do různých registrů za účelem ověření solventnosti žalované nebyly podloženy žádným předloženými listinami.

8. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 30. 11. 2022 byla žalovaná informována o svém dluhu ze smlouvy s upozornění na možnost podání žaloby, nebude-li uhrazen do stanovené doby. Podle podacího lístku ze dne 30. 11. 2022 byla písemnost zaslána žalované na adresu [adresa žalované].

9. Z ostatních předložených listin, tj. informace o základních parametrech spotřebitelského úvěru, obecné principy posuzování a filozofie Společnosti (…), nebylo zjištěno nic podstatného pro posouzení věci.

10. Na základě provedeného dokazování měl soud za prokázaný následující skutkový stav: Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva, podle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do výše 18 900 Kč na její účet č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala je vrátit spolu s poplatkem za jejich poskytnutí ve výši 4 920 Kč, za službu„ [anonymizována dvě slova]“ ve výši 110 Kč měsíčně, za službu„ [anonymizováno]“ ve výši 165 Kč a za [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ve výši 29 Kč měsíčně, celkem 24 124 Kč, do 15. 2. 2022. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky platné od 1. 8. 2020, sazebník platný od 1. 9. 2020 a souhlas se zpracováním osobních údajů. Údaje o„ zjištěných“ příjmech a výdajích žalované nebyly ničím podloženy. Den 16. 1. 2022 zaslala žalobkyně na účet žalované peněžní prostředky ve výši 18 900 Kč. Žalovaná do doby splatnosti ani později nic neuhradila. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 30. 11. 2022 byla žalovaná informována o výši dluhu a o následcích jeho neuhrazení v určené lhůtě. Předána k přepravě byla téhož dne na adresu žalované [adresa žalované].

11. Podle § 2398 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Po aplikaci právní kvalifikace na zjištěný skutkový stav se soud nejprve z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) zabýval tím, zda žalobkyně, respektive původní věřitel, před uzavřením smlouvy splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jako dlužníka, neboť smlouva byla se žalovanou uzavřena jako se spotřebitelem, jak to ostatně potvrdila žalobkyně v žalobě (§ 2 odst. 1 ZSÚ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se snaží získat nejen od dlužníka, ale také pokud je to nezbytné, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), kde součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitelů jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, zejména, co se týče poskytování úvěrů nebankovními společnostmi, když následné nesplácení úvěrů má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitele včetně pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných sociálních vztahů, přechodu do šedé ekonomiky apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Nelze také při výkladu a aplikaci ZSÚ pomíjet jeho účel a smysl, ale je nutno vždy nalézt i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je také ochrana spotřebitele, která je vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Soud nemůže tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná projevila vůli takovouto smlouvu uzavřít, a pokud jí podmínky nevyhovovaly, nemusela ji uzavírat, nelze ale tolerovat systematické porušování a obcházení zákona ze strany věřitelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. Soud tak má za to, že k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu ZSÚ (srov. důvodová zpráva k zákonu č. 96/ 2022, jímž byl novelizován § 87 odst. 1 ZSÚ s účinností od 29. 5. 2022).

16. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o úvěru, jež však byla shledána absolutně neplatnou, protože žalobkyně řádně před jejím uzavřením neprověřila úvěruschopnost žalované (§ 580 odst. 1 o. z.). Žalobkyně tvrdila, že za účelem prověření úvěruschopnosti žalované ji lustrovala v různých systémech a databázích, avšak výpisy z nich nedoložila. Jde-li o výpisy z interního systému žalobkyně„ identifikované příjmy“ a„ výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]“, zapsané údaje nebyly ničím objektivizovány (např. pracovní smlouvou, výpisy z účtu). Kvůli tomu neunesla břemeno důkazní, že úvěruschopnost žalované byla před uzavřením smlouvy o úvěru náležitě posouzena. Nadto lze doplnit, že se žalobkyně zachovala nezodpovědně, když žalované poskytla úvěr, ačkoli ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované bylo zaevidováno, že žalovaná hradí (měsíčně) výdaje na půjčky ve výši 2 000 Kč.

17. Ani žalobkyně, ani její zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010).

18. Protože žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 18 900 Kč a protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, bylo žalované uloženo, aby žalobkyni zaplatila pouze tuto částku oproštěnou od všech dalších nároků, jež mají smluvní základ, neboť nezjistil, že by žalovaná svou povinnost vrátit jistinu spotřebitelského úvěru třeba jen částečně splnila.

19. Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaná nebyla k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet (srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSÚ, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že„ Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá možnostem dlužníka, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Toto ustanovení je svou povahou nejbližší k § 1960 o. z., kde je normováno, že„ Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.“. Rozhodnutí soudu o době plnění má konstitutivní povahu (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, § 1960, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, § 1960). Soud proto nemůže určit dobu splnění dluhu tak, aby se dlužník v okamžiku právní moci výroku rozsudku ocitl v prodlení. Stejná hlediska je třeba promítnout i do rozhodování soudu o době plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ. Úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. nelze aplikovat, když nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně nepodala žalobu na určení doby plnění, ale rovnou podala žalobu na plnění, musel se soud dobou plnění zabývat, jinak by negoval úpravu o ochraně spotřebitele a fakticky by zvýhodnil žalobkyni. K návrhu žalované jí byly povoleny splátky, jak je uvedeno v 26. odstavci, přičemž se jedná o hmotněprávní lhůtu k plnění, jež je shodná s pariční lhůtou podle o. s. ř. Nadto se dodává, že ačkoli si soud je vědom toho, že pakliže žalované doposud neuplynula hmotněprávní lhůta k plnění, nemohla se dostat do prodlení a žaloba by měla být proto pro předčasnost zamítnuta, zohlednil specifika posuzovaného případu a dlužnou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni přiznal, protože se to neprotiví smyslu a účelu § 87 ZSÚ a žalovaná tímto postupem není nijak krácena na svých právech. Opačný přístup by nadměrně zatěžoval soudy a nutil věřitele, aby podávali žaloby na určení doby plnění. Byť může názor soudu do budoucna potenciálně generovat spory o úhradu úroku z prodlení, je v tomto případě nepřiznání úroku z prodlení toliko bagatelní záležitostí a to, zda se věřitelé rozhodnou do budoucna podávat další žaloby bude jejich právem, nikoli povinností, jako by tomu bylo u žalob na určení doby plnění.

20. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

21. Poněvadž předmětem řízení byla částka 26 770 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 124 Kč od 16. 2. 2022 do zaplacení, soud vyčíslil úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 23. 5. 2023, neboť pro výpočet poměru úspěchu ve věci je třeba za předmět řízení považovat nejenom samotnou pohledávku, ale i její příslušenství (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010). Předmětem řízení byla tedy částka v celkové výši 30 358 Kč (26 770 Kč + 3 588 Kč úrok z prodlení). Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 18 900 Kč (62,26 %) a žalovaná byla úspěšná co do částky 11 458 Kč (37,74 %). Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze v rozsahu 24,52 %.

22. Žalobní návrh byl posouzen jako tzv. formulářová žaloba, neboť zástupce žalobkyně, jak je soudu známo z jeho činnosti, podává u soudu takových žalob větší množství, tyto mají podobu vžitého vzoru, kdy se jedna žaloba od druhé odlišuje jen v minimální míře potud, aby mohla být co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována, základní právní argumentace včetně její stylizace je totožná či jen s drobnými odchylkami a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Výše účelně vynaložených nákladů řízení byla proto určena podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ a. t.“).

23. Kdyby bývala byla žalobkyně zcela úspěšná, měla by vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 486 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 034 Kč, odměny zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2., § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a žaloby), náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.) a náhrady za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

24. S ohledem na výsledek řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení jenom ve výši 24,52 % z částky 2 486 Kč, což činí částku 610 Kč.

25. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

26. Soud rozložil žalované splnění peněžitých povinností do splátek ve výši 2 000 Kč a za podmínek v nich stanovených, když dospěl k závěru, že splnění povinností v zákonné délce tří dnů by bylo pro žalovanou příliš přísné, s čímž žalobkyně vyslovila souhlas. Žalobkyně nebude tímto postupem dotčena na svých právech, když se jedná o právnickou osobu, a povinnosti budou splněny do 1 roku.