5 C 94/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Věženským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 27 110 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 16 023 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 110 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 268 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částky, jak je rozvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku, s tím, že žalobkyně poskytuje zápůjčky prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na níž si žadatelé nejprve přečtou nabídku na uzavření smlouvy, nastaví si dle své vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky, poté vyplní na webové stránce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadají své osobní údaje, tímto učiní návrh na uzavření konkrétní smlouvy, zároveň zaškrtávají řádek s tímto textem„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“, že jeho totožnost se před uzavřením smlouvy ověří ze skenu dokladu totožnosti a pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena, že smlouva je jím podepsána elektronicky, a sice PINem, jenž je zaslán na jeho telefonní číslo, že mezi účastníky řízení byla dne 29. 7. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž byly žalovanému téhož dne poskytnuty peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, jež mu byly zaslány na účet č. [bankovní účet], že žalovaný se zavázal kromě nich uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 110 Kč do dne 10. 3. 2022, že ke dni podání žaloby uhradil toliko částku 8 732 Kč, že před uzavřením smlouvy byly řádně prověřeny informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech žalovaného, že v důsledku prodlení žalovaného jsou nárokovány jistina ve výši 21 000 Kč, poplatek ve výši 6 110 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 1 181 Kč (původně 2 500 Kč) za odeslání písemných výzev ze dne 4. 9. 2021, 17. 3. 2022, 24. 3. 2022, 31. 3. 2022 a 9. 4. 2022 (čl. 2 smlouvy), a úrok z prodlení. Smluvní pokuta ve výši 0,10 % denně z částky 21 000 Kč od 11. 3. 2022 do 27. 2. 2023 (čl. 2 smlouvy), tj. 7 413 Kč, a účelně vynaložené náklady ve výši 1 319 Kč byly umořeny žalovaným uhrazenou částkou ve výši 8 732 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním bylo zjištěno následující:

4. Mezi žalobkyní a žalovaným, u něhož byly zaevidovány osobní údaje, byla uzavřena smlouva o zápůjčce ze dne 29. 7. 2021, jež byla žalobkyní fyzicky podepsána a žalovaným byla podepsána unikátním PIN kódem, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], s.r.o., a na základě níž měly být žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč na účet č. [bankovní účet], a to nejpozději do 2 dnů ode dne účinnosti smlouvy, a žalovaný se měl zavázat vrátit celkovou částku 13 860 Kč, sestávající z poskytnutých peněžních prostředků a poplatku ve výši 2 860 Kč, do 28. 8. 2021.

5. Ve všeobecných obchodních podmínkách bylo upraveno, konkrétně v čl. 2, že„ Klient vyplní na Stránkách Věřitele formulář návrhu na uzavření Smlouvy dle jím požadovaných parametrů. Klient odešle návrh na uzavření Smlouvy prostřednictvím Stránek Věřitele a tento je povinen opatřit prostým elektronickým podpisem ve formě Identifikátoru.“, v čl. 2, že„ Následně je nutné provést ověření totožnosti Klienta, a to provedením autorizace Platební karty.“, v čl. 2, že„ V případě provedení autorizace Platební karty lze provést ověření totožnosti Klienta za předpokladu, že Klient předloží Dokumentaci, a zároveň bude možné strhávat platby dle Smlouvy přímo z Platební karty. Klient bude ze Stránek věřitele přesměrován na platební bránu poskytovatele platebních služeb, kde zadá šestnáctimístné číslo Platební karty, datum expirace, CVC/CVV kód a údaje pro 3-D Secure ověření, čímž je zajištěna nejvyšší možná úroveň zabezpečení. Tímto postupem Klient autorizuje provedení platby ve výši 1 Kč (…).“.

6. V dodatku ke smlouvě o úvěru č. O40145252 ze dne [datum], jenž byl žalobkyní fyzicky podepsán a žalovaným byl podepsán unikátním PIN kódem, bylo uvedeno, že věřitel a klient uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce č. O40145252, na základě níž věřitel klientovi poskytl bezhotovostní zápůjčku ve výší 18 000 Kč, že klient má zájem o poskytnutí dodatečných peněžních prostředků ve výši 3 000 Kč a věřitel má zájem Klientovi poskytnout dodatečné peněžní prostředky, že věřitel se tímto zavazuje, že klientovi navýší bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku o částku 3 000 Kč, celková výše zápůjčky tak bude činit 21 000 Kč, že klient se zavazuje uhradit věřiteli poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 975 Kč, že celkový poplatek tak činí 6 110 Kč a že zápůjčka a poplatek ve výši 3 975 jsou splatné dne 28. 8. 2021.

7. Dne 29. 7. 2021 byla z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] na účet žalovaného č. [bankovní účet] zaslána částka 11 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo], dne 2. 8. 2021 částka 3 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] a dne 2. 8. 2021 částka 7 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo].

8. Upomínkami ze dne 17. 3. 2022, 24. 3. 2022, 31. 3. 2022, 9. 4. 2022 a 24. 4. 2022, k nimž nebyly doloženy doklady o odeslání, měl být žalovaný informován o prodlení se splněním smluvních závazků a o aktuální výši dluhu.

9. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 23. 1. 2023 byl žalovaný informován o tom, že pokud dluh neuhradí v určené lhůtě, bude se žalobkyně domáhat svého nároku soudní cestou. Podle podacího lístku byla předána k přepravě poskytovateli poštovních služeb dne 23. 1. 2023 na adresu žalovaného [ulice a číslo], [PSČ] [obec].

10. Na základě provedeného dokazování měl soud za zjištěný následující skutkový stav: Mezi účastníky řízení byla dne 29. 7. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky a na základě níž měly být žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaný se měl zavázat vrátit celkovou částku 13 860 Kč, sestávající z poskytnutých peněžních prostředků a poplatku ve výši 2 860 Kč, do 28. 8. 2021. Dne 2. 8. 2021 byl mezi účastníky řízení uzavřen dodatek ke smlouvě o zápůjčce, podle něhož měly být žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaný se měl zavázat vrátit celkovou částku 24 975 Kč, sestávající z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 21 000 Kč a poplatku ve výši 3 975 Kč, tj. 2 860 Kč a 975 Kč, do 28. 8. 2021. Dne 29. 7. 2021 byla z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] na účet žalovaného č. [bankovní účet] zaslána částka 11 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo], dne 2. 8. 2021 částka 3 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] a dne 2. 8. 2021 částka 7 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 23. 1. 2023 byl žalovaný informován o výši dluhu a následcích jeho neuhrazení v určené lhůtě. Žalovaný uhradil toliko částku 8 732 Kč.

11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

13. Podle § 2393 odst. 2 o. z., nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Po aplikaci právní kvalifikace na zjištěný skutkový stav se soud nejprve z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C [číslo] ze dne 5. 3. 2020) zabýval tím, zda žalobkyně, respektive původní věřitel, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jako dlužníka, neboť úvěrová smlouva, jak vyplývá z jejího označení, byla se žalovaným uzavřena jako se spotřebitelem (§ 2 odst. 1 ZSÚ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se snaží získat nejen od dlužníka, ale také pokud je to nezbytné, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Věřitel, tedy úvěrující má s odbornou péčí posoudit, zda žalovaný – dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), kde součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitelů jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, zejména, co se týče poskytování úvěrů nebankovními společnostmi, když následné nesplácení úvěrů má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitele včetně pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných sociálních vztahů, přechodu do šedé ekonomiky apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Nelze také při výkladu a aplikaci ZSÚ pomíjet jeho účel a smysl, ale je nutno vždy nalézt i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je také ochrana spotřebitele, která je vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Soud nemůže tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný projevil vůli takovouto smlouvu uzavřít, a pokud mu podmínky nevyhovovaly, nemusel je uzavírat, nelze ale tolerovat systematické porušování a obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. Soud tak má za to, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu ZSÚ (srov. důvodová zpráva k zákonu [číslo] 2022, jímž byl novelizován § 87 odst. 1 ZSÚ s účinností od 29. 5. 2022).

17. Soud dospěl k názoru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, jež však byla shledána absolutně neplatnou, protože žalobkyně řádně před jejím uzavřením neprověřila úvěruschopnost žalovaného (§ 580 odst. 1 o. z.). Žalobkyně toliko tvrdila, že si svou zákonnou povinnost řádným způsobem splnila, ale nenabídla k tomu žádné důkazy. Kvůli tomu neunesla břemeno důkazní, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy o zápůjčce náležitě posouzena.

18. Ani žalobkyně, ani její zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010).

19. Protože žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 21 000 Kč a protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce, měla by žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru, jež je oproštěna od všech dalších nároků, jež mají smluvní základ. Jelikož žalovaný již částečně plnil co do částky 8 732 Kč, bylo žalobě vyhověno jen do částky 12 268 Kč.

20. Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaný nebyl k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet (srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSÚ, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že„ Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá jeho možnostem, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Toto ustanovení je svou povahou nejbližší k § 1960 o. z., kde je normováno, že„ Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.“. Rozhodnutí soudu o době plnění má konstitutivní povahu (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, § 1960, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, § 1960). Soud proto nemůže určit dobu splnění dluhu tak, aby se dlužník v okamžiku právní moci výroku rozsudku ocitl v prodlení. Totožná hlediska je třeba promítnout i do rozhodování soudu o době plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ. Úpravu v § 1958 odst. 1 o. z. nelze aplikovat, když nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně nepodala žalobu na určení doby plnění, ale rovnou podala žalobu na plnění, musel se soud dobou plnění zabývat, jinak by negoval úpravu o ochraně spotřebitele a fakticky by zvýhodnil žalobkyni. Žalovaný svou pasivitou v řízení znemožnil, aby byly zjištěny jeho objektivní možnosti splatit jistinu spotřebitelského úvěru, pročež soud vycházel z domněnky, že jeho poměry umožňovaly její úhradu naráz. Přiměřená hmotněprávní lhůta k plnění byla určena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, jež je shodná s pariční lhůtou podle o. s. ř. Nad rámec vyloženého se dodává, že ačkoli si soud je vědom toho, že pakliže žalovanému doposud neuplynula lhůta k plnění, nemohl se dostat do prodlení a žaloba by měla být proto pro předčasnost zamítnuta, zohlednil specifika posuzovaného případu a dlužnou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni přiznal, protože se to neprotiví smyslu a účelu § 87 ZSÚ a žalovaný tímto postupem není nijak krácen na svých právech. Opačný přístup by nadměrně zatěžoval soudy a nutil věřitele, aby podávali žaloby na určení doby plnění. Byť může názor soudu do budoucna potenciálně generovat spory o úhradu úroku z prodlení, je v tomto případě nepřiznání úroku z prodlení toliko bagatelní záležitostí a to, zda se věřitelé rozhodnou do budoucna podávat další žaloby bude jejich právem, nikoli povinností, jako by tomu bylo u žalob na určení doby plnění.

21. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

22. Jelikož předmětem řízení bylo rovněž příslušenství, soud je vyčíslil ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k 20. 6. 2023, neboť pro výpočet poměru úspěchu ve věci je třeba za předmět řízení považovat nejenom samotnou pohledávku, ale i její příslušenství (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010).

23. Znění náhradově nákladového výroku odráží skutečnost, že žalovaný byl v řízení úspěšnější než žalobkyně, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly.

24. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), jelikož nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší.