Okresní soud v Jablonci nad Nisou · Rozsudek

6 C 103/2023

č. j. 6 C 103/2023-26

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2023-08-21 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSJN:2023:6.C.103.2023.1

Citované zákony (10)

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupena advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 12 676,55 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 810,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 810,01 Kč za dobu od 2.12.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 6 866,54 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 9 362,30 Kč za dobu od 29.7.2022 do 1.12.2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 3 552,29 Kč za dobu od 2.12.2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 771,81 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 973,73 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 8.12.2022 domáhala zaplacení částky v celkové výši 12 676,55 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že dne 24.5.2020 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ původní věřitel“), v písemné formě Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohu č. 1 tvořil Předpis splátek pro žalovanou zvolenou variantu úvěru (dále jen jako„ smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 13 000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 11 164 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 24 164 Kč. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 726 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 24.7.2021. Smlouva byla uzavřena na základě žalovanou vyplněné Žádosti o úvěr, do které uvedla základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovanou předloženy k posouzení její bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem Žádosti o úvěr. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Žalovaný uhradila částku ve výši 7 189,99 Kč, která odpovídá 4 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly původním věřitelem alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky, a to dle Předpisu splátek tvořícího přílohu č. 1 smlouvy o úvěru. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou částky 16 974,01 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 9 362,30 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 7 611,71 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 24.7.2021. Ode dne 25.7.2021 je tedy žalovaná v prodlení s úhradou shora uvedené částky. V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Dne 4.4.2022 byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postupování pohledávek, ve znění pozdějších dodatků (dále jen jako„ smlouva o postoupení pohledávek“). Na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.7.2022. Postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni 28.7.2022, tj. okamžikem zaplacení kupní ceny za jednotlivé portfolio pohledávek. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 28 429,81 Kč. Rozklad žalované pohledávky za žalovanou činí dle žalobkyně: nesplacená jistina 9 362,30 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 646,37 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 4 473,57 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 848,41 Kč, nesplacený inkasní poplatek 1 643,36 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 1 362,02 Kč, za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku (splatnost poslední splátky), tj. od 25.7.2021 do 14.7.2022, kdy základem pro výpočet úroku byla postoupená jistina pohledávky ve výši 9 362,30 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 771,81 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 25.7.2021 do 14.7.2022, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 9 362,30 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, smluvní pokuta ve výši 3 314,25 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem zesplatnění závazku, a to od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 29.7.2022 z jistiny ve výši 9 362,30 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobkyně ku prospěchu žalovaného požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 9 362,30 Kč, a to za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 25.7.2021 do 13.7.2022. Žalobkyně tak po žalované nárokuje úhradu smluvní pokuty za prodlení se splacením závazku ve výši 3 314,25 Kč.

2. Žalobkyně se z jednání konaného dne 21.8.2023 omluvila, žalovaná se bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nežádala, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti stran.

3. Žalovaná zůstala po celou dobu soudního řízení nečinná, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti:

4. Soud nejprve konstatuje, že na základě předložených listin (zejména oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4.8.2022 vč. potvrzení o odeslání dne 8.8.2022) má aktivní legitimaci žalobkyně za danou.

5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 24.5.2020 soud zjistil, že byla uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO], jako věřitelem, a žalovanou, jako dlužníkem. Součástí smlouvy je prohlášení žalované o převzetí celé výše spotřebitelského úvěru v hotovosti. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru v celkové výši 13 000 Kč.

6. Ze žádosti o úvěr ze dne 24.5.2020 podepsané žalovanou soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je zaměstnaná a je na mateřské/rodičovské dovolené, což bylo ověřeno, její celkový měsíční příjem činí 18 186 Kč a použitelný měsíční příjem činí 8 866 Kč. Mzda byla uvedena v částce 9 196 Kč a rodičovský příspěvek v částce 9 000 Kč. Dále je uvedeno, že příjmy byly doloženy výplatními páskami, pracovní smlouvou a dokladem o pobírání rodičovského příspěvku. Celkové měsíční výdaje tvoří částku 9 320 Kč (3 000 Kč bydlení, energie, 6 320 Kč doprava, jídlo, osobní náklady), vyhodnoceno jako dostatečné. Je uvedeno, že byly doloženy výplatní pásky, potvrzení od zaměstnavatele, výpis z bankovního účtu a doklad o pobírání rodičovského příspěvku u manžela žalované nebo jiné osoby žijící s žalovanou ve společné domácnosti. Žalovaná bydlí v nájmu, vyživuje jedno dítě do 26 let, má středoškolské vzdělání.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 21.11.2022 soud zjistil, že tímto dopisem byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 28 282,21 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 250,73 Kč do 1.12.2022. Dle podacího archu byla zásilka odeslána dne 23.11.2022.

8. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

9. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. V poměrech souzené věci nelze než uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla ze strany žalobkyně (resp. právního předchůdce žalobkyně) řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud neměl k dispozici jakékoliv listiny, jež by osvědčovaly, že byla majetková situace žalované řádně prověřována. Z listiny označené jako žádost o úvěr například není zřejmý zaměstnavatel žalované, rovněž doklad o pobírání rodičovského příspěvku je uveden, jak mezi příjmy žalované jako žadatelky o úvěr, tak mezi příjmy manžela či jiné osoby žijící s žalovanou ve společné domácnosti, tyto příjmy pak nejsou ani vyčísleny, stejně tak není uveden rodinný stav žalované.

12. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí.

13. Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29.5.2022, zatímco smlouva byla uzavřena 24.5.2020. Soud však vycházel z teleologického výkladu opírajícího se o smysl daného zákona a komunitárního spotřebitelského práva, ze kterého vychází, neboť české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, což je posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Nelze v této souvislosti opomenout ani skutečnost, že neplatnost úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i postavení samotných věřitelů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Z uvedeného plyne, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

14. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).

15. Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o úvěru [číslo] ze dne 24.5.2020 neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalované byla na základě neplatně uzavřené smlouvy vyplacena částka 13 000 Kč, lze uzavřít, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně. Dle tvrzení žalobkyně uhradila žalovaná na jistinu v částce 13 000 Kč částku 7 189,99 Kč. Po odečtení této částečné úhrady je žalovaná ve smyslu § 2 991 o.z. povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 5 810,01 Kč. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena (pouze obecně v § 1958 o.z.) a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2019, sp.zn. 29 Cdo 577/2019). Vzhledem k tomu, že žalovaná jistinu včas neuhradila ani po té, co byla žalobkyní vyzvána k jejímu uhrazení nejpozději výzvou ze dne 21.11.2022 se splatností do 1.12.2022, dostala se dnem následujícím, tj. od 2.12.2022, do prodlení s peněžitým plněním a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně však nárokovala úrok nižší ve výši 8,50% ročně a soud tak žalobkyni přiznal úrok z prodlení dle § 153 odst. 2 o.s.ř. v nárokované výši.

16. Soud zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 5 810,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 5 810,01 Kč za dobu od 2.12.2022 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s §160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Ve zbytku nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

17. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení dosud nevznikly.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.