6 C 113/2022

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: ; anonymizováno , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 1 484,29 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 484,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 279,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] a doplněnou podáním ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 1484,29 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 279,67 Kč, a to z titulu nezaplacených televizních poplatků za měsíce únor 2020 až prosinec 2020 včetně, vždy ve výši 135 Kč měsíčně, vyjma měsíce února 2020, za nějž je žádána částka 134,29 Kč, s tím, že každý poplatek byl splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce.

2. Žalovaný ve věci uvedl, že televizi nemá a služby nevyužívá. Je cizinec, v České republice je již 30 let, od rána do večera je v práci. Pronajal si byt a žalobkyně přišla s tím, že jí má platit. Opakovaně poukazoval na to, že Českou televizi nesleduje, platí si neomezený internet. Od žalobkyně mu přišla nějaká listina, kterou ignoroval, sám se jako poplatník nepřihlásil ani neodhlásil.

3. Žalobkyně v replice ze dne [datum] namítla, že skutečnost, že žalovaný již nevlastní TV přijímač, sama o sobě nezakládá zánik poplatkové povinnosti. Zdůraznila, že poplatková povinnost poplatníkovi zaniká pouze za kumulativního splnění dvou podmínek, a to pokud osoba přestane být poplatníkem televizních poplatků (například nevlastní televizní přijímač), a současně s tím tato osoba učiní právní úkon, kterým se odhlásí z evidence poplatníků. Tvrdila, že se žalovaný odhlásil až v prosinci 2020, do tohoto měsíce tak byl povinen hradit televizní poplatky.

4. Žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalobkyně a právního zástupce žalobkyně.

5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný byl zařazen do evidence plátců televizního poplatku od srpna 2019 a odhlášen v prosinci 2020. Žalovaný nezaplatil televizní poplatky za měsíce únor 2020 až prosinec 2020 včetně, a to ve výši 135 Kč (vyjma žalobou uplatněné částky 134,29 Kč za měsíc únor 2020) za každý kalendářní měsíc. Dopisem ze dne 4.4.2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných televizních poplatků.

6. Příslušná právní úprava je obsažena v zákonu č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen zák.). Podle § 3 odst. 2 zák. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže televizní přijímač drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá jiná fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 zák. činí výše televizního poplatku 135 Kč měsíčně. Podle § 7 odst. 2 věta prvá zák. je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 8 odst. 8 písm. a) zák. z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku je povinen se odhlásit poplatník, který přestal být poplatníkem podle tohoto zákona. Podle § 8 odst. 6 zák. poplatník je povinen písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě změny ve skutečnostech uvedených v odstavcích 3 až 5 do 15 dnů ode dne, kdy změna nastala. Podle § 10 zák. nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

7. V daném případě byl žalovaný v rozhodném období poplatníkem televizních poplatků a byl povinen hradit poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný porušil tuto svoji povinnost tím, že ve shora uvedených měsících televizní poplatky v plné výši nezaplatil, když v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by v uvedené době poplatky zaplatil či se řádně odhlásil z evidence poplatníků dle shora citovaného § 8 odst. 8 písm. a) zákona č. 348/2005 Sb. před prosincem 2020, který žalované období uzavírá.

8. K námitce žalovaného, že se do evidence poplatníků televizních poplatků nepřihlásil, soud odkazuje na § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., podle kterého, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. K přihlášení poplatníka televizního poplatku tak dochází do jisté míry automaticky s tím, že je na dané obeslané fyzické osobě, aby v případě, že ji povinnost platit televizní poplatek nestíhá, toto předepsaným způsobem oznámila žalobkyni. Sám žalovaný přitom v řízení uvedl, že se jako poplatník neodhlašoval a pokud jde o blíže nespecifikovanou listinu od žalobkyně, tuto ignoroval. Pokud žalobkyně žádala dlužné poplatky do prosince 2020, má soud její nárok na základě provedeného dokazování za oprávněný.

9. V případě neuhrazení peněžitého splatného závazku má věřitel právo na úroky z prodlení podle § 1970 o.z., a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené vládním nařízením, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V daném případě žalobkyně kapitalizovala úrok z prodlení v zákonné výši z jednotlivých dlužných poplatků ke dni podání žaloby v částce 279,67 Kč, přičemž současně doložila, jak k vyčíslené částce dospěla. Soud shledal i tento nárok žalobkyně jako oprávněný.

10. S ohledem na shora uvedené, má soud za to, že žalobkyně v řízení prokázala tvrzení obsažená v žalobě, a proto žalobě jako oprávněné v této části vyhověl.

11. Pokud se jedná o nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč, soud nepokládá nárok za důvodný a jako takový jej zamítl. Z návrhu není patrné, jakým způsobem žalobkyně k částce 63 Kč dospěla, jaké konkrétní náklady a v jaké výši tento nárok tvoří. Pakliže žalobkyně odkázala na Rámcovou dohodu o poskytování služeb ze dne 22.4.2022 uzavřenou mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] uloženou v registru smluv, nelze takovýmto odkazem nahrazovat chybějící skutková tvrzení. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti je třeba doplnit. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).

12. Návrh žalobkyně na doplnění dokazování spisem zdejšího soudu vedeným pod sp.zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] soud pro nadbytečnost zamítl, neboť relevantní žalobní tvrzení již byla ověřena jinými důkazy.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, kdy částečný procesní neúspěch žalobkyně se týká pouze nákladů spojených s uplatněním pohledávky, zatímco pokud jde o vymáhanou jistinu a úrok z prodlení byla žalobkyně zcela úspěšná.

14. Z předložených důkazů plyne, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění a proto soud žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů. Při úvaze o účelnosti vynaložených nákladů soudního řízení však soud přihlédl především k judikatuře Ústavního soudu ČR, a to zejména k nálezu ze dne 24. 7. 2013 ve věci sp.zn. I. ÚS 3344/12, v němž dovodil, že ačkoliv činnost České televize jistě není výkonem veřejné moci, těší se na poli svého působení výsadnímu postavení (k čemuž má státem vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, a to taktéž ve vztahu k účelnosti vynaložených nákladů soudního řízení. Ve světle uvedeného rozhodnutí je nutno dle názoru soudu pak přihlédnout k již ustálené judikatuře Ústavního soudu ČR (např. rozhodnutí sp.zn. II. ÚS 2984/09, sp.zn. II. ÚS 376/12), který vyslovil, že účelnost vynaložení nákladů je vždy nutno důsledněji posoudit v případě, kdy je vítěznou stranou stát či jeho organizační složka, neboť u těchto subjektů lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, bez toho aniž by musely využívat právní pomoci advokátů. S ohledem na shora uvedené a taktéž s ohledem na nenáročnost vypracování podávaných žalob, kdy se jedna žaloba od druhé odlišuje jen v minimální míře potud, aby mohla být co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována, a základní právní argumentace včetně její stylizace je totožná či jen s drobnými odchylkami, soud dospěl k závěru, že se žalobkyně nachází v takovém postavení, kdy není zcela nezbytné a účelné hájit svá porušená či ohrožená práva prostřednictvím advokátních služeb. Soud tedy v daném případě neshledal, že žalobkyní vynaložené náklady na zastupování advokátem byly vydány důvodně a proto tyto žalobkyni nepřiznal. V takovém případě soud postupoval podle § 151 odst. 3 o.s.ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015, podle kterého účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř., a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem, kterým je vyhláška č. 254/2015 Sb., ve znění účinném od 6. 10. 2015. Na projednávanou věc dopadá ustanovení § 2 odst. 1 této vyhlášky, podle kterého při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech, ve kterých bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, činí pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. výše paušální náhrady do podání návrhu na zahájení řízení včetně 100 Kč za každý úkon.

15. Náhrada žalobkyní účelně vynaložených nákladů řízení je tedy tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, a režijním paušálem za tři úkony dle § 1 odst. 3 citované vyhlášky, spočívající v zaslání výzvy k plnění, podání žaloby a sepisu repliky vždy po 100 Kč, tj. celkem 700 Kč.

16. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

17. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

18. Rozsudek byl odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř.