6 C 12/2025

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 10 839,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 5 839,14 Kč a zákonného úroku prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 403,10 Kč za dobu od 28.3.2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16.12.2024 domáhala zaplacení částky v celkové výši 10 839,14 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, že pohledávka vznikla na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 24316227 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 10.9.2023 distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 8 400 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 10.10.2023 a konec kreditového rámce měl nastat dne 1.3.2025. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě, kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalované následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalovanou a před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovanou, jakož i jakékoliv jiné informace s ní související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaná dala svůj souhlas. Posouzení úvěruschopnosti žalované provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně k tomu nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností CNCB – Czech Non-Banking , právnická osoba, , která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information , právnická osoba, (Poskytovatel služby informování o platebním účtu), kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 11 600 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru. Žalobkyně dále provedla lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Dotazy do jednotlivých registrů proběhly před vyhodnocením úvěruschopnosti žalované, a to dne: 8.7.2023 Bankovní a Nebankovní registr klientských informací, 9.9.2023 Centrální evidence exekucí, 31.8.2023 ISIR a 9.9.2023 Neplatné doklady MV ČR. Žalovaná následně správnost svých údajů (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo , tel. číslo, číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdila ve Smlouvě. Nadto se žalovaná sekundárně jednoznačně identifikovala prostřednictvím služby Kontomatik společnosti Kontomatik UAB, sídlem ul. Upes 23, LT-08128 Vilnius, Litva, registrované pod číslem 304852516, tím, že výše uvedené společnosti Kontomatik zpřístupnila svůj bankovního účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Úvěr byl žalované vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovníhoúčtu žalobkyně dne 10.9.2023 v částce 5000 Kč. Žalovaná si při sjednávání Smlouvy zvolila v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy následující volitelné služby: služba “Klidné spaní” za poplatek ve výši 109,80 Kč, služba “Presto” za poplatek ve výši 165 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 28,80 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. 7 odst. 1 Smlouvy žalobkyně vypověděla Smlouvu, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne 27.3.2024. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne 28.3.2024. Žalovaná má ke dni sepisu žaloby ve vztahu k žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši 10 560,96 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek: Jistina: 5 000 Kč, Poplatek za vyplacení tranší úvěru: 99,50 Kč, Smluvní úrok: 5 157, 86 Kč, Poplatek za službu „Klidné spaní“: 109,80 Kč, Poplatek za službu „Presto“: 165 Kč, Poplatek za službu „Informační SMS servis“: 28,80 Kč. Žalovaná se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Dále se žalovaná se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 0,87 % denně z nesplacené části jistiny. Dále žalobkyně navrhla, aby soud, pokud by nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, posoudil v části jistiny žalované částky jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Dále žalobkyně uvedla, že je oprávněna v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy požadovat v případě prodlení žalované úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatňuje po žalované pouze za prvních 90 dnů prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením denní splátky splatné dne 10.10.2023. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se žalovaná dostala do prodlení, a to v každém kalendářním dni v určeném 90 denním období od 11.10.2023 do 9.1.2024 v celkové výši 278, 18 Kč.2 Žalobkyně se z jednání konaného dne 2.4.2025 omluvila, žalovaná, ačkoliv byla řádně obeslána se k jednání bez omluvy nedostavila ani nepožádala o odročení, soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti stran.3 Žalovaná zůstala po celou dobu soudního řízení nečinná, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující:4 Z dokumentu označeného jako identifikované příjmy soud zjistil, že na základě spotřebitelem doloženého bankovního výpisu byl ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele ve výši 11 600 Kč.5 Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že provedení výpočtu úvěruschopnosti bylo učiněno dne 9.9.2023, celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti činil dvě osoby, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem činil 1 osobu, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila 0 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činila 4 500 Kč, další nezbytné výdaje 3 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 0 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 11 600 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem činila 15 000 Kč, regionální koeficient byl uveden jako 1, počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti: 1 osoba, rezerva pro výdaje 600, vypočítané minimální výdaje 9 210 Kč, disponibilní příjem 2 300 Kč, počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti uvedeno jako úspěšné.6 Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že na protiúčet č. , č. účtu, byla dne 10.9.2023 vyplacena částka 5 000 Kč pod VS , var. symbol, .7 Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 24316227 soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky. V záhlaví smlouvy identifikující žalovanou jako dlužníka je uvedeno číslo účtu: , č. účtu, . Předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru až do výše 5 000 Kč, který bude poskytnut bezhotovostně na bankovní účet klienta. Smlouva byla podepsána elektronicky 10.9.2023. Úvěr měl být splácen v pravidelných denních splátkách.8 Z dopisu ze dne 4.12.2024 plyne, že žalovaná byla tímto vyzvána k úhradě částky 11 644,14 Kč do tří dnů. Z podacího lístku plyne odeslání zásilky žalované dne 4.12.2024.9 Z Přílohy: Předpis denních splátek soud zjistil, že denní splátka činila 48,83 Kč.10 Z e-mailu ze dne 27.3.2024 soud zjistil, že tímto bylo žalované oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 27.3.202411 Z dokumentu označeného jako autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že totožnost spotřebitele (žalované) byla ověřena prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet č. , č. účtu, dne 10.9.2023. Žalobkyně rovněž předložila kopii občanského průkazu žalované.12 Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění. Návrh na doplnění dokazování zprávou banky soud pro nadbytečnost zamítl.13 Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.14 Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15 V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla ze strany žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud měl k dispozici toliko výpis o posouzení úvěruschopnosti žalované bez jakékoliv verifikace ze strany žalované. Je nutno konstatovat, že žalobkyní nebyl předložen jakýkoliv důkaz, který by ve výpisu uvedenou příjmovou či výdajovou situaci žalované osvědčoval, kdy příjmové i výdajové poměry žalované nebyly doloženy příslušnými listinami a soud tak nemohl ověřit závěr žalobkyně o dostatečné úvěruschopnosti žalované. Žalobkyní tvrzená lustrace žalované ve shora uvedených registrech nebyla soudu rovněž nijak doložena. Nelze než uzavřít, že žádné hodnověrné zkoumání majetkové situace žalované z předložených dokumentů nevyplývá. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí.16 Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.17 Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).18 Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o úvěru č. 24316227 ze dne 10.9.2023 neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalované byla na základě neplatně uzavřené smlouvy vyplacena částka 5 000 Kč, lze uzavřít, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně a žalovaná je tedy ve smyslu § 2 991 o. z. povinna vydat žalobkyni toto bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč.19 Podle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že je-li shledána neplatnost smlouvy pro rozpor s § 86 odst. 1 shora citovaného zákona, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. označuje judikatura (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Co 3675/2021) za speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, kdy poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru a v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. V poměrech souzené věci pak tedy nelze mít za to, že již nastalo prodlení žalované (spotřebitelky) jako dlužníka a žalobkyni proto nelze přiznat uplatněný nárok na úroky z prodlení.20 Soud tedy zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč, kdy lhůta k tomuto plnění byla stanovena v souladu s §160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. v obecné délce tří dnů, neboť žalovaná ke svým aktuálním osobním, příjmovým a majetkovým poměrům v řízení ničeho netvrdila ani neprokazovala. Ve zbytku nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.21 Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. v poměru úspěchu účastníků ve věci, kdy procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení dosud nevznikly.