6 C 131/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 41 025,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 935,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 39 935,58 Kč za dobu od 17.2.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba co do částky 1 090 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 48 047,16 Kč za dobu od 26.1.2008 do 16.2.2024, s kapitalizovaným úrokem ve výši 133 235,48 Kč za dobu od 26.1.2008 do 16.2.2024, se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 090 Kč za dobu od 17.2.2024 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zákonným úrokem z prodlení z částky 39 935,58 Kč za dobu od 17.2.2024 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, pokud se tato výše odlišuje od 14,75% a s úrokem ve výši 21,90% ročně z částky 39 935,58 Kč za dobu od 17.2.2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 20.2.2024 domáhala zaplacení částky v celkové výši 41 025,58 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, že dne 24. 1. 2008 uzavřel původní věřitel se žalovanou smlouvu o osobní kreditní kartě reg. č. hodnota. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a podmínky k osobním kreditním kartám, se kterými se žalovaná seznámila a zavázala se je dodržovat. Tvrdila, že původní věřitel poskytl žalované na základě smlouvy kreditní kartu VISA Electron kreditní s limitem v částce 40 000 Kč. Bylo sjednáno, že úvěr bude čerpán prostřednictvím kreditní karty/karet vydaných držitelům dle určení žalovaného. Kreditní karta (VISA Electron) tak byla platebním prostředkem, jehož prostřednictvím se realizovaly platební operace na vrub kartového úvěrového účtu žalované č. č. účtu do výše shora uvedeného úvěrového limitu. Žalovaná si kartu převzala. Poprvé žalovaná čerpala prostřednictvím kreditní karty dne 25. 1. 2008 částku ve výši 3 000 Kč, jak vyplývá z historického výpisu (kód transakce TC51, str. 2) - od tohoto data byl věřitel oprávněn účtovat žalované úrok z úvěru z čerpané částky. Uvedla, že žalovaný se zavázala, že bude splácet žalobkyni peněžní prostředky, které jí byly poskytnuty, pravidelnou měsíční splátkou stanovenou ve smlouvě, a to ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru dle čl. 4.3 smlouvy. O konkrétní výši měsíční splátky (v závislosti na konkrétním čerpání peněžních prostředků) byla vždy žalovaná informována prostřednictvím periodického výpisu ke kartovému účtu, zasílaného pravidelně každý měsíc. Úroková sazba k osobním kreditním kartám činila 21,90 % ročně, přičemž tato sazba zůstala neměnná. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná čerpala peněžní prostředky prostřednictvím kreditní karty (v historickém výpisu jsou transakce označené kódem TC51), avšak nezaslala žádné měsíční splátky (viz transakce s kódem TC11). Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou splatných závazků vůči původnímu věřiteli. Původní věřitel v souladu s podmínkami od smlouvy odstoupil dopisem ze dne 28. 5. 2009. Žalované byl ke dni 16. 3. 2010 (vystavení historického výpisu) vyčíslen dlužný úrok z úvěru ve výši 9 703,74 Kč (za období od 25. 1. 2008, tj. čerpání úvěru, do 16. 3. 2010, sazbou 21,90 % vždy z aktuální čerpané výše jistiny, tj. úvěru, jak vyplývá z historického výpisu). Dále byl žalované ke dni 16. 3. 2010 vyčíslen úrok z prodlení v celkové výši 2 207,55 Kč (za období od prvého prodlení dlužníka do dne vystavení historického výpisu). Uvedla, že žalovaná se dále dle smlouvy zavázala uhradit žalobkyni ceny za služby spojené s úvěrem a další platby (dále jen poplatky) ve výši a způsobem stanoveným v Přehledu poplatků spojených s úvěrem. Žalované byly ke dni 16. 3. 2010 (vystavení historického výpisu) vyčísleny dlužné poplatky ve výši 1 090 Kč, které jsou tvořeny poplatky ve výši 3 x 30 Kč a 2 x 500 Kč (zaslání upomínky při neprovedení splátky úvěru, za správu a vedení účtu), viz historický výpis k úvěrovému účtu, trans. kód AC59. Dále žalobkyně tvrdila, že konečná splatnost zůstatku úvěru včetně příslušenství nastala v důsledku nesplnění smluvních povinností žalovanou ke dni 2. 6. 2009, jak je uvedeno v zesplatňujícím výpisu ze dne 28. 5. 2009. Žalovaná v rozporu se smlouvou o úvěru úvěr ve sjednané lhůtě, přes upomínání, nesplatila. Pohledávka původního věřitele byla uplatněna dle sjednané rozhodčí doložky v Podmínkách v rozhodčím řízení, v jehož rámci byl vydán Rozhodčí nález, sp. zn. K/2010/01965 rozhodce tituly před jménem jméno FO, a to dne 23. 7. 2010, a následně i v exekučním řízení, které je vedeno u Exekutorského úřadu adresa – východ, sp. zn. spisová značka. Usnesení o nařízení exekuce č. j. spisová značka ze dne 23. 3. 2011. Exekuční řízení bylo zastavené usnesením, č. j. spisová značka ze dne 16. 2. 2024. Žalobkyně bez zbytečného odkladu zahájila soudní řízení pro vymožení předmětné pohledávky u zdejšího soudu. Závěrem uvedla, že pohledávku nabyla na základě postoupení pohledávky, kdy původní věřitel postoupil pohledávku společnosti právnická osoba smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.9.2016. Následně společnost právnická osoba uzavřela téhož dne 12.9.2016 se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž součástí je Dodatek č. hodnota a Příloha č. hodnota k Dodatku č. hodnota, v jejímž rámci došlo k postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto návrhu, na žalobkyni. Tímto je dána aktivní legitimace žalobce. Doplnila, že pro účely tohoto žalobního návrhu provedla kvalifikované vyčíslení svých pohledávek včetně příslušenství ke dni 6.2.2024 a v rámci tohoto kvalifikovaného vyčíslení došlo k přepočtu nároku původního věřitele tak, že vůči žalované je požadován pouze řádný úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. Podkladem pro vypracování kvalifikovaného vyčíslení byl historický výpis původního věřitele, který byl vystaven ke dni 16.3.2010. Vůči žalované tak nejsou požadovány smluvní úroky z prodlení, jak tomu bylo v řízení vedeném původním věřitelem. Žalovaná tak dluží žalobkyni ke dni 6.2. 2024 peněžitou částku sestávající z jistiny ve výši 39.935,58 Kč, poplatku ve výši 1 090 Kč, řádného úroku z úvěru ve výši 132 996,52 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 47 893,03 Kč a úroku z prodlení z částky 41 025,58 Kč (jistina 39 935,58 Kč jako výše čerpaných a neuhrazených peněžních prostředků + poplatky 1 090 Kč) od 7. 2. 2024 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a úroku z úvěru z částky 39 935,58 Kč (jistina) od 7.2. 2024 do zaplacení ve výši 21,90 % ročně. Žalovaná byla o zaplacení dlužné částky opakovaně upomínána v rámci mimosoudního vymáhání pohledávek, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 6. 2. 2024.

2. Žalobkyně se z jednání konaného dne 19.8.2024 omluvila, žalovaná, ačkoliv byla řádně obeslána se k jednání bez omluvy nedostavila ani nepožádala o odročení, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti stran.

3. Žalovaná zůstala po celou dobu soudního řízení nečinná, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující:

4. Nejprve soud konstatuje, že na základě předložených listin (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26.9.2016, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba. a právnická osoba dne 16.9.2016 a smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a právnická osoba dne 23.9.2016 a ve spojení s doručením žaloby žalované dne 21.6.2024 (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2007, sp.zn. 33 Odo 657/2005)) má aktivní legitimaci žalobkyně ve věci za danou.

5. Z usnesení soudního exekutora tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa – východ, ze dne 16.2.2024, č.j. 081 EX 06543/11-510, soud zjistil, že exekuce vedená ve věci žalobkyně jako oprávněné proti žalované jako povinné, na základě vykonatelného rozhodčího nálezu č.j. K /2010/01965 ze dne 23.7.2010, v právní moci dne 20.8.2010 a vykonatelného dne 24.8.2010, byla zastavena.

6. Z rozhodčího nálezu ze dne 23.7.2010, sp.zn. K /2010/01965, v právní moci dne 20.8.2010, soud zjistil, že byl vydán ve věci právnická osoba. jako žalobkyně proti žalované, a to na základě žaloby z titulu úvěru poskytnutého žalované pod č. účtu tel. číslo.

7. Z historického výpisu k číslu úvěru tel. číslo ze dne 16.3.2010 na jméno žalované soud zjistil, že zůstatek úvěru činí 39 935,58 Kč.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 6.2.2024 soud zjistil, že žalovaná byla tímto dopisem vyzvána k úhradě dlužné částky 221 915,13 Kč do dne 16.2.2024. Z podacího lístku soud zjistil, že zásilka byla odeslána dne 6.2.2024.

9. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 24.1.2008 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právnická osoba. a žalovanou, a že jejím předmětem bylo sjednání poskytnutí kreditní karty a úvěru ke kreditní kartě a sjednání podmínek splácení takového úvěru. Limit byl sjednán ve výši 40 000 Kč. Číslo účtu ke kreditní kartě č. účtu. K osobním poměrům žalované bylo označeno, že žije v nájmu, je vdaná, má základní vzdělání, je bez zaměstnavatele, žije sama, nevyživuje žádné nezaopatřené děti. Měsíční výdaje domácnosti žalované jsou uvedeny ve výši 0 Kč. Stejně tak měsíční platby pojistného, závazky k peněžním ústavům, ručitelská prohlášení a ostatní závazky. Dne 24.1.2008 žalovaná rovněž potvrdila převzetí kreditní karty ř. 4125003533362600 k účtu č. č. účtu.

10. Z dopisu ze dne 18.5.2009 soud zjistil, že je tímto žalované oznamováno odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě evidované na účtu č. hodnota s účinností ke dni 28.5.2009.

11. Z výpisu z účtu ke kreditní kartě č. č. účtu ze dne 28.5.2009 soud zjistil, že čerpaná částka k datu výpisu činí 39 935,58 Kč, a že nebyly uhrazeny žádné splátky.

12. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

13. Soud ve věci aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a dále zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.

14. Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, za kterou je třeba dotčenou smlouvu o osobní kreditní kartě ze dne 24.1.2008 považovat, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, byla explicitně zakotvena teprve do zákona č. 257/2016 Sb., a to novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29.5.2022, zatímco posuzovaná smlouva byla uzavřena již 24.1.2008 za účinnosti zákona č. 321/2001 Sb., jenž zkoumání úvěruschopnosti u spotřebitele výslovně nezakotvoval. Soud však vychází z názoru, že posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebylo následně stanoveno jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť má předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. a je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Z uvedeného plyne, že i za účinnosti zákona č. 321/2001 Sb. měl poskytovatel úvěru řádně zkoumat, zda (budoucí) dlužník nebude mít problém svůj úvěr splácet. Soud má za to, že se nejedná o požadavek nepřiměřený, neboť skutečnost, zda je splácení dluhu v daném případě reálné, lze, i vzhledem ke shora naznačeným dopadům, považovat za výchozí zásadu, bez ohledu na zakotvení této povinnosti v příslušném zákoně (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019).

15. Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vyložit tak, že má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

16. V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Žalobkyně nepředložila soudu jakákoliv skutková tvrzení týkající se dané otázky ani odpovídající důkazy svědčící o prověřování příjmových a výdajových poměrů žalované alespoň v rozsahu uvedených ve smlouvě. Nelze než uzavřít, že zkoumání majetkové situace žalované z provedeného dokazování nevyplývá. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě dostatečných informací, a že by tedy postupoval s náležitou odbornou péčí, kterou lze od profesionála v daném oboru oprávněně požadovat.

17. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 1,3 o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).

18. Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o osobní kreditní kartě ze dne 24.1.2008 neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalovaná na základě neplatně uzavřené smlouvy čerpala částku ve výši 39 935,58 Kč, lze uzavřít, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně a žalovaná je tedy ve smyslu § 451 obč. zák. povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 39 935,58 Kč. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (§ 563 obč. zák.). Vzhledem k tomu, že žalovaná jistinu včas neuhradila ani po té, co byla žalobkyní vyzvána k jejímu uhrazení nejpozději výzvou ze dne 6.2.2024 (odeslanou dne 6.2.2024), se splatností do 16.2.2024, dostala se dnem následujícím, tj. od 17.2.2024, do prodlení s peněžitým plněním a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. S ohledem na shora uvedené soud zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 39 935,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 39 935,58 Kč za dobu od 17.2.2024 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s §160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Ve zbytku nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

20. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy procesně úspěšnější stranou byla žalovaná, které však žádné náklady v souvislosti se soudním řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, a to písemně ve dvou vyhotoveních. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.